VZNIK ŽIVOTA
Nejmenší známá živá substance je složena asi ze 600 různých bílkovin o průměrné délce 400 článků. Vysvětlení vzniku tak komplikovaného systému naráží na neřešitelné problémy, analogické vzniku DNA. Vyšší organismy jsou také vybaveny řadou biochemických mechanismů, jako je např. imunitní systém, srážlivost krve atp., které jsou pro jejich přežití nezbytné, a které jsou nesmírně komplikované. Jak tedy vytvořit život?
Když to vyjádříme obrazně, představme si hromadu složitých, přesně vyrobených elektrických nebo mechanických součástek. Ty můžeme přirovnat k molekulám DNA, bílkovin a dalších chemických komponent života. Každému je ale jasné, že hromada těch součástek není ještě fungujícím počítačem nebo provozuschopným automobilem. Ten musí dát někdo nejdříve dohromady a navíc - ty součástky se k sobě musí hodit. A potom je zde ještě třetí problém, trochu jiné povahy. Opět obrazně řečeno: Ten náš automobil, ať už by vzniknul jakkoliv, bude funkceschopný jen po určitou dobu, a nakonec se rozpadne. Tuto skutečnost vyjadřuje jeden ze základních principů přírody, tzv. druhý zákon termodynamiky, podle kterého vše na tomto světě podléhá degradaci, rozkladu a zániku. Živé organismy nejsou výjimkou: každý z nich stárne a nakonec zahyne. Že zde život navzdory tomu stále trvá, je možné jen proto, že se rodí stále nové generace - tj. živé organismy se rozmnožují. Co tedy muselo vzniknout, je nejenom fungující buňka, nýbrž buňka obsahující současně i reprodukční mechanismus. Nestačí tedy jen hromada složitých, navzájem přizpůsobených součástek; nestačí ani fungující automobil; musí to být automobil, který se dokáže reprodukovat - který dokáže vyrábět sám sebe. Další komentář je v podstatě zbytečný.