- Civilní jméno: Giovanni Angelo Braschi Narozen: 25. 12. 1717 Místo: Cesana Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 29. 8. 1799 Místo: Valencie Nyní stát: Francie Pohřben: hřbitov sv. Kateřiny, Valencie, r. 1802 tělo přeneseno do baziliky sv. Petra – Vatikánských jeskyní, Vatikán
- Pontifikát od: 15. 2. 1775 do: 29. 8. 1799
Narodil se do šlechtické rodiny jako nejstarší z osmi dětí, v Cesaně studoval na jezuitské koleji, kde získal doktorát práv. Poté pokračoval ve studiích na univerzitě ve Feraře. R. 1758 byl vysvěcen na kněze a kardinálem – knězem byl jmenován r. 1773, roku 1766 se stal papežským pokladníkem. V únoru r. 1775 byl vysvěcen na biskupa. Za papeže byl zvolen jako kompromisní kandidát. V roce 1777 povýšil na arcibiskupství biskupství olomoucké a podřídil mu nově založené biskupství v Brně. V r. 1785 založil biskupství v Českých Budějovicích. V roce 1789 vypukla Francouzská revoluce, ničení kostelů, vraždění duchovních osob, poprava krále Ludvíka XVI. (1793) a královny Marie Antoinetty (1793). V roce 1796 vstoupil Napoleon Bonaparte vítězně do Říma, podřídil Církevní stát Francouzskému direktoriu a nechal jednaosmdesátiletého papeže eskortovat přes Alpy do Valencie, kde zemřel 29. 8. 1799. Byl pohřben 30. 8. s vojenskými poctami, ale bez církevního obřadu.
- Civilní jméno: Barnaba Niccolò Maria Luigi Chiaramonti Narozen: 14. 8. 1742 Místo: Cesana Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 20. 8. 1823 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán
- Pontifikát od: 14. 3. 1800 do: 20. 8. 1823
Pocházel ze šlechtické rodiny, r. 1758 vstoupil do benediktinského řádu. Vystudoval filozofii a teologii. Na kněze byl vysvěcen r. 1765, r.1782 se stal biskupem v Tivoli. Roku 1785 byl jmenován biskupem a kardinálem v Imole. Papežem byl zvolen r. 1830. V době Napoleonovy první vlády přistoupil na většinu jeho požadavků, pokud šly nějakým způsobem skloubit s katolickými principy, neústupný zůstával pouze v otázkách svobody církve. R. 1801 podepsal s Napoleonem konkordát, 1804 přijel na korunovaci Napoleona, který si sám vsadil korunu na hlavu a papeži zakázal vstup do Říma. Ten se tam vrátil, francouzská vojska obsadila Věčné město a papež byl násilně odvezen do Savony a do Paříže, kde byl vězněn od r.1809 do r. 1814, po porážce Napoleona v Rusku byl papež osvobozen (konkordát platil, i když pouze na papíře až do r.1905). Pius VII. se víc zajímal o náboženské než o politické problémy, roku 1814 obnovil jezuitský řád zrušený papežem Klementem XIV. Otevřel semináře, které Francouzi zavřeli, podporoval umělce a snažil se z Říma udělat opět centrum umění. V červenci r. 1823 si zlomil kyčel a na následky zranění zanedlouho zemřel
- Civilní jméno: Annibale Francesco Clemente Melchiorre Girolamo Nicola Sermattei della Genga Narozen: 22. 8 1760 Místo: Genga Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 10. 2. 1829 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán
- Pontifikát od: 28. 9. 1823 do: 10. 2. 1829
Narodil se jako šestý z deseti dětí do šlechtické rodiny Gengů. Della Genga studoval teologii na Collegiu Campana v Osimo od 1773 do 1778 a později na Collegiu Piceno v Římě až do roku 1783, kdy zahájil studia na Papežské akademii. V r. 1783 byl vysvěcen na kněze a po ukončení studií sloužil jako velvyslenec (nuncius) ve Švýcarsku. V r.1793 byl vysvěcen na biskupa a jmenován arcibiskupem v Tyru. Kardinálem byl jmenován r. 1816, papežem byl zvolen v r. 1823. Po požáru v roce 1823 dal opravit basiliku sv. Pavla za hradbami a přesvědčil státníky celého světa, aby přispěli na její obnovu. Egyptský místokrál věnoval mramorové sloupy, pravoslavný ruský car drahokamy na svatostánek, velké sumy peněz darovali na opravu protestantští panovníci. Výrazně změnil politiku Církevního státu a od r. 1824 tvrdě potíral sebemenší projevy zednářství, neposlušnosti a revolučních nálad. Roku 1827 dosáhl pro katolíky konkordát s protestantským Holandskem. Jeho životopisec napsal: „nikdy se s nikým neradil.“ Jako papež vedl konzervativní politiku, proto byl u lidí velice neoblíben. Tvrdí se, že např. zakázal očkování proti neštovicím, ale do dnešního dne nebyly nalezeny žádné důkazy o pravdivosti tohoto nařízení.
- Civilní jméno: Francesco Saverio Castiglioni Narozen: 20. 11. 1761 Místo: Cingoli Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 30. 11. 1830 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán
- Pontifikát od: 31. 3. 1829 do: 30. 11. 1830
Pocházel ze šlechtické rodiny, studoval na Collegio Campana u jezuitů, poté na univerzitě v Boloni, kde získal doktorát občanského a kanonického práva. Na kněze byl vysvěcen r. 1785, na biskupa v Montalto r. 1800. Po odmítnutí přísahy Napoleonovi byl odeslán do internace ve Francii. Po pádu Napoleona se v r. 1814 vrátil do své diecéze. Roku 1816 byl jmenován kardinálem. Papežem byl zvolen i přes své chatrné zdraví r. 1829. Pokračoval v linii svého předchůdce a odsuzoval tajné spolky italských revolucionářů. Dne 25. března 1830, v krátké encyklice Litteris Altero, odsoudil zednářské tajné společnosti a modernistické biblické překlady.
- Civilní jméno: Bartolomeo Alberto Mauro Cappellari Narozen: 18. 9. 1765 Místo: Belluno Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 1. 6. 1846 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán
- Pontifikát od: 2. 2. 1831 do: 1. 6. 1846
Pocházel z nižší italské šlechty, jeho otec byl právník. V osmnácti letech vstoupil do kamaldulského řádu (součást benediktinské rodiny řeholních komunit). Na kněze byl vysvěcen r. 1787. Pro své mimořádné nadání začal ve věku dvacet dva let učit filozofii a teologii na San Michele. V roce 1805 by jmenován opatem kláštera sv. Jiří v Římě. Kardinálem byl jmenován r. 1825. Při zvolení papežem nebyl ještě vysvěcen na biskupa. Biskupské svěcení obdržel až po svém zvolení. Je zatím posledním papežem, který byl zvolen bez biskupského svěcení. Za jeho nástupu na papežský trůn se nacházel papežský stát v troskách. Papež fakticky ovládal pouze město Řím a jeho okolí. Prakticky všechna větší města svrhla papežskou vládu a prohlásila se za součást budoucího italského státu. Církevní situace ve světě nebyla příznivá, v Rusku v r. 1832 car Mikuláš I. zrušil několik řeckokatolických biskupství a přes 200 klášterů, věřící byli krutě pronásledováni. Ve Španělsku a v Mexiku vypukla r. 1834 revoluce proti řeholím, katolíci byli vězněni a popravováni. V rakouské monarchii (včetně Čech) vládl kníže Metternich, který začlenil biskupy do státní správy, poskytl jim úřady, a tím omezil jejich duchovní činnost. Papež si za svůj vzor vyvolil Řehoře VII., velkého bojovníka za práva církve. Založil také Řád sv. Řehoře Velikého, který se pro zásluhy o církev udílí dodnes. Je autorem známé protiliberální encykliky Mirari vos, kterou vydal r. 1832. Roku 1839 bulou In Supremo Apostolatus odsoudil obchodování s otroky. Jako papež založil etruské a egyptské muzeum. V květnu dostal do obličeje „růži“ (erysypel) a zanedlouho umřel na infekci organismu.
- Civilní jméno: Giovanni Maria Mastai-Ferretti Narozen: 13. 5. 1792 Místo: Senigallia Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 7. 2. 1878 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán, r. 1881 tělo přeneseno do baziliky sv. Vavřince za hradbami, Řím, Itálie
- Pontifikát od: 16. 6. 1846 do: 7. 2. 1878
Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval ve Viterbe a Římě, v mládí trpěl epilepsií, po jejím vyléčení a ukončení studií byl v r. 1819 vysvěcen na kněze. Od r. 1827 byl spoletským a imolským biskupem, r. 1840 byl jmenován kardinálem. Pro svoje liberální postoje byl zvolen v 54 letech papežem jako protikandidát konzervativních kardinálů. Jeho vláda začala ve znamení liberálních reforem, ihned po svém zvolení vyhlásil amnestii pro všechny politické vězně a zrušil cenzuru. Jeho popularita upadla, když se odmítl připojit k italské armádě proti Rakousku. V Římě vypuklo povstání, Pius IX. musel uprchnout z Říma a vrátit se mohl až za pomoci francouzské armády. Jeho vláda původně nakloněná liberalismu se poté radikálně obrátila. Roku 1846 vydal encykliku Qui pluribus, která odsoudila komunismus, r. 1854 vyhlásil dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie a r. 1864 vydal encykliku Quanta cura, v které odmítl modernismus a liberalismus. Svolal I. vatikánský koncil, kde bylo r. 1870 vyhlášeno dogma o papežské neomylnosti (když papež vyhlašuje učení ex catedra). Někteří biskupové s tím nesouhlasili a odjeli z Říma, tehdy vznikla starokatolická církev. Protože až do konce života odmítal uznat sjednocenou Itálii, vysloužil si nenávist italských nacionalistů, kteří se 13. 7 1881 při přenášení jeho ostatků do baziliky sv. Vavřince za hradbami pokusili unést jeho rakev a vhodit ji do Tibery. Jeho pontifikát je zatím druhý nejdelší v církevních dějinách – 31 let, 7 měsíců, 17 dní.
- Civilní jméno: Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci Narozen: 2. 3. 1810 Místo: Carpineto Romane Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 20. 7. 1903 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán, r. 1924 tělo přeneseno do baziliky sv. Jana v Lateránu, Řím, Itálie
- Pontifikát od: 20. 2. 1878 do: 20. 7. 1903
Pocházel ze šlechtické rodiny, studoval postupně ve Viterbě (1818-1824), římském semináři (1824-1832) a na akademii urozených kněží (1832-1837). Po vysvěcení na kněze r. 1837 byl přijat do sboru papežských diplomatů, r. 1846 byl vysvěcen na biskupa, r. 1853 byl jmenován kardinálem. Jako papež r. 1881 jmenoval anglikánského konvertitu Johna Newmana kardinálem. Zpřístupnil studentům vatikánský archiv s podmínkou kontroly jejich publikace. V roce 1886 zavedl ve Vatikánu elektřinu. R. 1891 vydal encykliku Rerum novarum. V ní podpořil soukromé vlastnictví a práva dělníků na spravedlivou mzdu, důstojné pracovní podmínky a zakládání odborů. Tato encyklika mu vynesla přezdívku papež pracujících. Lev XIII. byl po Piu IX. druhým nejdéle vládnoucím papežem.
- Civilní jméno: Giuseppe Melchiorre Sarto Narozen: 2. 6. 1835 Místo: Riese Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 20. 8. 1914 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán
- Pontifikát od: 4. 8. 1903 do: 20. 8. 1914
Pocházel z dělnické rodiny, otec byl listonoš a matka krejčová, měl devět sourozenců. Od malička projevoval výjimečné nadání a za pomoci vesnického kaplana se naučil základy latiny a byl posléze přijat ke studiu na gymnáziu v Castelfrancu Venetu. Byl jedním z nejlepších studentů a po ukončení studia vstoupil do kněžského semináře v Padově, kde zakončil svá klasická, filosofická a teologická studia s vyznamenáním. R. 1858 byl vysvěcen na kněze, na biskupa r. 1884. R. 1893 byl jmenován kardinálem a poté patriarchou v Benátkách. Po zvolení papežem vydal r. 1904 bulu, kterou zrušil vliv panovníků na papežskou volbu (od císaře sv. Konstantina I. Velikého měli právo veta a schvalovali volbu papeže). Reorganizoval církevní právo a breviář. Obnovil nařízení papeže Sixta V. o návštěvě biskupů „ad limina“, nechal zrevidovat překlad Bible – Vulgátu, napsal nový katechismus. Výrazným bodem pontifikátu Pia X. byl jeho boj proti modernismu. Pius X. vyhlásil povinnost pro kněze, řeholníky, katechety a učitele v teologických a filosofických seminářích skládat tzv. Protimodernistickou přísahu. Pius X. vydal celkem 16 encyklik. Zemřel na následky infarktu z r. 1907 v r. 1914.
259. Benedikt XV. (XIV.) (Benedictus) viz. Benedikt XI.
- Civilní jméno: Giacomo della Chiesa Narozen: 20. 11. 1854 Místo: Pegli Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 22. 1. 1922 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Vatikán
- Pontifikát od: 3. 9. 1914 do: 22. 1. 1922
Pocházel ze šlechtické rodiny. Otec zamítl jeho přání stát se knězem, na jeho přání vystudoval právo, doktorát získal již v 21 letech. Poté mu otec povolil (neochotně) vstoupit do semináře. Po vysvěcení na kněze r. 1878 nastoupil do diplomatického sboru. R. 1907 byl vysvěcen na biskupa a roku 1914 byl jmenován kardinálem. Po několika málo měsících byl zvolen pro své diplomatické schopnosti papežem. Během většiny jeho pontifikátu probíhala I. světová válka. Jako papež vyhlásil neutralitu a opakovaně vyzýval k ukončení bojů. Byl nazýván Papež míru, protože usiloval o světový mír. Mimo protiválečných snah pracoval na reorganizaci církevních struktur. Roku 1917 nechal Benedikt XV. vydat Kodex kanonického práva, který představuje první souhrnnou kodifikaci hlavních zákonů a předpisů římskokatolické církve. Podporoval misijní dílo ve Třetím světě a kladl velký důraz na výchovu kněží pocházejících z původního obyvatelstva. Po válce se Benedikt zaměřil na překonání hladu a bídy v Evropě a na navazování kontaktů a vztahů s novými státy, které vznikly v důsledku zániku Ruska, Rakousko-Uherska a Německa. Po prochladnutí zemřel r. 1922 ve věku 67 let na zápal plic.
- Civilní jméno: Ambrogio Damiano Achille Ratti Narozen: 31. 5. 1857 Místo: Desio u Milána Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 10. 2. 1939 Místo: Vatikán Nyní stát: Vatikán Pohřben: Bazilika sv. Petra – Vatikánské krypty, Vatikán
- Pontifikát od: 6. 2. 1922 do: 10. 2. 1939
Pocházel z rodiny továrníka, který zpracovával hedvábí. Byl velmi nadaný, na Gregoriánské univerzitě získal postupně tři doktoráty. Po vysvěcení na kněze (r. 1879) působil od roku 1888 jako ředitel Ambrosiánské knihovny v Miláně. Ve volném čase se věnoval vrcholovému horolezectví. V r. 1919 přijal biskupské svěcení a působil jako diplomat v Polsku. Po ukončení mise byl r. 1921 jmenován kardinálem. V r. 1922 po nejdelším konkláve ve 20. století byl Ratti zvolen papežem. Obnovil vatikánský stát podpisem konkordátu s Benitem Mussolinim 11. 2.1929 a byla mu vrácena světská moc nad státem Vatikán. Encyklikou Mit brennender Sorge z r. 1937 odsoudil nacismus, encyklikou Divini redemptoris odsoudil i komunismus. Odmítal nacismus, rasismus a antisemitismus, které odsoudil v encyklice Humani generis unitas. Podle spekulací některých historiků si jeho smrt přál Mussolini. Údajně byl otráven injekcí, kterou mu dal jeho osobní lékař František Xaver Petacci, otec Mussoliniho milenky Kláry Petacciové. Pius XI. se řadí mezi největší papeže 20. století.
- Civilní jméno: Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli Narozen: 2.3.1876 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 9. 10. 1958 Místo: Castel Gandolfo Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra – Vatikánské krypty, Vatikán
- Pontifikát od: 2. 3. 1939 do: 9. 10. 1958
Pocházel z právnické rodiny, v r. 1894 vstoupil do semináře, ze zdravotních důvodů musel přerušit studium, po uzdravení pokračoval ve studiu, v r. 1899 promoval z teologie a obojího práva a byl vysvěcen na kněze. Mezi jeho záliby patřilo potápění, rychlá jízda autem a hra na housle. Působil v diplomatických službách v Německu, r. 1917 byl vysvěcen na biskupa, kardinálem se stal r. 1929. R. 1939 byl zvolen papežem v den svých 63. narozenin. Pius XII. byl prvním papežem, který začal ve významném rozsahu používat masmédia. Několik měsíců po jeho volbě vypukla 2. světová válka. Zaujal k nacismu rezervované stanovisko, za které je některými historiky velice tvrdě kritizován. Podle svědectví jeho spolupracovníků se chystal vystoupit veřejně proti nacismu, jako jeho předchůdce Pius XI., ale na naléhání biskupů i některých židovských rabínů od toho ustoupil a formálně se snažil být neutrálním. Toto bylo pouze taktické rozhodnutí, které vycházelo z poznání, že prací v zákulisí a podzemí bude možno dosáhnout mnohem lepších výsledků. Ve Vatikánu nechal vytvořit síť pro záchranu Židů a dalších ohrožených osob. Židovský historik Pinchas Lapide i někteří rabíni potvrdili v r. 2008, že zásahy papeže Pia XII. zachránily mezi 700 000 až 860 000 Židů. V r. 1950 vyhlásil dogma o nanebevzetí Panny Marie, které se v církvi slavilo od 5. století. Během pontifikátu vydal 40 encyklik. Pius XII. zemřel v 82 letech na infarkt.
- Civilní jméno: Angelo Giuseppe Roncalli Narozen: 25. 11. 1881 Místo: Sotto il Monte Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 3. 6. 1963 Místo: Castel Gandolfo Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra – Vatikánské krypty, Vatikán, r. 2001 tělo přeneseno do baziliky sv. Petra, Vatikán
- Pontifikát od: 28. 10. 1958 do: 3. 6. 1963
Narodil se jako prvorozený syn a čtvrté ze čtrnácti děti chudého pachtýře Giovanniho Battisty Roncalliho. Na kněze byl vysvěcen r. 1904, v r. 1915 byl odveden do italské armády jako ošetřovatel. V R. 1925 byl vysvěcen na biskupa. Působil jako apoštolský vizitátor v Bulharsku a později jako apoštolský delegát v Turecku a Řecku. R. 1929 se zúčastnil slavnostního otevření dostavěné katedrály sv. Víta. Od r. 1944 působil jako apoštolský nuncius v Paříži. V r. 1953 byl jmenován kardinálem. Dne 28. 10. 1958 jej konkláve kardinálů nečekaně zvolilo nástupcem po papeži Piu XII. Předpokládalo se, že vzhledem k vysokému věku a chatrnému zdraví bude spíše přechodným papežem. Po volbě papežem si dal jméno vzdoropapeže sesazeného kostnickým koncilem v r. 1415, aby napravil to, co bylo tehdy špatné. 11.10.1962 zahájil 2. vatikánský koncil na obnovu duchovního života ve světě a obnovy církve (ukončen 263. papežem Pavlem VI. 8.12.1965), usiloval o zachování světového míru mezi národy. V průběhu koncilu zemřel na rakovinu žaludku.
- Civilní jméno: Giovanni Battista Montini Narozen: 26. 9. 1897 Místo: Concesio Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 6. 8. 1978 Místo: Castel Gandolfo Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra – Vatikánské krypty, Vatikán
- Pontifikát od: 21. 6. 1963 do: 6. 8. 1978
Jeho otec byl advokát, po dokončení studií byl v r. 1916 vysvěcen na kněze. Poté studoval na Gregoriánské univerzitě a Univerzitě v Římě, získal titul doktor kanonického práva. Byl sekretářem Pia XII. a od r. 1937 zástupcem státního tajemníka Vatikánu. Od r. 1954 milánským arcibiskupem, v r. 1958 byl jmenován kardinálem. Papežem byl zvolen v r. 1963. Jako papež ukončil II. vatikánský koncil. Jako papeže si Pavla VI. svět bude nejspíše pamatovat díky encyklice Humanae vitae, kterou vydal v 25. 7. 1968. V tomto díle znovu potvrzuje pohled katolické církve na plánování a kontrolu porodnosti a potvrzuje nepřijatelnost antikoncepce. . V roce 1968 odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna. Pavel VI. byl prvním papežem ve 20. století, který se setkal s vrcholnými představiteli východních ortodoxních náboženství. České biskupy Štěpána Trochtu a arcibiskupa Františka Tomáška jmenoval tajně kardinály, Josefa kardinála Berana, známého odpůrce nacistů i komunistů, dal pohřbít do svého hrobu v kryptě vatikánské baziliky mezi hroby papežů. V r. 1978 zemřel na infarkt.
264. Jan Pavel I. (Ioannes Paulus)
- Civilní jméno: Albino Luciani Narozen: 17. 10. 1912 Místo: Forno de Canale Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 28. 9. 1978 Místo: Apoštolský palác Nyní stát: Vatikán Pohřben: Bazilika sv. Petra – Vatikánské krypty, Vatikán
- Pontifikát od: 26. 8. 1978 do: 28. 9. 1978
Pocházel z chudé dělnické rodiny, otec byl zedníkem. Knězem se stal v r. 1935. Dále studoval teologii na papežské Gregoriánské univerzitě. Později byl vicerektorem kněžského semináře. Na biskupa byl vysvěcen r. 1958, roku 1973 byl jmenován kardinálem. Papežem se stal r. 1978. Po 1120 letech to byl první papež, který si po zvolení, místo tiáry nechal (arcibiskupské) pallium. Představoval konzervativce v otázkách morálky, ale reformátora a pokrokáře v oblasti církevních struktur a pojetí poslušnosti v církvi. 5. 9. přijal k soukromé audienci ruského pravoslavného metropolitu Nikodema, který se během rozhovoru zhroutil a zemřel papeži v náručí. Byla vydána oficiální zpráva o srdečním infarktu. Vyskytly se spekulace o tom, že metropolita byl otráven, ale že šálek s čajem byl určen papeži. Jeho pontifikát ukončila náhlá smrt v noci z 28. na 29. 9. 1978. Jako její příčina bylo stanoveno srdeční selhání. Tělo bylo balzamováno, což znemožnilo pitvu. Brzo po jeho smrti se objevily pověsti, že nebyla přirozená – většinou se naznačuje, že byl otráven i z důvodu plánované revize vatikánské banky. Pro tyto teorie však doposud neexistují žádné přímé důkazy.
265. Jan Pavel II. (Ioannes Paulus)
- Civilní jméno: Karol Józef Wojtyła Narozen: 18. 5. 1920 Místo: Wadowice Nyní stát: Polsko Národnost: Polák
- Zemřel: 2. 4. 2005 Místo: Apoštolský palác Nyní stát: Vatikán Pohřben: Bazilika sv. Petra – Vatikánské krypty, Vatikán
- Pontifikát od: 16. 10. 1978 do: 2. 4. 2005
Pocházel ze tří dětí armádního důstojníka ve Wadowicích. R. 1938 se přestěhoval do Krakova kde studoval polonistiku na Jagellonské universitě, za 2. světové války studoval tajně a zapojil se do ilegálního odboje, od září 1940 pracoval ve vápencovém kamenolomu v Zakrzówku. R. 1942 byl přijat do tajného semináře, vysvěcen byl v r. 1946, poté byl poslán na studia do Říma. V r.1948 obdržel na Jagellonské universitě titul ThDr., ovládal 11 jazyků. R. 1958 byl vysvěcen na biskupa, kardinálem byl jmenován r. 1967. Za papeže byl zvolen r. 1978 jako čtvrtý nejmladší papež a doposud jediný Polák. R. 1989 kanonizoval blahoslavenou Anežku Českou (Pražskou, Přemyslovnu). Roku 1981 byl na papeže spáchán atentát, při kterém byl vážně zraněn. R. 1990 jako první papež navštívil tehdejší Československo, r. 1993 založil biskupství v Plzni. Za svůj pontifikát vydal 82 encyklik. Během svých cest zahraničních cest urazil skoro 1 200 000 km. Zemřel po dlouhé nemoci 2. 4.2005. Jeho pontifikát je zatím třetí nejdelší v církevních dějinách – přes 26 let.
266. Benedikt XVI. (XV.) (Benedictus)
- Civilní jméno: Joseph Ratzinger Narozen: 16. 4. 1927 Místo: Marktl Nyní stát: Německo Národnost: Němec
- Zemřel: ? Místo: ? Nyní stát: ? Pohřben: ?
- Pontifikát od: 19. 4. 2005 do: 28. 2. 2013
Pocházel ze tří dětí. Jeho otec byl četníkem, matka pocházela z Bolzana v Itálii. Po čtrnáctých narozeninách v r. 1941 byl Ratzinger zařazen do Hitlerjugend, neboť od r. 1939 bylo toto členství povinné pro každého německého chlapce, který dosáhl 14 let. V témže roce začal studovat v semináři. Od r. 1943 studoval i na filosofické fakultě v Mnichově. V témže roce byl povolán na vojnu. Po roce 1945 byl uvězněn v zajateckém táboře, z něhož byl v r. 1946 propuštěn. Po propuštění vstoupil opět do semináře i se svým bratrem. Na kněze byl vysvěcen v r. 1951. Stal se členem Maltézského řádu, v r. 1957 habilitoval na Freisinské univerzitě a o rok později se tam stal profesorem. R. 1977 byl vysvěcen na biskupa, od r. 1977 byl kardinálem. V r. 2005 byl zvolen papežem. Celkem vykonal 25 apoštolských cest na všech kontinentech. Vysloužil si přezdívku Boží kladivo nebo Boží rotvailer pro svoji neústupnost v otázkách víry. Benedikt XVI. pokračuje v duchu tradice církve a svých předchůdců, co se týká posuzování záležitostí sexuální morálky a kontroly porodnosti. Dne 11. 2. 2013 oznámil rezignaci na svůj úřad. I když ji kanonické právo umožňuje, jde o rozhodnutí velmi vzácné – posledním a dosud jediným, kdo na úřad papeže dobrovolně rezignoval, byl Celestýn V. roku 1294. Jako zajímavost se udává, že po oznámení papežovy abdikace se večer nad Římem přehnala zimní bouřka a do kříže na kopuli velechrámu sv. Petra udeřil blesk. 28. 2.2013 byl jeho papežský prsten rozlomen. Od 2. 5. 2013 žije ve vatikánském klášteře Mater Ecclesiae.
267. František I. (Franciscus)
- Civilní jméno: Jorge Mario Bergoglio Narozen: 17. 12. 1936 Místo: Buenos Aires Nyní stát: Argentina Národnost: Argentinec
- Zemřel: ? Místo: ? Nyní stát: ? Pohřben: ?
- Pontifikát od: 13. 3. 2013 do: ?
Pochází z pěti dětí, jeho otec byl Ital, který emigroval v r. 1928 z Itálie, v Argentině pracoval jako železniční dělník. Bergolio vystudoval chemicko-průmyslovou školu, poté pracoval jako vyhazovač v nočním baru. Pak vstoupil do jezuitského řádu. Studium filozofie ukončil v r. 1960 a teologii ukončil v r. 1970. Hovoří čtyřmi světovými jazyky. Roku 1969 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1973 byl provinciálem jezuitů, od r. 1977 biskupem v Buenos Aires. Od r. 2001 byl kardinálem v San Robertu Bellaminu. Po abdikaci Benedikta XVI. byl zvolen papežem. Od svého zvolení podnes se chová nejednoznačně, koketuje s mohamedány a protestanty, vydává nejednoznačná rozhodnutí jako např. encykliku Amoris Laetitia, provádí čistky mezi svými odpůrci.
Ukončeno 19. 9. 2017
Poděkování patří autorům mnoha webů, z kterých bylo čerpáno. Pro veliké množství odkazů bohužel není možné všechny prameny citovat.