NEPORUŠENOST – PRAVOST KNIH

Autografy – prvopisy biblických knih Starého zákona a Nového zákona se nezachovaly. Znění biblických textů známe pouze z opisů. Pojem originál má dva významy. Jednak se jedná o literární originál, tj. podoba spisu, jak vyšla z rukou autora, jednak o text, který věřící přijímají jako autoritativní. Když se podílelo na textu více autorů, a to bylo především u textů Starého zákona běžné, potom bylo originálů několik. Navíc při opisování textů docházelo k chybám. Jednak se jednalo o chyby vzniklé nepozorností a únavou písařů, někdy se jednalo o dobrý úmysl lépe vysvětlit a popsat daný děj. Tím se dostáváme k problematice neporušenosti textu. Tuto částečně neřešitelnou situaci usnadnil nález „Kumránských dokumentů“. V roce 1947 nalezli Beduíni v jedné jeskyni přibližně 1 km jižně od Chirbet Qumrán (Kumrán)několik svitků psaných hebrejštinou. V letech 1951 – 1956 byl proveden systematický průzkum terénu v okolí Chirbet Qumrán. Byla nalezena a odkryta osada, kterou v době rozkvětu tvořilo přibližně 150 – 200 obyvatel. Nálezy vedly k rozšíření systematického průzkumu i na okolní poušt a 11 jeskyní. Průzkum jeskyní přinesl nález řady rukopisů. Svitky do jeskyní ukryli pravděpodobně členové komunity esénů. Asi čtvrtina z nalezených svitků jsou biblické starozákonní rukopisy a usuzuje se, že pocházejí přibližně z období mezi rokem 300 před Kr. a rokem 68 po Kr. Mezi nalezenými biblickými rukopisy jsou zlomky všech protokanonických knih kromě knihy Ester a z deuterokanonických kniha Tobiáš a kniha Sirachovcova. Nejznámějším kumránským rukopisem je zachovalý svitek knihy Izajáš. Ostatní svitky jsou vlastní spisy esénů. Jsou to knihy právně-doktrinální, hymnické, liturgická literatura a biblické komentáře.

Nalezené biblické svitky dokládají, že biblický text Starého zákona ze současnosti je autentický, tedy, že se nám dochoval bez podstatných změn. Změny se týkají pouze gramatické a stylistické stránky, nauková stránka je však neporušená.