AUTENTICITA SZ

Text Starého zákona známe pouze z opisů, protože originály se nezachovaly. I když se tyto originály knih Starého zákona nazachovaly, neznamená to, že autoři jednotlivých knih neexistovali, a že se Starý zákon nezakládá na pravdě. Podobně to je i s díly starověkých autorů, o jejichž pravosti nepochybujeme, přestože originály jejich děl nemáme. Podstata obsahu Bible spočívá ve sdělení informací od Boha prostřednictvím pověřených lidí lidem k jejich prospěchu a poučení. Věrohodnost textů SZ posuzujeme stejným způsobem, jako se provádí posuzování jiných historických dokumentů. Uplatňují se tyto důkazy:

1. Důkaz bibliografický

má prokázat, že se dnešní texty neliší od originálu. Spočívá v tom, že se prověřuje, jak se text dokumentu dostal až k nám, jak věrohodné jsou kopie, které máme k dispozici. Zjišťuje se počet rukopisů a časový interval mezi originálem a jeho opisy.

Obvykle se dnes nepochybuje o pravosti textů starověkých spisovatelů, básníků či filosofů. V tabulce je pro příklad uvedeno několik z nich. U každého autora je dílo, přibližná doba jeho vzniku, počet nám známých opisů a doba, která uplynula od sepsání originálu do data vzniku nejstaršího nám známého opisu.

Do roku 1947 byl k dispozici nejstarší opis Starého zákona z roku 950. Byla-li například kniha Izaiáš napsána kolem roku 700 př. Kr., byl interval mezi datem sepsání knihy Izaiáš a datem vzniku nejstaršího nám známého opisu přibližně 1650 let. V roce 1947 byly nalezeny v Qumránských jeskyních kromě jiných i opisy knihy Izaiáš, které pocházejí přibližně z období 200 - 100 př. Kr. Porovnáním těchto opisů s opisy z roku 950 se ukázalo, že rozdíly jsou pouze nepodstatné a nemění význam sdělení. Tímto nálezem se interval mezi datem sepsání knihy Izaiáš a datem vzniku nejstaršího nám známého opisu zkrátil na přibližně 600 let. Ani mezi opisy z roku 950 a současným zněním Starého zákona se nenalézají žádné významové odchylky. Třeba při porovnání kapitoly Izaiáš 53 v masoretském opisu z roku 950 s qumránským opisem byla nalezena odlišnost v 17 písmenech bez vlivu na smysl textu. Např. slovo "povzdechnout" bylo napsáno jako "povzdychnout". Při opisu starozákonních knih byla používána taková pravidla, aby počet chyb byl minimální (uvádíme jen některá): Písaři museli dodržet stejný počet písmen, slabik a slov na stránku, nesměli opisovat zpaměti, vždy směli opsat pouze jedno písmeno, a i kdyby je při psaní zavolal král, nesměli zdvihnout hlavu. Pokud se ukázalo, že rukopis obsahoval chybu, musel být vyřazen a byla tu i další pravidla. Při těchto pravidlech může být spolehlivější než starý opisovač snad jen současná "kopírka".

To, co dnes čteme ve Starém zákoně, je tedy nezkreslený původní text.

2. Důkaz vnitřní

má prokázat, že je text věrohodný. Užívá se Aristotelovy poučky, která říká, že nevěrohodnost textu musí vyplynout ze samotného textu. Dokument se nemá již dopředu považovat za podvodný nebo chybný. Obsah dokumentu je třeba pečlivě studovat a pokud se v něm nenajdou protiřečení a nepřesnosti ve známých věcech, má být považován za věrohodný. Na věrohodnost informací v dokumentu nemá vliv, proč a za jakých okolností vznikly. Naopak, pro posouzení věrohodnosti informací je důležité, kolik času uplynulo od popisované události do doby, kdy byla zaznamenána a jak daleko byl svědek události zeměpisně vzdálen od popisované události.

Při analýze zkoumaného textu si musíme být jisti, že jsme jej správně pochopili, že jsme si osvojili veškeré dostupné znalosti týkající se zkoumané písemnosti a že žádný další výzkum textu a nové poznatky archeologie a jiných vědních oborů neobjasní to, co v nás vyvolává pochybnosti. A pokud ještě v textu existují nesrovnalosti, je na místě opatrnost, protože nevíme, co nového přinese čas. V souvislosti s Biblí se často ukazuje, že problém vězel v kritikovi, ne v Bibli.

Vnitřním důkazem pravosti Bible je jednota, soulad, který panuje v celé Bibli a který ukazuje na nadpřirozené vedení lidských autorů a pravost Bible jako díla Božího. A to navzdory tomu, že byla psána přibližně 1500 let, více jak 40 autory různého rodu, postavení, různých profesí, kteří žili v různých kulturních a geografických podmínkách. Zkusme napsat tak rozsáhlé dílo jako je Bible. Pozvěme rybáře, pastevce, lékaře, vědce, umělce a jiné z různých míst, zakažme jim spolu komunikovat jiným způsobem než ústně a vyzvěme je, ať píší texty náboženské, právní, prózu a básně, ať sepíší události, které se okolo nich dějí, ať píší o vesmíru, různá vědecká pojednání, filozofické úvahy. Nechme je pracovat 1500 let. A pak výsledek této práce dejme dohromady. Dostaneme něco lepšího, než je obsah nevyžádaných mailů, které nám chodí? Jeden radí pít hodně vody, druhý málo. Jeden doručí zaručenou zprávu, druhý ji popře odkazem na seznam falešných zpráv. Jeden zpravodajský server hovoří s odvoláním na vědeckost o globálním oteplování, druhý na základě pozorování aktivit Slunce o globálním ochlazování. Nebo porovnejme obsah učebnic pojednávajících o výchově dětí a mládeže před 60 lety a nyní. Co bylo před 80 lety zavrhováno jako nemravné, a to právem, dnes je dětem doporučováno. A nakonec, dokážete si představit, že by se k dílu pozvaní spolupracovníci zřekli svého autorství ve prospěch toho, kdo je povolal. Spíše by ho pohnali před soud za porušení autorských práv.

Dalším vnitřním důkazem pravosti Bible jsou proroctví (nepleťme si je s věštbou). Bible obsahuje stovky podrobných proroctví týkajících se budoucnosti lidí, národů, nejen izraelských, příchodu Mesiáše, budoucnosti světa včetně vesmíru. A proroctví se plní. Jen ve Starém zákoně je 300 proroctví o Ježíši Kristu. Bylo předpovězeno, za jakých okolností přijde, do jaké rodiny se narodí, jak zemře, že o jeho oděv budou losovat, že vstane z mrtvých a další.

Uveďme si několik domnělých "nesouladů" a jejich vysvětlení.

Uznává se, že autorem Pentateuchu je Mojžíš. Jak je tedy možné, že se Mojžíš sám chválí: "Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi." (Nu 12, 3 ) nebo píše o své smrti: "I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi, podle Hospodinovy výpovědi." (Dt 34, 5 ) Mojžíš mohl mít své písaře a verš o Mojžíšově smrti nebo chválu mohl napsat někdo z nich.

V Knize Soudců se praví: "Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl s to podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy." (Sd 1, 19) Je možné, že Hospodin není všemohoucí? Neúspěch v dolině byl neúspěchem Judovým, nikoliv Hospodinovým. Hospodin jej mohl dopustit z důvodu, který nám nemusí být známý.

Desatero říká, že Bůh je jediný. Proč tedy Bůh o sobě mluví v množném čísle? (Gn 1, 26)Křesťané toto místo vysvětlují obvykle jako výrok, který vypovídá o jejich víře v trojjediného Boha, totiž o třech osobách, které sdílejí jediné božství. Krom toho v hebrejštině slovo Bůh, Elohim, je v množném čísle, bylo by tedy možné vysvětlit množné číslo i gramaticky. Vzhledem ke křesťanství to tedy rozporné není.

Proč Desatero říká: "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí", když sám Bůh stvořil člověka "k obrazu svému"? (Ex 20, 4-5)Platí obecná zásada, že každý zákon je někomu určen. Desatero nemá zachovávat Bůh, ale Hebrejec. O rozpor se tedy nejedná.

Protimluv je také v VI. přikázání "Nesesmilníš". Kde jsou hranice smilstva? Není snad smilstvo, když Jákob cizoložil s otrokyněmi? Účel světí prostředky? (Gn 30, 1 a násl.) V Gn 30 se o smilstvo nejedná, protože, jak je z textu patrné, Jákob si onu otrokyni vzal za ženu. Mnohoženství nebylo v jeho době zakázané. Hebrejské slovo ná'ach užité v onom přikázání se pak vztahuje na poměr se ženou někoho druhého. Jákob tedy nezcizoložil; krom toho on sám Desaterem vázán nebyl, poněvadž nebylo dosud vyhlášeno. Povinnost neplodné ženy dát svému muži otrokyni pro zachování rodu je doložena i Chammurabiho zákoníkem. V 16. kapitole Knihy Gn se vyskytuje podobný případ u praotce Abrahama, kde neplodná Sára dává Abrahamovi otrokyni Agar.

3. Důkaz vnější

má potvrdit informace uvedené v historickém textu tak, že budou nalezeny v jiných pramenech, např. na starověkých papyrech, na nápisech vytesaných do kamene, na starověkých malbách, mozaikách a dalších. Pro ilustraci si některé uveďme.

Ještě před dvěma sty roky byl jediný záznam o městě Babyloně v Bibli. Babylon byl objeven a odkryt byl v roce 1898. Bible vypráví o stavbě babylonské věže. Archeologové zjistili, že ve starověké Mezopotánii měli lidé zvyk stavět u měst věže (angl. ziggurats). V odkrytých budovách archeologové našli stejný stavební materiál (cihly a asfalt), jaký je uveden v Bibli při stavbě babylonské věže. Babylon byl založen Nimrodem, pravnukem Noema. Nimrodovo jméno archeologové našli na deskách a nápisech.

Egyptolog Brugsch nalezl nápis pocházející ze 17. století př. Kr., ze kterého se dovídáme, že Nil po dobu sedmi let nepřinášel zemi závlahu, a z důvodu neúrody byl v zemi veliký hlad.

Na egyptských malbách nebo kamenných deskách lze spatřit výjevy Josefova povýšení, jak je líčí Bible ve 41. kapitole Knihy Genesis.

Podle vykopávek královského paláce v Susách se dnes ví, že Assuer z knihy Ester je Xerxés I., který vládl v letech 486 - 465 př. Kr.

Francouzský archeolog Champollion našel v roce 1828 ve zříceninách Karnaku na stěně, na které jsou zaznamenány činy egyptského krále Sesaka, obraz židovského krále. Tím králem byl Roboam (Rechabeám), syn Šalomounův, o němž je psáno ve 12. kapitole 2. knihy Paralipomenon.

Artefakt známý jako Taylorovo prisma (hranol) nebo také jako Senacheribovo prisma, byl vyroben ve starověké Asýrii v roce 700 př. Kr. Je z pálené hlíny a klínovým písmem je na něm v 500 řádcích zaznamenáno v akadštině vyprávění o vojenských úspěších assyrského krále Senacheriba. Chlubí se podmaněnými národy a získaným bohatstvím. V popisu třetí výpravy se zmiňuje o judském králi Ezechiášovi (Chizkiášovi) a chlubí se, jak jej měl při obléhání Jeruzaléma "jako ptáčka v kleci". Události assyrské poroby judského národa jsou popsány ve 2. Knize Královské 18, 13 - 19, 37 a Isaiáš 36, 1 - 37, 38.

Online dokumenty

Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Spolehlivost svatých písem.James F. Williams. [on-line], Poslední aktualizace 23. 5. 2009. [Citováno 8. 3. 2013]. Dostupné na: http://pistis.webnode.cz/news/spolehlivost-svatych-pisem/

Více než tesař.Josh McDowell. [on-line], Poslední aktualizace nezjištěna. [Citováno 27. 2. 2013]. Dostupné na: http://www.nj.sk/htdocs/pdf/skolaviery/Vic_nez_jen_tesar.pdf

General marks of Authenticity in the Bible.Autor neuveden. [on-line], [Citováno 18. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.truth-that-matters.com/generalauthenticity.htm

Spolehlivost Bible.Autor neuveden, zpracováno podle seminární práce J. Jíchové. [on-line], Poslední aktualizace 27. 9. 2002. [Citováno 20. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=1180

Bible, důkazy autentičnosti božího zjevení.K. Rhodes. [on-line], Poslední aktualizace 2002. [Citováno 20. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.biblicaltheology.com/Research/RhodesK01.html

Více než tesař.Josh McDowell. [on-line], Poslední aktualizace nezjištěna. [Citováno 27. 2. 2013]. Dostupné na: http://www.nj.sk/htdocs/pdf/skolaviery/Vic_nez_jen_tesar.pdf

Jedinečnost a spolehlivost Bible.Pavel Steiger. [on-line], [Citováno 6. 4. 2013]. Dostupné na: http://www.hcjb.cz/01_O_Bibli/01_Bezchybnost/0101004.html

Historical Evidence for the Bible. Matt Perman. [on-line], [Citováno 6. 4. 2013]. Dostupné na: http://www.inplainsite.org/html/bible_historical_evidence.html

Could You Write The Bible?(The Holy Bible: Wholly True. By Winkie Pratney). [on-line], [Citováno 6. 4. 2013]. Dostupné na: http://www.inplainsite.org/html/bible_authorship.html

Je Bible skutečně slovem Božím?Autor neznámý. [on-line], [Citováno 6. 4. 2013]. Dostupné na: http://www.gotquestions.org/Cesky/Bible-Bozi-Slovo.html

Rozpory v Bibli I.Vystavil Jiří Stodola. [on-line], Poslední aktualizace 13. 4. 2011. [Citováno 6. 4. 2013]. Dostupné na: http://magnus-error.blogspot.cz/2011/04/rozpory-v-bibli-i.html

Rozpory v Bibli II.Vystavil Jiří Stodola. [on-line], Poslední aktualizace 13. 4. 2011. [Citováno 6. 4. 2013]. Dostupné na: http://magnus-error.blogspot.cz/2011/04/rozpory-v-bibli-ii.html

Rozpory v křesťanské víře, rozumu a Bibli.Autor pod značkou "mat". [on-line], Poslední aktualizace 13. 9. 2007. [Citováno 6. 4. 2013]. Dostupné na: http://otazky.vira.cz/otazka/Rozpory-v-krestanske-vire-rozumu-a-Bibli.html

Biblická geografie a archeologie.Autor neuveden. [on-line], [Citováno 10. 4. 2013]. Dostupné na: http://biblestudium.webnode.cz/products/a7-biblicka-geografie-a-archeologie-/

Babylon a Bible.Walter J. Veith, PhD. [on-line], Poslední aktualizace 24. 2. 2013. [Citováno 25. 3. 2013]. Dostupné na:http://rekindlingthereformation.com/cz-S-deception_archaeology_Bible_Babylon.html

Spolehlivost Bible.Autor neuveden, zpracováno podle seminární práce J. Jíchové. [on-line], Poslední aktualizace 27. 9. 2002. [Citováno 20. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=1180

Sennacherib Prism.Bible and Archeology - Online Museum [on-line], [Citováno 30. 3. 2013]. Dostupné na: http://bibleandarchaeology.blogspot.cz/2010/12/ancient-record-of-biblical-king.html

Sennacherib's Hexagonal Prism, Rusty Russell. [Citováno 31. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.bible-history.com/empires/prism.html

Ostatní dokumenty

KAŠPAR, Josef ThDr. Obecná katolická apologetika. Frýdek-Místek: Martin Železník, Nakladatelství MICHAEL S.A.