G001 Gobelín
Jeden mladý mnich byl na několik měsíců pozván do kláštera ve Flandrech. Měl tkát spolu s dalšími mnichy velmi významný gobelín.
Dostal za úkol stříhat zlatou nitku na malé kousky a pomocí zvláštních uzlíků ji splétat do podivného tvaru. Po nějakém čase se uprostřed práce zvedl a začal se zlobit.
„Už dál pokračovat nebudu! Vždyť to, co dělám je k ničemu!“ stěžoval si.
„Pracuji se zlatou nití, celou ji mám rozstříhat a pak z ní udělat šmodrchanici. Vždyť to nedává žádný smysl!“
Uslyšel ho starý mnich a řekl mu: "Příteli, ty jsi neviděl celé dílo. Pracuješ na jedné malé částečce výšivky a neznáš celek."
Zavedl ho do prostorné dílny, kde byla na rámu napnutá osnova. Několik mužů zde sestavovalo z jednotlivých částí vskutku mistrovské dílo.
Mladý mnich zůstal překvapeně stát.
Pracovali na výšivce překrásného obrazu „Klanění králů“ a jeho zlatá nit tvořila část oslňující svatozáře kolem hlavy Jezulátka.
To, co se předtím mladíkovi zdálo mrháním, bylo nádherné. Hotový gobelín přetrval mnoho let. Po všechen ten čas jeho nádheru obdivovalo mnoho lidí a nevěřícně krotili hlavami nad propracovaností jednotlivých detailů a hloubkou zvěsti, jenž představoval.
My všichni tvoříme část jednoho obrazu, obrazu daleko většího, než jsme schopni uvidět, obrazu, který je jako celek neuvěřitelně krásný. Někdy se nám jen na chvilku podaří zahlédnout kousíček celého mistrovského díla. Většinou je to ale část, kterou tvoří někdo jiný. Je obtížné uvěřit, že právě to naše plahočení má v tomto díle nezastupitelnou část a bez našeho kousku by nebylo dokonalé. Myslím, že jen skrze Boží lásku se nám podaří částečně pochopit smysl, velikost a krásu zamýšleného díla.
Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží, dílo, které se pod sluncem koná, není člověk schopen postihnout; ať se při tom hledání pachtí sebevíc, všechno nepostihne. Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono, není schopen všechno postihnout.
Bible, Kazatel 8, 17