DNEŠNÍ KELTSKÉ NÁBOŽENSTVÍ - NOVOPOHANSTVÍ
Návrat k pohanství přinesl až romantismus. Tradicí novopohanství rozumíme především vědomý návrat k předkřesťanským evropským náboženským systémům. Tento návrat může být věrný buď jedné evropské tradici (Keltové, Germáni, Slované, apod.), nebo se může pokoušet přebírat různé prvky ze všech těchto zaniklých náboženství nebo z antických kultů. Vědomé přihlášení k této novopohanské tradici mění i význam slova „pohan“. Zatímco běžně je toto označení spíše nadávkou těm, kdo nepřijali monoteistické náboženství (z latinského paganus - venkovan), novopohané se k tomuto pojmenování s hrdostí hlásí. Vyjadřují tím zpravidla i protest proti křesťanské společnosti.
Své vzkříšení zažila keltská tradice – náboženství v průběhu 18. století. Tehdy vzniklo několik organizací příznivců keltského náboženství a těch, kdo se považovali za druidy a bardy, tedy příslušníky keltské kněžské vrstvy. V roce 1781 založil Henry Hurle Druidský řád, tajnou společnost podle zednářského vzoru. Tuto skupinu, podobně jako většinu podobných mystických spolků té doby, ovlivnil Jakob Boehme. Byl to protestantský mystik, vycházel z učení Mistra Eckharta, alchymista a hermetik, který měl rovněž vliv na rosenkruciánské, zednářské a teosofické společnosti. V posledních desetiletích 18. století se "zednářský druidismus" šířil i v Americe. Někteří radikálové byli dokonce přesvědčeni o druidském původu zednářství a rosenkruciánství. Mystikové se ze zednářských a rosenkruciánských skupin přesouvali do druidských řádů a v podstatě mezi nimi nebyl rozdíl. Hnutí bylo silně ekumenické (arcidruid se v roce 1878 modlil i k indické Kálí). Například Albiónská lóže Starobylého řádu druidů v Oxfordu přivítala za svého člena pozdějšího britského ministerského předsedu Winstona Churchilla (1874–1965). Blízko novodobých druidů stál i Gerard B. Gardner (1884–1964), zakladatel čarodějnického hnutí Wicca a inspirátor mnoha druidů i keltských společenstev. V současné době působí několik druidských skupin, které se poněkud odklánějí od "zednářského druidismu" minulých století. K těmto "neodruidským" hnutím patří Řád bardů, ovatů a druidů (OBOD), který se prý vyvinul z původního Druidského řádu z roku 1781, a zvláště Ar n Draiocht Fein - Náš vlastní druidismus, založený Isaacem Bonewitsem. Ten zdůrazňuje badatelský přístup a "směs dávných postupů a moderní reality". Tímto způsobem má být znovu vytvořen všeevropský (či indoevropský) druidismus z kořenů nejen keltských, ale i baltských, germánských, slovanských, starořeckých a starořímských.