PRVNÍ KNIHA KRONIK
AUTOR KNIHY
Byl jím inspirovaný spisovatel - kronikář, pravděpodobně Ezdráš.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
První kniha Kronik (nebo také První kniha Letopisů, či První kniha Paralipomenon) byla sepsána kolem roku 450 př. Kr., pravděpodobně na území znovu obydleném přistěhovalci z Babylonu. Název Paralipomenon je od řeckého slova paralipomenona – něco, co bylo vynecháno nebo zamlčeno. Kniha byla pravděpodobně původně součástí většího celku spolu s Druhou knihou Kronik a k rozdělení došlo teprve v řeckém překladu (říkají Origenes a Jeroným). Hebrejské texty zůstaly spojeny až do roku 1517, kdy je rozdělil Daniel Bomberg.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Původní rukopisy byly sepsány na papyrus nebo kůži.
ADRESÁTI KNIHY
Kniha je určena především Židům, kteří se navrátili z babylonského zajetí.
CÍL KNIHY
Cíl knihy úzce souvisí se stavem židovských vyhnanců, kteří se vrátili z babylonského zajetí, obnovili na rozvalinách Jeruzaléma a bývalé jižní judské říše novou náboženskou a politickou obec a postavili (obnovili) znovu jeruzalémský chrám. Autor knihy chtěl přimět obec Izraelitů, aby dbali na původní smlouvy s Bohem, které s jejich otci na Sinaji uzavřel Bůh, a aby rádi přinášeli oběti, které vyžadovala bohoslužba. Rovněž chtěl dokázat prostřednictvím rodokmenů oprávněnost naděje navrátilců, že Bůh jim splní přislíbení, která dal jejich otcům. Popisem dějinných událostí chtěl ukázat, jak souvisí Boží přízeň či tresty s jednáním Izraelitů vůči Bohu. Když se k Bohu chovali podle jeho pravidel, žili spokojeně, okolní národy je neobtěžovaly a pokud ano, Izraelité je s Boží pomocí porazili a získali velkou kořist. Když od Boha odpadli, projevilo se to v izraelském národě neštěstím, které jim působili nepřátelé. I když tedy spisovatel popisuje dějinné události, je kniha spíše knihou náboženskou.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
V první části knihy spisovatel vyjmenovává rodokmen praotců od Adama po Abraháma, od Abráhama po Jákoba (druhé jméno Izrael) a rodokmeny jedenácti Jákobových synů Judy, Simeona, Rubena, Gada, Manasse, Leviho, Issachara, Banjamina, Neftaliho, Efraima, Asera. U Josefova (Josef egyptský) kmene je uveden pouze majetek a sídlo. Potomci Josefa Egyptského se pravděpodobně po nástupu faraonů nepřejících Izraelitům žijícím v Egyptě vrátili do Palestiny. Rovněž je v první části knihy uveden rodokmen krále Saula a jeho potomci a je uveden přehled obyvatel Jeruzaléma, pravděpodobně navrátilců z babylonského zajetí.
V druhé části knihy, v kapitolách 10 - 12 je popsán počátek Davidova kralování. Počátek kralování autor popisuje od smrti krále Saula a jeho synů v boji s Pelištejci, ale nezahrnuje mládí Davidovo a Davidův život před jeho jmenováním izraelským králem. Následuje uvedení Davida na izraelský trůn, výčet jmen Davidových junáků (udatných mladých mužů, bojovníků) a další dva seznamy Davidových bojovníků a hrdinů. V kapitolách 13 - 21 autor popisuje první přenesení Archy úmluvy, králův palác a rodinu, porážku Pelištejských, druhé přenesení Archy úmluvy, Boží příslib potomstva (na věčné časy) Davidovi, Davidova vítězství, Davidovy hodnostáře, Davidovo vítězství nad Ammoňany a Syřany, další boje s Pelištejskými a sčítání lidu. V kapitolách 22 - 29 autor popisuje přípravu na stavbu chrámu, počet, třídy a služby levitů, kněžské třídy a knížata levitů, počet a třídy zpěváků, rodiny vrátných v chrámě a jejich povinnosti, strážce pokladu a soudce, Davidovy vojenské a civilní hodnostáře. Následují poslední Davidovy promluvy a pořízení před smrtí. Nakonec je uvedena doba panování Davida a prameny informací.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v období vlády 27. dynastie (524 - 404 př. Kr.) a podléhal 1. perské nadvládě. Prvním vladařem tzv. perské dynastie byl Kambýsés II., po kterém následovali Dárius I., Xerxés I., Artaxerxes I. a Dárius II. Kambýsés během 6 měsíců dobyl celý Egypt, nepodařilo se mu však dobýt Kuši. Jeho nástupce Dárius I. dokonale zorganizoval perskou říši včetně Egypta. Egypt rozdělil do šesti provincií, egyptské vojsko a loďstvo začlenil do perské armády. V posledních letech jeho vlády došlo v deltě ke vzpouře, kterou potlačil až Xerxés I., nástupce Dária I. Propustil egyptské úředníky a s Egyptem jednal jako se vzbouřenou provincií. Za vlády jeho nástupce (Artaxerxés I.) došlo k další vzpouře, ale byla Peršany potlačena. Přesto Peršané ztráceli moc nad západní částí delty. Za vlády posledního vladaře 27. dynastie došlo v Elefantíně, kde byla posádka židovských žoldnéřů, ke zničení židovského chrámu. Záminkou byla skutečnost, že v místě, kde byl uctíván beraní bůh Chnum, byla v židovském chrámě obětována jehňata, což těžce nesli Chnumovi kněží, a ti přesvědčili místního perského velitele, aby židovský chrám srovnal se zemí.
Mezopotámie
V době sepsání knihy je Mezopotámie součástí perské říše. Toto období perské nadvlády nad Mezopotámií trvalo od roku 539 do 331 př. Kr.
Řecko a Kréta
Době sepsání knihy předcházela v roce 480 př. Kr. třetí výprava Peršanů proti Řekům. Perský král Xerxés I. si podmanil severní Řecko a zastaven byl až u Thermopyl, které bránil spartský král Leonidas. Po zradě byl však král Leonidas poražen a Peršané ovládli i střední Řecko. Athény byly vypáleny a obyvatelé města utekli na ostrov Salaminu. Zde byla svedena námořní bitva, při které bylo perské loďstvo poraženo. Pak už jde perské vojsko od porážky k porážce. V roce 479 byl poražen Sparťany Mardonius u Platai a Řekové porazili perské loďstvo u Malé Asie. Po vzniku sdružení asi 250 řeckých obcí došlo v roce 466 př. Kr. k další porážce Peršanů. V roce 449 př. Kr. poslední porážkou Peršanů na Kypru řecko-perské války skončily. Athény se staly vůdčím státem Řecka a Sparta postupně ustoupila do pozadí. Kolem roku 445 př. Kr. do čela Athénského státu nastoupil veliký státník Perikles. Zavedl například losování místo voleb, aby zabránil vlivu silných. Areopágu ponechal pouze hrdelní soudnictví. Lidem bez práce poskytoval výdělek pomocí veřejných prací. Snažil se o smír se Spartou a o svolání mírového kongresu všech řeckých obcí. Athény se staly duševním střediskem celého Řecka. V době sepsání knihy žily v Řecku tyto významné osobnosti: Anaxagoras, Sofoklés, Hérodotos, Eurípidés, Démokritos, Sókrates, Polygnot z Thasu a Hippokratés.
Čína
V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou. Čína prožívala část období Východní Čou, nazývaného obdobím Jara a podzimu. Období Jara a podzimu však bylo již ve svém závěru a Čína přecházela do období Válčících států. Významnou události v období kolem roku 450 př. Kr. byl rozpad království Tin na tři knížectví Chan, Wej a Čao (453 př. Kr.), kterým začal přechod do období Válčících států. Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patří pozorování Halleyovy komety (467 př. Kr.) a výpočet délky solárního roku 365 a 1/4 dne (444 př. Kr.). Z významných osobností starověké Číny lze do období sepsání knihy Kronik zařadit filosofa Muo-ti a tesaře, vynálezce, politika a státníka Lu-Pana (507 - 440 př. Kr.).
Palestina
Na začátku období sepsání knihy byl perským králem Artaxerxem I. zplnomocněn Nehemiáš k opravě Jeruzalémských hradeb. V tomto období pravděpodobně působil v Judsku kněz Ezdráš. Období perské nadvlády bylo pro Izraelity dobou míru. Oficiálním jazykem perské správy byla aramejština. Aramejštinu přebírali i Izraelité, i když hebrejština se dále držela jako hovorový jazyk a jako jazyk pro přepis biblických textů.
Indie
V době sepsání knihy byla společnost na území Indie ovlivňována zejména novým duchovním směrem, buddhismem, jehož zakladatel se jmenoval Gautama Siddártha. Známý je pod jménem Buddha (což znamená Probuzený). Narodil se kolem roku 563 př. Kr. v Lumbiní na indicko-nepálském pomezí a zemřel v roce 483 př. Kr.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie
Druhý chrám, [on-line], Poslední aktualizace 13. 7. 2014 [Citováno 15. 10. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Druhý_chrám
Dynastie čínské historie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Chrám v Bibli, Marie Klašková, [on-line], Poslední aktualizace 24. 11. 2006 [Citováno 15. 10. 2014]. Dostupné na: http://www.bible-cz.org/bibl_lit/725b.html
Lu-Pan , [on-line], Poslední aktualizace 5. 4. 2013 [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lu_Pan
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 19. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Válčící státy, [on-line], [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cina.yin.cz/historie/valcici-staty/
Ostatní dokumenty
DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Praha: nakladatelé Toužimský a Moravec, 1947
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká, Díl první, Svazek I., Genesis – Judit, Redigoval Antonín Podlaha. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého", 1917
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7