Ř001 Řečník
„Bude to asi nevšední zážitek.“
„Prý je to opravdový řečnický mistr!“
„Slyšel jsem, že studoval na nejlepších školách. Dokáže úžasně pracovat s tónem hlasu, umí vystihnout mistrně tempo řeči. A jeho řečnický projev je velmi přesvědčivý.“
Sál byl nabitý k prasknutí.
Na stupínek vystoupil sympatický muž ve středních letech, usmál se a začal.
Pověst o něm nelhala. Bylo to úžasné. Řeč plynula, až se tajil dech. Když došel ke konci svého vystoupení, jak už bylo jeho zvykem, přednesl Žalm 23.
„Hospodin je můj pastýř,“ začal.
„Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod…“ a pokračoval dál a dál, dokud žalm nedokončil. Bylo by slyšet spadnout špendlík. Každý seděl na krajíčku své židle a ani nedýchal.
„Výborně! Úžasné!“ ozývalo se volání. Všichni povstali a tleskali.
Pak se všichni posadili a sál ztichl.
Jen jeden starý muž zůstal stát, a tím upoutal řečníkovu pozornost. Pak vykročil pevným krokem k pódiu.
„Nezlobte se, prosím,“ omlouval se. „Mohl bych ten žalm přednést znova?“ Byla to nezvyklá prosba.
„Cože? Nelíbil se vám snad můj projev?“ zeptal se řečník.
„Ale ano. Jste opravdový mistr slova, ale přesto bych vás chtěl poprosit, nechte mě přečíst znova ten žalm.“
„Konec konců, proč ne,“ řekl řečník a uvolnil starci místo. „Dejte se do toho.“
Stařík vytáhl z kapsy starou, ohmatanou Bibli, kterou zjevně často používal. Zalistoval v ní a našel Žalm 23. Pak spustil:
„Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek...“
Pomalu četl svým starým, ale pevným hlasem. Zakončil slovy: „Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.“ Pomalu zavřel svoji starou Bibli. Nejen že bylo stejné ticho jako po promluvě řečníka, nyní tu bylo ještě cosi o poznání jiného. Mezi obecenstvem bylo cítit posvátný úžas a v mnoha očích se objevily slzy. Lidi v publiku něco zasáhlo.
Velký řečník byl skutečně ohromen. Ještě nikdy po svém vystoupení nepozoroval něco takového.
Otázal se staříka: „V čem je rozdíl? Nerozumím. Četl jsem tentýž žalm a četl jsem ho výborně. Ale vaše čtení, i když jste se zadrhával, se lidí dotklo mnohem více než moje. Stařík odvětil: „Se vší úctou, pane, skutečně jste to přečetl lépe než já. Rozdíl je v tom, že vy víte, jak přečíst žalm třiadvacátý, ale já znám toho Pastýře.“
Kolem nás plyne mnoho slov. Někteří lidé si nechávají puštěnou televizi nebo rádio jen proto, že se tam mluví, přitom ale neposlouchají. Jistě jste se také setkali s lidmi, kteří mnoho mluví, ale přitom nic neříkají. Určitě vás učil třeba pan učitel nebo paní učitelka, kteří vám dokázali nové věci vysvětlit opravdu velmi dobře. Myslím ale, že dobře poznáte rozdíl mezi tím, když vám kamarád líčí, jaké pěkné auto viděl na obrázku, a tím, když vám popisuje zážitek z jízdy v úžasném bouráku.
Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci.
Bible, První list Korintským 4, 20