OBDOBÍ APOLOGETŮ
Když Řím zjistil, že se samotné pronásledování křesťanů jeví jako neúčinné, tak se pokusil rozložit křesťanství ideologicky. Filozofové se snažili dokázat, že víra křesťanů se nezakládá na pravdě. Cílem bylo rozložit křesťanství tím, že se snažili vyvrátit křesťanské pravdy. Zkreslovali historické skutečnosti a zesměšňovali význačné křesťanské osobnosti. Významným kritikem křesťanství byl filozof Celsus. Dobře znal Starý zákon, evangelia i ostatní křesťanské spisy. Napsal kolem r. 178 čtyřsvazkové dílo Alethés lógos (Pravdivý rozum), ve kterém snižoval Kristovu osobu, jeho zázraky. Rétor Lúkianos ze Samosty ve svých spisech se posmívá víře ve zmrtvýchvstání, lásce k bližnímu… Podíváme – li se na posměšky filozofů z druhé strany, tak nám nechtěně podávají svědectví o křesťanské lásce, zmrtvýchvstání Krista, jeho zázraků…
Filozofové si neuvědomili, že v řadách křesťanů nebyli pouze prostí rybáři, ale že v církevních obcích bylo stále více vzdělaných mužů, kteří měli snahu ospravedlnit svůj přestup ke křesťanství. Díky těmto útokům ustupuje snaha o ospravedlnění, ale vzniká snaha bránit křesťanské učení. Tito vzdělaní muži, povětšinou i spisovatelé, začínají obhajovat křesťanství za pomoci obranných řečí nebo spisů. Nazývají se apologetové – obhájci křesťanství. Ti, kteří hájili křesťanství proti vnitřnímu nepříteli – bludařům, se nazývali antiheretici.
Quadratus
Biskup v Aténách znal ještě lidi, které Kristus uzdravil. Quadratus napsal a cca r. 126 předal císaři Hadriánovi písemnou obranu víry Kristovy, která je i stručným dokladem současného učení církve.
Melito
Melitón ze Sard byl biskup který v Lýdii žádal císaře Marka Aurelia o zastavení tažení proti křesťanům, vzdělanec Athenagoras napsal prosebný dopis Marku Aureliovi, kde vyvrací pomluvy rozšiřované o křesťanech.
Justin Filozof
Ještě jako pohan studoval stoiky, Aristotela i Platona. Po přestoupení ke křesťanství v Římě založil školu pro evangelisty. V Efezu měl rozmluvu se židovským filozofem Trifonem a poté napsal spis proti Trifonovi. Císaři Hadriánovi napsal dvě apologie, v nichž obhajuje křesťanství, kd e popisuje i obřad lámání chleba – mše, což je dokladem i pro dnešní dobu o neměnnosti mše. Justin Filozofnapsal Marku Aureliovi žádost o ukončení pronásledování, což bylo důvodem k jeho stětí kolem r. 166.
Irenej Lyonský
Narodil se ve Smyrně, byl žákem biskupa Polykarpa. Přestěhoval se do Lyonu, kde se stal r. 177 biskupem. Bojoval především proti gnosticismu. Napsal Patero knih proti heretikům. Irenej Lyonský stavěl proti heretickým učením křesťanskou tradici, která se udržuje ve všech sborech založenými apoštoly a jejich žáky. Touto tradicí se udržuje i seznam pravých spisů. Pro Ireneje byl znakem pravověrnosti souhlas s římskou církví. Sjednal též smír, když napsal výstražný list papeži Viktorovi ohledně pohrůžky klatby na východní biskupy v otázce rozdílné doby slavení Velikonoc. Za pronásledování byl sťat.
Tertulián
Pocházel z rodiny římského setníka z Kartága. Ke křesťanství přestoupil až v dospělosti. Později se s církví rozešel a přestoupil k sektě montanistů. Jeho spisy měly velkou vážnost, nejznámější je Apologeticus. Velikost Tertuliána spočívá ve spojení antické osoby s křesťanskou vírou, aniž by jedno oslabilo druhé. Zdůrazňoval, že základní právo člověka je právo na svobodu vyznání.
Cyprián z Kartága
Věnoval se právu a řečnictví, kolem roku 245 přestoupil ke křesťanství. Cyprián se stal žákem Tertuliána. Protože pocházel z bohaté rodiny, své jmění rozdal chudým, prošel postupně církevními funkcemi, až se stal biskupem. Dochoval se jeho spis Ad Donatum o mravním úpadku římské říše a jeho korespondence, která je cenným pramenem pro dějiny církve a církevního práva. Cyprián se na dvou synodách v letech 255 a 256 zasazoval za opětovné křtění těch, kdo byli pokřtěni od kacířů. Tuto praxi odsoudil a zakázal papež Štěpán I. s odvoláním na podíl římského biskupa na primátu biskupa kartaginského. Propagoval zásadu „Kdo nemá za matku Církev, nemá Boha za otce. Za pronásledování byl popraven.
Origenes
Byl žákem Klementa Alexandrijského v Alexandrijské škole, kde se později stal učitelem. Origenes studoval řecké filozofy, aby se přiblížil myšlení pohanů. Pokoušel se výsledky svého studia uvést do souladu s křesťanským učením. V mnohém zašel příliš daleko, např. s výroky o praexistenci duší. V zásadě se ale neodchýlil od křesťanského učení. Zasloužil se o výzkum Bible. Sestavil šestisloupcovou Bibli (tzv. Hexaplu) – hebrejský text a ostatní překlady ve sloupcích vedle sebe. Za vlády císaře Decia v roce 249 byl Origenes uvržen do vězení a mučen. Byl propuštěn, ale s podlomeným zdravím roku 254 v Caesariji zemřel.