PŘEKLADY KNIH NOVÉHO ZÁKONA
Pro dějiny a kritiku textu knih NZ mají velký význam i staré překlady. Jejich důležitost je daná tím, že mnohé z nich jsou téměř doslovné, pocházejí z 2. a počátku 3. století. Jde zejména o překlady syrské, koptské a starolatinské.
Překlady syrské
Je to skupina překladů, především pěti, které pocházejí z různých dob, ale jsou na sobě vzájemně závislé. První čtyři překlady patří do východní skupiny aramejských jazyků, pátý tzv. syrsko-palestinský patří do západní skupiny jazyků.
- Diatessaron Taciánův
Je to harmonizace čtyř kanonických evangelií, které Tacián napsal okolo r. 172. Text tohoto překladu se nezachoval, proto je těžké hovořit o jeho struktuře a jazyku. Do jisté míry se to dělá na základě citátů u syrských autorů, neúplného komentáře Efréma, který se zachoval v arménském překladu atd. Po objevení řeckého fragmentu Diatessaronu v Dura Európos (z r. 225) se někteří odborníci kloní k názoru, že Tacián napsal toto dílo v jazyku řeckém a potom ho přeložil do syrského. Tato domněnka není dokázaná.
- Evangelia oddělená
Tento překlad evangelií vznikl před r. 200 a zachoval se ve 2 recenzích.
1. recenze napsaná na pergamenu (5. st.) byla objevena v Egyptě. Nazývá se kodex Syrus curetonianus.
2. recenze (verze) napsaná na palympsestu byla nalezena v monastýru sv. Kateřiny na Sinaji. Nazývá se lod. Syrus sinaiticus. Pochází ze 4. stol.
- Pešita (jednoduchá, prostá)
Když Tacián vystoupil z církve a stal se heretikem, snažili se biskupové Teodoret Cyrský a Robulas Edesský nahradit jeho Diatessaron novým překladem. Nový překlad je dílem biskupa Robulasa a obsahuje SZ a NZ. Pro své všeobecné používání se nazývá „syrskou Vulgátou“. V tomto překladu však nenalézáme: 2P, 2 a 3J, Ju, Zj a některé texty Sk, a 1J 5, 7 - 8. Překlad Pešity se zachoval v 250 kodexech a její text nebyl porušený.
- Překlad Phyloxeniano – Harclensis
Pochází z počátku 6. století a byl zhotovený z iniciativy Filoxena, biskupa v Mabbuk (Hierapolis), jistým Polykarpem pro potřeby „monofyzitů“ tak, aby se text překladu ničím neodlišoval od řeckého originálu. Od Pešity se liší tím, že obsahuje navíc: 2P, 2 a 3J a Ju.
- Překlad syrsko – palestinský
Byl utvořen pro potřeby křesťanů v Palestině, kteří neznali řecký jazyk. Překlad pochází z 5. století a zachoval se ve třech lekcionářích z 12. až 13. st. Překlad je nezávislý na jiných překladech do syrského jazyka.
Překlady koptské
I tyto překlady patří k nejstarším a vznikly okolo r. 200. I když se v Egyptě hovořilo řecky, národ v mnohých oblastech si ponechal svůj vlastní jazyk. Je to staroegyptský jazyk, který od r. 200 začal používat řeckou abecedu s některými doplňky ( 7 písmen). Tento jazyk egyptští křesťané používají v liturgii dodnes, i když jinak hovoří arabsky. Koptský jazyk měl několik dialektů: Sahidický (Hor. Egypt), Bohairický (Dol. Egypt), Fayumský a Achminský (Stř. Egypt). V každém z těchto dialektů se zachovaly fragmenty biblických překladů. První dva jsou nejdůležitější.
- Překlad Sahidický
Od slova „said“ – výše položený terén, čili Horní Egypt. Užívalo se ho v oblasti Théb (Luxor). Překlad vznikl ve 2. stol. Je známo přes 100 kodexů tohoto překladu.
- Překlad Bohairický
Od slova „bohaire“ – pobřeží, čili Dolní Egypt. Pochází z 5. až 6. století a zachoval se ve 121 kodexech. Toto vydání používá koptská církev při liturgii. Z nejnovějších objevů v Nag – Hammadi zasluhuje pozornost „Evangelium pravdy“, které je nejspíše dílem Valentina (gnostika). Pochází z r. 150 a uvádí všechny knihy novozákonního kánonu.
Mimo uvedené překlady máme ještě překlady arménské z počátku 5. st., dosud neprobádané překlady gruzínské a gótský překlad ze 4. století.
Překlady latinské
- Překlady starolatinské
V římském křesťanství se v 1. až 3. století používal řecký jazyk. Avšak v Itálii i v Africe celé oblasti používaly v denním životě jazyk latinský. Proto vznikla potřeba překladu do latiny. V Africe se překlad předpokládá už v polovině 2. století. Je možné připustit 3 starolatinské překlady, a to Vetus Romana (a z něho odvozené) Afra a Itala. Pojmenování Itala pochází od Augustina, který tímto názvem označil jeden ze starolatinských překladů, který se používal na jihu Itálie a v Miláně. V těchto překladech byl SZ přeložený ze LXX, NZ z řeckého originálu. Jeho překlad je dost otrocký a na mnoha místech jsou ponechány i řecké výrazy.
- Překlad Jeronýmův – Vulgáta
Velká různorodost latinských překladů a jejich postupné zhoršování vedlo k rozhodnutí sjednotit latinský překlad. Papež Damas I. svěřil tento úkol Jeronýmovi. Ten odešel na Východ a započal s revizí a překlady textu Písma. V r. 383 opravil text NZ a zavedl východní pořádek evangelií: Mt, Mk, L, J. Nevíme jistě, jestli opravil i ostatní knihy NZ, i když se to dá do jisté míry předpokládat. Latinský text těchto knih se připisuje Pelagiovi.
Jeronýmův opravný text NZ byl v západní církvi přijatý a zavedený do používání. Rukopisy Vulgáty sahají až do 6. st. K nejstarším recenzím Vulgáty patří recenze Viktora biskupa v Kapui napsaná r. 541 – 546.
- Vulgata Sixto – Clementina
Mezníkem v dějinách Vulgáty je Tridentský koncil, kde byl text Vulgáty neoprávněně vyhlášen za autentický a bylo rozhodnuto o nové revizi. Práce zabrala 40 roků. Papež Sixtus V. nařídil vydat opravený text v r. 1590, avšak ani tento text neuspokojil. Byla provedena nová revize schválena papežem Klementem VII.
- Neo - Vulgáta
Papež Pius X. svěřil práci na Vulgátě benediktýnům. Práce započala r. 1933. Do roku 1972 vyšlo 14 svazků. Ani tato práce nebyla poslední. Pavel VI. vytvořil novou komisi r. 1972, která se zabývala vydáním tzv. Neo – vulgáty.