151. Benedikt IX. (Benedictus)
- Civilní jméno: Teofylaktus III. Tuscolo Narozen: ? ? 1012 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: cca ? 12. 1055 - ? 1. 1056 Místo: Grottaferrata Nyní stát: Itálie Pohřben: (tělo se v průběhu času ztratilo) pravděpodobně opatství v Grottaferratě, Itálie
- 3. pontifikát od: ? 10. 1047 do: ?. 7. 1048
viz. předchozí pontifikát jako 146. a 148. papež
Po smrti Klementa II., díky nadšení lidu a úplatkům byl opětovně zvolen papežem. S tímto nesouhlasili stoupenci reformy, ani císař Jindřich III., a když znovu v Římě hrozilo povstání, císař poslal do Říma vojsko. Benedikt před vojskem, a tím i zatčením uprchl do kláštera v Grottaferatě. Další jeho osud je nejasný, pravděpodobně se vzdal papežství za příslib amnestie a zanedlouho zde umírá.
- Civilní jméno: Poppo von Brixen Narozen: ? Místo: Pildenau Nyní stát: Německo Národnost: Němec
- Zemřel: 9. 8. 1048 Místo: Palestrina Nyní stát: Itálie Pohřben: sv. Vavřinec za hradbami (S. Lorenzo fuori le Mura), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 17. 7. 1048 do: 9. 8. 1048
Byl Brixenský biskup. Po volbě přišel z chladného alpského prostředí do teplého Říma. Před horkem odešel do Palestriny, kde za 17 dní zemřel pravděpodobně na malárii.
- Civilní jméno: Bruno von Egisheim-Dagsburg Narozen: 21. 6.1002 Místo: Egisheim Nyní stát: Francie Národnost: Němec
- Zemřel: 19. 4. 1054 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Konstantinova bazilika (stará bazilika sv. Petra), Řím, Itálie; 18. 1. 1606 tělo přeneseno do chrámu sv. Petra, Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 12. 2. 1049 do: 19. 4. 1054
Působil jako kněz na dvoře císaře Konráda II., ve 24 letech se stal biskupem v Toulu ve Francii. V prosinci 1048 byl na říšském sněmu ve Wormsu navržen jako kandidát na papeže. Jako první papež si ponechal arcibiskupské palium se šesti křížky. Papežský palác byl úplně vydrancován a to nový papež uvítal, protože chtěl žít v chudobě. Kardinálské tituly dal biskupům z různých zemí, a tím jako první papež vytvořil mezinárodní kardinálský sbor. Exkomunikoval špatné biskupy a kněze, prosazoval zákony proti svatokupectví a za zachování celibátu kněží. Odsoudil blud francouzského kněze Berengára, který hlásal, že Kristus je přítomný ve Svátosti oltářní pouze symbolicky. Patriarcha východu se chtěl stát „papežem“ pro východní oblast Církve. Papeži se tento spor nepodařilo urovnat a těsně po smrti papeže v červnu 1054 nastal definitivní rozkol. Papež 15. 6. 1053 prohrál bitvu proti Normanům u Civitate. Papež byl Normany držen jako rukojmí, po propuštění za čtrnáct dní umírá v Římě.
Sedisvakance (prázdný stolec) 19. 4. 1054 - 16. 4. 1055
- Civilní jméno: Gebhard Graf von Calw, Tollenstein und Hirschberg Narozen: cca 1018 Místo: ? Nyní stát: Německo Národnost: Němec
- Zemřel: 28. 7. 1057 Místo: Arezzo Nyní stát: Itálie Pohřben: S. Maria Rotonda, Ravenna, Itálie (tělo se v průběhu času ztratilo)
- Pontifikát od: 13. 4. 1055 do: 28. 7. 1057
Jeho otec Hartwig měl hrabství v Bavorsku a byl bratrancem císaře Jindřicha III. Ve 24 letech se stal na císařův příkaz biskupem v Eichstättu v Bavorsku. Po smrti 153. papež, Lva IX. přišla do Mohuče za císařem delegace z Říma a požádala ho, aby jmenoval nového papeže. Císař navrhl a prosadil Gebharda na svatopetrský stolec. Tomu se nechtěl podřídit konstantinopolský patriarcha Michael Caerularius a došlo k úplnému rozdělení jednotné církve na církev katolickou (všeobecnou) a pravoslavnou (pravověrnou). Viktor II. během poměrně krátkého pontifikátu upevnil papežský trůn před zásahy zvenčí, především proti zvůli šlechticů.
155. Štěpán X. (IX.), (Stephanus) viz. 92. papež Štěpán II.
- Civilní jméno: Fridrich Lotrinský Narozen: cca 1020 Místo: Lotrinské vévodství Nyní stát: Francie Národnost: Němec
- Zemřel: 29. 3. 1058 Místo: Florencie Nyní stát: Itálie Pohřben: stará katedrála sv. Reparáty, Florencie, Itálie
- Pontifikát od: 3. 8. 1057 do: 29. 3. 1058
Benediktýn, později se stal opatem v klášteru Monte Casino. Na kardinála jej povýšil papež Viktor II., zastával funkci papežského legáta v Konstantinopoli. Po smrti Viktora II. byl zvolen na jeho místo. Měl velké plány na církevní reformy a vyhnání Normanů z Itálie, ale těžce onemocněl a zanedlouho po své volbě umírá.
vzdoropapežem od: 5. 4. 1058 do: 24. 1. 1059, sesazen
Benedikt měl problémy se svou volbou hned od počátku, neboť někteří kardinálové tvrdili, že si hlasy při volbě koupil (koupil mu je hrabě z Toskánska), výsledek volby tudíž podle nich nebyl platný. Tito kardinálové uspořádali novou volbu, při níž byl zvolen za papeže Mikuláš II. Zastánci papeže vzdoropapeže Benedikta vyhnali a právoplatný papež Mikuláš II. jej donutil abdikovat. Benedikt X. odešel na svůj statek, ale v roce 1060 byl zajat a uvězněn v hospici sv. Anežky Římské, kde mezi lety 1073 -1080 zemřel.
- Civilní jméno: Gérard de Bourgogne Narozen: cca 980 Místo: Mercury, Arlesské království Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 19. 7. nebo 27. 7. 1061 Místo: Florencie Nyní stát: Itálie Pohřben: stará katedrála sv. Reparáty, Florencie, Itálie
- Pontifikát od: 24. 1. 1059 do: 19. 7. nebo 27. 7. 1061
Byl francouzský biskup. Za nejdůležitější čin jeho vlády se považuje svolání biskupské synody v roce 1059 do Lateránu, na které bylo rozhodnuto, že další papeže mohou volit pouze a výhradně kardinálové. Papež toto rozhodnutí potvrdil dekretem „In nomine Domini“ – ve jménu Páně. Tím se mělo zamezit zásahům císaře, šlechty i lidu do papežské volby. Kandidátem mohl být kardinál nebo alespoň kněz.
- Civilní jméno: Anselmo da Baggio Narozen: ? Místo: Milán Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 21. 4. 1073 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Sv. Jan v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 1. 10. 1061 do: 21. 4. 1073
Pocházel z šlechtické rodiny. Potíral simonii a prosazoval kněžský celibát. Zpočátku nebyl uznán německým dvorem, který preferoval parmského biskupa (vzdoropapeže) Cadala, který si říkal Honorius II.. Říšský episkopát uznal Alexandra až na koncilu v Mantově roku 1064.
vzdoropapežem od: 28. 10. 1061 do: 31. 5. 1064, sesazen (Nezaměňovat s pozdějším papežem Honoriem II.)
Pietro Cadalus se narodil ve Veroně a r. 1046 se stal biskupem v Parmě. Byl zvolen římskou šlechtou a císařem Jindřichem IV. v rozporu s nařízením papeže Mikuláše II., že papeže mohou volit pouze kardinálové. Cadalus se snažil vojensky získat papežský stolec. Na koncilu v Ausburgu r. 1062 byl obviněn ze simonie a exkomunikován. Následující válka mezi Cadalusem (který toto neuznal) a papežem trvala asi rok. Honorius II. se nakonec vzdal, uprchl z Říma a vrátil se do Parmy. Na koncilu v Mantově r. 1064 byl rozkol formálně ukončen a legitimním papežem se stal Alexandr II. Cadalus toto rozhodnutí až do své smrti v r. 1072 neakceptoval.
- Civilní jméno: Ildebrando di Soana Narozen: cca 1020 -1025 Místo: Soana, Toskánsko Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 25. 5. 1085 Místo: Salerno Nyní stát: Itálie Pohřben: Dóm Salerno (Duomo di Salerno), Salerno, Itálie
- Pontifikát od: 30. 6. 1073 do: 25. 5. 1085
Pocházel z chudých poměrů, byl synem kováře. Tento papež byl jedním z nejúspěšnějších reformátorů římské církve ve středověku Jako benediktýnský mnich přišel z Cluny a neustále vybízel k reformě církve. Snažil se vymýtit svatokupectví, prosazoval právo a žil mravně. Roku 1074 vyhlásil tvrdé tresty kněžím a biskupům za porušování celibátu. Vedl spor o investituru v boji proti králi Jindřichu IV. a dovedl církev k jejímu největšímu institucionálnímu vítězství (tzv. gregoriánská reforma): k primátu církevního řádu nad politickým. Papežem byl zvolen v kostele sv. Petra v okovech. Císař Jindřich IV. považoval volbu papeže za porušení svých práv a vtrhl se svým vojskem do Říma, papež se opevnil v Andělském hradu. Císař Jindřich jmenoval ravennského arcibiskupa Guiberta (Wiberta) z Parmy novým papežem. Normané, kteří měli území v jižní Itálii, a jejich spojenci Saracéni se střetli s císařským vojskem, dobyli Řím a vyhnali císaře i vzdoropapeže Klementa III. Papeže Řehoře VII. osvobodili. Po sporech s Jindřichem IV. a jím dosazeným vzdoropapežem Klementem III. musel uprchnout z Říma poté, co Normané, kteří mu přišli na pomoc, zpustošili celý Řím. Traduje se, že umíral se slovy: „Miloval jsem spravedlnost, nenáviděl hříšnost, proto umírám ve vyhnanství.“
vzdoropapežem od 25. 6. 1080 do: 24. 3. 1084, kdy byl vyhnán z Říma
vzdoropapežem od 1085 do: 9. 5. 1086, kdy byl vyhnán z Říma
vzdoropapežem od 1087 do: 1089, kdy byl vyhnán z Říma
vzdoropapežem od 1089 do: 1093, kdy byl definitivně vyhnán z Říma
Giubert (Wibert) z Ravenny byl italský prelát, arcibiskup z Ravenny. Zpočátku arcibiskup Guibert s papežem Řehořem spolupracoval, později přešel k jeho protivníkům. Za svoje chování a vystupování v „opozici“ byl exkomunikován. Za svoje „zásluhy“ byl jmenován (zvolen) Jindřichem VI. za papeže v 1080 jako opozice vůči papeži Řehoři VII. Za jeho působení se vystřídali čtyři papežové: Řehoř VII., Viktor II., Urban II. a Paschal II. Když se Jindřich IV. zmocnil Říma a Řehoř VII. se opevnil v Andělském hradu, Giubert převzal úřad a dal si jméno Klement III. Obrat ve vývoji událostí nastal, když Jindřich musel pod nátlakem Normanů opustit Řím. Klement se uchýlil do Ravenny, odkud řídil svůj neúspěšný boj proti Řehořově straně. Do Říma se opět vrátil, když na Petrův stolec po Řehořově smrti usedl Viktor III. Vyvíjel všemožné aktivity na uznání své legitimity. Po počáteční podpoře sboru kardinálů začal v polovině devadesátých let jeho vliv slábnout; v roce 1098 musel z Říma opět utéct. V exilu prožil celý zbytek pontifikátu Viktora III. i jeho nástupce Urbana II. Po nástupu Paschala II. v roce 1099 hodlal opět bojovat, ale okolnosti byly proti němu. Uchýlil se do města Civita Castellana, kde až do své smrti 8. 9. 1100 vydával papežské buly a privilegia německým šlechticům a podepisoval se jako legitimní papež.
- Civilní jméno: Desiderio z Beneventa Narozen: 1027 Místo: Benevento Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 16. 9. 1087 Místo: Opatství Montecassino, Cassino Nyní stát: Itálie Pohřben: Opatství Montecassino, Cassino, Itálie
- Pontifikát od: 24. 5. 1086 do: 16. 9. 1087
Benediktinský opat na Monte Casinu. V r. 1059 se stal kardinálem a papežským vikářem pro Dolní Itálii. Na Petrův stolec usedl až 9. 5. 1087, protože usiloval o usmíření s Normany, kteří měli ležení kolem Říma. Měsíc před smrtí onemocněl a nechal se dopravit na Monte Casino, kde zemřel. Těsně před smrtí dal do klatby vzdoropapeže Klementa III.
- Civilní jméno: Odo de Lagery Narozen: cca 1042 Místo: Lagery Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 29. 7. 1099 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: stará basilika sv. Petra, Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 12. 3. 1088 do: 29. 7. 1099
Pocházel ze šlechtické rodiny. V mládí vstoupil do benediktýnského řádu v Cluny, kde byl později zvolen převorem. Později se stal biskupem kardinálem v Ostii u Říma. Protože Saracéni obsadili Jeruzalém, svolal v r. 1095 na žádost byzantského císaře Alexiose Komnenose 1. křížovou výpravu. Zmobilizoval proti Saracénům Normany, kterým za jejich pomoc udělil území na Sicílii. Obsah této buly o udělení sicilského království byl předmětem sporů mezi Sicílií a papežským státem až do poloviny 19. století, kdy ji zrušil 256. papež, Pius IX.
- Civilní jméno: Rainer z Bledy Narozen: cca 1050 - 1055 Místo: Bleda Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 21. 1. 1118 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Řím Sv. Jan v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 14. 8. 1099 do: 21. 1. 1118
V roce 1102 obnovil zákaz investitury a císaře Jindřicha IV. vyobcoval z církve. V roce 1111 uvěznil na dva měsíce Jindřich V. Sálský papeže a kardinály, aby mu slíbili císařskou korunovaci. V roce 1113 uznal papež Paschal řád rytířů sv. Jana - Johanitů.
O jeho životě máme velmi málo informací. Byl řecké národnosti. Před svým zvolením byl kardinálem v Albaně. Zvolen byl v září r. 1100 a sesazen v lednu 1101 papežem Paschalem II. Vykázal jej do benediktýnského kláštera Nejsvětější Trojice v Cava dei Tirreni poblíž Salerna, kde zemřel v roce 1102.
Albert (Albertus) - vzdoropapež
Ital, který byl biskupem v Sabině. Po zatčení vzdoropapeže Theodoricha byl v únoru r. 1101 zvolen císařskými stoupenci za vzdoropapeže. Díky zásahu papeže Paschala II. byl sesazen ještě v den svého zvolení. Byl poslán do kláštera sv. Vavřince v Averse, kde také zemřel. Datum jeho úmrtí není známo.
Členové římské aristokracie s podporou císaře Jindřicha V. chtěli nahradit právoplatného papeže Paschala II., a proto 18. 11. 1105 zvolili za vzdoropapeže Římana Maginolfa, který přijal jméno Silvestr IV. Když se Paschal II. vrátil do Říma, propukly boje, po kterých Sivestr IV. uprchl z Říma. Po ztrátě podpory od císaře se zřekl svého úřadu 12/13. 4. 1111 a podřídil se právoplatnému papeži. Datum jeho úmrtí není znám.
- Civilní jméno: Giovanni Caetani Narozen: cca 1060 - 1064 Místo: Gaeta Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 28. 1. 1119 Místo: Cluny Nyní stát: Francie Pohřben: opatství Cluny, Francie
- Pontifikát od: 24. 1. 1118 do: 28. 1. 1119
Pocházel ze šlechtické rodiny, v mládí se stal benediktýnským mnichem v opatství Monte Casino. Odtud byl povolán papežem Urbanem II. do Říma za kancléře. Po jeho smrti spolupracoval s papežem Paschalem II. Po jeho smrti se uskutečnila první tajná volba papeže, kde byl Jan zvolen za papeže a přijal jméno Gelasius II. Hned po jeho zvolení jej zajal procísařsky laděný šlechtic Fragipani a nechal ho uvěznit, Římani jej však osvobodili. V březnu r. 1118 Jindřich V. dobyl Řím a papež před ním utekl. Později unikl až do Cluny, kde 28. 1. 1119 umírá.
Řehoř VIII. (Gregorius)- vzdoropapež
Vzdoropapež Řehoř VIII. se narodil ve Francii jako Mauritius Bourdin. Vzdělání dosáhl v opatství Clune, poté absolvoval pouť do Svaté země. Zanedlouho po návratu byl jmenován arcibiskupem v Braze (r. 1111). Bourdin přešel na císařskou stranu, která byla v opozici vůči papeži Gelasiovi II. Když Jindřich V. v roce 1118 dobyl Řím a papež Gelasius II. před ním uprchl, Jindřich V. prohlásil, že papež útěkem z města ztratil nárok na papežství, a nechal prohlásit Bourdina 10. 3. 1118 za papeže. Po smrti právoplatného papeže Gelasia II. byl ale zvolen nový papež, Kalixt II., který Bourdina – Řehoře VIII. exkomunikoval. Bourdin odešel do Sutri, kde jej v dubnu r. 1121 zatkla papežská vojska. Byl převezen do Říma, kde byl 22. 4. 1121 sesazen a uvězněn v klášteru v městě La Cava de Tirreni, kde v r. 1137 umírá.
- Civilní jméno: Gui de Bourgogne Narozen: cca 1060 Místo: Quingey Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 13. 12. 1124 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika Sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 9. 2. 1119 do: 13. 12. 1124
Pocházel z burgundské šlechty, syn hraběte Viléma I. O jeho mládí se mnoho neví, první zmínka v písemných pramenech dokládá až jeho působení jako arcibiskupa z Vienny od roku 1088. Po smrti svého předchůdce Gelasia II. byl 9. února 1119 zvolen papežem. Ukončil boj o investituru, kdy se císař tak zvaným Wormským konkordátem (Pactum Calixtinum) 23. 9.1122 zřekl investitury. Svolal 1. lateránský koncil, který zakončil spory o investituru, odsoudil simonii a schválil, že manželství kněží na Západě jsou neplatná. Konkordát i následný koncil potvrdily primát římské církve v osobě papeže a zamezily tím jakýmkoliv pokusům o nezávislost ze strany velkých národních církví.
Celestýn II. (Celestinus)- vzdoropapež
Civilním jménem Theobaldus, byl zvolený v chaotické době. Od roku 1123 působil v Římě v kostele sv. Anastasia jako kněz – kardinál. Po smrti Kalixta II. byl 15. 12. 1124 zvolen papežem v kostele sv. Pankráce. V opozici vůči němu byl současně zvolen další papež, který si dal jméno Honorius II. Ten se však nechtěl ujmout úřadu, protože považoval Celestina II. za právoplatného papeže. Celestin, aby zabránil schizmatu, druhý den po volbách ze svého úřadu odstoupil. Je proto neprávem nazýván vzdoropapežem. Po jeho abdikaci se ujal svého úřadu Honorius II.
- Civilní jméno: Lamberto Scannabecchi Narozen: 9. 2. 1060 Místo: Fiagnano Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 13. 2. 1124 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika Sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 16. 12. 1124 do: 13. 2. 1130
Pocházel z prostých venkovských poměrů, brzy po vysvěcení se stal arciděkanem v Boloni. Jeho mimořádných schopností si všiml už papež Urban II. který jej jmenoval kardinálem – knězem u sv. Praxedy. Následující papež Paschal II. jej povýšil do biskupské funkce pro Ostii. Při zvolení papežem nesouhlasil s volbou své osoby a nechtěl nastoupit do úřadu, protože považoval Celestina II. za legálně zvoleného papeže. Teprve po oznámení demise Celestina II. se ujal úřadu. Snažil se korigovat opaty benediktýnského řádu, v roce 1128 schválil vojenský řád templářských rytířů. Vyvíjel diplomatickou činnost pomocí papežských nunciů.
165. Inocenc II. (Innocentius)
- Civilní jméno: Gregorius Papareschi Narozen: ? Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 24. 9. 1143 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika Sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Itálie, Roku 1308 ostatky přemístěny do Baziliky Panny Marie v Trastevere (S. Maria in Trastevere), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 23. 2. 1130 do: 24. 9. 1143
Když umíral papež Honorius II., kardinálové narychlo menšinou zvolili za papeže Inocence II. Většina kardinálů prohlásila tuto volbu za neplatnou a zvolili ve stejný den vzdoropapeže Anakléta II. Ten převzal moc nad Římem. Inocenc II. uprchl do Francie, kde získal podporu Bernarda z Clairvaux. V říjnu téhož roku byl uznán i od krále Lothara III. V roce 1133 korunoval Lothara III. na císaře v Lateránu, protože basilika sv. Petra byla v rukou Anakléta II. Po korunovaci císaře opustil Řím, kam se vrátil až po smrti vzdoropapeže roku 1137. V roce 1139 svolal 2. lateránský koncil, kde bylo opět zakázáno svatokupectví. Roku 1139 vydal papežskou bulu Omne Datum Optimum, která stanovila, že Řád templářů podléhá výhradně samotnému papeži a získává nezávislost na králích, místní světské vrchnosti i biskupech.
Anaklét II. (Anacletus) - vzdoropapež
Pietro Pierloni pocházel z Říma, z bohaté a původem židovské rodiny, která již sto let, od konverze jeho praděda ke křesťanství, podporovala reformní papežství. Byl mnichem v Cluny, studoval v Paříži. Ideově vyšel z clunyjského hnutí. Roku 1112 se stal kardinálem-jáhnem, 1120 kardinálem-knězem. Od roku 1121 působil jako legát papeže Kalixta II. v Anglii a ve Francii. Byl zvolen papežem proti Inocenci II. 14. února 1130, kardinály, kteří odmítli uznat platnost Inocencovy volby, neboť byl zvolen pouze menšinou kardinálů. Anaklet, i když měl na papežský stolec právně větší nárok, nezískal však na rozdíl od Inocence podporu větší části křesťanstva. Zemřel 25. 1. 1138.
Viktor IV. (Victor) - vzdoropapež
Schizma neskončilo ani smrtí Anakleta II. roku 1138, jako další protipapež byl zvolen Říman Gregorio Conti jako Viktor IV. Za papeže Paschala II. se stal kardinálem - knězem. Současně však patřil k papežovým největším odpůrcům. Při volbě nového papeže po smrti Honoria II. v roce 1130 se postavil proti volbě Inocence II. a hlasoval pro kardinála Pietra Pierleoniho – vzdoropapeže Anakleta II. Po Anaklétově smrti 25. ledna 1138 ho jeho přívrženci zvolili nástupcem. Jeho bezvýznamný pontifikát, trval necelé tři měsíce. Nedochovaly se z něj žádné dokumenty a již brzy ho jeho stoupenci opouštěli. 29. května 1138 na zásah cisterciáckého opata Bernarda z Clairvaux odstoupil a podřídil se Inocencovi. Jeho další osud není znám.
166. Celestin II. (Caelestinus)
- Civilní jméno: Guido di Castello Narozen: ? Místo: Città di Castello Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 8. 3. 1144 Místo: klášter S. Maria in Pallara, Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika Sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 3. 10. 1143 do: 8. 3. 1144
Byl to velmi zbožný a vzdělaný člověk. Papež Honorius II. jej jmenoval r. 1127 - 8 kardinálem jáhnem. Celestin II. se snažil zastavit válku mezi Skotskem a Anglií. Zrušil interdikt nad francouzským králem Ludvíkem VII. Papež Celestin II. zemřel pravděpodobně nepřirozenou smrtí, zřejmě na otravu.
- Civilní jméno: Gerardo Caccianemici Narozen: ? Místo: Boloň Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 15. 2. 1145 Místo: klášter San Gregorio, Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Konstantinova bazilika (stará bazilika sv. Petra), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 12. 3. 1144 do: 15. 2. 1145
Boloňský kardinál Gerardo Caccianemici byl v době zvolení papežem bývalým kancléřem Inocence II. a legátem v Německu u krále Lothara III. Byl přítelem olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z doby, kdy byl Gerard legátem v Německu. Luciuovou velkou ambicí bylo vypořádání se s římskou komunou, s čímž se obrátil na krále Rogera II. Sicilského a římskou šlechtu. (Členové senátu si totiž potvrdili svoji starobylou nezávislost odvozenou od starého Říma a vytvořili římskou „komunu“, která se snažila zbavit papeže světské moci.) Nakonec požádal o pomoc i německého krále Konráda III. Štaufského, který ale hrál obojetnou politiku jak s papežem, tak i s komunou. Proto nakonec Lucius II. zaútočil s několika vojenskými oddíly na Kapitol, což se mu (byl v první řadě) stalo osudným. Po zásahu kamenem do hlavy byl těžce zraněn a 15. února 1145 v klášteře San Gregorio zemřel.
- Civilní jméno: Bernardo dei Paganelli di Montemagno Narozen: cca 1080 Místo: asi Pisa Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 8. 7. 1153 Místo: Tivoli Nyní stát: Itálie Pohřben: Konstantinova bazilika (stará bazilika sv. Petra), Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 18. 2. 1145 do: 8. 7. 1153
Před zvolením za papeže byl prostým cisterciáckým mnichem. Jeho bývalý učitel, Bernard z Clairvaux byl přímo zděšen, že jeho, naprosto neučeného řeholníka, neznalého diplomacie, kardinálové povolali v tak bouřlivé době k nejvyšší církevní hodnosti. Proto jim poslal i vyčítavý dopis. Protože Řím ovládala vzbouřená lůza a šlechta, pobýval ve Francii. Císař Kondrád III. mu slíbil pomoc, aby se mohl navrátit do Říma, ale brzy na to zemřel. S jeho nástupcem, králem Friedrichem Barbarossou uzavřel smlouvu, kterou došlo ke zklidnění poměrů v Římě. Krátce po svém návratu do Itálie papež umírá.
- Civilní jméno: Corrado Demetri della Suburra Narozen: cca 1073 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 3. 12. 1154 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: bazilika sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 12. 7. 1153 do: 3. 12. 1154
V době svého zvolení papežem v červenci 1153 byl děkanem kolegia kardinálů a pravděpodobně nejstarším členem tohoto orgánu. Ve svém krátkém pontifikátu se mu podařilo kladně vyřešit spor s německým králem, Friedrichem Barbarossou ohledně diecéze Magdeburg.
- Civilní jméno: Nicholas Breakspear Narozen: cca 1100 Místo: Abbots Langley Nyní stát: Anglie Národnost: Angličan
- Zemřel: 1. 9. 1159 Místo: Anagni Nyní stát: Itálie Pohřben: Bazilika sv. Petra, Řím, Vatikán. 8. 11. 1606 tělo přeneseno do vatikánských krypt, Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 5. 12. 1154 do: 1. 9. 1159
Byl to jediný papež anglického původu. Byl to velice energickým člověkem. Po zvolení se snažil zlikvidovat protipapežskou frakci v čele s Arnoldem Bresciou. Přitom došlo ze strany frakce k vraždě kardinála. Aby přivedl Římany k poslušnosti, vyhlásil nad městem interdikt, což výrazně ovlivnilo počet poutníků a zasáhlo místní hospodářství. Senát nato deportoval Bresciu z Říma. Hadrián IV. korunoval Fridricha Barbarossu na římského císaře. Zemřel 1. 9. 1159 na údajné udušení mouchou v jeho víně.
171. Alexandr III. (Alexander)
- Civilní jméno: Rolando Bandinelli Narozen: cca 1105 Místo: Siena Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 30. 8. 1159 Místo: Civita Castellana Nyní stát: Itálie Pohřben: bazilika sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 20. 9. 1159 do: 30. 8. 1181
Byl doktorem práv v Boloni a poté kanovníkem v Pise. V roce 1150 byl kardinálem-jáhnem, rok poté kardinálem-knězem a v roce 1153 se stal kancléřem. Byl nejbližším poradcem papeže Hadriána IV. a ztotožňoval se s jeho proticísařskou politikou. Za papeže byl narychlo zvolen většinou kardinálů bez císařovy podpory. V ten samý den byl menšinou zvolen procísařský vzdoropapež Viktor IV. Alexandr III. byl uveden do úřadu 20. 9., vzdoropapež 4. 10. Tento rozkol císaři Fridrichovi I. Barbarossovi vyhovoval. Svolal v únoru 1160 sněm do Pavie. Na sněmu biskupové schválili Viktora IV. a exkomunikovali Alexandra III. Papež Alexandr III. však ještě předtím exkomunikoval Viktora IV. a 24. 3. 1160 dal císaře Fridricha I. do klatby. Spor se zdánlivě vyřešil, když se v říjnu 1160 v Toulouse sešli biskupové a klášterní rady všech západních zemí, včetně Španělska. Zúčastnili se i anglický král Jindřich II. a francouzský král Ludvík VII. Toto společenství vyhlásilo jako jediného papeže Alexandra III. Spor však nebyl vyřešený definitivně, protože po smrti vzdoropapeže Viktora IV. byl zvolen další vzdoropapež Paschal III. a po něm Kalixt III. Spor mezi papežem a císařem pokračoval, proto papež Alexandr III. v dubnu 1162 přemístil své sídlo do Francie. I když se v listopadu 1165 vrátil do Říma, nedokázal zabránit, aby v létě roku 1167 obsadil město Fridrich I. a vzdoropapež Paschal III. ho korunoval. Papežovo trpělivé vyjednávání přineslo svůj výsledek, když Fridrich I. Benátským mírem 24. 6. 1177 uznal Alexandra III. za právoplatného papeže, ale za cenu, že z něho odvolá klatbu. V roce 1179 papež Alexandr III. svolal 3. lateránský koncil, na kterém vydal dekret „Licet de vitanda“, kterým určil, že papeže musí zvolit dvoutřetinová většina. Pro neklid v Římě odešel v r. 1180 do Civitta Castellana, kde zemřel. Jeho pontifikát 22 let patří mezi nejdelší v dějinách papežství.
Viktor IV. (V.) (Victor) - vzdoropapež
Civilním jménem Ottaviano di Monticelli. Před svou volbou působil jako kardinál – kněz v chrámu Santa Cecilia. Při volbě papeže byl ten samý den zvolen menšinou šesti kardinálů za papeže, de facto za vzdoropapeže, Ottaviano. Protože neuznal pontifikát předchozího vzdoropapeže Viktora IV., přijal jeho pořadové číslo IV. Tento rozkol císaři Fridrichovi I. Barbarossovi vyhovoval. Svolal v únoru 1160 sněm do Pavie. Na sněmu němečtí biskupové schválili Viktora IV. a exkomunikovali Alexandra III. Papež Alexandr III. však ještě předtím exkomunikoval Viktora IV. a 24. 3. 1160 dal císaře Fridricha I. do klatby. Spor se zdánlivě vyřešil, když se v říjnu 1160 v Toulouse sešli biskupové a klášterní rady všech západních zemí, včetně Španělska. Zúčastnili se i anglický král Jindřich II. a francouzský král Ludvík VII. Toto společenství vyhlásilo jako jediného papeže Alexandra III. Viktor IV. zemřel v Lucce 20. 4. 1164. Odbojní kardinálové i nadále neuznali Alexandra III. za právoplatného papeže a zvolili dalšího vzdoropapeže.
Civilním jménem Guido di Crema. Před zvolením byl kardinálem – biskupem ve Frascati. Zvolen 26. 4. 1164 stejnou skupinou šesti kardinálů, kteří zvolili vzdoropapeže Viktora IV. (5) za podpory císaře Fridricha I. Paschal III. prohlásil za svatého císaře Karla I. Velikého za účasti císaře. Církev tuto kanonizaci neuznala a Karel I. V roce 1179 třetí lateránský koncil zrušil všechny jeho vyhlášky, včetně svatořečení. Karel I. Veliký byl svatořečen až papežem Inocencem VI. Paschal III. zemřel 20. 9. 1168
Kalixt III. (Callistus) - vzdoropapež
Civilním jménem Giovani di Struma. Před zvolením byl opatem ve Strumě v Makedonii, později kardinálem – biskupem v diecézi Albano. Zvolen byl malou skupinou kardinálů za podpory císaře Fridricha I. Ovládal pouze malé území, žil ve Viterbu. Když Fridrich I. Benátským mírem 24. 6. 1177 uznal Alexandra III. za právoplatného papeže, skončila i podpora od císaře. Kalixt III. ještě rok setrvával ve svém úřadu, ale už 29. 8. 1178 se svého úřadu vzdal, uznal Alexandra III. za právoplatného papeže a požádal jej o odpuštění. Alexandr III. se k němu zachoval velkoryse a byla mu svěřena správa majetku – byl jmenován guvernérem v papežském městě Benevento, kde o několik roků později umírá.
Inocenc III. (Innocentius) - vzdoropapež
Civilním jménem Lando di Sezze byl poslední ze čtyř vzdoropapežů během pontifikátu Alexandra III. Za papeže ho 29. 9 1179 vyhlásila malá skupina odpadlických kardinálů v Římě. Bratr zesnulého vzdoropapeže Viktora IV. dal Inocenci III. k dispozici dobře opevněný hrad u Palombara. Ten se zde i s opozicí usídlil. Hrad však byl lstí dobyt a v lednu 1180 byl Inocenc sesazen. Zároveň byl i se svými stoupenci doživotně uvězněn v benediktinském opatství Nejsvětější Trojice v La Cava v jihoitalské provincii Salerno. Datum úmrtí Inocence III., ani jeho okolnosti nejsou známy.
- Civilní jméno: Ubaldo Allucingoli Narozen: cca 1100 Místo: Lucca Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 25. 11. 1185 Místo: Verona Nyní stát: Itálie Pohřben: katedrála Santa Maria Matricolare, Verona, Itálie
- Pontifikát od: 6. 9. 1181 do: 25. 11. 1185
Kardinál-biskup Allucingoli patřil k hlavním poradcům papeže Alexandra III. Jeho zvolení papežem proběhlo bez obtíží, avšak jeho pontifikát klidný nebyl. Větší část své vlády prožil mimo Řím. Z nebezpečného Říma utekl a zbytek pontifikátu prožil především ve Velletri, Anagni a Veroně. V listopadu 1184 ve Veroně, kde se konala synoda, společně vydal spolu s Fridrichem Barbarossou dekret proti kacířům (katarům a valdenským). Z buly nazvané Ad abolendam vyplývalo, že každý biskup bude z vlastní vůle pátrat po kacířích ve své diecézi. V roce 1185 byla zahájena příprava na třetí křížovou výpravu v odpovědi na odvolání krále Baldwina IV. v Jeruzalémě. Před tím, než byla dokončena, Lucius III. ve Veroně umírá.
- Civilní jméno: Uberto Crivelli Narozen: cca 1120 Místo: Cuggiono Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 20. 10. 1187 Místo: Ferrara Nyní stát: Itálie Pohřben: katedrála sv. Jiří, Ferrara, Itálie
- Pontifikát od: 1. 12. 1185 do: 20. 11. 1187
Uberto pocházel z pěti dětí. Později se stal arcibiskupem – kardinálem v Miláně. Když Urban III. nastoupil do úřadu papeže, energicky pokračoval ve sporech, které měl Lucius III. s římsko-německým císařem Fridrichem I. Barbarossou, včetně stálého sporu o nástupnictví na územích hraběnky Matyldy Toskánské. Nepřipustil korunovaci syna Fridricha I. Jindřicha italským králem, který byl ženatý s Konstancií, dědičkou Sicilského království. Zatímco Jindřich z jihu spolupracoval s rebelujícím římským senátem, Fridrich I. Barbarossa zablokoval na severu alpské cesty, čímž odřízl papeže, který sídlil ve Veroně. Urban III. reagoval tím, že císaře exkomunikoval, ale obyvatelé Verony se proti tomu vzbouřili, proto papež ustoupil až k Ferraře a cestou zemřel. Urban III. byl prvním papežem, který nikdy nepřišel do Věčného města Říma, a to díky císaři Fridrichu a jeho synovi Jindřichovi.
- Civilní jméno: Alberto di Morra Narozen: cca 1105 Místo: Benevento Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 17. 12. 1187 Místo: Pisa Nyní stát: Itálie Pohřben: Dóm Panny Marie Nanebevzaté, Pisa, Itálie
- Pontifikát od: 25. 10. 1187 do: 17. 12. 1187
Pocházel z beneventské šlechty, v mládí vstoupil do cisterciáckého řádu. Později se stal kanovníkem a poté profesorem církevního práva v Boloni. Jako papežský legát korunoval v Portugalsku Alfonse II. Jeho prvním krokem po zvolení bylo vydání buly Audita tremendi, kterou vyhlásil třetí křížovou výpravu v reakci na katastrofální bitvu u Hattínu, ve které bylo křižácké vojsko Jeruzalémského království zničeno Saladinem, a pád Jeruzaléma do rukou muslimů. Řehoř VIII. cestoval do Pisy, aby ukončil nepřátelství Pisy s Janovem, aby se námořní flotily mohly spojit na křížovou výpravu. Řehoř VIII. se však již křížové výpravy nedožil, neboť zemřel ještě roku 1187 v Pise na horečku, kdy byl v úřadu pouhých 52 dní. Také tento papež nikdy nepřišel do Říma.
- Civilní jméno: Paulino nebo Paolo Scolari Narozen: 1130 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 20. 3. 1191 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: bazilika sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 19. 12. 1187 do: 20. 3. 1191
Papežem Alexandrem III. byl postupně jmenován arciknězem patriarchální baziliky Panny Marie Sněžné v Římě, diakonem v Sergio e Bacco a nakonec kardinálem a biskupem v Palestrině, nedaleko Říma. Krátce po svém zvolení papežem úspěšně ukončil konflikt mezi papeži a římským obyvatelstvem, který trval přes půl století. Uzavřel smlouvu, která lidem zajišťovala právo vybírat své úředníky, zatímco v rukou papeže zůstala nominace na guvernéra města. V dubnu 1189 dojednal mír s Fridrichem I. Barbarossou. Vyřešil taktéž spory s Vilémem I. Skotským ohledně výběru arcibiskupa v St. Andrews. Snažil se podporovat rytířské řády, celý jeho pontifikát byl ve znamení smířlivosti.
176. Celestin III. (Caelestinus)
- Civilní jméno: Giacinto Bobone Orsini Narozen: cca 1106 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 8. 1. 1198 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: bazilika sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 14. 4. 1191 do: 8. 1. 1198
Pocházel z patricijské odiny Orsiniů, a protože byl pouze kardinálem - jáhnem, po svém zvolení za papeže musel být vysvěcen na kněze a o den později na biskupa. Byl zvolen v 85 letech jako „přechodný“ papež, ale dožil se 92 let. Na začátku svého pontifikátu korunoval za císaře Jindřicha VI. Štaufa. I když s ním po celou dobu své vlády soupeřil, nenechal se ani přes svůj pokročilý věk zastrašit, ani ovládnout. Proti Jindřichovi se mimo jiného zastal i anglického krále Richarda I. Lví srdce. Též uznal Řád německých rytířů jako špitální řád. Jindřich VI. začal připravovat novou křížovou výpravu, ale již roku 1197 zemřel. Více jak devadesátiletý Celestýn III. zemřel necelý půlrok po něm.
177. Inocenc III. (Innocentius)
- Civilní jméno: Lotario dei Conti di Segni Narozen: 1160 nebo 1161 Místo: Gavignano Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 16. 7. 1216 Místo: Perugia Nyní stát: Itálie Pohřben: Perugia, r.1892 tělo přeneseno do baziliky sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 22. 2. 1198 do: 16. 7. 1216
Inocenc III. se narodil kolem roku 1161 jako syn hraběte Trasmonda de Segni a Claricie Scotti. Už v mládí projevoval velké nadání, vystudoval teologii na univerzitě v Paříži a práva na universitě v Bologni. V Římě byl vysvěcen na podjáhna a o něco později, roku 1190, na kardinála-jáhna svým strýcem Klementem III. Nově zvolený papež upevnil svou autoritu nad papežským státem a nazval se „náměstkem Kristovým“. Tento titul nahradil starší oslovení „nástupce Petrův“, poprvé použil rodový erb. V Římě dal vybudovat nemocnici Ducha Svatého, která existuje dodnes. 19. 4.1204 korunoval českého krále Přemysla Otakara I. a udělil mu pro jeho nástupce královský titul na věčné časy, v r. 1210 schválil řádová pravidla františkánů. Inocenc III. se zaměřoval na potlačování hereze, největší krok v tomto směru učinil Čtvrtým lateránským koncilem, dvanáctým ekumenickým, zahájeným 11. 11. 1215. Tento koncil se s více než 1200 účastníky stal největším koncilem středověku. Rozhodnutí, která byla během koncilu přijata, ovlivnila církev na několik staletí dopředu. Krátce poté, co nastoupil na papežský trůn, se rozhodl řešit enormní množství případů vražd nechtěných dětí a nařídil zřídit v branách klášterů zvláštní okénka pro anonymní odkládání dětí - středověkou variantu babyboxu. Roku 1198 vyhlásil Čtvrtou křížovou výpravu, při níž došlo k dobytí Zadaru a Konstantinopole, a roku 1208 i albigenskou křížovou výpravu, která měla svůj cíl v jižní Francii, kde došlo k masakru albigenských, kteří byli prohlášeni za kacíře. Další křížovou výpravu vyhlásil ve věci Hispánie, kde křesťanské státy bojovaly s muslimskými Almohady. Jejím výsledkem byla zdrcující porážka Almohadů v bitvě na Las Navas de Tolosa, která vedla ke zhroucení almohadského impéria. Roku 1213 vydal papež bulu Quia maior, v níž vyhlásil pátou křížovou výpravu.
- Civilní jméno: Cencio Savelli Narozen: 1150 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 18. 3. 1227 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Basilika Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 27. 4. 1216 do: 18. 3. 1227
Savelli působil nejdříve jako kanovník v kostele Santa Maria Maggiore. Během pontifikátů Klementa III. a Celestina III. byl camerlengem. T.j. byl nejvyšším církevním hodnostářem papežské kurie. V době, kdy není obsazen papežský stolec, se stává hlavou Římskokatolické církve. V tomto období sepsal dílo Liber Censuum, které je soupisem přispěvovatelů, kteří byli povinni platit daně římské kurii. V roce 1197 se stal vychovatelem budoucího císaře Svaté říše římské Fridricha II. Volbu za papeže přijal s nevolí. Vytyčil si dva cíle, reformu církve a dobytí Svaté země. Byl velmi vzdělaný a trval na důkladném vzdělání duchovenstva. Nařídil, aby nadaní muži studovali na uznávaných teologických školách a toto vzdělání později využívali ve svých diecézích. Papež schválil řádová pravidla dominikánů a karmelitánů a potvrdil františkánský řád. Během svého pontifikátu se potýkal s velmocenskými ambicemi Fridricha II. Štaufa, který neustále odkládal slíbenou křížovou výpravu. Již roku 1215 dal Fridrich II. slib, že výpravu uskuteční. Roku 1220 si dokonce na Honoriu III. vymohl korunovaci na císaře Svaté říše římské. Honorius III. dlouho Fridrichovi toleroval neustálé odklady, ale nakonec císař papeži slíbil, že pokud do roku 1225 výpravu nezahájí, může být od něj exkomunikován. K tomu ale nedošlo, protože Honorius III. zemřel ještě před vypršením termínu, proto byla výprava (s menším zpožděním) uskutečněna až za papeže Řehoře IX.
- Civilní jméno: Ugolino di Segni Narozen: mezi 1145 - 1170 Místo: Anagni Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 22. 8. 1241 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: (tělo se v průběhu času ztratilo) Konstantinova bazilika (starý sv. Petr), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 21. 3. 1227 do: 22. 8. 1241
Celý pontifikát Řehoře IX. provázely spory s Fridrichem II. ohledně křížové výpravy a majetku. Papež vytýkal Fridrichu II. liknavost při přípravách křížové výpravy. Spory dospěly tak daleko, že když císař skutečně onemocněl, papež mu už nevěřil a dal jej do klatby. Císař Fridrich II. nakonec k Jeruzalému vyrazil a dohodl se sultánem odstoupení Jeruzaléma, Betléma a Nazaretu na deset let. Nechal se korunovat jeruzalémským králem a již v roce 1229 se vrátil do Itálie. 23. 6. 1230 uzavřeli Řehoř a Fridrich II. smír. Císař smír porušil tím, že když útočil na lombardská města. Také vydal nový zákoník pro Sicilské království, který upevňoval královskou vládu na úkor církevního majetku. Proto byl Řehořem podruhé exkomunikován a v roce 1239 na něj uvalil klatbu. To vyvolalo mezi papežem a císařem de facto válku. Obě strany se vzájemně napadaly. Přestože byl Řehoř IX. už pokročilého věku, tak neustoupil. Když Řehoř IX. r. 1241 zemřel, udělal Fridrich II. velké gesto a přestal obléhat Řím. V roce 1232 ustavil Řehoř IX. inkviziční soudy. Jeho papežská bula z 20. dubna téhož roku je svěřila dominikánům. Též vyhradil kanonizaci – svatořečení jako právo papeže, aby nedocházelo k nezaslouženým svatořečením. Byl přítelem sv. Františka z Asissi, kterého kanonizoval, svatořečil Dominika, Antonína z Padovy a Alžbětu Durynskou. Sv. Anežce České povolil v r. 1237 založení jediného mužského řádu a udělil mu znak: červený kříž s hvězdou. Jeho členové byli zváni křižovníci.
180. Celestin IV. (Caelestinus)
- Civilní jméno: Goffredo da Castiglione Narozen: ? Místo: Milán Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 10. 11. 1241 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: (tělo se v průběhu času ztratilo) Konstantinova bazilika (starý sv. Petr), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 28. 10. 1241 do: 10. 11. 1241
Jeho několikadenní pontifikát se zapsal do dějin především tím, že byl prvním papežem zvoleným v „konkláve“ – cum clavi – pod klíčem. Po smrti Řehoře IX. mělo nového papeže volit dvanáct kardinálů. Dva z nich však byli zajatci Friedricha II. Zbylí kardinálové se nebyli schopni domluvit na novém papeži, tak je senátor Matteo Rosso uzamknul do polozbořené budovy, kde s nimi zacházel poměrně brutálně. Čím déle trvala volba, tím méně dostávali jídla, až v otřesných hygienických podmínkách jeden kardinál zemřel. Poté kardinálský sbor jednohlasně zvolil Celestýna IV. V předchozím životě se nový papež věnoval mnišskému životu, sepisováním dějin skotského království a kardinálské činnosti při kostele San Marco. Také působil jako biskup v Sabině.
sedisvakance I. - prázdný papežský stolec 11. 11. 1241 – 24. 6. 1243
- Civilní jméno: Sinibaldo Fieschi Narozen: cca 1195 Místo: Janov nebo Manarola Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 7. 12. 1254 Místo: Neapol Nyní stát: Itálie Pohřben: dóm sv. Januária (San Gennaro), Neapol, Itálie
- Pontifikát od: 28. 6. 1243 do: 7. 12. 1254
Fieschi byl zvolen papežem až za rok a sedm měsíců po smrti papeže Celestina V. Jeho politika navazuje na pontifikát Řehoře IX., který usiloval o nezávislost církve na císaři Fridrichovi II. Inocenc IV. svolal na 25. 6. 1245 I. lyonský koncil, který měl císaře sesadit. Císař dostal možnost se obhájit, ale ten jí nevyužil a na koncil se nedostavil, proto byl sesazen. (Císař měl zálibu v orientálním způsobu života, vlastnil harém a osobní saracénskou gardu. Údajně byl více nakloněn učení Mohamedově než víře v Krista a i za souložnice si vybral saracénské nevěstky.) Koncil také nařídil novou křížovou výpravu (sedmou) proti Saracénům a Mongolům. Když Inocenc IV. úspěšně ukončil spor s císařem, soustředil se na potírání heretiků a stanovil některé normy pro inkvizici. Zároveň papež stanovil přísná kritéria pro vynášení konfiskačních, doživotních a hrdelních rozsudků, které inkviziční tribunál nesměl vynést bez souhlasu místního biskupa. Roku 1247 vydal bulu, která zakazovala křesťanům provozovat akty zvůle vůči Židům, jakkoli je fyzicky napadat, připravovat o jmění, vyrušovat o sobotních bohoslužbách, znesvěcovat jejich pohřebiště atd. Jedná se v podstatě o první právní dokument, který Židy brání před nařčením z rituální manipulace s krví a krádeže dětí, což byla ve středověku rozšířená pověra. Jako první papež zavedl purpurový klobouk pro kardinály a jako jediný papež používal titul Vicarius Dei – zástupce Boží.
- Civilní jméno: Rinaldo di Jenne Narozen: mezi 1185 - 1199 Místo: Jenne Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 25. 5. 1261 Místo: Viterbo Nyní stát: Itálie Pohřben: (tělo se v průběhu času ztratilo) Katedrála sv. Vavřince (San Lorenzo), Viterbo, Itálie
- Pontifikát od: 20. 12. 1254 do: 25. 5. 1261
Alexandrův pontifikát se vyznačoval snahou o opětné sjednocení s pravoslavnou církví. Usiloval o zřízení inkvizice ve Francii. V roce 1255 svatořečil sv. Kláru, zakladatelku řádu klarisek. Roku 1260. legitimizoval Mikuláše, levobočného syna českého krále Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu s podmínkou, že Mikuláš a jeho potomci ztratí právo na českou královskou korunu. Boje císaře na Sicílii nutily papeže pobývat mimo Řím ve Viterbu, kde také zemřel.
- Civilní jméno: Jacques Pantaléon Narozen: cca 1195 Místo: Troyes Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 2. 10. 1264 Místo: Perugia Nyní stát: Itálie Pohřben: Katedrála sv. Vavřince (San Lorenzo) Perugia, Itálie
- Pontifikát od: 4. 9. 1261 do: 2. 10. 1264
Urban IV. byl synem ševce v Troyes. Vystudoval teologii a zvykové právo, později byl jmenován arcijáhnem v Lutychu, vykonával funkci papežského legáta Polsku, Prusku a Pomořansku. Jako papež kvůli politickým bojům o moc nikdy nevstoupil do Říma. Na papeže byl vysvěcen ve Viterbu a pontifikát strávil střídavě v Orvietu, Viterbu, Troyes a Perugii, kde také zemřel. V roce 1264 ustanovil Urban IV. svátek Božího těla a pověřil Tomáše Akvinského, aby sestavil příslušné liturgické texty. Jedním z podnětů ustanovení svátku byl zázrak, který se stal 1263 v kostele sv. Kateřiny v Bolsanu. Mši zde slavil pražský kněz Petr, který konal kající pouť do Říma, aby odčinil své pochybnosti o skutečné přítomnosti Krista v pod způsobami chleba a vína. Když pronesl slova proměňování a pozvedl hostii, ta začala krvácet. Kněz Petr ji chtěl ukrýt a zabalil ji do korporálu, na kterém začaly prosakovat krvavé obrysy mužské postavy. Petr se vydal do Orvieta k papeži Urbanovi IV. Ten mu nařídil pokání a slavnostní přenesení relikvie s biskupem do katedrály v Orvietu, kde je korporál trvale vystaven.
- Civilní jméno: Gui Foucois Narozen: 23. 11. 1190 až 1200 Místo: Saint-Gilles Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 29. 11. 1268 Místo: Viterbo Nyní stát: Itálie Pohřben: Klášter S. Maria in Gradi, Viterbo, od r. 1870 Kostel S. Francesco alla Rocca, Viterbo, Itálie
- Pontifikát od: 15. 2. 1265 do: 29. 11. 1268
Když mu zemřela matka, jeho otec, rytíř Foucois, odešel do kartuziánského kláštera. Gui v devatenácti letech vstoupil do armády, aby mohl bojovat proti Maurům ve Španělsku. Později se oženil, měl dvě dcery, věnoval se studiu práva a proslavil se jako advokát. Když mu zemřela manželka, stejně jako jeho otec se vzdal světského života a vstoupil do církevních služeb. Jeho vzestup byl rychlý. Knězem se stal v r. 1255, biskupem v r. 1257, arcibiskupem v r. 1259 a kardinálem v r. 1261. Papežem se stal v r. 1265. Ani Klement IV. nikdy nevstoupil jako papež do Říma, sídlil střídavě v Perugii a Viterbu. 20. 1.1268 zamítl plán českého krále Přemysla Otakara II., který chtěl povýšit olomoucké biskupství na arcibiskupství. Po smrti Klementa IV. kvůli sporům mezi kardinály byl papežský stolec téměř tři roky neobsazen.
sedisvakance II. - prázdný papežský stolec 29. 11. 1268 – 1. 9. 1271
Konkláve trvalo skoro tři roky. Kardinálové shromážděni ve Viterbu se nemohli dohodnout na novém papeži. Na příkaz viterbského panovníka Alberta di Montebuona je obyvatelé města uzamkli (con clavis = na klíč, s klíčem) do paláce a klíč hlídal velitel stráže Rainer Gatti. Obyvatelé odkryli střechu paláce a kardinálové byli vydáni rozmarům počasí. Vtipálkové tvrdili, že je střecha příliš silná a Duch Svatý nemůže sestoupit do síně. Praktický důvod byl, aby v dešti volbu urychlili. Detaily konkláve vydal roku 1271 nově zvolený papež Řehoř X. dekretem „Ubi periculum“ (Kde je nebezpečí). V dektretu stanovil, že se konkláve musí sejít do deseti dnů. Kardinálové nesmí opustit palác a nesmí být ve styku s vnějším prostředím. Čím déle by volba trvala, tím méně dostanou jídla. První konkláve se konalo při volbě papeže Celestina IV.
- Civilní jméno: Teobaldo Visconti Narozen: cca 1210 Místo: Piacenza Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 10. 1. 1276 Místo: Arezzo Nyní stát: Itálie Pohřben: Katedrála sv. Donáta, Arrezo, Itálie
- Pontifikát od: 1. 9. 1271 do: 10. 1. 1276
Stejnou měrou zastoupení francouzští a italští kardinálové chtěli papeže ze své země a nebyli schopni dojít shody. Patová situace byla nakonec ukončena panovníkem Viterba, Albertem di Montebuonem, který nechal odstranit střechu z budovy, kde byli kardinálové shromážděni, nechal je zazdít a k jídlu dostávali pouze chléb a vodu. O tři dny později byl zvolen Řehoř X. Jednalo se o nejdelší konkláve v historii římskokatolické církve. Řehoř X. byl jedním z mála papežů, který při svém zvolení nebyl kardinálem. Zvolený jáhen z Lutychu, Teobald, byl v době volby na křižácké výpravě ve Svaté zemi. Na papežský stolec byl uveden až 27. března 1272 kvůli prodlevě způsobené dlouhou zpáteční cestou a nutností být nejprve vysvěcen na kněze a biskupa. Řehoř X. svolal koncil do Lyonu, tzv. 2. lyonský koncil. Na něm chtěl sjednotit katolickou a pravoslavnou církev, ale dosáhl pouze sjednocení s částí řeckých křesťanů. Důležité usnesení se týkalo volby papeže: nejpozději desátý den po papežově pohřbu se musejí sejít kardinálové, mají být úplně izolováni od okolí, pokud během tří dnů nevyberou papeže, bude jim snížen příděl jídla a po týdnu dostanou chléb a vodu. Řehoř zemřel během návratu z tohoto koncilu v Arezzu.
- Civilní jméno: Pierre de Tarentaise Narozen: cca 1225 Místo: Tarentaise (Moûtiers) Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 22. 6. 1276 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: bazilika sv. Jana v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 22. 1. 1276 do: 22. 6. 1276
V 16 letech vstoupil do dominikánského řádu, v kterém získal velký věhlas jako kazatel. Dvanáct let vyučoval na pařížské bohoslovecké fakultě, kde byl prvním nástupcem Tomáše Akvinského. V roce 1272 byl jmenován arcibiskupem v Lyonu, později pak kardinálem-biskupem v Ostii u Říma. Byl prvním dominikánem, který se stal papežem. Během svého krátkého pontifikátu měl snahu o sjednocení západního a východního křesťanství. V době, kdy umíral, právě zařizoval vyslání legátů k byzantskému císaři Michaelu VIII.
- Civilní jméno: Ottobuono de' Fieschi Narozen: cca 1215 Místo: Janov Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 18. 8. 1276 Místo: Viterbo Nyní stát: Itálie Pohřben: Kostel S. Francesco alla Rocca, Viterbo, Itálie
- Pontifikát od: 11. 7. 1276 do: 18. 8. 1276
Pod vlivem Karla I. z Anjou byl zvolen 11. 7. papežem, aby nahradil zemřelého Inocence V. Hadrián však již 18. 8. téhož roku ve Viterbu umírá, aniž by byl vysvěcen na kněze a biskupa. Ve Viterbu je pohřben v kostele sv. Františka. Technicky vzato Hadrián V. nikdy nebyl vysvěcen na biskupa, a nemohl se tedy tak skutečně stát biskupem města Říma – tedy papežem; tradičně je však mezi papeže započítáván.
188. Jan XXI. (XIX.) (Ioannes) viz. 141 papež Jan XVII.
- Civilní jméno: Pedro Julião Narozen: cca 1215 Místo: Lisabon Nyní stát: Portugalsko Národnost: Portugalec
- Zemřel: 20. 5. 1277 Místo: Viterbo Nyní stát: Itálie Pohřben: Katedrála sv. Vavřince (San Lorenzo), Viterbo, Itálie
- Pontifikát od: 20. 9. 1276 do: 20. 5. 1277
Od roku 1245 do 1250 se stal známým pod jménem Pedro Hispano (přišel z Hispánie) a učil medicínu na univerzitě v Sieně, kde napsal dílo Summulae Logicales, odbornou příručku k Aristotelově logice, která byla na evropských univerzitách užívána více než 300 let. Jan XXI. byl lékař, zatím jediný Portugalec na svatopetrském stolci, po 245 letech opět papež jménem Jan, správně měl být XIX., Jan XVI. z r. 997 byl vzdoropapež, 141. papež Jan přijal nástupnické číslo XVII. místo správného XVI., tím přijali další papežové jménem Jan chybné číslování. Zasazoval se o spojenectví s východní církví a snažil se o udržení míru mezi křesťanskými národy. Zahájil misi za účelem obrácení Tatarů na křesťanství, avšak neúspěšně. Papež užíval nové křídlo paláce ve Viterbu, které však bylo chatrně vystavěno. Jednou během spánku se střecha nad ním propadla a on byl vážně zraněn. Zemřel o osm dní později, pravděpodobně jako jediný papež, jehož smrt zavinila nehoda.
- Civilní jméno: Giovanni Gaetano Orsini Narozen: cca 1225 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 22. 8. 1280 Místo: Viterbo Nyní stát: Itálie Pohřben: stará basilika sv. Petra - vatikánské jeskyně, Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 25. 11. 1277 do: 22. 8. 1280
Byl římským šlechticem, poprvé použil pečetní tzv. rybářský prsten, s postavou sv. Petra – rybáře na loďce. Kolem postavy je vyryto jméno žijícího papeže. Jako rozený politik Mikuláš výrazně posílil pozici papeže v tehdejší Itálii. Vynaložil obrovské prostředky na opravu Lateránského paláce a Vatikánu. Jako první papež podporoval nepotismus, tj. jmenování kardinálů a udělování církevních úřadů vlastním příbuzným. Tři ze svých nejbližších příbuzných povýšil na kardinály a ostatním věnoval důležité úřady. Zbudoval nádherné venkovské sídlo v Sorianu blízko Viterba, kde nakonec zemřel na infarkt (zdroje se liší v tom, zda šlo o infarkt či mrtvici, nebo byl otráven).
190. Martin IV. (II.) (Martinus)
- Civilní jméno: Simon de Brion Narozen: cca 1210 - 1220 Místo: Brion nebo Mainpincien Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 28. 3. 1285 Místo: Perugia Nyní stát: Itálie Pohřben: : Katedrála sv. Vavřince (San Lorenzo) Perugia, Itálie
- Pontifikát od: 23. 3. 1281 do: 28. 3. 1285
Papež Martin IV. se má správně jmenovat Martin II. Po volbě papeže byl Marinus I. a II. chybně považován za Martina, a proto papež přijal jméno Martin IV. místo jména dle posloupnosti Martin II. V roce 1259 byl jmenován do rady krále Ludvíka IX., který jej učinil strážcem velké pečeti. V prosinci 1261 byl jmenován kardinálem a papežským legátem. Jako papež stranil králi Karlovi z Anjou. Exkomunikací císaře Michaela III. a schválením Karlových plánů na Konstantinopol svým způsobem zabránil opětovnému sjednocení východní církve se západní.
- Civilní jméno: Giacomo Savelli Narozen: cca 1210 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 3. 4. 1287 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: Konstantinova bazilika, Řím, Itálie, od r. 1548 Santa Maria in Aracoeli, Řím, Itálie
- Pontifikát od: 20. 5. 1285 do: 3. 4. 1287
Pocházel z vlivné rodiny, jeho otec Luca Saveli byl senátorem v Římě. Zvolen byl v pokročilém věku, trpěl dnou nebo artritidou a v podstatě nemohl ani stát. Za jeho pontifikátu se v Římě po dlouhé době neválčilo a jeho autorita byla uznávána na celém papežském území. Na univerzitě v Paříži podporoval katedru pro východní jazyky, aby mohli misionáři obracet mohamedány na víru v jejich jazyku.
- Civilní jméno: Girolamo Masci Narozen: 30. 9. 1127 Místo: Lisciano Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 4. 4. 1292 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: bazilika Panny Marie Větší (S. Maria Maggiore), Řím, Itálie
- Pontifikát od: 22. 2. 1288 do: 4. 4. 1292
Mikuláš IV., byl zbožný františkánský mnich, před svým zvolením působil jako generální představený františkánského řádu. Byl prvním františkánem, který byl zvolen za papeže. Významně podporoval misijní činnost. Doplnil kardinálské kolegium a zabezpečil jej polovinou příjmů plynoucích papežovi, aby mohli být kardinálové nezávislí.
193. Celestin V. (Caelestinus)
- Civilní jméno: Pietro Angelari da Murrone Narozen: 1215 Místo: Isernia Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 19. 5. 1296 Místo: Ferentino Nyní stát: Itálie Pohřben: klášter San Antonio, Ferentino, Itálie, od 1327 kostel Santa Maria di Collemaggio, L´Aquila, Itálie
- Pontifikát od: 5. 7. 1294 do: 13. 12. 1294 kdy abdikoval
Celestin V. byl synem chudého rolníka, stal se poustevníkem na Monte Morrone u města Sulmona. V průběhu let se k němu přidávali další mladíci, tak vznikl poustevnický řád celestinů Fratelli di Sancto Spirito. Pietro byl vyhledáván pro svou moudrost mnoha lidmi. Po smrti Mikuláše IV. se znepřátelené římské rody Colonnů a Orsiniů a vyhnaný sicilský král Karel II. z Anjou nemohli shodnout na novém papeži. Dva roky probíhalo bezúspěšné vyjednávání, až kardinál Latinus Malabranca navrhl na papeže Pietra Angelariho. Soupeřící strany s kandidátem jako neutrální osobou souhlasily a kardinálové jej zvolili papežem. Poselstvo se vydalo za Pietrem na horu Morrone a udivenému poustevníkovi oznámilo, že byl zvolen papežem. Pietro se však dal na útěk, protože oznámení poselstva považoval za ďáblovo pokušení. V době volby mu bylo 80 let. Celestin V. se nikdy se svým jmenováním nesmířil. Úřední záležitosti svěřil třem kardinálům a otevřeně hovořil o své touze vrátit se zpět do poustevny v horách. Zanedlouho rezignoval na svůj úřad. V dějinách církve je to první papež, který dobrovolně abdikoval na svůj úřad. Kardinálové pak na nátlak Karla z Anjou zvolili Benedetta Caetananiho jako Bonifáce VIII. Pietro Angelario se pokoušel uprchnout z Neapole zpět do své poustevny. Nový papež Bonifác VIII. ho však zajal a uvěznil na hradě Fumone u Ferentina v Kampánii. Zde také zemřel – byl zavražděn pravděpodobně svým nástupcem, protože rentgen hrobu odhalil v lebce pohřbeného těla dvaceticentimetrový hřeb.
194. Bonifác VIII. (VII.) (Bonifatius)
- Civilní jméno: Benedetto Caetani Narozen: cca 1235 Místo: Anagni Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 11. 10. 1303 Místo: Řím Nyní stát: Itálie Pohřben: stará basilika sv. Petra - vatikánské jeskyně, Řím, Vatikán
- Pontifikát od: 24. 12. 1294 do: 11. 10. 1303
Pocházel z urozeného katalánského rodu, studoval na právnických fakultách v Lodi a Paříži a byl nositelem titulu doktora obojího práva. Působil také jako papežův diplomat. Caetani byl zvolen papežem pár dní poté, co přesvědčil svého předchůdce, papeže Celestýna V., aby se vzdal svého úřadu. Přijal jméno Bonifác VIII. Od tohoto papeže je chybné počítání papežů jménem Bonifác, protože Bonifác VII. byl vzdoropapež a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat. Nový papež si dal za úkol dosáhnout všeobecného usmíření křesťanstva pod svou papežskou autoritou a dosažení věčného míru mezi všemi křesťany. Bonifác VIII. se ale v osobním i veřejném životě choval často velmi povýšeně a panovačně, což vedlo k tomu, že odmítal dělat v jednáních kompromisy – jeho plán na sjednocení křesťanstva tak ztroskotal právě na jeho panovačných snahách. Jeho představy o nedotknutelné autoritě papeže a o jeho moci nad všemi křesťanskými panovníky se nesetkaly s příliš velkým pochopením na královských dvorech, proto vedl spory snad se všemi panovníky v Evropě.
195. Benedikt XI. (X.) (Benedictus)
- Civilní jméno: Nicola Boccasini Narozen: 1240 Místo: Treviso Nyní stát: Itálie Národnost: Ital
- Zemřel: 7. 7. 1304 Místo: Perugia Nyní stát: Itálie Pohřben: Basilika sv. Dominika (San Domenico), Perugia, Itálie
- Pontifikát od: 22. 10. 1303 do: 7. 7. 1304
Pocházel z chudé rodiny, o jeho výchovu pečoval strýc, který byl v Trevisu knězem. Mikuláš projevoval značnou inteligenci, brzy ovládal latinu a vynikal v duchovním životě. V Benátkách v r. 1254 vstoupil do dominikánského řádu, kde mu bylo umožněno teologické studium. Později byl zodpovědný za základní vzdělání mnichů v klášteře. V roce 1256 byl zvolen generálním představeným dominikánů, od r. 1298 byl jmenován kardinálem. Po volbě za papeže přijal jméno Benedikt XI. Od tohoto papeže je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058 - 1059 a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat. Zrušil bulu svého předchůdce Unam Sanctum, která tvrdila, že papež je nadřazen světským panovníkům. Po krátkém pontifikátu náhle umírá v Perugii. Bylo podezření, že byl otráven, ale pro toto tvrzení neexistují přímé důkazy. Papež Benedikt X. je nyní považován za vzdoropapeže. V době volby Benedikta XI. byl ještě považován za legitimního papeže. Díky tomu se však změnilo číslování všech následujících papežů Benedikt o jedno číslo. Správně je tedy Benedikt XI. Benediktem X.
- Civilní jméno: Bertrand de Goth Narozen: cca 1264 Místo: Villandraut Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 20. 4. 1314 Místo: Roquemaure, Gard Nyní stát: Francie Pohřben: kostel Notre Dame, Uzeste, Francie
- Pontifikát od: 5. 6. 1305 do: 20. 4. 1314
Bertrand pocházel z jihofrancouzského šlechtického rodu. Narodil se jako třetí dítě z devíti. Stal se mnichem poustevnického grandmontského řádu. Další vzdělání získal ve vzdělávacím ústavu v Orléansu a v Kolíně nad Rýnem vystudoval práva. Při volbě se prosadila vůle francouzského krále Filipa IV. Sličného a dne 5. 6. 1305 byl papežem zvolen Bernard de Got, který přijal jméno Klement V. Král Filip zvolením Klementa V. získal na Petrově stolci servilního papeže. Klement V. byl sice inteligentní, ale nerozhodný, a byl pod stálým tlakem chladnokrevně kalkulujícího krále Filipa. Hned v roce 1305 jmenoval nový papež devět francouzských kardinálů a Italové se tak ocitli v menšině. V březnu 1309 se papež s kurií usídlil v jihofrancouzském Avignonu, čímž začalo více než sedmdesátileté období tzv. avignonského zajetí papežů, které ukončil až v roce 1377 papež Řehoř XI. Za papeže Klementa V. a jeho následníků v Avignonu se z papežství stala v podstatě jihofrancouzská provinční instituce. Klement V. podpořil francouzského krále Filipa, který obvinil řád templářů (pomáhali křesťanským poutníkům ve Svaté zemi) ze sodomie, kacířství a dalších přestupků, že místo Krucifixu se tajnými obřady uctívá socha ďábla Bafometa a za těchto podmínek podpořil krále ve zrušení řádu. Důvodem bylo, že se francouzský král, který byl stále v peněžní nouzi, chtěl zmocnit obrovského majetku templářů. V r. 1311 – 1312 probíhal Viennský 15. všeobecný koncil, na kterém byl oficiálně odsouzen a zrušen templářský řád. V roce 1312 byli velmistr řádu Jacques de Molay a další tři představení nejprve odsouzeni na doživotí. Z rozhodnutí Filipa IV. byl však Jacques de Molay s jedním dalším představeným dne 19. 3. 1314 upálen. Papež podporoval nepotismus – z 25 kardinálů bylo 11 jeho příbuzných. Zanedlouho poté papež umírá.
197. Jan XXII. (XX.) (Ioannes) viz. 141 papež Jan XVII.
- Civilní jméno: Jacques Duèze Narozen: cca 1244 Místo: Cahors Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 4. 12. 1334 Místo: Avignon Nyní stát: Francie Pohřben: katedrála Notre-Dame-des-Doms, Avignon, Francie
- Pontifikát od: 7. 8. 1316 do: 4. 12. 1334
Jacques byl synem švece. Studoval teologii v Carhos, medicínu v Montpellier a právo v Paříži. Na doporučení krále Karla II. Neapolského byl vysvěcený na biskupa v Fréjus v roce 1300. V roce 1309 byl jmenován kancléřem Karla II. Po smrti Klementa V. byl papežský stolec dva roky neobsazený. Italští kardinálové prosazovali volbu papeže, který by se vrátil z Avignonu zpět do Říma, francouzští kardinálové chtěli pro změnu toho, který by v Avignonu zůstal. Francouzský král ale nakonec všechny italské kardinály lstí vylákal do Lyonu, zde je na 40 dní uvěznil a vynutil si zvolení kardinála Jacquese za papeže Jana XXII. Tomu bylo v době zvolení 72 let. Většina kardinálů mu dala svůj hlas a počítala s tím, že nový papež stejně brzy zemře. Ale Jan XXII. žil až do roku 1334, svůj úřad zastával 18 let a dožil se devadesáti let. Papež Jan XXII. byl zastáncem nepotismu a příslušníky své rodiny obdařil výnosnými úřady a vysokými příjmy. Velmi dobře se vyznal v otázkách finančnictví a uspořádal základní druhy beneficií a provizí, z čehož vznikly první Statuta úřadu Rota - papežského soudního dvora. Biřmoval českého prince Václava jménem Karel (IV.). Papežův sklon do všeho mluvit a všechny poučovat byl zesílen i tím, že moc papežství považoval za univerzální a nadřazenou všem ostatním křesťanským panovníkům a vládcům. S tímto názorem naprosto nesouhlasil německý král a pozdější císař Ludvík Bavor, který papeži upíral právo stát nad císařovou mocí. Spor vyvrcholil roku 1328, kdy se nechal Ludvík Bavor i se svou manželkou korunovat za císaře ve svatopetrském kostele v Římě. Korunovaci ale neprovedl papež, jak bylo zvykem. Rigorózní odnož františkánů (tzv. spirituálové) prosazovala radikální názor, že při následování Krista a jeho učení by měla církev být zcela nemajetná. Duchovní se měli věnovat spirituálním cvičením a modlitbám, zcela pohrouženi v duchovním světě a žít v hmotné chudobě. Je zcela jasné, že pro Jana XXII. bylo při jeho životních názorech nemožné, aby podobné názory toleroval. Mezi papežem – finančníkem a radikálním křídlem františkánů vzniklo silné a vzájemné nepřátelství. Názor františkánů, že Kristus a apoštolové nevlastnili žádný majetek, papež odsoudil jako herezi.
Mikuláš V. (Nicolaus) – vzdoropapež
vzdoropapežem od: 22. 5. 1328 do: 25. 8. 1330, abdikoval
Civilním jménem Pietro Rainalducci se narodil v Corvaro v Itálii kolem r. 1275. Po pěti letech manželství s Giovannou Mattei vstoupil do františkánského kláštera Santa Maria Římě. Když zvítězil Ludvík Bavor nad svým sokem Fridrichem I. Sličným v boji o německý trůn, považoval se za jediného kandidáta na císařskou korunu. Tomu se však papež postavil, odmítl Ludvíka korunovat a posléze jej navíc dokonce exkomunikoval s tím, že prosazuje svou autoritu bez svolení papeže. V reakci na to Ludvík nařknul papeže z kacířství, a připojil se tak k odbojným spirituálům, kterým poskytl útočiště. Ludvík mezi tím vtrhl do Říma, kde 14. 4. 1328 zahájil proces proti papeži a čtyři dny na to vydal dekret, kterým Jana XXII. sesadil. Následovala volba vzdoropapeže, kterým se stal františkán Rainalducci. Nešlo o právoplatnou volbu a zvolený kandidát zůstal pouhým vzdoropapežem. Mikuláš V. byl bezvýznamným člověkem a v církevním životě neměl žádnou podporu, kromě exkomunikovaných stoupenců Ludvíka Bavora. V roce 1330 abdikoval a kajícně se odebral do Avignonu za Janem XXII., který mu odpustil. Mikuláš V. zůstal v čestném vězení v papežském paláci v Avignonu až do své smrti 16. 10. 1333.
198. Benedikt XII. (XI.) (Benedictus) viz. 195. papež Benedikt XI. (X.)
- Civilní jméno: Jacques Fournier Narozen: cca 1280 Místo: Saverdun Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 25. 4. 1342 Místo: Avignon Nyní stát: Francie Pohřben: katedrála Notre-Dame-des-Doms, Avignon, Francie
- Pontifikát od: 20. 12. 1334 do: 25. 4. 1342
Pocházel ze skromných poměrů, byl synem pekaře nebo mlynáře. V mládí vstoupil do cisterciáckého řádu. Díky své inteligenci a organizačním schopnostem byl jmenován biskupem. Papežem byl zvolen v konkláve během prvního kola hlasování. Běžnou praxí v té době bylo, že kardinálové v prvním kole hlasovali pro kardinála, který byl nevolitelný, aby bylo vidět, ke komu se ostatní kardinálové přiklánějí. Tentokrát více než dvě třetiny z kardinálů nezávisle hlasovaly pro Fourniera. Neměli tedy v úmyslu jej zvolit při prvním hlasování, byla to zcela náhodná záležitost. V církevních záležitostech byl Benediktův pontifikát pro církev velice dobrý. Benedikt trávil většinu času prací na řešení otázek teologie. V politických vztazích už tolik úspěšný nebyl. Začal stavět v Avignonu nový papežský palác, jako první papež použil nad znakem zkřížené klíče. Benedikt XII. byl třetím avignonským papežem.
- Civilní jméno: Pierre Roger Narozen: 1291 Místo: Rosiers-d'Égletons Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 6. 12. 1352 Místo: Avignon Nyní stát: Francie Pohřben: opatství La Chaise-Dieu u Clermontu, Clermont, Francie
- Pontifikát od: 7. 5. 1342 do: 6. 12. 1352
Pierre se narodil na hradě Maumont jako syn šlechtice. V mládí vstoupil do benediktinského řádu, působil jako opat ve Fecamp a děkan sorbonské univerzity. Byl vychovatelem českého prince a moravského markraběte Václava – pozdějšího císaře Karla IV. Po svém zvolení za papeže, stejně jako jeho předchůdci, byl oddaným stoupencem Francie a odmítl se přesídlit do Říma. Klement VI. vládl v době, kdy Evropu pronásledoval mor, který vyhubil jednu až dvě třetiny tehdejší populace. Lidé obvinili z moru Židy a propukaly na ně pogromy po celé Evropě. Papež se Židů zastal bulou Quamvis Perfidiam a zakázal jejich pronásledování. 7. 4. 1348 potvrdil založení pražské (Karlovy) university. Uzákonil v Římě studium latiny a řečtiny.
200. Inocenc VI. (Innocentius)
- Civilní jméno: Étienne Aubert Narozen: 1285 nebo 1292 Místo: Beyssac Nyní stát: Francie Národnost: Francouz
- Zemřel: 12. 9. 1362 Místo: Avignon Nyní stát: Francie Pohřben: kartouza Notre-Dame-du-Val-de-Bénédiction, Villeneuve-lès-Avignon, Francie
- Pontifikát od: 30. 12. 1352 do: 12. 9. 1362
Svoji kariéru zahájil jako profesor občanského práva v Toulouse. Zavedl řadu potřebných reforem v oblasti správy církevních záležitostí, pomýšlel na návrat do Říma, proto tam poslal kardinála Alboronzeho, aby zjistil, jaká je tam situace a aby obnovil pořádek. Také pověřil kardinála Bertrandiho, aby v Římě v basilice sv. Petra korunoval za císaře Karla IV. Papež Inocenc VI. patří mezi nejlepší papeže, kteří sídlili v Avignonu.