1. LIST TESALONICKÝM
Soluňští (zastarale Tesaloničtí) křesťané zůstávali i přes pronásledování věrni církvi a Pavlovi. Někteří však i přesto stále upadali do starých pohanských neřestí, zvláště do nečistoty a lakomství, jak tomu v bohatých obchodních městech běžně bývalo. Jiní zase při pronásledování a příkoří vzpomínali na Pavlova slova o konci světa a o Kristově příchodu. Pod dojmem těchto řečí se ve svém trápení domnívali, že už nastává poslední hodina. Někteří křesťané se do těchto představ tak vžili, že přestali pracovat, oddávali se nečinnosti a stávali se přítěží pro své okolí. Další i špatně pochopili Pavlova slova a byli blízko bludu. Domnívali se totiž, že těm, kdo už zemřeli nebo ještě zemřou před příchodem Páně, se dostane odměny později, než těm, kteří se příchodu Páně dočkají a zbytečně se rmoutili nad domnělým neštěstím svých drahých zesnulých. Bylo prostě vidět, že všichni berou křesťanství vážně, i když si je poněkud přizpůsobovali své původní pohanské přirozenosti. Toto všechno se Pavel dozvěděl od Timoteje. Z tohoto důvodu napsal Soluňanům první list. Píše v něm, že nevíme, kdy Pán přijde, jisté však je, že „přijde jako přichází zloděj v noci“ (1Te 5, 2). Proto je třeba, aby byl každý na jeho příchod připraven. Na tento Pavlův list jsou narážky už v Didaché, u Ignáce, v Hermově pastýři, svědčí o něm Tertulián, Origenes a další.
POČÁTKY SOLUŇSKÉ CÍRKVE
Město Soluň (původně Tesalonika, dnes též Salonica) založil r. 315 př. Kr. Kassandros, syn Antipatra, který byl generálem Alexandra Velikého. Sjednotil totiž několik sousedních osad a dal jim jméno Tesalonika na počest své manželky Tesaloniky, dcery Alexandra Velikého. Město se stalo důležitým hospodářským a vojenským střediskem Makedonské provincie. Obyvatelstvo Tesaloniky bylo původně řecké, avšak obchody a jiné výhody města přitahovaly Římany a Židy, kteří tu měli i svoji synagogu. Pavel přišel do Soluně z Filip pravděpodobně roku 51. Bylo to v době jeho druhé misijní cesty a přišel spolu se Silasem a Timotejem. Apoštol Pavel se držel zásady, že nejdříve je třeba hlásat evangelium Židům, a tak začali svoji misijní cestu v místní synagoze. Jejich slova však našla odezvu spíše mezi proselyty než u Židů. Ti nejenže nepřijali nauku, ale způsobili ve městě rozruch a apoštol musel v noci opustit město i se svými spolupracovníky. Podle Skutků se Pavlův pobyt odhaduje na 4 – 5 týdnů, i když z obsahu listu je zřejmé, že jejich činnost ve městě trvala o něco déle. Důkazem je ta skutečnost, že zde zanechali dobře organizovanou církev. Z Tesaloniky Pavel a Silas odešli do Beroe, kde jejich slovo přijali. Jejich úspěšnou práci přerušili Židé, kteří za nimi přišli ze Soluně a pobuřovali proti nim lid. Timotej a Silas zůstali v Berge a křesťané vyprovodili Pavla do Atén. Zanedlouho se křesťané vrátili od Pavla s rozkazem, aby Timotej navštívil Soluň a zjistil, zda tamější křesťané vytrvali ve víře a jaký je tam stav ve víře a jak vypadá tamější církev. Timotej splnil tento Pavlův rozkaz a spolu se Silasem dostihl Pavla v Korintě, kde mu odevzdal zprávy o soluňských křesťanech.
AUTENTIČNOST LISTU
Autentičnost 1. listu Tesalonickým je nesporná. Jeho učení, jazyk a styl plně odpovídají „velkým“ listům apoštola Pavla, které jsou všeobecně uznávané. Svědčí o tom Ignác z Antiochie i Origenes. Autentičnost tohoto listu popírali pouze někteří extrémní racionalisti. Např. Ch. Baur popíral autentičnost tohoto listu proto, že v něm nejsou originální myšlenky, vážnější dogmatické pravdy, diskuze s herezemi, chybí tu prý zdůraznění křesťanské svobody oproti předpisům Starého zákona a nejsou v listě citáty SZ. Tyto argumenty jsou nedostačující a tendenční, protože mladou církev nenapadali židokřesťané, ale neobrácení Židé. Neporušenost tohoto listu je všeobecně uznávaná.
PŮVOD A CÍL LISTU
Zprávy o situaci v soluňské církvi, které přinesl Timotej, byly uspokojivé. Pohoršením zde byl pouze nesprávný názor na osud mrtvých a na brzký příchod Krista a některé morální nedostatky nepřekonané z předešlého pohanského života. To bylo důvodem pro Pavla, aby napsal 1. list Tesalonickým. Cílem listu bylo uvést tuto záležitost na správnou míru.
ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU
List byl napsán krátce po odchodu ze Soluně (1 Te 3, 6), a to obdržení zpráv o stavu tamější církve, které přinesl Timotej. Na tomto základu je čas napsání třeba datovat do začátku roku 52, tj. do období první osmnáctiměsíční činnosti Pavla v Korintě. Tento list se považuje za první Pavlův list a za jeden z nejstarších novozákonních spisů vůbec.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Ostatní dokumenty
AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura