KNIHA O JUDITĚ

AUTOR KNIHY

Autora knihy nelze určit.

DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY

Dobu napsání nelze přesně určit. Uvádí se, že vznikla v době babylonského zajetí nebo krátce před ním, tedy na začátku 6. stol. př. Kr. nebo v době makabejské s tím, že základ knihy pochází z doby před babylonským zajetím.

MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU

Původní rukopis byl napsán na papyrus nebo kůži (pergamen). Jazykem původního rukopisu byla hebrejština.

AUTENTIČNOST (PRAVOST) KNIHY

O historičnosti příběhu panují pochybnosti, nejsou však dostatečně podloženy. Pro historičnost knihy hovoří například skutečnost, že židé slavili výročí osvobození Betulie. V historických dobách nebývalo zvykem, aby se slavila smyšlená událost.

ADRESÁTI KNIHY

Jistě jimi byli Izraelité. Kniha opět dokazuje, že pravá zbožnost přivolává Boží požehnání a pomoc.

CÍL KNIHY

Má čtenáře poučit, že Bůh může používat i slabé nástroje (lidi) k vysvobození Izraelitů z přesily útočníků, pokud se spoléhají na Boha. Kniha má dát lidu útěchu, naději a odvahu. Důležité jsou také ctnosti Júdit.

STRUČNÝ OBSAH KNIHY

Král Nebúkadnesar (nejedná se o babylonského Nebukadnesara II., ale pravděpodobně některého z asyrských králů, kterému bylo zkomoleno jméno) si po vojenských úspěších chtěl podmanit další národy. Poslal k nim posly, ti se však vrátili s prázdnou. Nebúkadnesar se rozhněval, povolal Holoferna a nařídil mu, aby vzpurné národy dobyl násilím. Holofernovi se dlouho dařilo. Došlo i na Izraelity ve městě Betulii. Obyvatelé Betulie se nechtěli vzdát asi stodvacetitisícové armádě. Holofern se radil s knížaty, jak vyzrát na Izraelity. Achior, vůdce Ammonských řekl Holofernovi, že jeho vítězství záleží na tom, v jakém vztahu k Bohu se Izraelité právě nacházejí. Pokud jsou Bohu neposlušní, má vítězství jisté, protože Bůh použije Holoferna jako nástroj k potrestání Izraelitů. Pokud jsou Izraelité Bohu poslušní, nemůže je nikdo porazit, protože Bůh za ně bude bojovat. Holofern se rozhněval a aby se Achiorovi pomstil, poslal ho do vyhnanství k Izraelitům s tím, že až je porazí, zabije i Achiora. Izraelité Achiora přijali jako svého.

Holofern obklíčil Betulii, připravil město o vodu a trápil obyvatele žízní. Izraelité byli v tu dobu s Bohem v přátelství a pokorní, když na ně padlo toto utrpení, ještě více se pokořovali, postili a vyprošovali si u Boha pomoc. Bůh je vyslyšel a jako nástroj porážky Holoferna použil Júdit, zbožnou mladou, krásnou a moudrou vdovu. Ta se nabídla, že město Holoferna zbaví. Júdit se svojí služebnou odešla do tábora Holoferna a ujistila Holoferna, že má být Božím nástrojem pro potrestání Izraelitů za jejich hříchy. Holofern Júdit uvěřil a ponechal jí volnost, aby se mohla chodit do ústraní mimo tábor modlit. Čtvrtý den Holofern pozval Júdit k sobě. Ona pozvání přijala, a když se opil, uťala mu hlavu a pak i se služebnou opustila tábor. Když se vrátila do Betulie, ukázala Izraelitům hlavu Holoferna a radila jim, ať se připraví na boj, ale ať nevycházejí z města. Ráno Holofernovi zvědové běželi do tábora oznámit, že Izraelité se chystají k boji. Když velitelé a vojáci zjistili, že je Holofern mrtev, všichni v hrůze začali utíkat. Izraelité vyrazili za nimi, mnoho jich pobili a získali bohatou kořist.

DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY

Egypt

V době sepsání knihy se Egypt nalézal v období vlády 26. sajské dynastie (664 - 525 př. Kr.). Zakladatelem 26. dynastie je Psammetik I., syn Nekona I., dosazeného na egyptský trůn Asyřany. Následovali králové Nekon II., Psammetik II., Haibre, Ahmose II., Psammetik III. Psammetik I. zpočátku ctil nadvládu Asyřanů, pak však uzavřel spojenectví s Thébami a s lýdským králem Gýgem, a vyhlásil nezávislost Egypta. Asýrie zanedlouho zanikla a Egyptu se vrátila národní hrdost. Králům sajské dynastie se dařilo centralizovat vládu nad Egyptem a egyptská civilizace prožívala poslední velký věk. Egypt soupeřil o Sýrii s Babylonií. Na konci vlády dynastie byla Babylonie dobyta perským králem Kýrem II. Velikým a do Egypta vpadl jeho syn Kambýsés, který zničil sajský stát.

Mezopotámie

V době sepsání knihy Mezopotámie prožívala novobabylonské historické období (625 - 539 př. Kr.). V roce 626 kníže Nabopolasar (vládl 626 - 605 př. Kr.) vydobyl Babylonii nezávislost na Asyrské říši a stal se králem nevelkého novobabylonského území, které však rychle rozšířil. Roku 609 př. Kr. dobyl Novoasyrskou říši. V následujících letech Novobabylonská říše dobývala oblasti Palestiny a Sýrie. Významným velitelem byl Nabukadnesar II. (biblický Nabuchodonozor), za jeho vlády (vládl 605 - 562 př. Kr.) dosáhlo Novobabylonské říše největšího mocenského a územního rozmachu. Území Novobabylonské říše se rozkládalo kolem řek Eufratu a Tigridu od Perského zálivu až po Středozemní moře. V roce 587 př. Kr. Nabukadnesar II. dobyl a úplně zničil Jeruzalém a odvlekl Izraelity do Babylonu. Byl přestavěn Babylon (Ištařina brána, hradby, zikkurat Etemananki a další). V roce 556 př. Kr. nastoupil na trůn Nabonid (vládl 556 - 539 př. Kr.). Snažil se organizovat odpor proti vznikající Perské říši, ale bez úspěchu. V roce 539 Perská říše snadno dobyla Babylon.

Řecko a Kréta

V době sepsání knihy se Řecko nalézalo v období trvajícím přibližně od roku 800 do roku 500 př. Kr. Pro období je charakteristický vznik a rozkvět městských států – poleis, kterých bylo několik set. Nejvýznamnějším z nich byly Athény, původně vesnice. Největším městským státem byla Sparta. Athény se staly kulturním centrem, kde se shromáždili nejlepší básníci, dramatici, filozofové a sochaři. Rozkvět byl pravděpodobně podmíněn tím, že Řekové dokázali využít znalostí nabytých v Orientu. Rozkvět byl doprovázen i krvavými konflikty. Příčinou konfliktů byla zejména v bezuzdná touha po moci a bohatství. Na sklonku 2. poloviny prvního tisíciletí př. Kr. se začalo Řecko, zatím nepřímo, střetávat s perským impériem, když perský král Kýros postupně ovládl maloasijská iónská města a přilehlé ostrovy. Evropského území Řecka se zatím Peršané nedotkli. Prvním zákonodárcem Athénského městského státu byl Drakón. Ví se o něm pouze to, že existoval a že zákoník dokončil kolem roku 624 př. Kr.

Zásluhou Solóna byl zrušen zákon trestající dlužníky, zejména zemědělce, otroctvím. Solónovy reformy však byly prováděny polovičatě a neuspokojily ani aristokraty, ani lid. V roce 560 př. Kr. se podařilo aristokratu Peisistratosovi s pomocí zemědělců převzít moc. Peisistratos uvedl v život Solónovu ústavu. Část zkonfiskované půdy rozdělil zemědělcům, kteří o půdu přišli, zavedl desetiprocentní daň z příjmu, a tím přenesl daňové břemeno na bohaté, přivedl k rozvoji obchod, dal základ budoucí námořní moci Řecka, postaral se o budování vodovodů a cest. V době sepsání knihy žily v Řecku tyto významné osobnosti: Solón a Tháles z Milétu.

Čína

V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou. Čína prožívala část období Východního Čou, nazývaného Jaro a podzim. Mezi významné události období krátce po roce 598 př. Kr. patří potvrzení krále Čuanga jako nejvyššího vůdce konfederace (597 př. Kr.), provedení finančních a daňových reforem v knížectví Lu v Šan-tungu (594 př. Kr.) a v roce 589 př. Kr. došlo k velké bitvě mezi Cchi a Tin, dvěma největšími rivaly té doby. V roce 513 př. Kr. se objevuje první zmínka o tavení železa. Z významných osobností starověké Číny lze do doby sepsání knihy zařadit filozofy Lao-c´ a Konfucia.

Palestina

Na konci roku 598 př. Kr. zemřel král Jojakim a jeho nástupce Jojakin vládl pouhé tři měsíce. Po krátkém obléhání Jeruzaléma na jaře roku 597 př. Kr. se Jójakin vzdal, byl odvlečen do Babylonu spolu s dvořany, hodnostáři a řemeslníky, celkem asi deset tisíc lidí. Nabukadnesar II. vykradl chrám a královský palác a správcem Jeruzaléma určil Sidkijáše, dalšího Josiášova syna (původní jméno Mataniáš). Přibližně v roce 589 př. Kr. se Sidkijáš vzbouřil, začátkem roku 588 př. Kr. začal Nabukadnesar II. Jeruzalém obléhat a v roce 587 př. Kr. jej, když vypukl hlad, dobyl. Sidkiáše oslepil, jeho syny povraždil. Spálil a rozbořil chrám i palác. Zbytek obyvatel byl odvlečen do zajetí. Jeremiášovi se podařilo uprchnout pravděpodobně do Egypta.

Indie

V době sepsání knihy (po roce 598 př. Kr.) Indie prožívala tzv. védské údobí trvající od 11. do 6. století př. Kr. Je charakteristické vznikem véd a podle nich pojmenované. Území Indie bylo osídlené převážně Árji, původně kočujícími. Zemědělství a pastevectví bylo pokročilé, existovala znalost hnojiva, rozšířené bylo zpracování kovů včetně železa. Společnost byla rozdělena na čtyři vrstvy. První, nejvyšší vrstva, byli bráhmani. Byli znalci, vykladači a uchovávatelé véd a rovněž prováděli rituál obětování bohům. Druhou vrstvou byli kšatriové – bojovníci, jejichž hlavním úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů. Třetí vrstvou byli vaišjové – pastevci, obchodníci a řemeslníci, kteří materiálně zajišťovali každý kmen. Čtvrtou, nejnižší vrstvou, byli šúdrové – příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Měli za úkol sloužit Árjům. Ke konci védského období Árjové postupovali ze severozápadního území Indie směrem na východ do poříčí Gangy. Svědectví o dokončení kolonizace severní Indie Árji lze nalézt v upanišádách.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dokumenty online

Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie

Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie

Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie

Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia

Ostatní dokumenty

FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4

HEJČL, Jan. Bible česká, Díl první, Svazek 1. Genesis - Judit. Redigoval Antonín Podlaha. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1917

KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0

LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3

TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7

VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5

WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1

Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0