DRUHÝ LIST KORINTSKÝM

Jak už bylo napsáno o 1. listu Korinstským, Korint, hlavní město Achaje, měl výhodnou polohu při moři, která byla příčinou jeho bohatství, ale i mravní bídy (kult Venuše, Afrodity). Korintští křesťané i po křtu upadali často do starých hříchů, toto se odráží právě v Pavlových listech. Pavel chtěl vědět, jaký účinek měl v Korintu jeho první list, proto tam poslal Tita. Ten mu přinesl zprávy radostné, ale i bolestné. Pavlovi nepřátelé se opět snažili všemi možnými způsoby podrýt jeho autoritu. Vytýkali mu, že žije podle těla, že je ubožák, jeho řeči nestojí za nic a sbírky dělá pro sebe, pro svoji potřebu (Vypadá to, jako kdyby apoštol žil v dnešní době). Bylo nebezpečí, že těmito řečmi budou svedeni i věrní věřící. Proto Pavel píše další epištolu, kde líčí charakter a oprávněnost svého apoštolátu, napomíná korinstské a hájí se proti výtkám a útokům odpůrců. List byl sepsán při třetí apoštolově cestě v Makedonii. Je to jeden z nejosobitějších a nejvzrušenějších Pavlových listů. Předmětem prvních sedmi kapitol je Pavlova osobní obrana a vyznání nejčistších úmyslů. Druhá část se týká sbírky ve prospěch jeruzalémské církve. Třetí část je svým způsobem ofenzívou proti jeho nepřátelům. Je donucen mluvit o sobě a nesmírných obětech svého misionářského působení a právě ze svého utrpení a strádání dokazuje cenu a oprávněnost svého apoštolátu. Zdá se, že účinek listu byl dobrý. Klement Římský ve svém listě velmi chválí tamní církevní obec. Pravost listu je potvrzena starými svědky církevní tradice. Mezi ně se řadí mimo jiné Muratoriho zlomek, Hippolyt, Tertulián i bludařMarcion.

PŘEDHISTORIE

Druhý list Korintským nemá žádnou spojitost s Prvním listem Korintským. Čas, který uplynul mezi napsáním těchto dvou listů představuje nejméně známé období v misijní činnosti apoštola Pavla. Především je zde otázka počtu napsaných listů Korinťanům a počet Pavlových návštěv v tomto městě. Názory odborníků v tomto směru nejsou jednotné. Jedni se domnívají, že Pavel v období mezi napsáním prvního a druhého listu nenavštívil Korint a nenapsal už žádný jiný list Korinťanům, druhý list byl údajně napsán vzápětí po prvním listu (Belser, Weber, Meyer). Druhá, převažující většina, je názoru, že Pavel podnikl krátkou návštěvu do Korintu a napsal list, který se nedochoval – ztratil (Ewald, Weiss, Barth. Tento názor se zatím jeví jako správný. Toto období totiž můžeme zrekonstruovat a to asi takto:

Timotej se určitě z Korintu vrátil do Efezu a přinesl Pavlovi zprávy o tom, jak na ně zapůsobil jeho první list. Tyto zprávy však nebyly moc potěšující, proto se Pavel odebral ke krátké návštěvě Korintu. Stav, v jakém se tamější církev nacházela, Pavla velmi zarmoutil a zklamal. Někteří se mu totiž dokonce postavili na odpor (2K 2, 5 – 10; 7, 12). Apoštol se k nim zachoval shovívavě a slíbil, že se k nim ještě vrátí. Pro velkou zaneprázdněnost a misijní činnost nepodnikl plánovanou cestu do Makedonie, ale zůstal v Efesu a do Makedonie poslal Timotea a Erasta (Sk 19, 22). Že Pavel před napsáním 2K byl v Korintu dvakrát, svědčí: „To k vám jdu už potřetí.“ (2K 13, 1), popřípadě: „Jsem připraven, že k vám půjdu. Už to bude potřetí.“ (2K 12, 14). Po návratu do Efesu Pavel napsal Korinťanům přísný list a plánovanou cestu do Korintu neuskutečnil, aby tak ušetřil tamní křesťany před přísným zákrokem (2K 1, 15 – 17, 23). Poslal tam však Tita, aby věděl, jaký vliv měl tento list na korintské křesťany. List, který apoštol odeslal „s mnohými slzami“(2K 2, 4), nemůže být považovaný za kanonický 1K, protože tomu odporuje obsah a charakter listu. Mimo to, s 1K je spojena misijní cesta Timoteje a s listem napsaným „s mnoha slzami“ je spojena cesta Tita. To znamená, že se zde hovoří o dvou odlišných listech a též to, že Pavel mimo nám známého listu 2K napsal ještě jeden list, který se nezachoval. Z toho vyplývá, že 2K je ve skutečnosti čtvrtým listem.

1. Předkanonický list Korinťanům – ztracený (1K 5, 9)

2. Kanonický První list Korinťanům

3. List napsaný „s mnohými slzami“ – ztracený (2K 2, 4)

4. Kanonický Druhý list Korinťanům

Zanedlouho po odeslání 2K Pavel přišel znovu do Korintu, odkud napsal list Římanům.

AUTENTIČNOST LISTU

Autentičnost 2K je všeobecně uznávaná s vyjímkou některých krajních racionalistů, kteří popírají autentičnost všech listů apoštola Pavla. Pro autentičnost hovoří: jazyk, styl, konkrétní okolnosti, osoby, oddanost Kristovu evangeliu. Dále citáty z tohoto listu nalézáme u Klementa I., Teofila Antiochijského, Tertuliána, Ireneje Lyónského a další.

INTEGRITA LISTU

I když je všeobecné uznávaná autentičnost 2K, někteří z teologů (Schmithals, Clearly) jsou toho názoru, že není možné, aby tento list byl apoštolem napsaný v této době, a předpokládají, že došlo ke sloučení více listů tohoto apoštola pro liturgické potřeby. Většina popředních exegetů je dnes toho názoru, že obě části listu se doktrinálně, psychologicky a historicky navzájem doplňují.

PŘÍČINA NAPSÁNÍ LISTU A JEHO CÍL

Příčinou Pavlova odchodu z Efezu bylo vzbouření pro jeho učení, které vyvolal zlatník Demeter, který vyráběl stříbrné chrámy bohyně Artemis. Pavel během cesty dostal zprávy od Tita o situaci v Korintu. V listu se Pavel snaží urovnat konflikt mezi ním a Korinťany, obhajuje své apoštolské poslání před falešnými apoštoly a ostře odsuzuje – odhaluje jejich pravou tvář. Cílem listu bylo nastolit v této církvi pokoj a pořádek, aby v době svého dalšího příchodu se nesetkal s takovými problémy jako při předešlé návštěvě v tomto městě.

ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ

Druhý list Korintským byl napsán v Makedonii, pravděpodobně ve Filipech, kde se Pavel setkal s Titem, který mu přinesl zprávy z Korintu a to na podzim roku 57.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura