KATOLICKÉ LISTY
List Jakubův, dva listy Petrovy, tři listy Janovy a list Judův se počítají mezi tzv. „všeobecné – katolické listy. Tyto listy nebyly psány jednotlivým církvím nebo osobám jako listy Pavlovy , ale kromě 2J a 3J byly psány širšímu okruhu čtenářů. Katolické listy nebyly psány pod tlakem jistých okolností nebo potřeb adresátů. Jsou to listy umělé, bez osobního charakteru, podobají se spíše kázání nebo teologickému traktátu. Bývají také někdy nazývány kanonickými epištolami, protože obsahují pravidla (kánony) mravního života.
PRVNÍ LIST PETRŮV
Je to okružní list určený pro křesťany v Malé Asii, hlavně pro ty, kteří se obrátili z pohanství. Chce je duchovně povzbudit a posílit v jejich těžkém postavení. Křesťané těchto krajin totiž mnoho trpěli od svých krajanů pro svoji víru a způsob křesťanského života. Jejich uzavřenější způsob života lišící se od pohanů na sebe upozorňoval a budil k nim nedůvěru a pohrdání. Proto jim apoštol dává rady, jak se mají chovat, povzbuzuje je k trpělivosti a vytrvalosti v dobrém v soukromí i na veřejnosti. Zároveň naznačuje, že se blíží pro křesťany doba, kdy budou muset podstoupit pro víru ještě větší zkoušky a utrpení, totiž pronásledování ze strany státu. Jejich dobrý život jim však bude nejlepší zbraní a pro ně samé zdrojem neocenitelných zásluh. List v podstatě ukazuje, že utrpení je milost. Jinak zdůrazňuje, že velikost Božích dobrodiní od nás vyžaduje zbožný život, a že nevěřící mohou být příkladem křesťanů přivedeni ke Kristu (1P 2, 11). Celým listem vane duch útěchy a povzbuzení. Apoštol Petr jej psal zřejmě z titulu apoštolské autority a primátu. Psal řecky a při psaní asi použil pomoci Silvána, svého spolupracovníka. O listu mluví Irenej, Klement Alexandrijský, Tertulián, Origenes, Eusebius a další.
AUTOR LISTU
Petr, původně Šimon, pocházel z Betsaidy na severním břehu Genezaretského jezera. Později, nejspíše když se oženil, usadil se v nedalekém Kafarnau. Věnoval se rybářství i se svým bratrem Ondřejem. Oba projevili porozumění pro činnost Jana Křtitele a stali se zřejmě jeho učedníky. U něho poznal Ondřej Ježíše a přivedl k němu i Petra (J 1, 35). Definitivně jej Kristus povolal za svého učedníka po zázračném rybolovu, když oběma bratrům řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí“ (Mk 1, 17). Když Kristus vybíral z učedníků sbor apoštolů, postavil Petra na první místo, jak je vidět ze seznamů v evangeliích. Jemu také projevoval zvláštní důvěru. Bydlel v jeho domě, z jeho loďky kázal a zaplatil za něj chrámovou daň. Petr to také tak chápal a podle toho jednal. Například se za všechny coby „mluvčí“ zeptal: „… Hle, my jsme opustili všecko …“ (Mk 10, 28). Proto nikomu nebylo divné, že jej Ježíš vyvolil za svého zástupce: „… ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi…“ (Mt 16, 18 – 19). A po svém zmrtvýchvstání ho ustanovil nejvyšším pastýřem (J 21, 15nn). Jako vrchní pastýř působil nejdříve v Jeruzalémě a odtamtud rozšířil svoji činnost po Judsku a Samařsku. Křesťané v něm viděli a ctili Kristova zástupce, takže jeho rozhodnutí o důležitých záležitostech přijímali za své (např. na jeruzalémském sněmu). Mimo Palestinu působil Petr i v Antiochii Syrské, snad i v Korintu, ale jistě v Římě. O jeho prvním pobytu v hlavním městě říše (když v r. 44 odešel z Jeruzaléma) sice někteří badatelé pochybují, ale jeho druhý pobyt a mučednická smrt na kříži jsou nade vší pochybnost dokázané. Je tedy proto možné, že římskou církev sám nezaložil, ale byl jejím prvním biskupem, jak dokazují staré záznamy o papežích a zprávy církevních spisovatelů 1. a 2. století. Např. Klement Římský kolem r. 95 píše Korinťanům o tom, že Petr působil v Římě a postoupil tam mučednickou smrt. Byl ukřižován za císaře Nera na Vatikánském pahorku, přesně tam, kde stojí jeho chrám. Bylo to pravděpodobně roku 67.
AUTENTIČNOST LISTU
Církevní tradice přiznává autorství listu apoštolovi Petrovi. Používali jej nejstarší církevní spisovatelé jako např. Klement Římský, Polykarp, Papias, Klement Alexandrijský, Origenes … Ve Fragmentu Muratoriho se však nenachází. Tuto církevní tradici potvrzují vnitřní důkazy listu. V úvodu autor uvádí své jméno, uvádí, že byl svědkem utrpení Krista. Často se odvolává na Kristova slova. Redaktorem listu byl Silas, kterému Petr naznačil základní myšlenky a ostatní zpracoval on. Na konci Petr připsal pozdrav a požehnání. Pokud je tento Silas ten jistý, kterého známe ze Sk 15, 22 a z Prvního listu apoštola Pavla Tesalonickým 1, 1, potom je dostatečně objasněna znalost řeckého jazyka, používání Septuaginty a podobnosti s teologií apoštola Pavla.
ADRESÁTI LISTU
Důvodem k napsání listu byly zprávy o složité situaci v maloasijských církvích. Křesťané se odlišovali od ostatního obyvatelstva svérázným způsobem svého života a společenskými styky. Pohané si toho všimli a začali křesťany pomlouvat, obviňovat z různých nepřístojností a nepřátelství vůči státu a začali je pronásledovat. Toto mohlo mít dopad na místní křesťany, zejména ty, kteří byli slabé víry, protože se mohli dát zastrašit a odpadnout od víry. Navíc hrozilo, že dojde k otevřenému konfliktu mezi křesťany a pohany. Petr, který na sebe vzal starost o maloasijské církve, jim napsal povzbuzující list, ve kterém jim připomíná, aby nezapomínali na svá postavení povolání, aby chápali dočasné utrpení jako účast na utrpení Krista a brali si z něj příklad.
ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU
List apoštola Petra byl napsán koncem roku 63 a začátkem roku 64. Teologové poukazují na Řím, protože pod jménem Babylon je třeba chápat symbolické jméno Říma (Babylon v Mezopotámii v 1. století byla už jen opuštěná zřícenina. Babylon v Egyptě u Káhiry byla pouze vojenská stanice). Pavel po prvním vězení odešel z Říma pravděpodobně do Španělska, nebo k některým spíše založeným církvím. V té době přišla do Říma delegace z maloasijských církví, aby dostala radu, jak se má zachovat proti intrikám pohanů. Protože zde Pavel nebyl, odpověděl apoštol Petr.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Ostatní dokumenty
AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura