KATOLICKÉ LISTY

List Jakubův, dva listy Petrovy, tři listy Janovy a list Judův se počítají mezi tzv. „všeobecné – katolické listy. Tyto listy nebyly psány jednotlivým církvím nebo osobám jako listy Pavlovy , ale kromě 2J a 3J byly psány širšímu okruhu čtenářů. Katolické listy nebyly psány pod tlakem jistých okolností nebo potřeb adresátů. Jsou to listy umělé, bez osobního charakteru, podobají se spíše kázání nebo teologickému traktátu. Bývají také někdy nazývány kanonickými epištolami, protože obsahují pravidla (kánony) mravního života.

LIST JUDŮV

Je určen židokřesťanům, protože předpokládá dost velkou znalost Starého zákona. Juda byl bratrem Jakuba, jeruzalémského biskupa. Po jeho smrti bylo třeba znovu posilnit židokřesťany, protože se ocitli v nových velkých nebezpečích. Ujímá se toho Juda, varuje před těmi, kdo od víry odpadli, vedli mravně uvolněný život, neuznávali Kristovu božskou přítomnost a z apoštolského učení si tropili posměch. Jádrem listu je, jak Hospodin potrestal Izraelity po východu z Egypta, když mu přestali věřit a jaké tresty stihly pyšné anděly a Pětiměstí (hlavně Sodomu a Gomoru). Podobný trest je stanoven také pro bezbožné bludaře. V závěru listu je ve stálosti ve víře a dává návod, jak nakládat se svedenými. Sloh listu je malebný, živý a výrazný, bohatý na metafory a obrazy, přitom však prostý a přece uchvacující svou pádností. Mluva se podobá starozákonním prorokům. Autenticita je podložena Didaché, Muratoriho zlomkem, Klementem Alexandrijským, Tertuliánem, Origenem a dalšími.

AUTOR A AUTENTIČNOST

Pisatel se představuje na začátku listu jako „Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův“. Když se Juda představuje jako Jakubův bratr, musel být Jakub osobnost všeobecně velmi známá. Proto se má za to, že se jedná o Jakuba Mladšího, „bratra Páně“, váženého biskupa jeruzalémské církevní obce. Podle slov apoštola Pavla, Juda vykonával svoji misijní práci společně se svou manželkou (1 K 9, 5). Podle tradice místem jeho misijní práce byla Palestina, Arábie, Sýrie a Mezopotámie, kde zahynul mučednickou smrtí. Ve prospěch autentičnosti tohoto listu hovoří úvod listu, použití tohoto listu v 2P a nejstarší církevní tradice. Narážky na tento list nacházíme v Didaché, Martyrologiu Polykarpovu, Muratoriho zlomku, Atanáše, Cyrila Jeruzalémského a dalších.

PŮVOD, CÍL A ADRESÁTI LISTU

List je věnovaný palestinsko-syrským židokřesťanům. Adresáti listu jsou vystaveni nebezpečí odpadnutí od víry, protože se mezi ně vloudili falešní učitelé. V listu vzpomínaní falešní učitelé neuznávali Kristovo božství, nevěřili v Jeho druhý příchod, rouhali se andělům, popírali apoštolské učení, které zesměšňovali coby výmysly apoštolů, čímž zapříčinili velké nepokoje mezi věřícími. Zřejmě se jednalo o přívržence Šimona Mága a jeho učedníky, o kterých hovoří Hippolyt. Z této nauky se později vyvinulo gnostické učení.

MÍSTO A DOBA VZNIKU

Je poměrně těžké stanovit místo napsání listu. Mohou to být všechna místa, kde apoštol vykonával svoji misijní činnost: Palestina, Sýrie, Mezopotámie. Pokud jde o dobu vzniku, je třeba brát do úvahy roky po smrti apoštola Jakuba a před smrtí apoštola Petra, kterého jeho druhý list je závislý na listu Judy. Je proto skoro jisté, že tento list byl napsán mezi léty 62 (po smrti Jakuba a rokem 66, před židovským pozdvižením proti Římanům). Jako nejpravděpodobnější se jeví rozmezí let 63 – 64.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura