KNIHA O ESTER
AUTOR KNIHY
Na základě pramenů listu Mordokajova (Est 9, 20) a listu Esteřina (Est 9, 29) Knihu o Ester sepsal neznámý svatopisec.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
S ohledem na skutečnost, že Sirachovec nejmenuje ani Ester, ani Mardokaje mezi hrdiny izraelského národa, lze říci, že Kniha o Ester nevznikla dříve, než v roce 200 př. Kr. a nevznikla později než v roce 178 př. Kr., protože z roku 178 př. Kr. je tu již její řecký překlad.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Původní rukopis byl napsán na papyrus nebo kůži (pergamen). Jazykem původního rukopisu byla pravděpodobně hebrejština.
ADRESÁTI KNIHY
Adresáty knihy byli Židé.
CÍL KNIHY
Na dějinném příkladu chtěl svatopisec ukázat, že Bůh se o svůj lid stará i v zajetí a právě v obtížných situacích je mu nejblíž.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
Perský král Assuer vládl nad sto dvaceti sedmi krajinami. Ve třetím roce své vlády uspořádal hostinu pro své velmože a pak i pro lid v Susách. Když se rozjařil vínem, pozval k sobě manželku, královnu Vasti, aby ji ukázal lidu a knížatům. Ta však odmítla, snad ze strachu o svou čest. Král se rozhněval a rádcové mu poradili, aby Vasti zavrhl, protože se báli hrozby, že podle příkladu Vasti budou jednat i jiné ženy v království. Doporučili králi, ať si nechá vyhledat jinou ženu a ta ať se stane královnou místo Vasti. Z panen, které byly ke králi uvedeny, se mu nejvíce líbila Ester, schovanka Žida Mordokaje. Když se Mordokaj dozvěděl, že se chystá proti králi povstání, prostřednictvím Ester krále varoval.
Nově jmenovaný hodnostář Haman špatně snášel, že se mu Mordokaj neklaní a ve zlosti chtěl zničit nejen Mordokaje, ale celý izraelský národ. A tak Izraelity před králem očernil a přesvědčil ho, aby je nechal vyvraždit. Král pověřil Hamana, ať všechno zařídí. Haman losoval, kdy mají být Židé pobiti, a vyšel dvanáctý měsíc. Mordokaj využil Ester, aby u krále vyprosila pro Židy milost. Ester sama předstoupila před krále, i když jí za to hrozil trest smrti, a krále i Hamana pozvala dvakrát na hostinu k sobě. Když se jí král ptal, co pro ni může udělat, Ester ho požádala o nápravu křivdy proti Izraelitům a za viníka křivdy označila Hamana. Když se král dozvěděl, že Haman ukládal o život Mordokajovi, který krále zachránil před povstáním, potrestal Hamana pověšením na šibenici, kterou připravil Haman pro Mordokaje a zrušil rozkaz o vyvraždění Izraelitů. Naopak, Izraelité v den, kdy měli být pobiti, sami pobili své nepřátele, kteří je chtěli připravit o jejich majetek. Od té doby se slaví svátek Purim (furim), nazvaný dle losu-fur.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v Ptolemaiovském údobí (332 - 30 př. Kr.). Ptolemaiovské údobí Egypta začalo vládou Alexandra Velikého, který porazil Peršany a byl přijímán v Egyptě jako vysvoboditel. Na základě pověsti byl Alexandr Veliký považován za nástupce egyptských faraónů. Alexandr Veliký odešel svést závěrečnou bitvu s Dáriem III.. Po smrti Alexandra byla jeho říše rozdělena mezi čtyři generály a satrapou Egypta se stal Ptolemaios I. Sótér. Vládli jménem dědiců Alexandra Velikého. Těmi byli Filip III. Arrhidaios, kterého však zavraždila Alexandrova matka Olympias, Alexandr VI., kterého nechal zabít syn makedonského satrapy Antipatra a Kleopatra Alexandra, sestra Alexandra Velikého, která se provdala za Ptolemaia I., byla však rovněž zavražděna. Zánik Alexandrovy rodiny vedl generály postupně k tomu, že se prohlašovali za krále území, která spravovali. Stejně tak učinil i Ptolemaios I. a prohlásil se králem Egypta. Založil ptolemaiovskou dynastii, která vládla Egyptu přibližně 300 let.
Centralizovaná vláda ptolemaiovců připravila Egypt o politickou nezávislost, ale vedla Egypt k prosperitě a obohatila jej o helénské prvky. Protože mu ale ponechala původní náboženský kult, zachovala mu jeho identitu. U moci se vystřídalo čtrnáct Ptolemaiů (Ptolemaios XII. vládl dvě období, tři roky mezi nimi byl ve vyhnanství). Od vlády Ptolemaia VI. začal význam dynastie upadat díky rodinným sporům provázeným vraždami a incestem. Poslední tři období spoluvládla Kleopatra VII. s Ptolemaiem XIII., XIV. a XV. Ani inteligence a politická obratnost Kleopatry nezabránily začlenění Egypta do římského impéria.
Mezopotámie
V době sepsání knihy tvořila Mezopotámie spolu se Sýrii jádro Seleukovské říše (321 - 64 př. Kr.). Od roku 164 př. Kr. Seleukovská říše upadala a v letech 150 - 130 př. Kr. ovládla Mezopotámii Partská říše.
Řecko a Kréta
V době sepsání knihy bylo Řecko jako součást Makedonské říše zataženo do snah o udržení říše a do bojů o vládu nad Makedonskou říší. Od roku 215 do roku 146 př. Kr. proběhlo několik válek mezi Makedonskou říší a Římem. Makedonská říše byla Římem rozdělena na čtyři republiky závislé na Římu. Řecko se sice dostalo z nadvlády Makedonské říše, stalo se však provincií Říma. Významnou osobností období byl Archimédés.
Čína
V době sepsání knihy končilo období Válčících států, proběhlo období Čchin a začalo období Chan. Významnými událostmi byly pohlcení království Čou Čchiny (256 př. Kr.), vybudování 150 km dlouhého kanálu v Šen (246 př. Kr.), pohlcení dalších šesti království Čchiny (230 -221 př. Kr.), vznik císařství Čchin, vybudování sítě silnic a prodloužení čínské zdi (220 př. Kr.), zánik dynastie Čchin, založení říše Chan (203 př. Kr.), zrušení nejvíce restriktivních zákonů, hrdelních a mrzačících trestů z dynastie Čchin (191 - 167 př. Kr.), vytvoření prvních oficiálních zkoušek, na jejichž základě byli vybírání úředníci státní zprávy (165 př. Kr.). Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patřilo pozorování Halleyovy komety (240 př. Kr.), vznik Lü-š' čchun-čchiou, "encyklopedického" spisu, souhrnu vědomostí tehdejší doby (239 př. Kr.). V roce 213 př. Kr. došlo k pálení konfuciánských knih.
Palestina
V letech 285 – 200 př. Kr. byla Palestina pod vládou Ptolemaiovců - Lágovců. Za vlády Ptolemaia I. Sótéra Palestina prosperovala, každému regionu vládla skupina lidí (pro věci vojenské, správní, finanční), kteří byli podřízeni ústřednímu místodržitelství v Alexandrii. Byla zakládána a obnovována města podle řeckého vzoru. V Jeruzalémě byl vliv helénismu menší, patrně vlivem autority židovského velekněze. Židovská diaspora požívala v celé helénistické říši stejná občanská práva jako Řekové. Rozšiřovalo se používání řečtiny, při shromážděních bylo předčítáno z řeckého překladu Písma – Septuaginty. Po vítězství syrského krále Antiocha III. se Palestina dostala pod nadvládu Seleukovců, byla však po tzv. syrských válkách mezi Ptolemaiovci a Seleukovci poničená a vyčerpaná. V letech 200 – 167 př. Kr. byla Palestina pod vládou Seleukovců. Za vlády Antiocha III. byla obnovována, vladař osvobodil Židy od daní, potvrdil závaznost Zákona, osvobodil obyvatele, kteří upadli do otroctví a navrátil jim majetek. Obnovený chrám se stal střediskem kultu. Příznivá politika Antiocha III. patřila i Židům v diaspoře. Za vlády Oniase III. (zastupoval Antiocha IV. Epifanese) a jeho nástupce Jásona docházelo k prohlubování helénizace Palestiny. Když Jáson přepadl Jeruzalém a povraždil své odpůrce, Antioch IV. vpadl do Jeruzaléma, vyvraždil část obyvatel a vyplenil jeruzalémský chrám. V plenění Jeruzaléma pokračoval i jím vyslaný zločinec Apollónius. Došlo k rozboření hradeb. Z nařízení královského legáta Gerontose byla nařízena další helénizace mravů a kultu, v chrámě byly prováděny pohanské obřady. Docházelo k odpadům k pohanství a ti, kteří nechtěli odpadnout, prchali a skrývali se. Nakonec došlo ke vzpouře a ke vzniku odboje.
V letech 167 – 142 př. Kr. došlo k makabejskému povstání. Kněz Matatiáš Hasmoneovec odmítl spolu se svými syny obětovat před královským zmocněncem, zabil zmocněnce, a tím dal signál k povstání. Po jeho smrti kolem roku 166 př. Kr. se stal politickým vůdcem povstání jeho syn Šimeón a syn Juda Makabejský se stal vojevůdcem povstalců. Syrský král Antiochos IV. pověřil Lýsiáše, aby zorganizoval vyhlazení Židů, ten pověřil Níkánóra a Gorgiáse. Juda je v roce 165 př. Kr. porazil a posléze v roce 164 př. Kr. obsadil i Jeruzalém. Snaha Syřanů potlačit vzbouřence pokračovala a v roce 160 př. Kr. byl Juda Makabejský, poté, co ho mnoho povstalců opustilo ze strachu před přesilou, poražen a zabit. Na místo Judy Makabejského nastoupil jeho syn Jonathan. Bojem i diplomacií získal vliv nad Judskem, nakonec byl kolem roku 142 př. Kr. obelstěn, zatknut a zavražděn. Po smrti Jonathana získal vládu nad Judskem Šimeón, Jonathanův bratr a vymohl židovskému lidu politickou nezávislost. Země však byla poničená tažením různých syrských vojsk a nájezdy makabejských a náboženská tradice byla potlačena. Samařané se ze strachu z dopadu protiizraelských dekretů Antiocha IV. oddělili a byli považováni za prohelénistické kolaboranty, kompromitované pohanstvím.
Indie
V době sepsání knihy byl kolem roku 269 př. Kr. zvolen králem Magadhské říše Ašóka, vnuk Čandragupta. Za jeho vlády dosáhla dynastie svého vrcholu. Ašóka se přiklonil k buddhismu a mnoho vykonal pro jeho šíření. Nenašel zdatného nástupce, který by byl schopen pokračovat v jeho díle rozvoje říše.
V roce 236 př. Kr. se části území ovládaného Ašókem zmocnil seleukovský král Antiochos z Baktrie (pravděpodobně Antiochos II. nebo Antiochos III.). Po Ašókově smrti se říše rychle rozpadávala. Poslední člen dynastie Maurjů Brhadratha byl v roce 184 př. Kr. zavražděn svým vlastním vojevůdcem Pušjamitrou, a tím končila éra dynastie Maurjů. Pušjamitra založil dynastii Šungů. Dynastie nějaký čas (185 – 73 př. Kr.) ovládala severovýchodní Indii.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie
Druhý chrám, [on-line], Poslední aktualizace 13. 7. 2014 [Citováno 15. 10. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Druhý_chrám
Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 29. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Chrám v Bibli, Marie Klašková, [on-line], Poslední aktualizace 24. 11. 2006 [Citováno 15. 10. 2014]. Dostupné na: http://www.bible-cz.org/bibl_lit/725b.html
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Ptolemaiovci - faraoni řeckého původu, [on-line], [Citováno 4. 12. 2013]. Dostupné na: http://www.starovekyegypt.net/obdobi-ptolemaiovcu/index.php
Válčící státy, [on-line], [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cina.yin.cz/historie/valcici-staty/
Ostatní dokumenty
DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Praha: nakladatelé Toužimský a Moravec, 1947
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká, Díl první, Svazek 2. Ester - Sirachovcova. Redigoval Antonín Podlaha. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1920
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7