BOHOSLUŽBA A ORÁKULA
O množství způsobů uctívaní bohů čerpáme z archeologických pramenů, dále z nápisů a kreseb na architektonických památkách, keramice a především z děl řeckých, popřípadě římských antických autorů. K bohům se lidé obraceli buď individuálně ve svém domě, kde měla každá rodina domácí oltář pro oběti a kult předků, nebo na veřejnosti. Na veřejnosti byl bůh uctíván v chrámu, který byl považovaný za sídlo boha. Tyto chrámy byly většinou budovány na posvátném území, které se jmenovalo temenos nebo peribolos. Chrám sloužil k uctívání pouze jednoho boha, který zde měl svoji sochu. Tato svatyně byla místem, kam mohl vejít pouze kněz. Z tohoto důvodu obřady probíhaly před vchodem do chrámu. Řekové uctívali bohy modlitbami, krvavými a nekrvavými oběťmi. K poctě bohů se konaly zpěvy, tance, dramatické i gymnastické hry, slavnostní průvody a jiné. Tyto slavnosti byly při každém chrámu stanoveny „kalendářem svátků“ a pravidelně se opakovaly. Mezi nejslavnější kultovní místa v Řecku patřily Delfy, Olympia a Délos. Řekové zde pravidelně konali k poctě bohů velké národní slavnosti. Nejslavnější hry, které se konaly každý čtvrtý rok k poctě boha Dia, byly hry Olympijské a Řekové podle nich určovali svůj letopočet. Mezi další významné hry patřily hry Pythijské konané v Delfách na počest boha Apollóna Pythijského, Isthmijské na počest boha Poseidóna a další.
Funkce kněží a kněžek byla u některých kultů dědičná, někdy volená nebo pouze dočasná. Kněžský úřad se dal i doživotně zakoupit s přesně definovanými povinnostmi a požitky vyplývajícími z úřadu. Kněží nosili při bohoslužebných úkonech dlouhý bílý nebo purpurový oděv tzv. chitón. Protože nebyla pevně stanovená náboženská nauka, kněží se o výuku a výchovu lidí nestarali.
Za zmínku stojí svatyně zvláštního typu, tzv. věštírny – orákula, z nichž byla nejproslulejší Delfská veštírna. V Řecku bylo obvyklé se před důležitějšími rozhodnutími chodit poradit do věštírny. Věštby zprostředkovávali pouze kněží a kněžky a formulovali je většinou mnohoznačně, popřípadě dávali doporučení, čeho se vyvarovat. Jak uvádí už Marcus Tullius Cicero ve svém spisu De divinatione, bylo mnoho způsobů, jak předpovídat budoucnost. Za přirozený způsob byl považován výklad snu a výroky osoby v transu – osobě naplněné, či ovládané bohem. Umělým způsobem věštění byla nazývána astrologie, věštění z vnitřností zabitých zvířat, z letu ptáků, úkazů na nebi. Dále to byla neobvyklá událost, např. narození telete se dvěma hlavami a sdělení boží, nejčastěji za pomoci losování. Hojně bylo používané v magických obřadech tzv. nekromanteion – přímé vyvolávání duchů zemřelých. Nejčastěji byly vyvolávány duše příbuzných a přátel.