KNIHA SIRACHOVCOVA
AUTOR KNIHY
Autorem knihy je Ješua, syn Eleazára, z rodu Sírachovců, zvaný také Sírachovec. Zpráva o tom je v úvodu k řeckému překladu Knihy Sirachovy, který vytvořil jeho vnuk. Sírachovec byl učitelem zákona a byl přiměřeně židovsky a řecky vzdělaný. Pocházel z Jeruzaléma.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Kniha byla sepsána na začátku 2. století př. Kr., pravděpodobně v Palestině.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Původní rukopis byl napsán na papyrus nebo kůži (pergamen).
ADRESÁTI KNIHY
Kniha je určena Židům, které ovlivňoval řecký, pohanský názor na svět.
CÍL KNIHY
Autor chtěl nejen uhájit židovský názor na svět, uložený v posvátných knihách, ale i prohloubit ho a rozšířit na praktické životní situace. Chtěl, aby se židovská moudrost uplatnila v soukromém i veřejném životě Izraelity, a to od narození až do smrti.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
Kniha v 1. díle úvahami o moudrosti a sbírkami přísloví ukazuje na stavovské povinnosti a povinnosti různých lidských povolání. Dává mravní poučení hospodářům, vychovatelům, žákům, dává rady pro společenský styk, pro péči o zdraví atd. V 2. díle kniha obsahuje chvalozpěvy Bohu za krásu jeho stvoření a za starozákonní světce.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v Ptolemaiovském údobí (332 - 30 př. Kr.). Ptolemaiovské údobí Egypta začalo vládou Alexandra Velikého, který porazil Peršany a byl přijímán v Egyptě jako vysvoboditel. Na základě pověsti byl Alexandr Veliký považován za nástupce egyptských faraónů. Alexandr Veliký odešel svést závěrečnou bitvu s Dáriem III. Po smrti Alexandra byla jeho říše rozdělena mezi čtyři generály a satrapou Egypta se stal Ptolemaios I. Vládli jménem dědiců Alexandra Velikého. Těmi byli Filip III. Arrhidaios, kterého však zavraždila Alexandrova matka Olympias, Alexandr VI., kterého nechal zabít syn makedonského satrapy Antipatra a Kleopatra Alexandra, sestra Alexandra Velikého, která se provdala za Ptolemaia I., byla však rovněž zavražděna. Zánik Alexandrovy rodiny vedl generály postupně k tomu, že se prohlašovali za krále území, která spravovali. Stejně tak učinil i Ptolemaios I. a prohlásil se králem Egypta. Založil ptolemaiovskou dynastii, která vládla Egyptu přibližně 300 let. Centralizovaná vláda ptolemaiovců připravila Egypt o politickou nezávislost, ale vedla Egypt k prosperitě a obohatila jej o helénské prvky. Protože mu ale ponechala původní náboženský kult, zachovala mu jeho identitu. U moci se vystřídalo čtrnáct Ptolemaiů (Ptolemaios XII. vládl dvě období, tři roky mezi nimi byl ve vyhnanství). Od vlády Ptolemaia VI. začal význam dynastie upadat díky rodinným sporům provázeným vraždami a incestem. Poslední tři období spoluvládla Kleopatra VII. s Ptolemaiem XIII., XIV. a XV. Ani inteligence a politická obratnost Kleopatry nezabránily začlenění Egypta do římského impéria.
Mezopotámie
V době sepsání knihy tvořila Mezopotámie spolu se Sýrii jádro Seleukovské říše (321 - 64 př. Kr.). Od roku 164 př. Kr. Seleukovská říše upadala a v letech 150 - 130 př. Kr. ovládla Mezopotámii Partská říše.
Řecko a Kréta
V době sepsání knihy proběhlo v Řecku několik válek mezi Makedonskou říší a Římem. Makedonská říše byla Římem v roce 168 př. Kr. rozdělena na čtyři republiky závislé na Římu. Řecko se sice dostalo z nadvlády Makedonské říše, stalo se však provincií Říma. V roce 146 př. Kr. bylo Řecko proměněno na provincii Achaia. Přínosem římské nadvlády nad Řeckem bylo ukončení vzájemných bojů mezi Řeky.
Čína
V době sepsání knihy probíhá v Číně období Chan (206 př. Kr. - 8 po Kr.). Významnými událostmi jsou zrušení nejvíce restriktivních zákonů, hrdelních a mrzačících trestů z dynastie Čchin (191 - 167 př. Kr.), vytvoření prvních oficiálních zkoušek, na jejichž základě byli vybírání úředníci státní správy (165 př. Kr.), Čang Čchien nalézá cestu do střední Asie - vzniká tzv. Hedvábná cesta (asi 139 př. Kr.), je vybudován asi 150 km dlouhý kanál spojující Šen-si a Chu-nan (129 př. Kr.), dochází k velkým přírodním katastrofám - přes 700 000 postižených obyvatel prchá Šan-tungu do Šen-si (120 př. Kr.), objevuje se prodej úřednických hodností (18 př. Kr.) a je vytvořen plán na omezení soukromého vlastnictví (7 př. Kr.). Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patří vznik nejstaršího známého spisu o alchymii (140 př. Kr.), zřízení císařské akademie s hlavním úkolem studovat konfuciánské spisy (124 př. Kr.), zřízení Úřadu pro hudby s úkolem sbírat lidové písně (120 př. Kr.), zásadní reforma kalendáře (104 př. Kr.).
Palestina
V období sepsání Knihy moudrosti prošla Palestina několika významnými obdobími. Na počátku období byla Palestina v letech 200 – 167 př. Kr. pod vládou Seleukovců. Za vlády Antiocha III. byla obnovována, vladař osvobodil Židy od daní, potvrdil závaznost Zákona, osvobodil obyvatele, kteří upadli do otroctví a navrátil jim majetek. Obnovený chrám se stal střediskem kultu. Příznivá politika Antiocha III. patřila i Židům v diaspoře. Za vlády Oniase III. (zastupoval Antiocha IV.) a jeho nástupce Jásona docházelo k prohlubování helénizace Palestiny. Když Jáson přepadl Jeruzalém a povraždil své odpůrce, Antioch IV. vpadl do Jeruzaléma, vyvraždil část obyvatel, vyplenil jeruzalémský chrám. V plenění Jeruzaléma pokračoval i jím vyslaný zločinec Apollónius. Došlo k rozboření hradeb. Z nařízení královského legáta Gerontose byla nařízena další helénizace mravů a kultu, v chrámě byly prováděny pohanské obřady. Docházelo k odpadům k pohanství a ti, kteří nechtěli odpadnout, prchali a skrývali se. Nakonec došlo ke vzpouře a ke vzniku odboje. V letech 167 – 142 př. Kr. došlo k makabejskému povstání. Kněz Matatiáš Hasmoneovec odmítl spolu se svými syny obětovat před královským zmocněncem, zabil zmocněnce, a tím dal signál k povstání. Po jeho smrti kolem roku 166 př. Kr. se stal politickým vůdcem povstání jeho syn Šimeón a syn Juda Makabejský se stal vojevůdcem povstalců. Syrský král Antiochos IV. pověřil Lýsiáše, aby zorganizoval vyhlazení Židů, ten pověřil Níkánóra a Gorgiáse. Juda je v roce 165 př. Kr. porazil a posléze v roce 164 př. Kr. obsadil i Jeruzalém. Snaha Syřanů potlačit vzbouřence pokračovala a v roce 160 př. Kr. byl Juda Makabejský, poté, co ho mnoho povstalců opustilo ze strachu před přesilou, poražen a zabit. Na místo Judy Makabejského nastoupil jeho syn Jonathan. Bojem i diplomacií získal vliv nad Judskem, nakonec byl kolem roku 142 př. Kr. obelstěn, zatknut a zavražděn. Po smrti Jonathana získal vládu nad Judskem Šimeón, Jonathanův bratr a vymohl židovskému lidu politickou nezávislost. Země však byla poničená tažením různých syrských vojsk a nájezdy makabejských, náboženská tradice byla potlačena. Samařané se ze strachu z dopadu protiizraelských dekretů Antiocha IV. oddělili a byli považováni za prohelénistické kolaboranty, kompromitované pohanstvím. V letech 142 – 63 př. Kr. vládla v Palestině hasmoneovská dynastie spojená s Římany. Docházelo k pravidelnému střídaní mocenských skupin saduceů a farizeů, zatímco třetí skupina, eséni, byli vytlačeni do trvalé opozice, zcela se zřekli mocenských ambicí a vedli život v uzavřených náboženských komunitách. O jejich životě svědčí nálezy v Kumránských jeskyních. Judea prožívala v hasmoneovském období rozvoj. V tomto období existovala i početná židovská diaspora jak v Malé Asii, tak i v Egyptě. Jen v Alexandrii byla odhadována na stovky tisíc členů.
Indie
V roce 236 př. Kr. se části území ovládaného AšókemAšókem zmocnil seleukovský král Antiochos z Baktrie (pravděpodobně Antiochos II. Theos nebo Antiochos III. Veliký). Po Ašókově smrti se říše rychle rozpadá. Poslední člen dynastie MaurjůBrhadratha byl v roce 184 př. Kr. zavražděn svým vlastním vojevůdcem Pušjamitrou, a tím končí éra dynastie Maurjů. Pušjamitra zakládá dynastii Šungů. Dynastie nějaký čas (185 – 73 př. Kr.) ovládá severovýchodní Indii.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Ptolemaiovci - faraoni řeckého původu, [on-line], [Citováno 5. 12. 2013]. Dostupné na: http://www.starovekyegypt.net/obdobi-ptolemaiovcu/index.php
Ostatní dokumenty
DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Praha: nakladatelé Toužimský a Moravec, 1947
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká, Díl první, Svazek II., Ester - Sirachovcova. Redigoval Antonín Podlaha. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1920
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7
VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0