DĚLENÍ BIBLE
Bible se skládá ze dvou základních částí, a to Starého zákona a Nového zákona. Starý zákon je souborem posvátných spisů pro židovské náboženství. Křesťanství vzniklo ze židovského náboženství, Starý zákon převzalo a doplnilo jej o nové spisy – Nový zákon.
a) Starý zákon
Název Starý zákon působí dojmem, že se jedná o něco starého, už překonaného. Tento zažitý termín by se měl spíše nazývat Stará smlouva. Nejedná se totiž o zákon, či nařízení, ale o smlouvu – vztah mezi člověkem a Bohem. Nejedná se tedy o něco starého, co pozbylo platnosti, ale spíše by se dalo říct, že to je první zákon - smlouva, po kterém následuje další zákon – smlouva. Křesťané dělí Starý zákon podle obsahu knih.
- Dějepisné knihy
První skupinu tvoří knihy dějepisné, které z valné části popisují dějiny Izraele. Jedná se o knihy Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium (někdy také nazýváno 5 knih Mojžíšových - Pentateuch), Jozue, Soudců, Rút, 1-2 Samuelova, 1-2 Královská, 1-2 Paralipomenon (1-2 Letopisů), Ezdráš, Nehemjáš, Ester.
- Naučné knihy
Tvoří druhou skupinu a jsou to: Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň písní.
- Prorocké knihy
Další skupinou jsou prorocké knihy, které se dělí na dvě podskupiny, a to velké a malé proroky. „Velikost“ je daná rozsahem knihy, nikoliv významem jednotlivých proroků.
- Velcí proroci
Izajáš, Jeremjáš + Pláč, Ezechiel, Daniel
- Malí proroci
Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachjáš.
Těmto knihám se také říká protokanonické (tj. knihy, které jsou všemi shodně uznávány) z toho důvodu, že katolické církve navíc do Starého zákona přijímají některé knihy navíc, které Židé (a podle nich i reformované církve) do svého kánonu nezahrnuli.
- Deuterokanonické
Těmto knihám se říká deuterokanonické (knihy, u nichž byla určitá pochybnost o vnuknutém charakteru, viz. níže). Jedná se o knihy Tóbijáš, Júdit, kniha Moudrosti, Sírachovec, 1-2 Makabejská, Báruk a některé pasáže z knihy Danielovy a knihy Ester.
Křesťanské dělení starozákonních knih obsahuje 46 knih, z nichž je 7 deuterokanonických. Lze se setkat i s počtem 45 knih Starého zákona. To v případě, že jsou knihy Jeremiášova a Baruch (Baruch byl písařem Jeremiášovým) považovány za knihu jednu. Pojetí Starého zákona je chronologické. To znamená minulost, přítomnost a budoucnost, na což navazuje Nový zákon.
b) Nový zákon
Nový zákon lze dělit podle více kritérií, např. podle autora, literárního druhu atd. Nejrozšířenější dělení věcné, to znamená:
- Knihy historické
Evangelium Matouš, Marek, Lukáš, Jan a Skutky apoštolské.
- Poučné knihy
- 14 apoštolských listů Pavla: Římanům, 1-2 Korintským, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, 1-2 Thesalonickým, 1-2 Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Židům.
- List apoštola Jakuba
- Dva listy apoštola Petra
- Tři listy apoštola Jana
-List apoštola Jakuba
- Kniha prorocká
Zjevení apoštola Jana – Apokalypsa
Celkem je 27 knih Nového zákona.