KNIHA PROROKA JOELA
AUTOR KNIHY
Kniha je v prvním odstavci Kapitoly 1 přiřazena Joelovi, synu Petúelovu. O Joelovi žádné další životopisné údaje nejsou známy. Považuje se za jisté jen to, že pocházel z Jeruzaléma a že byl dobře obeznámen s pojmy chrámové služby, knězem ale nebyl.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Joel neudává žádné chronologické údaje ani historický rámec, aby se dalo s jistotou říci, kdy působil. Zejména z faktů, že v knize není zmínka ani o Judském království (Judsku), ani o Novobabylonské říši, že v proroctvích má významnou roli chrám a že ještě existují města Tyr a Sidón, se usuzuje, že působil v letech 500 – 350 př. Kr.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Kniha byla napsána na papyrus nebo kůži.
ADRESÁTI KNIHY
Kniha Joelova je určena jak současníkům, tak i dalším pokolením. Jeho výzvy k postu a modlitbám nalezly místo v křesťanské velkopostní liturgii. Ve Skutcích apoštolů se apoštol Petr odvolává na proroctví Joelovy knihy (vylití Ducha svatého ).
CÍL KNIHY
Líčením Božích trestů se Joel snaží vzbudit v lidu účinnou kajícnost.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
Kniha pojednává o posledních věcech světa (eschatologii). V první části prorok popisuje Boží soudy a vybízí k pokání a v druhé části líčí obnovu národa.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI SEPSÁNÍ KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se u moci vystřídalo pět dynastií, 27. dynastií v roce 524 př. Kr. počínaje a 31. dynastií v roce 332 př. Kr. konče. Dynastie 27. a 31. byly perské, Egypt byl pod vládou Perské říše. První a současně poslední vladař 28. dynastie, sajský Amenardis, proti Perské říši povstal a získal Egyptu nezávislost, kterou si Egypt uchoval po dobu vlády 29. a 30. dynastie. Musel však svoji nezávislost na Peršanech stále obhajovat. Na konci 30. dynastie však perský král Artaxerxes III. pomocí třistatisícové armády Egypt dobyl. Poslední vladař perské 31. dynastie Dárius III. podlehl Alexandru Velikému, který byl Egypťany považován za vysvoboditele. Egypt se ale stal poddaným Makedonské říši a Řecku.
Mezopotámie
V době sepsání knihy bylo území Mezopotámie celistvé a bylo součástí perské říše (539 - 331 př. Kr.).
Řecko a Kréta
Začátek doby sepsání knihy byl v Řecku začátkem období válek s Peršany, které trvalo od roku 500 do roku 450 př. Kr. Zatímco na sklonku první poloviny 1. tisíciletí Peršané anektovali maloasijskou řeckou výspu, iónská města a přilehlé ostrovy, po roce 500 př. Kr. se snažili o rozšíření svého impéria i na evropské území Řecka. V roce 500 př. Kr. povstali maloasijští Řekové proti perskému panství za vedení Milétu a s pomocí Athéňanů a Eretrianů. Vypálili sice Sardy, ale byli u Efesu poraženi. V roce 493 př. Kr. vyslal perský král Dárius I. svého zetě Mardonia s pozemským vojskem a silným loďstvem, aby potrestal evropské Řeky za pomoc maloasijským vzbouřencům. Byla to první výprava proti Řekům. Loďstvo však zničila bouře, Mardonius ponechal vojsko v Thrákii a vrátil se zpět bez úspěchu. V roce 490 př. Kr. uskutečnil Dárius I. druhou výpravu proti Řecku a vyslal loďstvo pod vedením Datise a synovce Artafernese. Vojsko se vylodilo u Marathonu. Proti Peršanům se postavili hlavně Athéňané a zvítězili. Pokus perského loďstva o dobytí Athén se setkal rovněž s nezdarem. Athény se po tomto úspěchu dostaly do čela Řecka. Mezi občany Athén vynikali Themistokles, který se snažil o vybudování silného loďstva a spravedlivý a čestný Aristeides. Protože spolu soupeřili, byl Aristeides vyloučen ostrakismem (nezaměňovat s ostrakizací Kimóna lidovým soudem v pozdějších letech za vlády Perikla). Třetí výprava proti Řekům se uskutečnila v roce 480 př. Kr. Perský král Xerxés I. si podmanil severní Řecko a zastaven byl až u Thermopyl, které bránil spartský král Leonidas. Po zradě byl však král Leonidas poražen a Peršané ovládli i střední Řecko. Athény byly vypáleny a obyvatelé města utekli na ostrov Salaminu. Zde byla svedena námořní bitva, při které bylo perské loďstvo poraženo. Pak už jde perské vojsko od porážky k porážce. V roce 479 byl poražen Sparťany Mardonius u Platai a Řekové porazili perské loďstvo u Malé Asie. Po vzniku sdružení asi 250 řeckých obcí došlo v roce 466 př. Kr. k další porážce Peršanů. V roce 449 př. Kr. poslední porážkou Peršanů na Kypru řecko-perské války skončily. Athény se staly vůdčím státem Řecka a Sparta postupně ustoupila do pozadí. Kolem roku 445 př. Kr. do čela Athénského státu nastoupil veliký státník Perikles. Zavedl například losování místo voleb, aby zabránil vlivu silných. Areopágu ponechal pouze hrdelní soudnictví. Lidem bez práce poskytoval výdělek pomocí veřejných prací. Snažil se o smír se Spartou a o svolání mírového kongresu všech řeckých obcí. Athény se staly duševním střediskem celého Řecka. V letech 432 – 421 př. Kr. probíhala peloponnéská válka mezi athénským a spartským spolkem. V ní zemřel na mor státník Perikles. V roce 421 př. Kr. byl sice uzavřen se Spartou mír, ale zanedlouho se válka opět rozhořela, nyní jako válka dekelejská, a trvala až do roku 403 př. Kr. V roce 402 př. Kr. se uskutečnila výprava řeckých žoldnéřů do Asie. Cílem byla pomoc mladšímu bratru perského krále Artaxerxe II. Kýrovi. Kýros však padl a Řekové se vrátili zpět. V roce 394 př. Kr. se s pomocí Peršanů maloasijští Řekové zbavili nadvlády Sparťanů. O osm let později se maloasijští Řekové opět dostávají pod nadvládu Peršanů. V letech 378 až 362 př. Kr. se proti Spartě postavily Théby a staly se vedoucí silou v Řecku. Koncem tohoto období končí i nadvláda Théb. Po roce 362 př. Kr. bylo Řecko pod nadvládou Makedoňanů. V době vlády makedonského krále Filipa II. Makedonského, otce Alexandra Velikého, nastává konec městských států. Po smrti Alexandra Velikého v roce 323 př. Kr. bylo Řecko jako součást Makedonské říše zataženo do snah o udržení říše a do bojů o vládu nad Makedonskou říší. V době sepsání knihy žily v Řecku tyto významné osobnosti: Tháles z Milétu, Pythágoras ze Samu, Xenofanés, Hérakleitos, Anaxagoras, Sofoklés, Hérodotos, Eurípidés, Démokritos, Sókrates, Polygnot z Thasu, Hippokratés, Aristofanés, Platón, Aristoteles, Demosthénés, Díogenés a Eukleidés.
Čína
V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou. Čína prožívala část období Východní Čou, nazývaného obdobím Jara a podzimu. Období Jara a podzimu bylo však již ve svém závěru a Čína přecházela do období Válčících států.
Významné události 5. - 4. stol př. Kr.:
Království Jüe se prohlásilo vazalem Wu (494 př. Kr.), Wu zbudovalo kanál propojující oblast Jang-c' s jižním Šan-tungem ( 486 - 482 př. Kr.), Wu bylo zničeno královstvím Jüe, svým jižním sousedem (473 př. Kr.), rozpad království Ťin na tři knížectví Chan, Wej a Čao (453 př. Kr.), kterým začal přechod do období Válčících států, expanze Čchu směrem na východ na úkor Wu (445 př. Kr.), království Wej zatlačovalo Čchiny zpět na západ a rozšiřovalo své území do severního Lu, kde budovalo linii opevnění (408 př. Kr.), rozpad Čou na dvě knížectví: Západní Čou a Východní Čou (367 př. Kr.), do státu Čchin přijel reformátor Kung-sun Jang (Šang Jang) (361 př. Kr.), Wej rozšířilo své území až k Ordosu (358-352 př. Kr.), rozsáhlé Šang Jangovy reformy ve státě Čchin (asi 356-348 př. Kr.), obležení Chan-tanu, hlavního města státu Čao v jihozápadní Chu-peji (354-351 př. Kr.), Čchu pohltilo Jüe (dolní tok Jang-c' a dnešní provincie Če-ťiang) (334 př. Kr.), v Čchin byla zavedena funkce prvního ministra (328 př. Kr.), princ ze Čchin si přivlastnil titul krále (wang) (325 př. Kr.), Čchin se rozpínalo do S'-čchuanu (318-316 př. Kr.), Čao postavil jízdu proti barbarům (307 př. Kr.), státy Čchin, Čao a Jen budovaly zeď na obranu proti nájezdům nomádů z Mongolska a Mandžuska (Asi 300 př. Kr.). Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patří pozorování Halleyovy komety (467 př. Kr.), výpočet délky solárního roku 365 a 1/4 dne (444 př. Kr.) a vznik nejstaršího katalogu hvězd.
Z významných osobností starověké Číny lze do období sepsání knihy Kronik zařadit filosofa Muo-ti, tesaře, vynálezce, politika a státníka Lu-Pana (507 - 440 př. Kr.), filozofa Menca a vojenského poradce Sun-c´.
Palestina
V roce 538 př. Kr. umožnil perský král Kýros II. Veliký návrat všem vyhnancům v Babylonii do země jejich původu. Izraelitům přikázal postavit znovu jeruzalémský chrám z peněz královské pokladny a vrátil jim bohoslužebné předměty. Po návratu byly postaveny základy chrámu, ale pak se práce zastavily a pokračovaly až za perského krále Dária I. a byl dokončen začátkem roku 515 př. Kr. Za krále Dária I. také došlo k návratu dalších vyhnanců z Babylonie. Vedl je Zorobábel a velekněz Jošua. Od roku 445 př. Kr. je perským králem Artaxerxem I. zplnomocněn Nehemiáš k opravě Jeruzalémských hradeb. V tomto období pravděpodobně působil v Judsku kněz Ezdráš. Období perské nadvlády bylo pro Izraelity dobou míru. Oficiálním jazykem perské správy byla aramejština. Aramejštinu přebírali i Izraelité, i když hebrejština se dále držela jako hovorový jazyk a jako jazyk pro přepis biblických textů. Kolem roku 333 př. Kr. se Samařsko a Judea se připojily k Alexandru Velikému. Samařsko dostalo povolení postavit kolem roku 330 př. Kr. chrám na hoře Garizim, za to výměnou poskytlo vojáky makedonské armádě postupující do Egypta.
Indie
V době sepsání knihy byla společnost na území Indie ovlivňována zejména novým duchovním směrem, buddhismem, jehož zakladatel se jmenoval Gautama Siddártha. Známý je pod jménem Buddha (což znamená Probuzený). Narodil se kolem roku 563 př. Kr. v Lumbiní na indicko-nepálském pomezí a zemřel v roce 483 př. Kr. Kolem roku 540 se narodil ve Vaišálí v Indii Vardhamána, přezdívaný Mahávíra nebo Džina, zakladatel džinismu, duchovního směru, který ale na rozdíl od buddhismu nepřesáhl hranice Indie. Krátkou epizodou v dějinách Indie byl vpád vojska Alexandra Velikého (Makedonského) v roce 327 př. Kr. Alexandrovo vojsko dosáhlo řeky Indu (Alexandr se spolu s Řeky domníval, že tady nalezne východní hranice světa), ale bylo vyčerpané boji, pochodem i malárií a odmítlo postupovat dál. Proto je Alexandr dopravil po Indu k pobřeží a z Indie odtáhl. Někdy mezi roky 321 – 313 př. Kr. zakládá Čandragupta dynastii Maurjů a ujímá se vlády v Magadhské říši.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 9. 8. 2013]. Dostupné na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie
Dynastie čínské historie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Joel [on-line], [Citováno 8. 7. 2012], Dostupné na: http://dkc.kbs.sk/dkc.php?uvod=joel
Lu-Pan , [on-line], Poslední aktualizace 5. 4. 2013 [Citováno 9. 8. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lu_Pan
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 19. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Ptolemaiovci - faraoni řeckého původu, [on-line], [Citováno 5. 12. 2013]. Dostupné na: http://www.starovekyegypt.net/obdobi-ptolemaiovcu/index.php
Úvod do písma svatého [on-line], [Citováno 17. 7. 2012], Dostupné na: www.tf.jcu.cz/getfile/2752e60164579794
Válčící státy, [on-line], [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cina.yin.cz/historie/valcici-staty/
Ostatní dokumenty
DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Praha: nakladatelé Toužimský a Moravec, 1947
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká (lidové vydání), Díl první, Knihy prorocké a knihy Machabejské. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1940
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzského originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7
VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0