Slovíčko A-Z

A B C Č D E F G H CH  I J K L M N O P Q R  Ř  S Š T U V W Y X Z  Ž

A

A001  Adventní věnec A002  Adresa

zpět

B

B001  Boha ani maminku jsem nikdy neviděl B002  Bezpodmínečná láska
B003  Bezcitný pán B004  Bitevní loď
B005  Boží příbytek B006  Bezbranná ovečka
B007  Brýle  

zpět

C

C001   Cena lásky C002   Cvrček
C003   Cesta chleba C004   Co je štěstí

zpět

Č

Č001  Čas ukáže, co je štěstí Č002  Čekání otce

zpět

D

D001  Dědeček D002  Dvě nádoby
D003  Dotek ruky Mistra D004  Dary lásky
D005  Dřevorubec a syn D006  Dědova mísa
D007  Dobrý skutek  

zpět

E

E001  Exkurze v pekle E002  Elektrikář

zpět

F

F001  Filozof a kněz  

zpět

G

G001  Gobelín  

zpět

H

H001  Hora přání H002  Hoď první kamenem

zpět

CH

CH001  Chodící kázání CH002  Chlapec s hřebíky

zpět

J

J001  Je čas se věnovat koníčkům J002  Jaké je moje místo?

zpět

K

K001  Král a synové K002  Královský strom
K003  Kameny K004  Kde Bůh není
K005  Klec K006  Kluk ze školy
K007  Kamarádky K008  Klasy
K009  Každý má svou cenu K010  Kytička
K011  Kolik skutečně potřebuji? K012  Kolik váží vločka?
K013  Král Šalomoun K014  Kdo dělá hudbu
K015  Kdy začíná den K016  Kumránské jeskyně

zpět

L

L001  Lekce od divokých hus L002  Lev a myška
L003  Láska k penězům L004  Láska zachraňuje
L005  Lelkující anděl  

zpět

M

M001  Moudrý tesař M002  Motýl
M003  Máš rád svého souseda? M004  Můžu si půjčit 50 korun?
M005  Moudrý vládce M006  Metro
M007  Mohu, nebo musím? M008  Musím je varovat
M009  Moudrý vojevůdce M010  Mosty
M011  Mořská hvězdice  

zpět

N

N001  Naše cena N002  Nejtěžší modlitba Otčenáš
N003  Náhoda? N004  Narcisový princip
N005  Nikdy to nevzdávej N006  Nerozhodný osel
N007  Neboj se a skoč N008  Nebeský obchod
N009  Nejkrásnější srdce N010 Není všecko zlato, co se třpytí
N011  Náhoda nebo záměr N014  Nebe a peklo
N013  Neuvěřitelné odpuštění N014  Na to mám dost času

zpět

O

O001  Opravdová láska O002  Oslík
O003  O králi a hlupákovi O004  O penězích
O005  O pyšné lampě O006  Ostrov
O007  Orel a slepice O008  Otec stojí u dveří a klepe
O009  Ovčák a ovečky O010  Ozvěna
O011  Oáza v poušti  

zpět

P

P001  Pavouk a žeň P002  Pokuta
P003  Paraolympiáda P004  Praktická láska
P005  Podvodník P006  Pověst o vzniku Litomyšlského orloje
P007  Poslední místo P008  Prťavá Adéla
P009  Paní se smutnýma očima P010  Prázdná židle
P011  Pomluvy P012  Proč si hraješ?
P013  Poslední den P014  Popraviště

zpět

R

R001  Rozhovor s Bohem R002  Radost ze života
R003  Rabín a učedníci R004  Ruku v ruce

zpět

Ř

Ř001  Řečník  

zpět

S

S001  Stín na stěně S002  Slepec a jaro
S003  Syn S004  Skutečné bohatství
S005  Stopy v písku S006  Svatební hostina
S007  Soudce S008  Strom a kámen ve větvích
S009  Schovávaná S010  Svaté město
S011  Smutek S012  Skutečný poklad
S013  Sedm divů světa S014  Sušenky
S015 Snaž se být jako tužka S016 Síla myšlenky
S017 Stvořil Bůh zlo?  

zpět

Š

Š001  Štědrý král Š002  Štěstí

zpět

T

T001  Trosečník T002  Test
T003  Tři síta T004  Tisíce kuliček
T005  Tvrdohlavá ovečka  

zpět

U

U001  U holiče U002  Učenec
U003  Užitečné závaží  

zpět

V

V001  Vytesané do kamene V002  Vesnice
V003  Vlci V004  Vyčerpal jsi všechny možnosti?
V005  Veverky a věž V006  Vánoční příběh
V007  Velbloud V008  V Něm žijeme
V009  Ve frontě na lístky V010  Věřit nebo důvěřovat
V011  Viděl již někdo Boha?  

zpět

Z

Z001 Zamyšlení Z002 Zastavení cihlou
Z003 Zvyk Z004 Zámek a pokladnice
Z005 Ztracené hodinky  

zpět

Ž

Ž001 Žebrák a chléb Ž002 Živé slovo

zpět

 

A B C Č D E F G H CH  I J K L M N O P Q R  Ř  S Š T U V W Y X Z  Ž

 

Slovíčko A100

A001 Adventní věnec

Hořely čtyři svíčky na adventním věnci, tak tiše, že bylo slyšet, jak spolu začaly hovořit.

První svíčka vzdychla a řekla:

„Jmenuji se Pokoj. Moje světlo sice svítí, ale lidé přesto válčí a ubližují si.”

Její světélko bylo čím dále tím menší, až docela zhaslo…

Světlo druhé svíčky zamihotalo a svíčka řekla: „Jmenuji se Víra, jsem ale zbytečná, lidé nechtějí o Bohu nic vědět, nemá tedy cenu, abych svítila.”

Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka. „Jmenuji se Naděje. Už nemám proč svítit. Nic už nemá smysl.”

A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo…

Do místnosti vešlo malé dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo plačtivým hlasem:“ Vy přece musíte svítit, a ne být zhasnuté!“

Za chviličku vstoupila maminka a pohladila dítě po vlasech.

Řekla: „Neplač. Ta poslední svíčka se jmenuje Láska. Dokud bude ona hořet alespoň na jediném místě, vždycky se ty ostatní od ní dají zapálit.“ Vzala hořící svíčku a zapálila ostatní.

Každý z nás by měl stále udržovat zapálené všechny čtyři svíčky: Pokoj, Víru, Naději a Lásku.

A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

Bible, 1 List Korintským 13, 13

zpět na Slovíčko

A002 Adresa

Na světě je několik miliard lidí. Napadlo vás někdy, kolik potřebuji údajů, abych vyhledal jednoho konkrétního člověka?

Zkusme se nad tím zamyslet. Vezměme to pěkně zeširoka. Tak nejprve potřebuji znát, ve kterém světadílu žije. Je to Afrika, Amerika nebo Evropa? Řekněme, že to bude Evropa. Když budu pokračovat dál, tak následuje stát. Německo, Anglie, Česká republika? Vyberme Českou republiku.

A co teď? Město nebo vesnice. Vyberme třeba Prahu. Praha je veliká, proto potřebuji znát ještě čtvrť, např. Vinohrady. No, a už se blížíme k cíli. Ulice třeba Betlémská. Teď už nám stačí jen číslo domu. Já hledám 333. No, a teď člověka. Josef Betlémský.

Stačí to, abych našel toho správného člověka? Mohli by tam bydlet dva lidé stejného jména. Tak řekněme, že tento člověk pracuje jako tesař. Je skutečně velmi málo pravděpodobné, že by tam bydleli dva lidé stejného jména i zaměstnání. Ale mohl by zde bydlet třeba dědeček a vnuk, pak by to bylo možné. Potom by stačilo vědět, že mu je 28 let. Nyní bych už toho člověka určitě našel. Kdybych chtěl být opravdu důkladný, tak bych místo věku použil datum narození. Potom už by byl omyl vyloučený.

Pojďme spolu spočítat, kolik je to informací. Světadíl, stát, město, čtvrť, ulice, číslo domu, jméno a příjmení, zaměstnání a datum narození. Jestliže budeme počítat jméno a příjmení, jako jednu informaci, je jich devět. Devět údajů nám stačí, abychom naprosto přesně identifikovali jediného člověka ze všech lidí na zemi.

Podle prastarých proroctví by se měl narodit na zemi Boží syn, Spasitel-zachránce lidí. Ten by měl lidem ukázat, jak žít a co dělat, abychom mohli žít plný život a nemuseli se bát smrti.

Podle toho, na co jsme přišli v předchozích úvahách, by nám mělo stačit devět údajů, abychom ho poznali s naprostou přesností. Je možné z těchto informací, které o této postavě víme, rozpoznat, jestli se už takový člověk narodil?

Pojďme to zkusit.

Existují celé stovky pasáží, které se týkají Božího syna. Jestliže vyloučíme ty nejasné a opakující se, tak jich je něco kolem stovky. Pravděpodobnost, že by jen dvacet z nich ukazovalo na jediného člověka, je něco přes kvadrilión kombinací, což je číslo s dvaceti pěti nulami. Všechna tato proroctví ukazují, že by to musel být muž tak mimořádný, s tak neobyčejným životem, že jsou vyloučeni všichni, kdo by tuto úlohu chtěli jen předstírat.

Myslím, že proroctví je právě tolik, aby se vyloučila jakákoliv záměna.

Podle proroctví Micheášova by se měl narodit v Izraeli v Betlémě. Podle prorockých knih Izajáše a Malachiáše by měl narození Božího syna předcházet předchůdce. Boží syn by pocházet z rodové linie izraelského krále Davida. Jako dítě by měl odejít do Egypta, protože prorok Ozeáš říká, že ho Bůh povolá z Egypta. Izajáš pak naznačuje, že bude promlouvat k lidem ponejvíce v Galilei. Má ho zradit přítel. V Zachariášově proroctví se říká, že to bude za třicet stříbrňáků. V knize žalmů se prorokuje: „Pasou se na mě svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.“ Dále se prorokuje, že mu nebude zlomena žádná kost. V Izaiášově proroctví se také říká, že: „Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoliv se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.“ V žalmech se dozvídáme, že by měl být vzkříšen z mrtvých.

A tak si můžeme položit jednoduchou otázku: „Opravdu existuje jediný člověk, který by vyhověl všem těmto podmínkám? Narodil se v Izraeli v městě Betlémě, je pokrevně spřízněn s králem Davidem. Někdo, kdo byl odveden do Egypta, povolán zpět, aby kázal v Galileji, někdo, před nímž působil jiný kazatel, zrazený za třicet stříbrňáků, popravený, aniž mu byla zlomena jediná kost, který měl stejný hrob s bohatým a byl vzkříšen z mrtvých?

Podle jednoho z největších hebrejských proroků, Daniela, uplyne 483 let od rozhodnutí znovu vystavět hradby, město Jeruzalém a dobou, kdy bude pomazaný (Boží syn) zahlazen a nebude již.

483 let od novéno vybudování Jeruzaléma byl vydán k ukřižování Ježíš Kristus který byl zrazen přítelem za třicet stříbrných. Narodil se v Betlémě. Byl potomkem krále Davida. Jako miminko ho rodiče museli odnést do Egypta, aby ho ochránili před králem Herodem. Nejvíce kázal v Galilei a jeho předchůdce se jmenoval Jan Křtitel. Byl pochován v hrobě Josefa z Arimatie. O tom, že byl Josef bohatý, není pochyb protože, hrob vysekaný ve skále si mohli dovolit jen boháči. A ten poslední bod - byl vzkříšen z mrtvých? Znamenalo by to, že stále žije. A z toho by vyplývalo, že je možné se s ním setkat. Sám jsem si ověřil, že je to možné, stačí upřímně poprosit. Je jen na vás, jak moc chcete poznat pravdu.

Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."

Bible, Lukáš 2, 10 – 12

zpět na Slovíčko

Slovíčko C100

C001 Cena lásky

Když maminka jednoho dne večer chystala večeři, přišel za ní do kuchyně jedenáctiletý syn s lístkem v ruce. S podivně strohým výrazem jí ho podal.

Maminka si osušila ruce o zástěru a pomalu četla:

Vyplení záhonku: 20,- Kč

Úklid pokojíku: 50,- Kč

Nákup: 10,- Kč

Hlídání sestřičky: 3x – 90,- Kč

Dvě jedničky: 50,- Kč

Každodenní vynášení odpadků: 30,- Kč

Celkem: 250,- Kč

Maminka se na chlapce něžně podívala. Vzala propisku a na druhou stranu lístku napsala:

Devět měsíců nošení pod srdcem: 0,- Kč

Všechny probdělé noci, když jsi byl nemocný: 0,- Kč

Všechna pomazlení, když ti bylo smutno: 0,- Kč

Všechny osušené slzy: 0,- Kč

Všechny věci, kterým jsem tě každý den učila: 0,- Kč

Všechny snídaně, obědy, večeře, svačiny a namazané chleby: 0,- Kč

Každodenní péče: 0,- Kč

Celkem: 0,- Kč

S úsměvem lístek podala synovi. Když si ho přečetl, cítil se zahanben. Otočil lístek a pod svůj účet napsal: „Vyrovnáno.“ Pak maminku objal a dlouho se k ní tiskl. Když se v osobních a rodinných vztazích začne počítat, je konec všemu. Láska je buď zdarma, nebo není vůbec.

Uplynulo mnoho času. Bylo horko, a tak jsem svým čtyřem dětem připravila zmrzlinu. Řekla jsem jim ale, že zadarmo to nebude a že ji dostanou za jedno obejmutí. Hned se postavily do fronty. Ty tři menší mě k sobě rychle přitiskly, popadly zmrzlinu a hurá zase pryč. Když přišla řada na mého nejstaršího, dospívajícího syna, objal mě dvakrát. „To máš od cesty“, usmál se na mě.

Zbývá jen dodat, že Bůh o sobě říká, že je takováto láska. Není to skvělé zjištění?!

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

Bible, 1 list Korintským 13, 4 - 8

zpět na Slovíčko

C002 Cvrček

„Kam se chystáš, Manilo?“

„Jdu navštívit svého přítele Toma do města. Pozval mě na návštěvu a slíbil mi, že mi všechno ukáže.“

„Nikdy jsem ve městě nebyl. Prý je tam hrozný zmatek.“

„Tom mě bude čekat na nádraží. Pak ti o všem budu vyprávět“, pohladil Manila chlapce po hlavě a vyrazil.

Město Manilu vyvedlo z míry. Tolik shonu, hluku a nových věcí Manila jaktěživ neviděl. Když tak šli po jedné ulici, Manila zvolnil a zavolal na Toma: „Slyšíš to také?“

Tom se zaposlouchal a řekl: „Jediné, co slyším, je houkání aut, rachocení motorů, kroky a hlasy spousty lidí.“

„To nemyslím,“ usmál se Manila. „Cvrček. Někde tu cvrká cvrček.“

Tom se znovu zaposlouchal. „Ne nic neslyším.“

Manila přistoupil k domu porostlému břečťanem a pozorně si ho prohlížel. Pak velmi opatrně rozhrnul listí a opravdu - cvrček. Teď když ho Tom uviděl, tak ho slyšel také.

„No jo, vy, indiáni, máte vytrénovanější smysly. Nám, bělochům, sluch tady v tom hluku už dávno zakrněl.“

„Tome, myslím, že se mýlíš. Víš, co? Uděláme malý pokus.“

Než stačil Tom něco říct, sáhl Manila do svého váčku a vytáhl drobný peníz a hodil ho na dlažbu. Zvuk, který se ozval byl ještě slabší, než cvrkání cvrčka, přesto se několik lidí ohlédlo. Jeden z nich se sehnul a peníz zvedl a strčil do kapsy.

„Vidíš, přestože zvuk, který mince vydala, nebyl silnější než hlas cvrčka, přesto jej bílí lidé slyšeli a otočili se za ním. Hlas cvrčka jsem slyšel jenom já. Myslím, že příčinou nebyl můj lepší sluch, ale to, na co jsme zvyklí dávat pozor.“

V dnešní době na nás působí mnoho zvuků a jiných podnětů. Myslím, že si ani neuvědomujeme, v jakém vnitřním chaosu žijeme. Zkusme si někdy vyjít třeba ven, do přírody a náš vnitřní chaos uklidnit. Není to jednoduché, ale postupně to půjde snáz a snáz. Možná nás překvapí, co uslyšíme.

Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný…   …Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?"

Bible, První Královská 19, 11 – 13

zpět na Slovíčko

C003 Cesta chleba

Když zemřel lékař, prof. dr. Breitendach, začali jeho synové dělit dědictví přesně podle jeho poslední vůle. Mimo jiné také obsah vitríny s pozlacenými rohy. V této skříňce byly uchovávány upomínkové předměty. Když bratři otevřeli nejspodnější zásuvku, zarazili se. V šedém hedvábném papíře tu leželo zabalené něco velkého, tvrdého. Byla to na kámen ztvrdlá půlka chleba! Stará hospodyně pak užaslým synům vyprávěla tento příběh: V nouzi po 1. světové válce byl starý pán těžce nemocný. K nemoci se ještě přidal stav všeobecného vyčerpání, takže ošetřující lékaři mumlali něco o kvalitní stravě a potom bezradně krčili rameny. Právě v této kritické době mu poslal jeden známý půl bochníku chleba. Ačkoliv měl profesor z toho daru velkou radost, přece jej nesnědl. Věděl, že v sousedním domě je nemocná dcera učitele a trpí hladem. Řekl tenkrát: „Co už záleží na mně, starém muži, mladý život jej potřebuje naléhavěji.“ A tak musela hospodyně donést chleba učitelově rodině. Jak se později ukázalo, ani učitelova paní si chleba nenechala, ale věnovala jej jedné staré vdově, která byla nouzově ubytována v podkrovní komůrce. Ale ani tam ještě nebyla u konce zvláštní cesta chleba. Stará paní jej odnesla ke své dceři, která se svými dvěma dětmi nalezla útočiště nedaleko odtud, ve sklepním bytě. Ta si vzpomněla, že o několik domů dál je nemocný starý lékař, který nedávno ošetřoval jednoho jejího chlapce v těžké nemoci, aniž za to něco chtěl. Vzala půl bochníku pod paži a šla s ním k doktorovu bytu.

„Hned jsme jej poznali,“ řekla závěrem hospodyně. „Když pan profesor držel v rukou znovu kus chleba a dozvěděl se o jeho pouti, byl hluboce dojat a řekl: „Pokud je ještě mezi námi tolik lásky, nemám o nás žádné obavy.“ Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.

Bible, Lukáš 6, 38

zpět na Slovíčko

C004 Co je štěstí

Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, králem Šalamounem, aby se ho zeptal na tajemství štěstí. Syn putoval mnoho dní pouští, až došel do sídla věhlasného krále.

Když náš hrdina vstoupil do nádherných sálů, uviděl tam čilý ruch. Kupci přicházeli a odcházeli, lidé se bavili, hudba vyhrávala příjemné melodie a stoly se prohýbaly pod nejchutnějšími jídly. Král s každým porozprávěl a mladík musel čekat mnoho hodin, než na něho přišla řada. Vladař pozorně vyslechl, co k němu mladíka přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu tajemství štěstí vyložil.

Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se, až si ho celý prohlédne. „Chci tě ale o něco poprosit,“ řekl a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl několik kapek oleje. „Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.“ Mladík se podivil nad zvláštním přáním krále, ale uposlechl. Chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. K večeru se vrátil ke králi. „Tak co,“ zeptal se král, „viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval mnoho let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?“ Mladík zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu král svěřil. „Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa,“ řekl král, „nemůžeš důvěřovat člověku, když neznáš ani jeho dům.“

Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory v zapadajícím slunci, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla rozmístili. Když se vrátil opět ke králi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl.

„Kde je ale olej, co jsem ti svěřil?“ otázal se král. Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je ho tam sotva polovina.

„Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ řekl nejmoudřejší ze všech lidí. „Tajemství štěstí je v tom, dívat se na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na svůj malý úkol, který ti Všemohoucí svěřil.“

Také se vám někdy stává, že přijdete do školy nebo do práce a ani nevíte, jak jste se tam dostali? Nebo naopak přijdete ze školy a zapomenete na nákup, o který vás maminka poprosila, protože jste si pohlíželi krásné auto nebo kamarádův nový mobil? Mně se to stává. Ale takéy jsou dny, kdy si všimnu mnoha krásných věcí a na nic nezapomenu. A večer když pak děkuji Všemohoucímu tak se cítím šťastný.

Byl čas, kdy jsem velmi toužil poznat jaký je můj úkol na zemi. Když jsem pochopil, že lásku, kterou jsem dostal, mám vracet dětem, které ji nepoznaly, protože nemají maminku ani tatínka, můj život dostal najednou smysl a já pocítil uspokojení, jaké jsem do té doby nepoznal. Tato zkušenost, ale i ty malé každodenní, mě utvrzují v tom, že král Šalamoun měl pravdu.

Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.

Bible, Žalmy 37, 3 – 4

zpět na Slovíčko

Slovíčko B100

B001 Boha ani maminku jsem neviděl

V břiše jedné těhotné maminky byla dvojčata. Několik hodin před porodem si takto povídala:

Věříš v život po porodu?

Ano, jistě! Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

Taková hloupost! Žádný život po porodu není! Jak by vůbec mohl vypadat?

To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

No, to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.

Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel, na jeho konci světlo...

Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí - a vůbec, život není než velká stísněnost v temnotě.

No, nevím, jestli zrovna tohle je důkaz. Co když se sem nikdo po porodu vrátit nemůže a možná ani nechce.

Proč by jako nechtěl? A co bys tam vlastně dělal?

No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

No, přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli.

Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není.

Ale někdy, když se ztišíme, můžeme ji zaslechnout, jak k nám láskyplně promlouvá. Víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká teprve až potom...

„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“

Bible, 1 Korintským, 2,9

zpět na Slovíčko

B002 Bezpodmínečná láska

Jednoho dne se vracel jeden voják z války domů.

Než přijel, volal svým rodičům: „Mami a tati, vracím se domů. Ale musím se vás na něco zeptat. Je tu se mnou kamarád a já bych ho rád vzal s sebou k nám.“

„Jistě,“ odpověděli rodiče, „rádi ho uvidíme“.

„Ale něco byste měli vědět,“ pokračoval syn, „můj kamarád byl těžce zraněn. Šlápl na minu a přišel o ruku a nohu. Nemá kam jinam jít a já bych byl rád, aby žil u nás."

„To je strašné, synu. Samozřejmě mu rádi pomůžeme najít bydlení.“

„Ne, mami a tati. Chci, aby žil u nás.“

„Chlapče,“ řekl otec, „ nevíš, o co nás žádáš. Někdo s takovým handicapem by pro nás byl velkou přítěží. Máme svůj styl života a nemůžeš přece čekat, že jej kvůli němu jen tak opustíme. Prostě přijď domů a na toho hocha zapomeň. Určitě se o sebe dokáže postarat sám.“

Ihned poté syn zavěsil a už se rodičům neozval. O pár dní později jim zavolala policie ze San Francisca. Jejich syn zemřel po pádu z mrakodrapu. Policie to zhodnotila jako sebevraždu. Zdrcení rodiče okamžitě letěli do San Francisca, aby tělo svého syna identifikovali. Poznali ho, ale ke svému zděšení rovněž zjistili, že jejich syn měl jen jednu ruku a nohu.

„Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“ On (Ježíš) mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Bible, Evangelium podle Matouše 22, 36 - 40

zpět na Slovíčko

B003 Bezcitný pán

Na jednom panství vládl přísný pán. Nedalo se říct, že by byl zlý. Ale byl mnohdy bezcitný. Když se někdo dostal do finančních těžkostí, byl schopen celou rodinu bez milosti vystěhovat z jejich domova. Vždy to doprovázel slovy: „Spravedlnosti musí být dán průchod.“

Jednou, když na koni kontroloval svoje panství, dostal se do pořádného deště, nachladil se a vážně onemocněl. Nechal si zavolat svého lékaře, aby mu pomohl. Doktor byl moudrý, ale také zbožný muž. Prohlédl svého pacienta, předepsal mu léky a vědom si svých možností řekl: „Já jsem udělal, co jsem mohl, ale zbytek je v Božích rukou.“

Pán se nad tímto výrokem dlouze zamyslel. Najednou mu na mysli vytanula věta, kterou mu řekl otec rodiny, kterou nedávno vystěhoval. „Jakou měrou měříte, takovou Bůh jednou naměří vám.“

Dostal strach. Prosil, aby mu Bůh odpustil jeho tvrdost a bezcitnost. Jednou z rána, když ze zoufalství svého srdce volal k Bohu, najednou se místnost začala ztrácet a on před sebou uviděl zářící bytost. „To je můj konec,“ pomyslel si pán smutně. „Teď mě čeká odplata.“

Jenomže bytost k němu přistoupila, jemně ho pohladila po sklopené hlavě a promluvila jakoby k jeho srdci: „Je ti odpuštěno. Tak jako jsem já odpustil tobě, běž a odpusť těm, kteří se provinili proti tobě.“

Větší radost pán nikdy v životě nezažil. Když ho za několik dní navštívil jeho lékař, jen kroutil hlavou. Nejenom, že našel naprosto zdravého člověka, on našel člověka úplně jiného.

„Jak se zdá, jste zdráv, nejenom na těle, ale také na duši,“ řekl s úsměvem.

Pán se jenom potutelně usmál, ale nic neřekl. Další den nechal vyhlásit po celém panství, že kdo přijde v neděli mezi dvanáctou a druhou hodinou k němu na zámek, budou mu odpuštěny všechny dluhy.

Zpráva se šířila jako lavina. Na ulicích u domů postávaly hloučky lidí a diskutovaly o novém vyhlášení. Mnozí nevěřili. Jiní zase tvrdili, že v tom musí být nějaký háček. Přesto se v neděli u zámku shromáždil veliký dav. Každý stál se svým dlužním úpisem před zámkem, ale nikdo se neodvažoval vejít dovnitř. Hodiny odbyly dvanáctou, pak jednu, ale pořád nikdo nenašel odvahu vstoupit. Pán zklamaně seděl ve své kanceláři a čekal.

Blížila se druhá hodina, když se přišoural jeden stařík se stařenkou. Na nic nečekali a před očima davu vstoupili do zámku, kde je hned odvedli do kanceláře.

Pán je srdečně přivítal, vzal od nich dlužní lístek a před jejich očima jej roztrhal. Jeho písař v dlužních knihách zapsal: „Vyrovnáno.“

Stařeček objal stařenku a pak oba nepřestávajíce děkovat pomalu odcházeli ze zámku.

Právě když procházeli bránou, odbyla druhá hodina.

Zvědaví lidé se k nim nahrnuli a jeden přes druhého se vyptávali, jak to proběhlo.

Stařeček se stařenkou se usmívali a odpovídali: „Poprvé za celý život jsme bez dluhů.“

„A co jste za to museli slíbit?“

„Nic, zhola nic a ještě bylo vidět, že z toho má náš pán opravdovou radost.“

Ten den mnoho lidí odcházelo s pláčem nad promarněnou příležitostí.

Nikdo z nás neví, kolik mu zbývá času. Neváhejme tedy a dejme svoje věci do pořádku jak s lidmi, tak i s Bohem.

Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Bible, Matouš 24, 42 – 44

zpět na Slovíčko

B004 Bitevní loď

Dvě námořní lodě zařazené do cvičné eskadry byly již několik dní na moři v nepříznivém počasí. Sloužil jsem na velitelské lodi a měl jsem službu na můstku, když se začalo šeřit. Viditelnost byla špatná a nad vodou se válely cáry mlhy. Kapitán proto zůstal na můstku a dohlížel na všechny činnosti.

Brzy po setmění hlídka na pozorovatelně hlásila: „ Světlo na pravoboku.“

„Stojí, nebo se pohybuje dozadu?“ vykřikl kapitán.

Hlídka odpověděla: „Stojí, kapitáne,“ což znamenalo, že nám hrozí srážka s jinou lodí.

Kapitán pak nařídil signalistovi: „ Signalizujte té lodi: Hrozí nám srážka, doporučuji vám změnit kurs o 20 stupňů.“

Zpátky přišel signál: „Doporučuji vám změnit kurs o 20 stupňů.“

Náš kapitán řekl: „Signalizujte: jsem kapitán, změňte kurz o 20 stupňů.“

Odpověď zněla: „Jsem námořník druhé třídy. Raději změňte kurs o 20 stupňů.“

Kapitán byl již rozezlen. Vykřikl: „ Signalizujte: Jsem válečná loď, změňte kurs o 20 stupňů.“

Zpět přišla odpověď: „Jsem maják.“

Kapitán nařídil okamžitě změnit kurz.

Jsou situace, kdy se nám zdá, že k nám Pán Bůh nemluví, nebo nám odpovídá způsobem, kterému nerozumíme. Když jsme ale trpěliví, po čase se objeví moudrost, se kterou Pán Bůh všechno řídí. Od nás to chce jenom trochu pokory, abychom připustili, že nevidíme věci v celé šíři, tak jako je neviděl náš kapitán, a že to, co žádáme, by nám mohlo ublížit. No, a když k trpělivosti přidáme i lásku, uvidíme, že porozumíme věcem daleko lépe než dříve.

Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

Bible, Izajáš 55, 8 - 9

zpět na Slovíčko

B005 Boží příbytek

„Chci se skrýt ve světě, který jsem stvořil,“ svěřil se Bůh svým andělům.

„Musím si najít nějaké místo, které se nedá jen tak snadno objevit. Lidé všemu mnohem lépe porozumí, všechno lépe propátrají, když mě budou hledat.“

„Co, kdyby ses schoval hluboko pod zemí?“ navrhl první anděl.

Bůh se na chvilku zamyslel a potom odpověděl: „Ne. Nepotrvá to dlouho a lidé se naučí, jak dolovat v zemi a jak pod povrchem nalézt veškeré poklady, které se tam ukrývají. To by mne našli dřív, než by měli dost času na to, aby zmoudřeli.“

„Co mořské hlubiny?“

„I tam proniknou velmi brzy,“ odpověděl Bůh.

„A co kdyby ses jim schoval na Měsíc?“ navrhl jiný anděl.

Bůh si nechal projít hlavou i tento nápad a potom řekl: „Ne. Potrvá to sice o něco déle, ale oni se za nějakou dobu naučí létat i do vesmíru. Přistanou na Měsíci a odhalí jeho tajemství. To by mne našli také poměrně brzy, a pořád by jim čas nestačil na to, aby zmoudřeli.

Andělé váhali, jaké další místo navrhnout. Rozhostilo se dlouhé ticho.

„Já už vím!“ pípl nakonec jeden z nich. „Co kdyby ses ukryl v jejich vlastních srdcích? To je nenapadne tak snadno, aby tě tam hledali!“

„To je ono!“ zvolal Bůh, celý potěšený, že nalezl dokonalý úkryt.

„No jo, to bych jim ale nedal možnost volby, jestli budou se mnou chtít být, nebo ne, a oni by nebyli svobodné bytosti. Udělám to jinak! Připravím si u nich v srdci příbytek. Bude to místo tak zvláštní, že ať tam vloží cokoliv, nebudou spokojeni, protože jen Já dokážu to místo zaplnit. Bude to prostě příbytek na míru. Oni o něm budou od počátku vědět, budou do něho vkládat různé věci – lásku k věcem, úspěch, moc, lásku k lidem, ale nic nebude to pravé. Já tam ale vstoupím teprve tehdy, až mě sami pozvou.

A tak Bůh čeká jako milující Otec ale zároveň jako dokonalý gentleman. Čeká na naše pozvání, aby mohl zaplnit ten zvláštní příbytek, který vystavěl v našem srdci, když nás tvořil. Teprve pak nalezneme, co hledáme, a budeme šťastni.

Za svůj život jsem o tomto místě v našem srdci mluvil s mnohými lidmi. Byli to zedníci, profesoři, doktoři, ale i žáci zvláštní školy. Všichni věděli, o jakém místě to mluvím, i když mnozí, zvláště ti vzdělaní, nechtěli připustit, že o prázdném příbytku v jejich srdci vím. Jak už píšu v našem příběhu, snažili se toto místo zaplnit vším možným - úspěchem, vzděláním, prací, láskou ve svým dětem, nebo jinými vztahy. Pořád byli ale nespokojeni. Dokonce se našli i tací, kteří byli dennodenně opilí, protože už nevěděli, co by ještě mohli vyzkoušet. I já sám jsem hodně zkoušel. Musím říct, že to pro mě bylo velké překvapení, ale i veliká radost, když jsem zjistil, že to místo dokáže zaplnit jenom Bůh. Od té doby není můj život lehčí, ale není v něm taková ta beznadějné touha po vnitřním naplnění.

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Bible, Jan 14, 23

zpět na Slovíčko

B006 Bezbranná ovečka?

Navečer šestého dne Stvoření vyzval Bůh všechna zvířata, aby se společně shromáždila. Zvířata tedy bez meškání předstoupila před svého Stvořitele. Plazi, ptáci, tvorové mořští i pozemští – každé živé stvoření se radovalo z přítomnosti a lásky svého Stvořitele.

Jen ovečka přicházejíc k Božímu trůnu smutně zůstala stát opodál.

„Copak ti schází?“ zeptal se Bůh. „Proč se neraduješ jako všichni ostatní?“

„Jak bych se mohla radovat?“ posteskla si ovečka. „Vždyť jsi mne stvořil úplně bezbrannou! Jak potom můžu chránit svůj život?“

Hospodin se tedy zeptal: „Přála by sis mohutné drápy medvěda?“

Ovečka zavrtěla hlavou.

„Tak třeba ostré zuby jako má lev?“

„Ne,“ odpověděla ovečka.

„Chtěla bych takové zbraně, které by mě ochránily, ale zároveň nikomu neublížily.“

Stvořitel se zamyslel a řekl: „Vidím, že chceš žít v míru a lásce. Proto tvou prosbu vyslyším. Dám ti to, co tě ochrání ode všeho zlého.“

A obdařil ovečku trpělivostí, pokorou a oddaností.

Ovečka poděkovala a tiše špitla: „Omlouvám se za svoji troufalost, ale myslím, že to nebude stačit.“

Bůh se usmál: „Protože jsi nežádala drápy medvěda ani zuby lva, já sám se stanu tvým pastýřem a ochráncem.“

To, že je člověk slabý, nemusí nutně znamenat, že je bezmocný. Vezměme si takové miminko. Je slaboučké, křehké, a přesto dokáže svoji maminku přimět k neuvěřitelnému výkonu. Stačí jeden malý vzdech a maminka se v noci probudí, vstane a miminko třeba jen přikryje. Jsou ale známy případy, kdy maminka zvedla převržený vůz, abyzachránila svoje dítě, které pod ním uvízlo. Když pak bylo v bezpečí a maminka byla požádána, aby svůj výkon zopakovala, vozem ani nehnula. Síla miminka je v lásce jeho ochránce, ať už maminky nebo tatínka. Tak i naše síla je v lásce našeho nebeského Otce, je, jen tak mimochodem, všemohoucí.

Já jsem dobrý pastýř (myšleno Ježíš). Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.

Bible, Jan 10, 11

zpět na Slovíčko

B007 Brýle

„Půjdeš se mnou?“ ptá se mě můj spolužák Ivan.

„Kam?“

„Vyzvednout si brýle.“„Nekecej, ty jsi byl konečně na očním?“ „Jo. Už mě nebavilo tě pořád otravovat, abys mi přečetl, co je napsané na tabuli.“

Ivan seděl od prváku v první lavici. Teď jsme měli chvilku před maturitou. Kam až moje paměť sahala, předčítal jsem Ivanovi zápisky na tabuli. Ze začátku jsem se na něho zlobil, ale jen do té doby než jsem pochopil, že zápis nevidí. Mnohokrát jsem mu říkal, ať si zajde na oční, že není normální, aby neviděl z první lavice na tabuli. Jenže Ivan už byl zvyklý. Vždycky měl nějakou výmluvu a na oční nešel.

"Ivane, tak dnes je ten slavnostní den, kdy uvidíš jako ten, kdo má zdravé oči. Tak to si věru nenechám ujít.“

Vyrazili jsme k obchodu, kde měl brýle objednané. Ivan vešel dovnitř a za chvilku se objevil s malým pytlíkem, ve kterém měl brýle.

„Tak si je nasaď, ať vidím, jestli z tebe udělají inženýra.“

Ivan opatrně vyndal brýle a nasadil si je. Zůstal stát s otevřenou pusou jako člověk, který prožije šok.

„Dobrý, docela ti sedí! Co je, kámo?“ hledím na vyjeveného Ivana.

Chvíli nic neříkal a pak zakoktal: „Já vidím tu značku.“ Ukazoval prstem na dopravní značku asi deset metrů od nás.

„Co má jako být?“ divím se. „To je přece normál.“

„No jo, já v té vzdálenosti viděl vždycky jenom šmouhy.“

Bylo to zvláštní odpoledne. Chodili jsme spolu po městě a Ivan co chvíli vykřikl, a pak se začal šťastně smát. Vypadal trochu jako opilý. Znovu objevoval svět a já s ním. Hodně jsme se spolu ten den nasmáli a já si uvědomil, jaký úžasný dar mám – vidím.

Ještě dnes, když na to vzpomínám, tak mě zaplavuje vděčnost, že dobře vidím. Taky jsem viděl, co může udělat zvyk. Ivan byl zvyklý nevidět. Tak nějak mu připadalo normální, že vidí jen na tři kroky, protože nikdy nic jiného nezažil a jestli zažil, tak už si to nepamatoval.Chtěl bych vám ale říct o jiných brýlích. O brýlích Života. Těmi brýlemi je Bible-Boží slovo.Jakmile se přes ně začneme dívat na svět, uvidíme ho trochu jinak. Ostřejší. Věci nám budou dávat smysl. Budeme jasně vidět, co je správné a co ne, a hned tak někdo nás neobalamutí. Protože většina lidí tyto brýle nenosí, bude jim mnohdy připadat divné, že vidíme dál než na tři kroky. Abychom ale přes Boží brýle viděli, musíme je dobře znát, a to chvilku potrvá, i když budeme číst každý den kousek.

Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. Světlem pro mé nohy je tvé slovo (myšleno Slovo Boží), osvěcuje moji stezku.

Bible, Žalmy 119, 104 – 105

zpět na Slovíčko

Slovíčko Č100

Č001 Čas ukáže, co je štěstí.

Před mnoha lety žil jeden starý muž, který měl syna a jednoho koně. Nastal den, kdy se ten kůň dostal z ohrady a utekl do hor. „Upláchnul ti kůň!“ volali sousedé. „To je ale smůla!“. „Čas ukáže,“ usmál se sedlák, „ věřím, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“. Příští den se vypravil sedlákův syn koně do hor hledat. Za pár dní se vrátil a kromě koníka, který jim utekl, přihnal ještě sedm divokých koní.

Když to sousedé viděli, závistivě pokyvovali hlavami a pobrukovali: „Ty máš ale štěstí!“ Sedlák jen pokýval hlavou a řekl: „Čas ukáže, jestli to bylo štěstí, ale věřím, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“. Druhý den se farmářův syn pokusil zkrotit jednoho z divokých koní, ale spadl z něj a zlámal si nohu. Ještě týž večer si sousedé pospíšili s dalším unáhleným soudem: „Tvůj syn si zlámal nohu. To je ale smůla! Zrovna teď před sklizní! Kdo ti pomůže dostat úrodu pod střechu?“.

Ale moudrý farmář znovu namítl: „Jak můžete vědět, jestli je to smůla, nebo štěstí? Čas ukáže, jak to je. Já jen vím, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha.“ A vskutku! Za několik dní přišli do vsi verbíři a všechny zdravé mladé muže odvedli do války, ale farmářův syn díky své zlámané noze zůstal doma.

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.

Bible, List Římanům 8, 28

zpět na Slovíčko

Č002 Čekání Otce

Když ses probudil dnes ráno, díval jsem se na Tebe a doufal jsem, že na mne promluvíš a řekneš mi, byť jen pár slov, aby ses mě zeptal na názor, abys mi poděkoval za něco hezkého, co se Ti včera přihodilo.

Ale všiml jsem si, že jsi příliš zaměstnán hledáním vhodného oblečení, aby ses mohl vydat do práce. Čekal jsem, ještě když jsi vybíhal z domu, a domníval jsem se, že se snad na chvíli, aspoň v duchu zastavíš a řekneš mi: „Ahoj.“ Ale Tys měl fůru starostí! Proto jsem pro Tebe rozzářil nebe, ozdobil je těmi nejkrásnějšími barvami a cestou jsem Tě doprovázel sladkým zpěvem ptáků v naději, že se snad zaposloucháš, ale ani toho sis nevšiml. Pozoroval jsem Tě s láskou, když jsi běžel do práce a trpělivě jsem na Tebe čekal celý den. Protože jsi měl tolik věcí, které bylo třeba vyřídit, neměl jsem odvahu na Tebe promluvit a čekal jsem dál.

Když ses vrátil, pochopil jsem, že jsi unavený, a tak jsem Ti dopřál déšť, aby voda odplavila zbytky napětí a starosti. Myslel jsem, že Ti tím udělám radost a že si pak snáze na mne vzpomeneš, a zatím... Naštval ses a s hněvem pronesl na můj účet slova, která Tě teď možná samotného mrzí. A já jsem tolik toužil, abychom si chvilku povídali, vždyť do večera zbývalo ještě tolik času...

Když jsi zapnul televizi, věděl jsem, že se hned tak nedočkám, a proto jsem se obrnil svatou trpělivostí, ale ani tehdy, ani u večeře sis nevzpomněl... Poznal jsem na Tobě, že jsi unavený, a že toužíš po tichu, a tak jsem zvolna zhasínal den a rozsvítil hvězdy. Bylo to krásné, ale Ty, jako bys ani neviděl... Když ses ukládal ke spánku, byl jsi na konci sil, alespoň tak mi to připadalo. Popřál jsi rodině dobrou noc a okamžitě jsi usnul. Celou noc jsem Tě provázel ve snech jemnou hudbou a představami, ale Tobě nedošlo, že jsem pořád s Tebou a pro Tebe. Jsem trpělivější, než si umíš představit. Chtěl bych Tě naučit, abys i Ty byl trpělivý k ostatním.

Miluji tě natolik, že čekám každý den, zda si snad se mnou nezačneš povídat. Zítra se znovu probudíš a já tu opět budu pro Tebe a budu trpělivě čekat, že odpovíš na mou lásku tím, že na mne budeš mít chvíli.

Tvůj dobrý Otec v nebi.

Milovaní, milujme jedni druhé; neboť láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.

Bible, 1 list Janův 4, 8 - 7

zpět na Slovíčko