DĚJINY KÁNONU

Z výše uvedeného vyplývá, že bylo třeba nastavit nějaké měřítko, které knihy jsou původní – pravé. Slovo „kánon“ pochází z řečtiny a znamená v širším významu „směrnici“, popřípadě „normu“. Pod pojmem kánon rozumíme seznam spisů, které jsou považovány za posvátné a jsou součástí Bible. Tento termín se používá od 4. století. Eusébius z Césareje rozlišoval tři kategorie knih. Knihy přijímané všemi, knihy některými zpochybňované a knihy zjevně nepravé. Po Tridentském koncilu zavedl Sixtus ze Sieny do katolické církve dělení knih na protokanonické a deuterokanonické, které se používá dodnes.