KATOLICKÉ LISTY

List Jakubův, dva listy Petrovy, tři listy Janovy a list Judův se počítají mezi tzv. „všeobecné – katolické listy. Tyto listy nebyly psány jednotlivým církvím nebo osobám jako listy Pavlovy , ale kromě 2J a 3J byly psány širšímu okruhu čtenářů. Katolické listy nebyly psány pod tlakem jistých okolností nebo potřeb adresátů. Jsou to listy umělé, bez osobního charakteru, podobají se spíše kázání nebo teologickému traktátu. Bývají také někdy nazývány kanonickými epištolami, protože obsahují pravidla (kánony) mravního života.

PRVNÍ LIST JANŮV

Tento list je perlou celého novozákonního písemnictví. Jan, jako by chtěl učinit takřka hmatatelnou velikost křesťanského bytí a hloubku křesťanského života. Epištola působí dojmem ústního kázání, které jako by bylo později napsáno. Je to spíše homilie prozrazující úzký vztah mezi pisatelem a adresáty. Adresáty byly pravděpodobně skupiny církevních obcí v Malé Asii, kterým hrozilo nebezpečí od bludařů. Jan jako starostlivý otec znal víru svých dětí, ale znal i různá nebezpečí a epištola je zaměřena právě proti nim. Proto je základním tématem Kristovo božství a zároveň i lidství a zákon lásky. Apoštol zdůrazňuje, že „Bůh je světlo, spravedlnost a láska“, proto má být křesťan „světlo“, napodobovat Boha v dokonalosti a žít v lásce. Zdůrazňuje pravou víru a to, že bratrská láska se má projevovat i přímluvou za chybujícího. Epištola vypadá jako průvodní list k evangeliu. Řeč, semitský způsob vyjadřování i myšlenky jsou stejné jako v evangeliu. Autenticita je doložena Muratoriho zlomkem, Klementem Alexandrijským, Origenem, Tertuliánem a dalšími.

AUTORSTVÍ A AUTENTIČNOST

List se nezačíná nadpisem a úvodem, jak jsme zvyklí v případě jiných apoštolských listů. Není zde jmenovaný autor listu, ani adresáti, takže se právem domníváme, že tento list byl napsán pro širší okruh čitatelů. Autor se zde představuje v první osobě množného čísla, čímž se zařazuje mezi očité svědky veřejného účinkování Krista (1J 1, 1 – 4), ale současně se zařazuje i mezi řady věřících, protože to, co zvěstuje, se týká i jeho jako apoštola a jako věřícího člověka. Tato skutečnost zaručuje i autoritu tohoto listu. Jazyk listu svědčí, že jeho autor je Palestinec a ukazuje na jeho totožnost s autorem čtvrtého evangelia, tedy na apoštola Jana. Apoštol Jan je považován za autora všech listů, které v seznamu knih Nového zákona nesou jeho jméno.

ADRESÁTI, PŮVOD A CÍL LISTU

Z povahy listu vyplývá, že autor měl na mysli větší okruh čitatelů – křesťanů z pohanství, kteří jsou v církvi už delší dobu a nacházejí se i nyní v pohanském prostředí (1J 3, 13). Nebezpečné vlivy okolí připomíná závěr listu (1J 5, 21). Ještě větší starosti Janovi způsobují falešní učitelé, kteří odešli z církve a bojují proti ní, „svádějí“ na nepravé učení (1J 2, 26). Tito odpadlíci totiž neuznávali plnou lidskou přirozenost Kristovu a jeho totožnost s Ježíšem. Chovají se jako by jim Kristem vykonaná spása nebyla zapotřebí. Cílem listu je varování před falešným učením a současně má v úmyslu udržet spojení mezi autorem listu a jeho adresáty. Pokud jde o přesné určení místa adresátů, list nám neposkytuje žádné údaje. Mezi adresáty se řadí křesťané z maloasijských církví, kterým bylo věnováno i čtvrté evangelium.

MÍSTO A ČAS VZNIKU LISTU

Tento list byl napsán až po roku 90, a to v Efezu, kde se Jan také nejvíce zdržoval.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura