GENESIS
AUTOR KNIHY
Otázka autorství se ve starověku neřešila, za autora knihy Genesis se všeobecně považoval Mojžíš. Podle většiny nám dnes dostupných pramenů žil Mojžíš v období od roku 1575 př. Kr. do roku 1210 př. Kr. Délka jeho života je odhadována na přibližně 120 let.
Od 9. století si židovští i křesťanští učenci začali všímat anachronismů v celém Pentateuchu – Pěti knihách Mojžíšových. Například nalezli různé poznámky historického charakteru, o kterých se domnívali, že nemohou od Mojžíše pocházet. Nacházeli zde rozdílnosti v textu, především různé styly. Z toho začali vyvozovat hypotézu, že v Pentateuchu jsou obsaženy čtyři různé prameny:
- jahvistický (J) 10. – 9. stol. př. Kr.
- elohistický (E) 8. stol. př. Kr.
- deuteronomický (Dtn) 7. stol. př. Kr.
- kněžský kodex (K) 6. stol. př. Kr.
Zjednodušeně řečeno, dle učenců, každý pramen napsal nějaký autor či autoři. Ti sepsali tradovaná ústní vyprávění Izraelitů, a tyto písemnosti byly přičítány Mojžíšovi. K tomu přidali trochu nacionalismu, který pramenil z babylonského zajetí, tj. Izrael má Boha, jedinečného Pána nebe a země, jeho vyvolený národ je postaven nade všechny ostatní.
JAK DOŠLO K DĚLENÍ NA RŮZNÉ PRAMENY?
Zastánci teorie dělení textů na různé prameny se opírají především o to, že kniha Genesis používá pro Boží jméno různé výrazy. Vychází z předpokladu, že každý autor označoval Boha jenom jedním výrazem. Dle nich nelze tedy předpokládat, že Mojžíš jednou Boha nazývá Elohim – Bůh, a v dalším odstavci Jahve Elohim – Hospodin Bůh. Francouzský lékař Jean Astruc vyslovil myšlenku, že byly do sebe zapracovány různé původní prameny a ty bylo možno rozlišit podle toho, jaké Boží jméno se zde používá. Tímto způsobem dostal neznámý autor textů, v nichž je Bůh nazýván Elohim, Elohista (E). Autor, který používal jméno Jahve, Jahvista (J). Pozdější redaktoři pak text dále upravovali a asi 1000 let po Mojžíšovi vznikl v kněžských kruzích další spis nazývaný (K). Kdyby měla tato hypotéza pravdu, potom žádná jiná kniha na světě nebyla napsána tak jako kniha Genesis. Přitom kritika neúnavně opakuje, že Genesis se nijak neodlišuje od ostatních knih. (Např. omylem některých teologů v 15. století došlo k tomu, že se Boží jméno začalo vyslovovat, „Jehova“. Židé toto jméno nikdy tímto způsobem nevyslovovali. Staré hebrejské texty měly pouze souhlásky a nebyla v nich ještě pomocnými značkami udána výslovnost. Abychom to ukázali na českém příkladu — pro „dávat“ by bylo napsáno jen „dvt“. Pro ulehčení čtení i pro lepší srozumitelnost byly později do textu zavedeny pod souhlásky tečky a čárky. Protože Židé jméno Jahve nikdy nevyslovovali, ale četli na jeho místě Adonaj, tj. Pán, přišly pod souhlásky slova Jahve (JHWH) samohlásky slova Adonaj. A tak se změnilo v E a I na konci se ztratilo, proto došlo ve středověku k mylné výslovnosti, „Jehova“.)
Před několika lety vyšlo kritické vydání knihy Genesis, kde různé prameny byly označeny různými barvami tisku. Říká se tomu „duhová bible“. Použitím této metody dochází k porušení logické souvislosti textu a gramatické stavby.
Hypotéza ateistické kritiky
přisuzuje zprávu o stvoření světa a člověka (a další) mytologickým vyprávěním, která byla běžná ve světě a v době, kdy byla kniha Genesis sepsána. Tato vyprávění byla sepsána různými autory tak, aby vyhovovala výjimečnosti Izraelitů.
Ateistická kritika má zásadní nedostatek, nevysvětluje čistý monoteismus knihy Genesis. V mýtech nacházíme neuvěřitelné množství bohů, duchů, jejich zápasů, či úmrtí. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by si tolik údajných autorů dalo tak mnoho práce a vyselektovali všechny bohy, duchy a přírodní síly. Navíc by se museli všichni shodnout.
Hypotéza židovských exegetů a fundamentalisticky orientovaných biblistů naopak připisuje více jak 99% textu samotnému Mojžíšovi.
Kde je tedy pravda?
Co se týká tzv. fundamentalistů, pro ně to je jasné, knihu Genesis napsal Mojžíš. Stále ale nevíme, kde je pravda. Musíme si přizvat na pomoc archeologii.
Archeologické nálezy ukázaly, že umění psát bylo již v době Abrahama rozšířeno a všeobecně vyučováno. Archeolog P. J. Wiseman uvádí, že se v Mezopotámii nalezly hliněné tabulky, které jsou staré asi 5000 let a musely vzniknout už před potopou. Kultura tehdejší doby byla úplně jiná, než jak se dlouho předpokládalo. Ve světle těchto objevů prozkoumejme autory knihy Genesis a dojdeme při tom k překvapujícím zjištěním.
Dnes se všeobecně uznává, že počátek lidské civilizace je nutno hledat v Babylonii. Právě z této země pocházejí také nejstarší známé písemné dokumenty. Je tedy historicky jisté, že písmo bylo známé víc jak 1000 let před Abrahamem. Tedy v době, ve které se podle Bible odehrály události prvních kapitol knihy Genesis. Důkazem ohromného rozšíření písma z období biblických patriarchů i před nimi jsou desetitisíce tabulek popsaných klínovým písmem, z nichž nemalou část tvoří skutečné dopisy obyčejným, historicky naprosto bezvýznamným lidem od jejich přátel a příbuzných. Tedy už dávno před dobou Abrahamovou bylo všechno, co jen trochu stálo za zmínku, zaznamenáváno na tabulky. Navíc Abraham nebyl pastevec s pár ovečkami, jak si jej často představujeme, ale bohatou a váženou osobou. Abraham (v době, kdy se ještě jmenoval Abram) mluvil osobně s faraónem (Gn 12, 18), byl velice bohatý (Gn 13, 2) a se svým vojskem vyhrál bitvu proti čtyřem králům (Gn 14). To není osud prostého venkovana, který by se nezajímal o dějiny svého rodu a nezaznamenával vlastní činy.
Všechny odstavce knihy Genesis obsahují náznaky, že to byl Mojžíš, kdo sestavil knihu do té podoby, jak ji dnes známe. Jako podklady mu sloužily záznamy ze starých dob, které se mu dostaly do rukou. Nesmíme zapomenout, že Mojžíš byl vychován na egyptském dvoře, kde se mu dostalo plného vzdělání a měl přístup i do vládního archivu. Číst klínové písmo nepředstavovalo pro vzdělaného Egypťana žádný problém. V době Mojžíšově to bylo stále ještě klínové písmo, ve kterém egyptské ministerstvo zahraničí vedlo veškerou úřední korespondenci se severními a východními oblastmi. Dokazují to stovky tabulek nalezených v El Amarna. Mojžíš, „vychovaný ve vší moudrosti egyptské“, byl schopný číst tyto staré texty, a pokud to bylo nutné, je i přeložit. Mojžíš v prvních jedenácti kapitolách Genesis používá i babylonská slova. V posledních čtrnácti kapitolách naopak používá slova egyptská. V knize jsou zmíněna města, která v Mojžíšově době už neexistovala, nebo jejichž původní jména už v této době nebyla známá. Mojžíš byl nucen uvést nové jméno, aby jeho současníkům bylo jasné, o které město se jedná, např. „Bela, což je Soár". Zajímavý je i popis stvoření světa až po dobu vyhnání Adama z ráje. Není to záznam nějaké vize. Slova „viděl jsem“, „Bůh udělal“, „slyšel jsem“ se zde nevyskytují. Vše je uváděno v přímé řeči: „I řekl Bůh: Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu…“ Tato slova Bůh skutečně řekl, když mluvil k prvním lidem v zahradě Eden, nejsou to jen nějaké domněnky. Stačí, když srovnáme biblický text s babylonskou zprávou o stvoření.
Závěrem můžeme konstatovat, že prvních pět knih Mojžíšových – Pentateuch sepsal skutečně Mojžíš, ve smyslu, že sestavil a redigoval původní zprávy z hliněných tabulek, které sepsali sami patriarchové (např. Abraham) a čerpal z egyptských archivů (např. život Josefa v Egyptě).
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Všechny údaje o místě počátku lidstva, které máme k dispozici - kniha Genesis, archeologie a ústní tradice - poukazují na mezopotámskou rovinu. Žádná jiná světová kultura - včetně kultury čínské nebo indické - se svým stářím nemůže měřit s kulturou obyvatel Babylonie. Kniha byla sepsána přibližně v 15. až 13. století před Kr., tedy mezi roky 1500 až 1200 před Kr.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Kniha Genesis byla původně napsána seříznutým rákosem na hliněné tabulky klínovým písmem. Část byla vtesána do kamene, např. Desatero Božích přikázání na hoře Sinaj.
AUTENTIČNOST (PRAVOST) KNIHY
V celé Bibli není ani jedno místo, které by hovořilo o tom, že by Mojžíš byl autorem např. rodokmenů Genesis. Autory byli patriarchové, kteří měli bezprostřední vztah k popisovaným událostem. Jejich jména jsou zřetelně udána. Knihu sestavil a ve formě, jak ji dnes známe, vydal Mojžíš. Pravost autorství se dá odvodit z nepřímých důkazů. Např. Josefovu historii sepsal nepochybně Mojžíš. Měl „nejvyšší egyptské vzdělání“ a znal tudíž celou egyptskou literaturu. Není třeba se ptát, zda uměl psát. Narodil se šedesát čtyři let po tom, co zemřel Josef. Je vysoce pravděpodobné, že Josef po sobě zanechal písemné záznamy, ač o tom nic nevíme. Alespoň nenajdeme větu: „Toto je historie Josefova". Celý oddíl obsahuje početné egyptské výrazy a prozrazuje hlubokou znalost zvyků této země. To vše ukazuje, že text mohl napsat jen jeden muž, který jako Mojžíš skutečně znal situaci. Jiným nepřímým důkazem Mojžíšova autorství jsou výsledky výzkumu stylu a jazyka knihy Genesis, uskutečněný smíšeným izraelsko-německým vědeckým týmem pod vedením Y. T. Raddaye za pomocí počítačové analýzy. Výsledkem této analýzy, jejíž závěry byly publikovány v angličtině roku 1985, je tvrzení, že autorem knihy Genesis je jeden člověk.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
Egypt se nacházel v období 18. dynastie a byl významnou mocností tehdejšího světa. 18. dynastie je první dynastií z období nazývaného Nová říše. O tomto období jsou, díky četným nálezům, největší znalosti. Rovněž je hojně beletristicky zpracované. Dochází k rozmachu kultu boha Amona, k obrovskému rozmachu hospodářskému a kulturnímu. První panovník dynastie Ahmose I. vyhání Hyksósy a provádí rozsáhlé reformy státní správy a obnovuje hospodářskou stabilitu. Thutmós IV. uzavírá smlouvu s Chetity. Posledním panovníkem dynastie je Haremheb.
Mezopotámie
Území Mezopotámie (území mezi řekami Eufratem a Tigridem), dnes přibližně území Iráku, se nacházelo v období tzv. středoasyrské říše.
Asýrie sjednotila a ovládla Babylón ve 13. stol. př. Kr. - panovník Tiglatpilesar I. rozšířil území až do Sýrie s fénickými městy. Postavil řadu staveb, vydal zákoník regulující život paláce a harému, řešil právo a postavení žen (např. přísné tresty za potrat, nevěru, svedení). Žena je absolutně podřízena muži.
Řecko a Kréta
Řecko nebylo jednolitým státem, ale bylo tvořeno tzv. městskými státy, které měly vztahy mezi sebou upravené smlouvami. Někdy však spolu krutě bojovaly. Jedním z městských států tehdejší doby byly Mykény. Ty se velice rychle učily od tehdy vyspělé a zejména obchodně mocné Kréty a vzniká pozoruhodná krétsko-mykénská kultura. Mimochodem, Kréta byla velice mírumilovná, nenalézají se na ní žádné pevnosti a hrady.
Čína
Z 18. – 11. stol. př. Kr. pochází první doložená čínská dynastie Šang, pro kterou se později vžilo označení Jin. V 11. – 8. stol. př. Kr. se do popředí dostala dynastie Čou. O těchto dynastiích není mnoho zpráv. Jedinými památkami jsou věštírny a nápisy na želvích krunýřích a kostech zvířat, což jsou především odpovědi věštíren na dotazy vládců.
Palestina
Historicky je Palestina území rozkládající se mezi středozemním mořem a Jordánem. V Bibli je území nazýváno Kanaan. Bylo osídleno indoevropským národem Pelištejců (bibliští Filištínští), znalým zpracování železa. Pelištejci vybudovali město Jeruzalém. Od 13. stol. př. Kr. sem pronikají hebrejské kmeny.
Indie
Starověká Indie se rozkládala v povodí řeky Indu a jeho přítoků, dnes území Indické republiky, Pákistánu a Bangladéže. V roce 2300 př. Kr. vzniká v Indii harappská civilizace. Nálezy z této doby ukazují na vynikající stavitelství. K úpadku došlo v 17. století př. Kr. Přibližně od 14. století př. Kr. proniká do Indie až k povodí Gangy indoevropský kmen Árjů a zahajuje éru védské kultury.
ADRESÁTI KNIHY
Kniha Genesis byla primárně psána pro Židy – Bohem vyvolený národ. Druhotně pro tzv. konvertity, tedy „pohany", kteří přestoupili na židovskou víru. Samozřejmě se jedná i o křesťany (po roku 33), kteří knihu Genesis od Židů přejali. V současnosti je kniha určena všem lidem, patří mezi základní kameny světového písemnictví.
CÍL KNIHY
Cílem knihy je popsat Boží požehnání a důsledky hříchu. (Adam v Edenu a jeho vyhnání z ráje). Dalším záměrem je vysvětlení následků prvotního pádu lidstva a „návod“ na opětovné navázání vztahu člověka s Bohem.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
Genese se dělí na dvě části. První část, tzv. pradějiny (kap. 1-11) pojednává o stvoření – vzniku Země, vesmíru a prvního člověka, Adama. Pokračuje prvním pádem lidstva, celosvětovou potopou a záchranou Noema a jeho rodiny. Druhá část nás seznamuje s dějinami praotců (kap. 12-50). Začíná povoláním Abrama, popisuje osud jeho rodiny a rodiny jeho syna Izáka. Genesis končí smrtí Josefa.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Online dokumenty
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.
Teorie vzniku Tóry, [on-line], [Citováno 21. 4. 2011]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_vzniku_Tóry
Původ knihy Genesis, Petr Jelínek. [on-line], Poslední aktualizace: 14. 4. 2007, [Citováno 21. 4. 2011]. Dostupné na: http://mladez-vysociny.net/bible-ve-svetle-faktu/puvod-knihy-genesis.html
Historie Egypta, [on-line], [Citováno 25. 5. 2011]. Dostupné na: http://faraon.wz.cz/historie/vlada2.htm
Kapitola 2: Dějiny Mezopotámie, [on-line], [Citováno 26. 5. 2011]. Dostupné na: http://www.ucebnice-dejepisu.ic.cz/0102-dejiny-mezopotamie-akkadska-rise-sumerska-rise-babylon.php
Starověký Egypt a jeho historie, [on-line], [Citováno 25. 5. 2011]. Dostupné na: http://www.starovekyegypt.net/download/prehled.pdf
Dějiny starověké Číny, [on-line], [Citováno 26. 5. 2011]. Dostupné na: http://www.hlle.xf.cz/china.htm
Palestina, [on-line], Poslední aktualizace: 9. 3. 2007, [Citováno 26. 5. 2011]. Dostupné na: http://czech-wikipedia.wiki-site.com/p/a/l/Palestina.html
Hlava C: Starověk - Staroorientální státy (asi 3 500 - 1 100 př. Kr.), Kapitola 5: Dějiny východního Středomoří - Fénicie a Palestina, Dějiny Palestiny, [on-line], [Citováno 26. 5. 2011]. Dostupné na: http://www.ucebnice-dejepisu.ic.cz/0105-dejiny-vychodniho-stredomori-fenicie-a-palestina.php
Starověká Indie, [on-line], Poslední aktualizace neuvedena, [Citováno 27. 5. 2011]. Dostupné na: http://referaty-seminarky.cz/staroveka-indie/
Starověk - Starověká Indie, [on-line], [Citováno 27. 5. 2011]. Dostupné na: http://historika.fabulator.cz/Starověká_Indie.html
Pictorial explanations of the Bible with helpful written comments.Timelines, [on-line], [Citováno 27. 5. 2011]. Dostupné na: http://www.bibleview.org/en/Timelines/
Ostatní dokumenty
WISEMAN, Percy J. VZNIK KNIHY GENESIS, První kniha Bible očima archeologa. Z anglického originálu: New discoveries in Babylonia about Genesis (1936). Český překlad byl pořízen ze 4. německého vydání: Die Entstehung der Genesis, (1987), Brockhaus Verlag Wuppertal. Přeložil Jan Štifter, Švýcarsko. C.B.E., Vydavatelství JAMI, P. O. Box 34, 736 08 Havířov 21.
HEJČL, Jan. Bible česká, díl prvý: Knihy starého zákona, Svazek 1. Genesis – Judit, Redigoval Dr. Antonín Podlaha. Praha: Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1917.