KATOLICKÉ LISTY
List Jakubův, dva listy Petrovy, tři listy Janovy a list Judův se počítají mezi tzv. „všeobecné – katolické listy. Tyto listy nebyly psány jednotlivým církvím nebo osobám jako listy Pavlovy , ale kromě 2J a 3J byly psány širšímu okruhu čtenářů. Katolické listy nebyly psány pod tlakem jistých okolností nebo potřeb adresátů. Jsou to listy umělé, bez osobního charakteru, podobají se spíše kázání nebo teologickému traktátu. Bývají také někdy nazývány kanonickými epištolami, protože obsahují pravidla (kánony) mravního života.
DRUHÝ A TŘETÍ LIST JANŮV
Oba tyto listy se řadí mezi jedny z nejkratších knih Nového zákona. Oba si jsou také myšlenkově i slohově podobné se čtvrtým evangeliem. Druhý list je psán „vyvolené paní a jejím dětem…“ Onou paní byla míněna církevní obec a dětmi její věřící, kterým apoštol psal. Podobně jako se píše v Prvním listu Janově, i zde opět hrozilo nebezpečí od bludařů. Proto je apoštol vyzývá, aby pevně věřili v Ježíše Krista, chránili se bludů a falešných nauk. Navíc je třeba zachovávat přikázání, obzvláště přikázání lásky k bližním. Třetí list je věnován jakémusi Gájovi, který vynikal zbožností a pohostinností. Apoštol Jan nad ním projevuje radost a povzbuzuje jej, aby takovým zůstal i nadále. List je svým způsobem doporučující list právě onomu Gájovi. V tomto listu je vidět i apoštolova přísnost vůči nehodnému biskupovi toho místa (namyšlený Diotrefés se choval špatně k Janovi i ostatním věřícím) 3J 9 – 10. Oba listy jsou psány se stejnou oddaností ke čtenářům, jsou neseny stejnou vnitřní radostí a na konci se v nich objevuje naděje, že pisatel brzy své adresáty navštíví osobně.
Obtížnější je odpovědět na otázku, zda pocházejí oba listy od apoštola Jana. Už Jeroným totiž zaznamenal domněnku, že v Efezu jsou hroby dvou Janů: jednak apoštola, ale i presbytera Jana, od něhož prý pochází druhý a třetí list. Vnitřní důvody ale svědčí spíše pro autorství apoštola Jana. Nikdo totiž neměl na konci 1. století u věřících takovou autoritu jako právě on. Katoličtí exegeté oba listy připisují apoštolu Janovi, ale podle některých je možné, že byly napsány až některým z apoštolových žáků. Oba listy ale byly záhy rozšířeny v celé církvi. Svědčí o tom Irenej a další, kteří byli v přímém kontaktu s apoštolem Janem. Origenes vypovídá o jejich přijetí do sbírky posvátných knih, podobně i Dionýsios Alexandrijský, Atanáš a další.
AUTOR A AUTENTIČNOST DRUHÉHO A TŘETÍHO LISTU
V tomto případě nemáme jednoznačné svědectví tradice, i když důkazy proti Janovu autorství je třeba považovat spíše za nedorozumění, kterého původcem je nepřesný výrok Papiáše a též titul, který si dává sám autor. Většina tradičních důkazů a svědectví církevních spisovatelů svědčí ve prospěch evangelisty Jana jako autora. Jedná se o Codex Claromontannus, Origena, Dionýse Alexandrijského, Atanáše Alexandrijského, koptské překlady a další.
Příčinou toho, že druhý a třetí list Janův byl připisován presbyterovi Janovi (čímž se myslí jiná osoba než apoštol Jan), je to, že v těchto listech autor není nazýván jménem Jan, ale pouze titulem „presbyter“. Avšak skutečnost je taková, že nic nepřekáželo apoštolovi Janovi v tom, aby se nenazval tímto titulem, což potvrzuje i ta skutečnost, že Jan neměl ve zvyku vystavovat svoji osobu do popředí, ale spíše naopak. Přitom obsah listu jasně ukazuje, že autor „presbyter“ je známou autoritou, obrací se na jiné církve, tam má své „děti“, které napomíná jako otec. Že tyto listy nebyly vždy a všemi spisovateli citované, má své objasnění a odůvodnění v povaze a osobitosti obsahu těchto listů. Avšak z druhé strany, právě tento obsah má v sobě fakta, která svědčí ve prospěch Jana jako jejich autora. Je to Janův styl, mnohé výrazy, které známe z prvního listu a evangelia: přikázání lásky, varování před Antikristem, milost skutkem a další.
DOBA A MÍSTO VZNIKU LISTŮ
Druhý a třetí list byl napsán na konci 1. století. Byly napsány brzy po sobě mezi rokem 90 – 95 v Efezu, kde Jan žil a odkud spravoval maloasijské církve. Efez se stal druhým významným centrem pro správu církve, a to po pádu Jeruzaléma (jeho dobití a zničení chrámu Římany).
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Ostatní dokumenty
AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura