PRVNÍ KNIHA MAKABEJSKÁ
AUTOR KNIHY
Jméno autora knihy není známo. Zdá se, že autorem knihy byl palestinský žid.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Kniha byla sepsána v letech 104 – 63 př. Kr., pravděpodobně v Palestině. Jazykem původního rukopisu byla hebrejština. Dokladem je výskyt hebraizmů v řeckém překladu.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
V době sepsání knihy bylo rozšířeno psaní na kůži, lze tedy předpokládat použití tohoto materiálu.
ADRESÁTI KNIHY
Kniha je určena budoucím generacím, a to nejen židovským.
CÍL KNIHY
Cílem knihy je zaznamenání dějinných událostí na památku mužů, kteří se zasloužili o obranu náboženství otců a o svobodu izraelského národa.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
V úvodní Kapitole 1. je popsán konec vlády Alexandra Velikého a jak rozdělil před svou smrtí svoje království svým vznešeným služebníkům. Ti však své moci zneužívali. Pro Izraelity nastala zlá doba. Navíc v izraelském národě povstali ničemní lidé a snažili se svést národ k pohanství. Ke svému cíli zneužili mládež, kterou lákali zbudovanými tělocvičnami ke gymnastickým cvičením, a tím je uváděli do pohanských mravů. Když král Antiochos IV. Epifanes porazil Egypt, obrátil se proti Palestině, vyplenil jeruzalémský chrám, pobil mnoho lidí a odtáhl. Za dva roky se vrátil králův vyslanec, poničil Jeruzalém, odvlekl ženy a děti. Izraelité byli nuceni se vzdát svých náboženských zvyků, a kdo se nechtěl podřídit, byl usmrcen. V jeruzalémském chrámě byla na oltář postavena modla. Tyto události jsou autorem chápány jako Boží trest. Před rokem 167 př. Kr. vystoupil kněz Matatiáš a snažil se napravovat náboženský a mravní úpadek. Po smrti Matatiáše pokračoval ve snaze o nápravu jeho syn Juda. V roce 167 př. Kr. zvítězil nad vojevůdci Antiocha IV., v roce 166 př. Kr. nad Gorgiášem z Emmausu, v roce 165 př. Kr. nad Lysiášem. V roce 165 př. Kr. vyčistil jeruzalémský chrám od model. V roce 164 př. Kr. porazil Edómce a Amoňany. V roce 164 př. Kr. zemřel král Antiochos IV. a po něm nastoupil Antiochos V. Eupator. Juda vyjednával s Antiochem V. a Lysiášem a porazil Nikánora, vojevůdce syrského krále Demétria I. Sotera. Juda se také snažil o smlouvu s Římany. V roce 161 př. Kr. Juda zemřel v bitvě s Bakchidem u Laisy. Po smrti Judy se jeho nástupcem stal Judův bratr Jonathan. Bojoval s Bakchidem, navázal styky s Demétriovým sokem Alexandrem I. Balasem, od kterého byl jmenovám veleknězem. Podařilo se mu dosáhnout smlouvy o vzájemné pomoci s Římany a Sparťany. V roce 142 př. Kr. byl zabit Tryfonem, vojevůdcem syrského krále Antiocha VI. Dionýse. Nástupcem Jonathana se v roce 142 př. Kr. stal jeho bratr Šimeón. Vystavěl rodinnou hrobku v Modinu. Rozešel se se syrským vojevůdcem Tryfonem a začal spolupracovat s Demétriem II. Nicatorem, synem Demétria I. Sotera. Od něho získal svobodu pro izraelský národ, mohl opevnit palestinská města, pečoval o veřejné blaho, obnovil smlouvy se Sparťany a s Římany. V roce 135 př. Kr. byl zavražděn svým zetěm Ptolemeem. Nástupcem Šimeóna se stává Jan Hyrkán .
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v Ptolemaiovském údobí (332 - 30 př. Kr.). Ptolemaiovské údobí Egypta začalo vládou Alexandra Velikého, který porazil Peršany a byl přijímán v Egyptě jako vysvoboditel. Na základě pověsti byl Alexandr Veliký považován za nástupce egyptských faraónů. Alexandr Veliký odešel svést závěrečnou bitvu s Dáriem III. Po smrti Alexandra byla jeho říše rozdělena mezi čtyři generály a satrapou Egypta se stal Ptolemaios I. Vládli jménem dědiců Alexandra Velikého. Těmi byli Filip III. Arrhidaios, kterého však zavraždila Alexandrova matka Olympias, Alexandr VI., kterého nechal zabít syn makedonského satrapyAntipatra a Kleopatra Alexandra, sestra Alexandra Velikého, která se provdala za Ptolemaia I., byla však rovněž zavražděna. Zánik Alexandrovy rodiny vedl generály postupně k tomu, že se prohlašovali za krále území, která spravovali. Stejně tak učinil i Ptolemaios I. a prohlásil se králem Egypta. Založil ptolemaiovskou dynastii, která vládla Egyptu přibližně 300 let. Centralizovaná vláda ptolemaiovců připravila Egypt o politickou nezávislost, ale vedla Egypt k prosperitě a obohatila jej o helénské prvky. Protože mu ale ponechala původní náboženský kult, zachovala mu jeho identitu. U moci se vystřídalo čtrnáct Ptolemaiů (Ptolemaios XII. vládl dvě období, tři roky mezi nimi byl ve vyhnanství). Od vlády Ptolemaia VI. začal význam dynastie upadat díky rodinným sporům provázeným vraždami a incestem. Poslední tři období spoluvládla Kleopatra VII. s Ptolemaiem XIII., XIV. a XV. Ani inteligence a politická obratnost Kleopatry nezabránily začlenění Egypta do římského impéria.
Mezopotámie
V době sepsání knihy tvořila Mezopotámie spolu se Sýrii jádro Seleukovská říše. Od roku 164 př. Kr. Seleukovská říše upadala a v letech 150 - 130 př. Kr. ovládla Mezopotámii Partská říše.
Řecko a Kréta
V době sepsání knihy proběhlo v Řecku několik válek mezi Makedonskou říší a Římem. Makedonská říše byla Římem v roce 168 př. Kr. rozdělena na čtyři republiky závislé na Římu. Řecko se sice dostalo z nadvlády Makedonské říše, stalo se však provincií Říma. V roce 146 př. Kr. bylo Řecko proměněno na provincii Achaia. Přínosem římské nadvlády nad Řeckem bylo ukončení vzájemných bojů mezi Řeky. V roce 86 př. Kr. povstali proti Římu Athéňané, byli však poraženi a potrestáni. V roce 30 př. Kr. byla císařem Augustem dána Athénám a Spartě autonomie.
Čína
V době sepsání knihy probíhalo v Číně období dynastie Chan. Významnými událostmi bylo zrušení nejvíce restriktivních zákonů, hrdelních a mrzačících trestů z dynastie Čchin (191 - 167 př. Kr.), vytvoření prvních oficiálních zkoušek, na jejichž základě byli vybírání úředníci státní správy (165 př. Kr.). Čang Čchien nalezl cestu do střední Asie - vznikla tzv. Hedvábná cesta (asi 139 př. Kr.), byl vybudován asi 150 km dlouhý kanál spojující Šen-si a Chu-nan (129 př. Kr.), došlo k velkým přírodním katastrofám - přes 700 000 postižených obyvatel prchlo ze Šan-tungu do Šen-si (120 př. Kr.), objevil se prodej úřednických hodností (18 př. Kr.) a byl vytvořen plán na omezení soukromého vlastnictví (7 př. Kr.). Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patřil vznik nejstaršího známého spisu o alchymii (140 př. Kr.), zřízení císařské akademie s hlavním úkolem studovat konfuciánské spisy (124 př. Kr.), zřízení Úřadu pro hudbu s úkolem sbírat lidové písně (120 př. Kr.), zásadní reforma kalendáře (104 př. Kr.), počátek soudních sporů s mágy v císařské paláci (92 př. Kr.), vznik nejstaršího vodního mlýnu na světě (65 př. Kr.), počet studentů akademie se zvýšil na 1000 (41 př. Kr.), vznikla první kniha o čínských dialektech (15 př. Kr.), počet studentů akademie se zvýšil na 3000 (8 př. Kr.) a byl zrušen Úřad pro hudbu (7 př. Kr.).
Palestina
V době sepsání knihy vládla v Palestině v letech 142 – 63 př. Kr. hasmoneovská dynastie spojená s Římany. Docházelo k pravidelnému střídaní mocenských skupin saduceů a farizeoů, zatímco třetí skupina, eséni, byli vytlačeni do trvalé opozice, zcela se zřekli mocenských ambicí a vedli život v uzavřených náboženských komunitách. O jejich životě svědčí nálezy v kumránských jeskyních. Judea prožívala v hasmoneovském období rozvoj. V tomto období existovala i početná židovská diaspora jak v Malé Asii, tak i v Egyptě. Jen v Alexandrii byla odhadována na stovky tisíc členů.
Indie
V roce 236 př. Kr. se části území ovládaného Ašókem zmocnil seleukovský král Antiochos z Baktrie (pravděpodobně Antiochos II. Theos nebo Antiochos III. Veliký). Po Ašókově smrti se říše rychle rozpadla. Poslední člen dynastie MaurjůBrhadratha byl v roce 184 př. Kr. zavražděn svým vlastním vojevůdcem Pušjamitrou, a tím končí éra dynastie Maurjů. Pušjamitra zakládá dynastii Šungů. Dynastie nějaký čas (185 – 73 př. Kr.) ovládá severovýchodní Indii.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie
Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Ptolemaiovci - faraoni řeckého původu, [on-line], [Citováno 5. 12. 2013]. Dostupné na: http://www.starovekyegypt.net/obdobi-ptolemaiovcu/index.php
Ostatní dokumenty
DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Praha: nakladatelé Toužimský a Moravec, 1947
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká, Díl první: Knihy starého zákona, Svazek III., Isajáš - Knihy Machabejské. Redigoval Antonín Podlaha. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého", 1925
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7
VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0