Pod pojmem starověké Řecko se rozumí historické období řeckých dějin, které začíná kolem r. 800 př. Kr. a končí rozmachem křesťanství. Termín starověké Řecko se neomezuje pouze na území dnešního Řecka, ale zahrnuje i ostatní oblasti starověké řecké kultury v oblasti Středozemního moře, jako je např. Kypr, popřípadě část Iberského poloostrova a další. Původní obyvatelstvo ve starém Řecku bylo neárijského původu a nazývali se Pelasgové. Na tomto území postupně dochází k pronikání středomořských árijských kmenů. Pravděpodobně jedni z prvních byli Achájové, dále to jsou Jónové, Dórové, Boiotové, Sparťané, Helénové a další. Pojmenování Řekové pochází z latinského Graeci, které bylo zřejmě odvozeno od kmene Graiků, který sídlil v severozápadním Řecku.
Po stránce náboženské je třeba odlišit, co si s sebou přinesli z původní domoviny árijští Řekové a co pochází od původních obyvatel - Pelasgů. Dále je třeba rozlišovat dvě hlavní údobí, a to tzv. předřecké (předhomérovské) a druhé údobí už rozvinutého polyteistického náboženství. V tomto druhém údobí, ve kterém se nachází polyteistické náboženství, někteří badatelé ještě rozlišují dva základní typy náboženství. Jedná se tzv. náboženství veřejná a tajná, založená na mysteriích.