PRONÁSLEDOVÁNÍ KŘESŤANŮ OD ŽIDŮ
Jak bylo výše uvedeno, židé se od prvopočátku stavěli ke křesťanům nepřátelsky. Byli považováni za odpadlíky Mojžíšova zákona, sektu, kterou je třeba rychle zlikvidovat, protože navíc hlásala, že Kristus je Mesiáš. Proběhlo několik vln pronásledování. První vlna pronásledování od židů se datuje do let kolem 32 – 33. Důsledkem byla smrt jáhna Štěpána. Došlo k vyhnání helénistických židokřesťanů z Jeruzaléma. Toto pronásledování vrcholí pronásledováním, která vedl s požehnáním velerady farizej Šavel. Další vlnu pronásledování rozpoutal tetrarcha Herodes Agrippa I. Při ní došlo k mučednické smrti apoštola Jakuba staršího. Kolem roku 60 velekněz Annáš II. odsoudil k ukamenování apoštola Jakuba mladšího. O této události se zmiňuje i Josephus Flavius v díle Židovské starožitnosti. O dalším důvodu pronásledování píše historik Eusebius Cesarejský. Křesťané znali proroctví Ježíše o zkáze Jeruzaléma, a proto na začátku židovské války opouštěli Jeruzalém. Židé je považovali za zbabělce a odpadlíky. Při zkáze Jeruzaléma tak nezahynul žádný křesťan. Rostoucí nenávist od židů vedla k tomu, že kolem roku 100 představení synagogy (nikoliv velekněz, protože chrám byl zničen) křesťany oficiálně prokleli. Poslední krvavé pronásledování od Židů křesťané zažili během židovského povstání za Bar Kochby ve 2. stol. Během tohoto pronásledování došlo k definitivnímu rozchodu židů s křesťany. Přibývalo totiž velké množství křesťanů z pohanství, až nakonec židé tvořili jenom jejich nepatrný zlomek.