INSPIRACE A PŮVOD KNIH STARÉHO ZÁKONA

Tato kapitola o inspiraci je stejná jako v článcích Úvod do Bible a Úvod do NZ. Inspirace jako taková je totiž shodná jak pro Starý, tak i pro Nový Zákon.

Slovo inspirace pochází z latinského slova inspirare a znamená vdechovat. Pojmem inspirace se většinou označuje nadpřirozený nebo posvátný charakter Bible, inspirace je „vdechnutí“, tj. působení Božího Ducha. Z toho vyplývá, že Bible byla sepsána lidskými autory, ale pod zvláštním vlivem Boha. To znamená, že prvním a hlavním tvůrcem je Bůh a druhým, „vedlejším“ je lidský spisovatel.

Lidské autory užíval Bůh jako živé a svobodné nástroje. Právě z toho pochází odlišnost ve způsobu podání jednotlivých knih, co se týká formy vyjadřování, různého stylu, hloubky pohledu na jisté věci apod. Je rozdíl mezi prostým evangeliem Markovým a učenějším a uhlazenějším způsobem podání Matouše a Lukáše, mezi vysoce duchovním chápáním Janovým a učeným, těžkým slohem Pavlovým. Každý list a kniha s sebou nese a zachovává charakteristiku toho, kdo ji psal. Bůh spisovatele - svatopisce sice při psaní vedl a pomáhal jim, ale zároveň je vždy vidět v napsaném vlastní individualitu a osobnost s jeho schopnostmi, vzděláním, duchovní výší a vůbec celkovým založením. Proto říkáme všemu, co je v Písmu, Boží slovo, ale zároveň také např. evangelium podle Lukáše, listy Petrovy, kniha Izajášova atd.

Jednotlivé knihy Bible nevznikají tak, že by Bůh používal svatopisce jako písaře na stroji, kterému by diktoval, co má napsat, ani tím způsobem, že by prostě zjevil lidskému autorovi obsah i způsob vyjadřování.

K sepsání Bible si Bůh vyvolil lidi, a to tak, aby užívali svých schopností a sil, a on v nich a skrze ně působil, aby všechno, co on chtěl, a pouze to, písemně zaznamenali jako skuteční autoři. Zjednodušeně řečeno: pisatelé knih nejdříve viděli film, ve kterém bylo např. jedoucí auto. Dostali za úkol je popsat vlastními slovy. Technicky založený člověk popisoval především mechanické součásti, technický antitalent se soustředil na barvu a tvary karoserie. I když bylo auto různě popsáno, je jisté, že to je dopravní prostředek a jede dopředu. Pokud by chtěl spisovatel napsat nějaký nesmysl, např. že se auto používá na praní prádla, vstupuje do hry korektor – Bůh, který dohlédne na to, aby byly věci uvedeny na pravou míru.

Když výše uvedené převedeme do strohého popisu, znamená to, že inspirovanou je ta kniha, která vznikla za předcházející a nepřetržité součinnosti Boha tak, že Bůh:

• působil na vůli svatopisce, aby se rozhodl knihu napsat, aby v tomto rozhodnutí vytrval až do ukončení knihy, a toto rozhodnutí také uskutečnil
• působil na schopnost poznání svatopisce při inspiraci tím, že vzbudil v jeho mysli představy, pojmy a myšlenky, které chtěl, aby byly zaznamenány
• po celou dobu, co byla kniha psána, na svatopisce působil tak, aby jen to, co mu vdechl, ale také všechno to zaznamenal, nic ze svého si nepřidával, ani nic neopomenul
• nepřipustil, aby svatopisec volil slova, která by dávala jiný smysl, než který mu Bůh vnuknul, i když měl svatopisec značnou svobodu ve volbě slov