PŮVOD KELTŮ
Keltové je pojmenování velké skupiny kmenů, které ve starověku obývaly západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka, a představovaly tzv. laténskou kulturu. Název Kel toi se poprvé objevuje v 6. stol. př. Kr. ve spisech řeckých autorů. Keltové patřili do jazykové skupiny kelto-italické, která tvořila součást západní větve indoevropské populace. Vědci je řadí k Indoevropanům, kteří přibližně od třetího tisíciletí před Kristem sídlili v oblasti mezi Karpaty a Kavkazem. V Čechách se objevili přibližně v 8. století př. Kr. Zde převážně sídlil kmen Bójů, podle kterých se jmenuje naše území Boiohemum – Bohemia. Z oblasti východní Evropy expandovali především v 5. a 4. století př. Kr. na území současného Španělska, Itálie, Švýcarska, Irska a Británie. Jiné kmeny pronikají přes Balkán a Bospor do Malé Asie. I když se dnes o Keltech hovoří jako o zakladatelích evropské civilizace, Řekové a Římané je považovali za jedny z největších barbarů. Podle starověkých autorů milovali válku, boj a dobrodružství stejně jako zábavy a hodování. Kelty Římané nazývali Galy (Francie), Helvéty (Švýcarsko), Britony (Británie), Galaty (Malá Asie). V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham. Dodnes se v západní Evropě hovoří jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.