KNIHA PROROKA ZACHARIÁŠE

AUTOR KNIHY

Autorství knihy je v Kapitole 1. připsáno proroku Zachariášovi. Zachariáš se narodil v Babylonii a jako chlapec se vrátil spolu s dalšími vyhnanci do Jeruzaléma v roce 521 př. Kr.

DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY

Zachariáš dostal první vnuknutí od Boha ještě jako chlapec v roce 520 př. Kr., pravděpodobně v Jeruzalémě.

MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU

Kniha byla napsána na papyrus nebo kůži.

ADRESÁTI KNIHY

Kniha je určena židům.

CÍL KNIHY

Cílem knihy je zaznamenat proroctví a dát Božímu lidu naději na příchod Mesiáše.

STRUČNÝ OBSAH KNIHY

V prvním části knihy Bůh slovem a jednáním proroka slibuje Božímu lidu spásu a předpovídá Mesiáše. V druhé části líčí osudy Božího lidu a jeho nepřátel. S odvoláním se na dřívější proroky zdůrazňuje, že i jím hlásané slovo Hospodina se naplní, i kdyby je lid nechtěl vzít na vědomí. Připomínal neposlušnost, pro kterou Boží trest dopadl na jejich otce a že Boží soudy mají být výstrahou a pobídkou, aby svůj život stavěli na Bohu.

 DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY

Egypt

V době sepsání knihy se Egypt nalézal v úbdobí pojmenovaném Pozdní doba a u vlády byla v letech 664 - 525 př. Kr. 26. sajská dynastie. Zakladatelem 26. dynastie byl Psammetik I., syn Nekona I., dosazeného na egyptský trůn Asyřany. Následovali králové Nekon II., Psammetik II., Haibre, Ahmose II., Psammetik III. Psammetik I. zpočátku ctil nadvládu Asyřanů, pak však uzavřel spojenectví s Thébami a s lýdským králem Gýgem a vyhlásil nezávislost Egypta. Asýrie zanedlouho zanikla a Egyptu se vrátila národní hrdost. Králům sajské dynastie se dařilo centralizovat vládu nad Egyptem a egyptská civilizace prožívala poslední velký věk. Egypt soupeřil o Sýrii s Babylonií. Na konci vlády dynastie byla Babylonie dobyta perským králem Kýrem II. Velikým a do Egypta vpadl jeho syn Kambýsés, který zničil sajský stát.

Mezopotámie

V době sepsání knihy bylo území Mezopotámie celistvé a bylo součástí Perská říše (539 - 331 př. Kr.).

Řecko a Kréta

V době sepsání knihy se Řecko nalézalo v období trvajícím přibližně od roku 800 do roku 500 př. Kr. Pro období je charakteristický vznik a rozkvět městských států – poleis, kterých bylo několik set. Nejvýznamnějším z nich byly Athény, původně vesnice. Největším městským státem byla Sparta. Athény se staly kulturním centrem, kde se shromáždili nejlepší básníci, dramatici, filozofové a sochaři. Rozkvět byl pravděpodobně podmíněn tím, že Řekové dokázali využít znalostí nabytých v Orientu. Rozkvět byl doprovázen i krvavými konflikty. Příčiny konfliktů byly zejména v bezuzdné touze po moci a po bohatství. Na sklonku 2. poloviny prvního tisíciletí př. Kr. se začalo Řecko, zatím nepřímo, střetávat s perským impériem, když perský král Kýros postupně ovládl maloasijská iónská města a přilehlé ostrovy. Evropského území Řecka se zatím Peršané nedotkli. Prvním zákonodárcem Athénského městského státu byl Drakón. Ví se o něm pouze to, že existoval a že zákoník dokončil kolem roku 624 př. Kr. Zásluhou Solóna byl zrušen zákon trestající dlužníky, zejména zemědělce, otroctvím. Solónovy reformy však byly prováděny polovičatě a neuspokojily ani aristokraty, ani lid. V době sepsání knihy žily v Řecku tyto významné osobnosti: Solón a Tháles z Milétu.

Čína

V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou. Čína prožívala první část období Východní Čou nazývané obdobím Jara a podzimu. Významnou událostí období byla ofenzíva Wu (jižní Ťiang-su) namířená proti Čchu; Wu okupuje Jing, hlavní město Čchu ( 506 př. Kr.). Mezi významné události čínské kultury v době sepsání knihy patří první zmínka o tavení železa (513 př. Kr.) azmínky o čtyřech základních principech pro stanovení lékařské diagnózy - celkové vyšetření a prohlédnutí jazyka, primitivní auskultace (vyšetření poslechem), prošetření předchozích zdravotních problémů pacienta a zkoumání pulzu (501 př. Kr.). Z významných osobností starověké Číny lze do druhého období sepsání knihy zařadit filosofy Lao-c´ a Konfucia.

Palestina

V době sepsání knihy prožíval izraelský národ obnovu. V roce 538 př. Kr. umožnil perský král Kýros II. Veliký návrat všem vyhnancům do země jejich původu. Izraelitům přikázal postavit znovu jeruzalémský chrám z peněz královské pokladny a vrátil jim bohoslužebné předměty. Po návratu byly postaveny základy, ale pak se práce zastavily a pokračovaly až za perského krále Dária I. a byl dokončen začátkem roku 515 př. Kr. Za krále Dária I. také došlo k návratu dalších vyhnanců z Babylonu. Vedl je Zorobábel a velekněz Jošua. Od roku 445 př. Kr. je perským králem Artaxerxem I. zplnomocněn Nehemiáš k opravě Jeruzalémských hradeb. V tomto období pravděpodobně působil v Judsku kněz Ezdráš. Období perské nadvlády bylo pro Izraelity dobou míru. Oficiálním jazykem perské správy byla aramejština. Aramejštinu přebírali i Izraelité, i když hebrejština se dále držela jako hovorový jazyk a jako jazyk pro přepis biblických textů.

Indie

V době sepsání knihy Indie prožívala tzv. védské údobí trvající od 11. do 6. století př. Kr. Je charakteristické vznikem véd a podle nich pojmenované. Území Indie bylo osídlené převážně Árji, původně kočujícími. Zemědělství a pastevectví bylo pokročilé, existovala znalost hnojiva, rozšířené bylo zpracování kovů včetně železa. Společnost byla rozdělena na čtyři vrstvy. První, nejvyšší vrstva, byli bráhmani. Byli znalci, vykladači a uchovávatelé véd a rovněž prováděli rituál obětování bohům. Druhou vrstvou byli kšatriové – bojovníci, jejichž hlavním úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů. Třetí vrstvou byli vaišjové – pastevci, obchodníci a řemeslníci, kteří materiálně zajišťovali každý kmen. Čtvrtou, nejnižší vrstvou byli šúdrové – příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Měli za úkol sloužit Árjům. Ke konci védského období Árjové postupovali ze severozápadního území Indie směrem na východ do poříčí Gangy. Svědectví o dokončení kolonizace severní Indie Árji lze nalézt v upanišádách.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dokumenty online

Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie

Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie

Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie

Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia

Ostatní dokumenty

FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4

HEJČL, Jan. Bible česká (lidové vydání), Díl první, Knihy prorocké a knihy Machabejské. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1940

KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0

LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3

TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7

VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5

WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1

Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0