PÍSEŇ ŠALOMOUNOVA
AUTOR KNIHY
Jak je patrné z názvu, jak vyznávali židé i křesťané, za autora knihy je považován Šalamoun. Pokusy popřít Šalomounovo autorství nebyly obhájeny.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Kniha byla sepsána v 10. století před Kr. v Jeruzalémě.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Kniha byla napsána na hliněné destičky nebo papyrus.
ADRESÁTI KNIHY
Kniha je určena vyvolenému židovskému národu.
CÍL KNIHY
Autor chtěl jinotajným způsobem vyjádřit vztah mezi Bohem a jeho vyvoleným lidem. V době starozákonní to byl vztah Boha a lidu izraelského. Dnes je to jinotajné vyjádření láskyplného vztahu Pána Ježíše a jeho Církve.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
Jedná se o jednu z nejkrásnějších starověkých lyrických básní Blízkého východu. Popisuje láskyplný vztah snoubenců, či spíše již novomanželů. Vyznávají si lásku, obdivují se, prožívají bolestnou touhu po setkání, a když se setkají, překypují něhou. Některé pasáže dávají tušit nádheru blízkovýchodních svatebních obřadů. Text mnohdy zachází až k intimitě, je však vždy zachována čistota. Hloubka a krása vztahu navozuje předchuť nebe.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v období vlády 21. dynastie (1069 - 945 př. Kr.). Faraoni 21. dynastie vládli z hlavního města Tanida, které založil první král 21. dynastie Nesbanebdžed. Následovali králové Amenemnesut, Pasbachaenniut I., Amenemope, Osorkon, Siamon a Pasbachaenniut II. Vládli ale pouze nad Dolním Egyptem. Hornímu Egyptu vládli Amonovi kněží (potomci Hrihora) z centra v Thébách. Faraoni 21. dynastie jsou: Nesbanebdžed, Amenemnesut, Pasbachaenniut I., Amenemope, Osorkon, Siamon a Pasbachaenniut II. Faraoni 21. dynastie udržovali obchodní styk s Levantou a měli přátelské vztahy i s izraelským královstvím. Během této dynastie se v Egyptě usazovali Libyjci. Jeden z nich, Šešonk, byl natolik úspěšný, že se stal zetěm posledního krále Pasbachaenniuta II. Po jeho smrti se stal králem jako Šešonk I. a zakladatelem 22. dynastie (vládla 945 - 715 př. Kr.). Po Šešonkovi I. následovali králové Osorkon I., Šešonk II., Takelot I., Osorkon II., Šešonk III., Šešonk IV., Pimej, Šešonk V. a Osorkon IV. a Takelot II. Přestože Memfis a Tanis byla i nadále správními a politickými centry Egypta, Šešonk I. rozvíjel své rodné město Pi-Bast.
Mezopotámie
V době sepsání knihy byla Mezopotámie rozdělena na dvě části. Severní část tvořilo území Asýrie, která prožívala novoasyrské historické období (1000 - 609 př. Kr.). Jižní část Mezopotámie tvořilo území Babylonie. V období 1000 - 625 př. Kr. se v Babylonii vystřídalo u vlády vícero dynastií a politický význam Babylonie byl nízký. Zůstala však díky obchodu bohatou zemí.
Řecko a Kréta
V době sepsání knihy Řecko procházelo obdobím trvajícím přibližně od roku 1200 do roku 800 př. Kr. Začátek období byl poznamenán záhadným koncem Mykénské civilizace, jejíž rozvrat není dosud vysvětlen. Až do 10. století pronikaly ze severu balkánského poloostrova na jih a posléze přes Egejské moře do přední Asie Dórové. S nimi odcházeli na severní pobřeží Malé Asie i Aiolové, sídlící na východním pobřeží balkánského poloostrova, a Iónové, sídlící okolo Athén. Původní obyvatelstvo Peloponéského poloostrova, Achajové, se mezi těmito národy rozpustilo. Období je nazýváno „temným věkem“, silně kontrastovalo s vyspělou mykénskou dobou. V době sepsání knihy žil v Řecku Homér.
Čína
V době sepsání první a druhé části knihy vládla v Číně dynastie Čou a Čína se nalézala v období Západní Čou. Mezi významné události doby sepsání knihy patřilo zahájení využívání vojenské jízdy v západních oblastech Asie. Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patřil výskyt prvních nápisů na bronzových nádobách a vznik nejstarších náboženských hymnů Knihy písní (Š-ting).
Palestina
V období sepsání knihy se území Palestiny nalézalo pod vládou krále Šalomouna. Šalomoun musel po svém nástupu ke královské vládě nejdříve upevnit svoji moc uvnitř království a za hranicemi. Uvnitř země si rychle poradil s opozicí, kterou tvořili stoupenci jeho nevlastního bratra Adoniáše. Zlikvidoval jejich vůdce. V zahraniční politice Šalomoun pravděpodobně těžil z vojenské moci, kterou vybudoval jeho otec David. Egyptský faraon (pravděpodobně Siamun) se pokusil o válečnou výpravu do Palestiny. Po prvním úspěchu však výpravu skončil kompromisem a nakonec dal Šalomounovi za manželku svoji dceru a jí věnem dobyté palestinské území. Výměnou dostal od Šalomouna příslib, že nebude napadat pelištejská území. Šalomoun si vytvořil dobré vztahy i s dalšími okolními zeměmi a prakticky po celou dobu jeho panování žila Palestina v míru. Po stabilizaci vnitřní a vnější politické situace se Šalomoun mohl věnovat uspořádání a správě své říše. Při budování ústřední vlády vyšel ze vzoru vytvořeného Davidem, pouze doplnil některé funkce. Ve vzniklém kabinetu hrála roli i rodina proroka Náthana. Palestinu rozdělil do dvanácti správních celků se správcem v čele. Chod královského dvora po materiální a finanční stránce musela každý měsíc zajišťovat jedna ze dvanácti správních oblastí Palestiny. Byly také využívány dary a poplatky vazalských států. Nezanedbatelný zisk měl královský dvůr i z velkoobchodu (karavany, námořní obchod a obchod s Féničany). Pro zajištění bezpečnosti (třebaže byl mír) bylo zachováno vojsko vybudované Davidem, Šalomoun se staral o jeho modernizaci. Šalomoun zahájil rozsáhlou výstavbu. Budovaly se obranné pevnosti, jeruzalémské hradby, chrám a královský palác. To vyžadovalo mnoho pracovních sil, které bylo možné získat jen zavedením roboty. Toto přinucení k práci na stavbách se netýkalo jen staré kananejské populace, ale i Izraelitů, což vyvolávalo vzpoury. Aby Šalomoun stavby v tak velkém rozsahu zvládl, využíval odborné a materiální pomoci Féničanů.
Indie
V době sepsání knihy Indie prožívala tzv. védské údobí trvající od 11. do 6. století př. Kr. Je charakteristické vznikem véd a podle nich pojmenované. Území Indie bylo osídlené převážně Árji, původně kočujícími. Zemědělství a pastevectví bylo pokročilé, existovala znalost hnojiva, rozšířené bylo zpracování kovů včetně železa. Společnost byla rozdělena na čtyři vrstvy. První, nejvyšší vrstva, byli bráhmani. Byli znalci, vykladači a uchovávatelé véd a rovněž prováděli rituál obětování bohům. Druhou vrstvou byli kšatriové – bojovníci, jejichž hlavním úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů. Třetí vrstvou byli vaišjové – pastevci, obchodníci a řemeslníci, kteří materiálně zajišťovali každý kmen. Čtvrtou, nejnižší vrstvou byli šúdrové – příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Měli za úkol sloužit Árjům. Ke konci védského období Árjové postupovali ze severozápadního území Indie směrem na východ do poříčí Gangy. Svědectví o dokončení kolonizace severní Indie Árji lze nalézt v upanišádách.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie
Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 5. 8. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Šalomoun [on-line], Poslední aktualizace 1. 2. 2012 [Citováno 18. 2. 2012], Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Šalomoun
Ostatní dokumenty
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká, Díl první, Svazek 2. Ester - Sirachovcova. Redigoval Antonín Podlaha. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1920
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7
VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0