Paleografie

Je pomocná věda historická zabývající se vývojem písma, číslic a dalších grafických znaků, jakými jsou ligatury a zkratky. Dále zkoumá způsoby psaní, vývoj psacích látek apod. Patří mezi nejdůležitější pomocné vědy historické, protože je nezbytná pro četbu starých rukopisů.Původně zkoumala především texty psané písmem latinkou bez ohledu na použitý jazyk. Teprve postupně se její zaměření rozšířilo na další písma (řecké, písma slovanských jazyků atd.). Proto se paleografie rozlišuje podle toho, jaké písmo zkoumá: latinská, řecká, ruská, arabská apod.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Paleografie [on-line], Poslední aktualizace 2. 10. 2012. [Citováno 10. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Paleografie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Palimpsest

Palimpsestem se nazývá opakovaně použitý pergamen. Po celou historii byla největší nevýhodou pergamenu jeho vysoká cena. Aby se materiálem šetřilo, často se prováděla reskribace - z jednoho listu se vyškrabal původní text a list se použil znovu. Vyškrabané pergamenové listy, tzv. palimpsesty, jsou dnes zajímavými historickými dokumenty, protože speciální lampy umožňují přečtení původního vyškrabaného textu (staršího a tedy zpravidla historicky cennějšího).

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pergamen [on-line], Poslední aktualizace 18. 9. 2012. [Citováno 11. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Palimpsest#Palimpsest


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Panteismus

Termín, poprvé použitý začátkem 18. stol., označuje každou nauku, která tvrdí, že Bůh žije i ve všech věcech, takže v Bohu jsou obsažena absolutní bytí i živá a tvůrčí příroda. Prvky panteismu, který byl během staletí různě vykládán, byly součástí některých východních náboženství a monismu předsokratovských řeckých filosofů, a následně pak materialistického stoicismu. Svého vrcholu dosahuje panteismus u Spinozy, který tvrdil že věci a bytosti jsou čisté přechodné způsoby a že svět a Boží podstata jsou totožné. Němečtí idealisté přijímají Spinozovo ztotožnění Boha s přírodou (Deus sive natura - Bůh či příroda). Tvrdí však, že souhrn je v procesu neustálého vznikání, postupného tvoření se, v němž - absolutno rozvíjí své božství.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Panteismus [on-line] [Citováno 12. 7. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/panteismus/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Panteon

Panteon je zejména v antice označení pro chrám zasvěcený všem bohům. Přeneseně se používá i pro soubor bohů (např. řecký panteon, germánský panteon) nebo pro pohřebiště předních osobností.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pantheon [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2012. [Citováno 7. 3. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pantheon_(rozcestník)


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Papež

Je hlava katolické církve. Papež je suverénem Vatikánu a také zároveň nejvyšším představitelem římskokatolické církve a biskupem města Říma. Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec[zdroj?] (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Papež [on-line], Poslední aktualizace 4. 10. 2012. [Citováno 16. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Papež


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Papias z Hieropole (Papiáš) cca 65 - cca 140

Byl prvokřesťanský biskup v Hierapoli (dnešní Pamukkale v Turecku). O jeho životě není známo téměř nic a jeho dílo „Výklad slov Páně“ (Logión kyriakón exegésis) se ztratilo. Zachovaly se jen stručné citáty u Irenea z Lyonu a u Eusebia, které jako nejstarší svědectví o evangeliích mají velký význam. Papias totiž sbíral osobní svědectví starších, přímá i nepřímá, o Ježíšově životě. O vzniku evangelií cituje Eusebius z Papiase toto: „Matouš psal výroky Pána v hebrejštině, a každý, kdo je překládal, překládal je jak dovedl nejlépe“.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Papias [on-line], Poslední aktualizace 13. 4. 2012 [Citováno 1. 1. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Papias


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Papyrus

Je psací materiál, sloužící k zápisu textů. Základní surovinou pro výrobu byla stébla šáchoru papírodárného, který rostl a byl těžen ve starověkém Egyptě. Zde také se soustředila výroba papyru, i když se pak vyvážel do celého středomoří a byl preferovaným materiálem v celém antickém světě. Nejstarší papyry popsané hieroglyfy jsou doloženy z konce 4. a z 5. dynastie (cca 2630 př. Kr.). Papyrus se používal až přibližně do roku 1100 po Kr.. Papyrus byl od přibližně 2. století po Kr. nahrazován novým psacím materiálem, pergamenem. I když se papyry používaly ve starověku snad všude, dochovaly se jen tam, kde vládne suché klima; na jiných místech se papyrus rozpadá. Nejvýznačnější papyrové nálezy tedy pocházejí především z Egypta.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Papyrus [on-line], Poslední aktualizace 19. 6. 2011. [ [Citováno 29. 8. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Papyrus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Parafráze

je výstižné a jasné vyjádření nějakého stavu nebo převyprávění textu vlastními slovy. Parafrázi můžeme uvést slovy „to znamená, že“ například: Oba jsou jako dvojčata, to znamená, že jsou si podobní jako vejce vejci. Parafráze může být také citát, který převyprávíme a interpretujeme vlastními slovy.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Parafráze [on-line], Poslední aktualizace 3. 6. 2012. [Citováno 4. 12. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Parafráze


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Paraklétos

Znamená ten, který je přivolán na pomoc, ten, který je vzýván, z toho v latině paraclitus. Obvykle se překládá jako zastánce, obhájce, utěšitel. U křesťanů označení pro Ducha svatého a Ježíše.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Parakletos [on-line], [Citováno 15. 7. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/parakletos/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Paulus Sergius Lucius  1. století

Místodržitel (prokonsul) na Kypru za vlády císaře Claudia. Na I. misijní cestě apoštola Pavla od něj přijal křesťanství.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Sergius Paulus [on-line], Poslední aktualizace 26. 2. 2013. [Citováno 6. 3. 2013]. Dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/Sergius_Paulus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pavel  ,apoštol ? - 67

Narodil na začátku našeho letopočtu v Tarsu v Kilíkii. Při obřízce obdržel jméno Šavel - „vytoužený, vyprošený od Jahveho“. Pavel je jeho druhé osobní jméno jakožto římského občana. Vyšší vzdělání získal v Jeruzalémě, kde se stal učitelem Zákona.

Šavel se s Ježíšem nesetkal během jeho pozemského života. V Jeruzalémě stává horlivým pronásledovatelem křesťanů, považuje za odpadlíky od židovství. Účastnil se kamenování jáhna Štěpána, od velekněze si pak vyžádal pověření přivést křesťany z Damašku v poutech do Jeruzaléma. Splnění tohoto úkolu však překazí rozhodující událost Pavlova života: na cestě do Damašku se mu zjeví vzkříšený Kristus a vyvolí si ho za apoštola mezi pohany. Hned v Damašku Šavel přijímá křest, zdolává postupně nedůvěru ostatních, kteří ho znali jako pronásledovatele, a hlásá, že Ježíš je Boží Syn. Začíná se nejdůležitější období Pavlova života: jeho tři velké misijní cesty V letech 47–48 se vydává na první cestu na Kypr a do jižních provincií Malé Asie. Zde zakládá církevní obce a zakouší první velké obtíže při hlásání evangelia. Druhou misijní cestu absolvoval v letech 49–52. Přes Malou Asii se dostává až do Evropy, kde zakládá významné křesťanské obce v městech Filipy, Soluň, Athény, Korint. Během své třetí cesty v letech 53–58 pobýval Pavel v Efezu, kde byl ve svém poslání poměrně značně úspěšný. Kvůli pronásledování musel odejít z Efezu přes Makedonii do Korintu a dále přes Makedonii, Troadu, Milét, Tyros a Caesareu se vrací do Jeruzaléma. V Jeruzalémě byl zatčen a dva roky vězněn (58–60) v Caesareji. Hrozí mu židovský soud, a tak při své obraně využívá toho, že je římským občanem, a odvolává se k císaři. V Římě je Pavel jako vězeň dva roky v letech 61–63, může se však poměrně volně pohybovat. Podle náznaků v tzv. pastorálních listech a podle církevní tradice byl Pavel z vězení v Římě vysvobozen a měl hlásat evangelium v Hispánii. Pak je apoštol zatčen (v Malé Asii, buď v Troadě, nebo v Efezu) a převezen do římského vězení. Zde byl r. 67 popraven mečem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pavel [on-line], [Citováno 5. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/pavel/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Peklo

je pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s vírou v posmrtný život. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická krajina či podzemní království, kde dočasně či trvale trpí duše zemřelých za své viny. Přeneseně může pojem peklo označovat za místo, popřípadě stav, které přináší utrpení duševní i fyzické a z něhož není úniku.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Peklo [on-line], Poslední aktualizace 7. 6. 2011. [Citováno 13. 7. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Peklo


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pelagius  cca 350 - cca 420

Pelagius se narodil v Británii a zemřel patrně v Egyptě ve dvacátých letech 5. století. Kolem roku 384 se objevil vŘímě a pobýval tam až do roku 410. Těšil se velké vážnosti pro přísné mravní zásady. Před Vizigóty uprchl do Afriky a tam se dostal do konfliktu s Augustinem pro svou nauku o milosti, tzv. pelagianismus, jejíž závadnosti si až do té doby nikdo nevšiml. Vlastní boj o pelagianismus se odehrával na Západě za nepřítomnosti Pelagia.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pelagius [on-line], [Citováno 17. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/pelagius/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pentateuch

Pentateuch se nazývá prvních pět knih Bible. Jsou to knihy Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteronomium. Také se jim říká Knihy Mojžíšovy.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pentateuch [on-line], Poslední aktualizace 5. 4. 2013. [Citováno 15. 4. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tóra


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pesach

je nazýván Svátkem nekvašených chlebů. Byl pevně stanoven na 14. nisan, na památku vysvobození Izraelitů z otroctví v Egyptě. Připomíná jim též usmrcení prvorozených Egypťanů a začátek odchodu - exodu z Egypta. Podle židovské Tóry Izraelci opustili Egypt tak rychle, že jim nestačilo vykvasit těsto k pečení chleba. Upekli proto chléb z nekvašeného těsta.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Velikonoce [on-line], [Citováno 19. 1. 2012], Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/velikonoce/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pergamen

Je nevydělaná při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější. Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se dle starověkých pramenů začal vyrábět. S jeho výrobou se začalo za doby vlády krále Eumena II. (197-159 př. n. l.), kdy byl podle pramenů zakázán dovoz papyru. Později se stal obecně výlučnou psací látkou až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pergamen [on-line], Poslední aktualizace 18. 9. 2012. [Citováno 24. 9. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pergamen


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Perikopa

Z řec. perikopé, „vyříznutí“. Jde o výňatek, úryvek, vybraný z některé knihy Písma svatého pro četbu při bohoslužbě. V prvotní církvi se tak nazýval také biblický důkaz dogmatických výroků.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Perikopa [on-line], [Citováno 5. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/perikopa/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pesimismus

Pesimismus (z lat. pessimum, to nejhorší), česky škarohlídství znamená obecný postoj a přesvědčení, že věci jsou špatné nebo zlé a budou patrně ještě horší. Lze jej popsat také jako názor, že zlo stejně nakonec převládne nad dobrem.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pesimismus [on-line], Poslední aktualizace 25. 5. 2011. [Citováno 4. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pesimismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pešita

Pešita - snadná, jednoduchá, je jeden ze starých syrských překladů Bible, pocházející ze začátku 9. století. Je dodnes používán jako standardní a oficiální překlad v syrsky hovořících (východních) církvích. Nový zákon Pešity neobsahuje několik knih, považovaných obvykle za kanonické; jsou to: 2. a 3. list Janův, 2. list Petrův, List Judův a Zjevení Janovo. Tyto knihy nejsou součástí kánonu syrských církví, které používají Pešitu. Z jazykového hlediska se v případě Nového zákona nejedná o zvláštní, nový překlad, ale o revizi starosyrského překladu, která se snaží o přesnější shodu s řeckým originálem. Tato revize proběhla přibližně v 5. století a nestřetla se s žádným vážnějším odporem. Dělení textu na kapitoly pochází přibližně z 6. století.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pešita [on-line], Poslední aktualizace 8. 3. 2013. [Citováno 15. 3. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pešita


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Platón  427 - 347 př. Kr.

Řecký filosof, pedagog a matematik. Platón založil athénskou Akademii, která pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšími poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou:rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním, ctnost a možnost výchovy ke ctnosti, spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce, dobro jako konečný cíl člověka i obce.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Platón [on-line], Poslední aktualizace 9. 11. 2011 [Citováno 15. 11. 2011], Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Platón


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Plútarchos  cca 46 – 127

Významný řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl. Plútarchos v mládí hodně cestoval po tehdy známém světě – osobně poznal Řecko, Egypt, Malou Asii, několikrát navštívil Řím. Studoval v Athénách, Korinthu a v egyptské Alexandrii a získal velmi kvalitní vzdělání. Ve starověku bylo známo 227 jeho literárních prací, do současnosti se dochovalo jen asi 150. Jeho hlavním historickým dílem jsou Životopisy slavných Řeků a Napsal také mnohá díla, která se věnovala literatuře, přírodovědě, filozofii, matematice, náboženství a dalším oborům.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Plútarchos [on-line], Poslední aktualizace 29. 7. 2011. [Citováno 29. 8. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Plútarchos


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pohan

je výraz používaný dnes především v křesťanské kultuře v podstatě pro vyznavače všech před-křesťanských polyteistických náboženství vyznávaných zejména v oblasti Evropy (ale nejenom tam), mnohdy označovánch také pod pojmem stará víra, starověrectví či starověří. Jedná se o náboženství a kulty zahrnující různé bohy, nadpřirozené bytosti, přírodní duchy, duše předků apod., které vyznávali především staří Germáni, Slované, Keltové, Římané a jiné národy a kultury. Slovo „pohan - pohanství“ se též objevuje v českém překladu Bible, a slouží k označení semitských národů, Řeků, Římanů a dalších národů, kteří na rozdíl od monoteistických Židů (a křesťanů) stále vyznávají polyteismus, neboli „mnohobožství“.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pohanství [on-line], Poslední aktualizace 10. 8. 2012. [Citováno 28. 1. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pohané


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pokušení

Pokušení je teologický pojem označující nutkání člověka dělat něco zlého, tj. určitou činnost v rozporu s morálními, popř. právními normami. Může tedy znamenat vystavení zkoušce nebo svádění ke zlu. Člověk je atraktivitou dotyčné činnosti vystaven pokušení tyto normy překročit a spáchat tak hřích; pokud však pokušení odolá, dokáže tím, že je dostatečně mravně silný, a posílí tím své pozitivní psychické vlastnosti.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pokušení [on-line], Poslední aktualizace 24. 8. 2012 [Citováno 26. 11. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pokušení


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Polykarp ze Smyrny  cca 69 - ? 23. 2. 155

Je nejmladším ze skupiny nejstarších církevních spisovatelů, kterou nazýváme „apoštolští otcové“, patří ke generaci, která se seznamovala s učením apoštolů přímo. Podle církevní tradice apoštol Jan učil Polykarpa a ustanovil ho biskupem ve Smyrně. Polykarp se zasloužil o vyloučení marcionistů z církve, byl umučen ve věku 85 let. Za autora této zprávy se označuje Marcion.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Polykarp ze Smyrny [on-line], [Citováno 28. 1. 2013] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/polykarp-ze-smyrny/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Polyteismus

česky mnohobožství je představa víry většiny historických i současných náboženství. Polyteismus zná více bohů jako samostatné bytostné osobnosti, které požívají úcty a kultu. Konkrétní člověk ovšem obvykle uctívá (pravidelně) jen jednoho boha, nejčastěji toho typického pro jeho povolání. V mytologiích polyteistických náboženství, bývají bohové obvykle povahou i svým přístupem blíže smrtelníkům než ti z monoteistických náboženství. Vypadají často podobně jako lidé, hádají se, mohou cítit lásku nebo žárlivost, mohou mít děti - a to jak mezi sebou, tak se smrtelníky. Ve státech s polyteistickým náboženstvím se často panovníci prohlašují za bohy či potomky bohů.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Polyteismus [on-line] [Citováno 18. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Polyteismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pompeius Gnaeus Magnus  29. 9. 106 př. Kr. - 28. 9. 48 př. Kr.

Někdy zmiňován jako Pompeius Veliký, byl význačný vojevůdce a méně obratný politik na sklonku existence římské republiky. Za jeho vojenské úspěchy, mu diktátor Lucius Cornelius Sulla udělil spolujméno (čestné jméno za „příjmení“) Magnus. Pompeius vystupoval jako úhlavní soupeř Marca Licinia Crassa a spojenec Gaia Julia Caesara. Tito tři muži ovládli politickou scénu v době pozdní římské republiky, když spolu uzavřeli tzv. první triumvirát. Po Crassově smrti se vzájemný vztah mezi Pompeiem a Caesarem změnil v nepřátelství, které posléze přerostlo v občanskou válku, v níž se utkali o vládu nad římským státem. Pompeius, nakonec Caesarovi podlehl. Nato uprchl do Egypta, kde byl úkladně zákeřně zavražděn.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pompeius [on-line], Poslední aktualizace 2. 5. 2011. [Citováno 15. 7. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pompeius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pontský Pilát  1. století

Pilát Pontský je chybně počeštěná verze latinského Pontius Pilatus. V letech asi 26-36 n. l. byl římským prefektem provincie Judea. Flavius Iosephus a Filón Alexandrijský jej líčí jako tyrana a nepřítele Židů bez pochopení pro jejich zvláštní náboženské tradice. Židovské obyvatelstvo také popudil, když při stavbě akvaduktu čerpal peníze z chrámového pokladu. Pilátův brutální postup vůči Samařanům nakonec vedl k jeho sesazení - roku 36 byl nahrazen Marcellem. Podle Eusebia byl za Caligulovy vlády Pontský Pilát donucen spáchat sebevraždu. Pontius Pilatus je však znám především jako člověk, který podle kanonických evangelií odsoudil Ježíše Krista. Roku 1961 byl v Cesareji Přímořské nalezen nápis: „Obyvatelům Caesareje Pontský Pilát, prefekt Judska.“

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pilát Pontský [on-line], Poslední aktualizace 3. 11. 2012. [Citováno 11. 2. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pilát_Pontský


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Potrat

Umělý potrat nebo také umělé ukončení těhotenství (nesprávně interrupce nebo přerušení těhotenství) je úmyslné zabití počatého, nenarozeného lidského jedince. Protože se jedná o zabití lidského tvora naprosto bezbranného, jde o čin zavrženíhodný. Nic na tom nemění, že je zákonem povolený. Umělý potrat se provádí chirurgicky nebo pomocí chemických látek. Do umělých potratů nejsou obvykle zahrnovány následky použití tzv. abortivní antikoncepce (většina hormonální antikoncepce a nitroděložní tělísko zabraňující uhnízdění plodu v děloze), likvidace zygot a embrií vzniklých při umělém oplodnění, i když výsledek je stejný - smrt lidského jedince. Následkem umělého potratu je často fyzické poškození ženy (neplodnost, spontánní potraty) a poškození psychické (postabortivní syndrom). Celospolečensky vede umělý potrat k neúctě k životu a je předstupněm k legalizaci eutanázie.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Umělý potrat [on-line], Poslední aktualizace 17. 10. 2012. [Citováno 5. 2. 2013]. Dostupné na: http://www.katopedia.cz/index.php?title=Umělý_potrat

Interrupce [on-line], Poslední aktualizace 29. 11. 2012. [Citováno 26. 1. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pouť

Náboženský zvyk navštěvovat místa milosti, ostatky, zázračné obrazy světců nebo prameny, je prokázán v mnoha náboženstvích. Poutě vznikly z víry, že modlitba na určitých svatých místech je zvláště účinná. Cesty na taková místa jsou známy u Řeků a Římanů, u Egypťanů, Peršanů a Indů. Židé cestovali o velkých svátcích do Betelu, ke schránce úmluvy a do chrámu. Muslimové putují do Mekky, kde konají obřady haddže. V křesťanské církvi se podnikaly od 4. stol. cesty k posvátným místům v Palestině. Také ještě dnes jsou prosebné průvody se zřeknutím se pohodlí při cestování výrazem lidové zbožnosti.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pouť [on-line], [Citováno 8. 6. 2012], Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/pout/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pověra

Pověra je víra v neexistující jevy nebo bytosti, která v rozporu s racionálním myšlením a bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pověra [on-line], [Citováno 5. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pověra


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Presbyter

V křesťanství vysvěcená (ordinovaná) osoba pověřená kázáním, vyučováním, pastýřskou péčí o věřící a vedením liturgie, to vše pod správou biskupa. Presbyteři jsou běžně označováni jako kněží, i když knězem v plném slova smyslu je biskup. V protestantských církvích jsou presbyteři voleni a nikoliv svěceni; obvykle laičtí zástupci sboru, kteří spravují sbor spolu s kazatelem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Presbyter [on-line], [Citováno 7. 3. 2013]. Dostupné na: http://leccos.com/index.php/clanky/presbyter


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Probuzení

- Bódhi v buddhismu označuje zážitek probuzení nebo osvícení. Pojem osvícení pravděpodobně vznikl z meditačních zkušeností, kdy ve fázi hluboké kontemplace zaplaví praktikujícího jasné světlo a tím se praktikující probudí z iluze samsáry. Dle buddhismu je nutné realizovat probuzení vlastními zásluhami. Není nikdo jiný, kdo by nás mohl svou mocí osvítit, nebo nějakým jiným způsobem očistit a předat nám tak své vlastní intuitivní poznání. Ani výraz probuzení není nutně spojen s představou, že nás musí někdo nebo něco probudit. Slovo probuzení se jeví jako vhodné také proto, že implikuje představu člověka probuzeného ze snu. Právě samsára, čili koloběh neustálého znovuzrozování, je v buddhismu často přirovnáván ke snu, o němž si myslíme, že je skutečný a z něhož je nutné se probudit.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Bódhi [on-line], Poslední aktualizace 23. 1. 2011. [Citováno 4. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bódhi


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Prokopius z Caesareje  cca 500 – cca 565

Byl významný byzantský historik a učenec, známý především svým dílem o byzantsko-perských, byzantsko-vandalských a byzantsko-ostrogótských válkách za vlády císaře Justiniána I.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Jordanes [on-line], Poslední aktualizace 23. 3. 2012. [Citováno 22. 4. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Prokopios_z_Kaisareie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Prorok

Hebrejsky nábi, „ten, kdo mluví za někoho“. V Bibli byli proroky charismatické osoby, které na základě zvláštního Božího povolání se stávají posly jeho slova. Mohou také ohlašovat budoucnost, ale především vykládají Boží přítomnost v dějinách. Jejich specifickým posláním je zvláště vyzývat lid - Izraele k věrnosti - smlouvě, která ho spojuje s Bohem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Prorok [on-line], [Citováno 6. 4. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/prorok/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Proroctví

Na rozdíl od dnešního pojetí se nejedná o člověka, jenž by předvídal budoucnost, ale o Božího prostředníka, o člověka (muže nebo v starších textech i ženu), který zprostředkovává styk mezi Bohem a lidmi. To má dva aspekty:

Největším prorokem podle biblického podání a vzorem všech ostatních proroků je Mojžíš, který mluvil s Bohem tváří v tvář a skrze nějž dal Bůh svému lidu zákon. Dalším významným prorokem je Eliáš, který nezemřel, ale byl vzat přímo k Bohu v ohnivém voze.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Prorok [on-line], Poslední aktualizace 25. 10. 2012. [Citováno 4. 12. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Prorok


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pythagoreismus

Je filosofická esoterní škola určená výhradně pro úzký okruh zasvěcených, nebo privilegovaných lidí. Založil kolem roku 530 př. n. l. filosof Pythagoras. Vychází z esoterických úvah o významu čísel. Pythagorovi stoupenci a následovníci - pythagorejci ovšem původní témata bohatě rozvíjeli, své vlastní výsledky rádi připisovali svému mistrovi, překryla pythagorejská tradice Pythagora samého. Z jeho spisů se nezachovalo téměř nic, a co se mu připisuje, je většinou pozdějšího, novoplatónského původu. Škola zanikla ve 4. století př. n. l.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pythagoreismus [on-line], Poslední aktualizace 19. 7. 2011 [Citováno 15. 11. 2011], Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pýthagorejci


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pastýřský list

V římskokatolické církvi dopis biskupa nebo ordináře ve věcech duchovní správy, určený buď kléru, nebo všem věřícím diecéze. Čte se při nedělních bohoslužbách.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pastýřský list [on-line], Poslední aktualizace 29. 8. 2006. [Citováno 11. 7. 2013]. Dostupné na: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=70958&s_lang=2&title=past%FD%F8sk%FD%20list


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Prokonzulární provincie

Konzulům po skončení jejich ročního úřadování přidělována provincie, kterou spravovali jménem Senátu a lidu římského. Prokonzul byl římským úředníkem, který už nebyl konzulem, ale měl konzulskou pravomoc. Příslušnou provincii si konzulové vybírali ještě před skončením svého úřadu. Jejich konzulské imperium se změnilo na prokonzulské a z konzulů se následně stali prokonzulové, kteří v zájmu Říma spravovali jednu (či více) provincií. Uplatňování prokonzulského imperia v jiné provincii než ve svěřené bylo nezákonné. Prokonzul měl navíc zakázáno opustit svoji provincii před skončením funkčního období nebo před příchodem svého nástupce. Výjimečně mohl senát udělit zvláštní povolení. Místodržitelé setrvávali v provincii většinou jeden až dva roky.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Římský konzul [on-line], Poslední aktualizace 21. 6. 2013. [Citováno 12. 9. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Římský_konzul#Prokonzul


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Patmos

Patmos je malý ostrov v Egejském moři ležící mezi ostrovy Leros a Ikaria, asi 70 km od Milétu. Má asi tři tisíce obyvatel. V roce 95 za vlády římského císaře Domitiana byl na ostrov vypovězen svatý Jan. Jan byl učedníkem Krista a autorem jednoho z evangelií. Právě na tomto ostrově měl mít vidění, které později zaznamenal v knize Zjevení Janovo v jeskyni Apokalypsy. Jeskyně se dochovala v nezměněné podobě, můžeme tu vidět i výstupek, kde sv. Jan spával. U jeskyně byl vybudován klášter Apokalypsy.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

 Patmos [on-line], Poslední aktualizace 28. 3. 2013. [Citováno 12. 9. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Patmos


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Protestanté

Jsou členy církve, sekty nebo náboženské skupiny v západním křesťanství, které se odvolávají na reformaci 16. stol. a odmítají v zájmu křesťanské svobody nárok římskokatolické církve, reprezentovat jedinou legitimní podobu křesťanské církve.  Protestantismus je specificky moderní pojem, který lze prokázat sice už v pozdním 16. a 17. stol., dosahuje však svého významu teprve v osvícenství 18. stol. Pojem má proti katolicismu vyjadřovat teologickou, náboženskou a kulturní pospolitost reformačních církví, jakož i sekt a malých náboženských společenství, vyznačovaných reformací, na rozdíl od římskokatolické církve, která je právně a hierarchicky vyznačována papežským primátem a církevním právem. Lze rozlišovat sedm hlavních skupin: luteránství, které má původ ve wittenberské reformaci Martina Luthera; kalvinismus neboli reformovaný protestantismus, který se vztahuje k švýcarské, event. hornoněmecké reformaci Jana Calvina, Huldrycha Zwingliho a Martina Bucera; anglikanismus, který je založen na tom, že r. 1534 se anglický král Jindřich VIII. zřekl papeže a tím se konstituovala právně samostatná "Church of England" (církev Anglie); menší sekty, vzniklé v době reformace, jako Schwenkfeldští, Mennonité a Unitáři, i pozdně středověké reformní skupiny, posílené reformací, tj. valdenští a Jednota bratrská; protestantská svobodná společenství, usedlá zejména v anglosaském světě, independenti, baptisté, kvakeři a metodisté, jakož i různé nové sekty, vyznačované probuzeneckým hnutím 18. a 19. stol., jako např. armáda spásy; unionované církve, které vznikly především v Německu v raném 19. stol. ze splynutí luteránských a reformovaných církví, motivovaného zčásti státně politicky; konečně četné "mladé církve" v zemích třetího a čtvrtého světa, které vznikly vnějšími misiemi 19. a 20. stol. a snaží se vyvinout od 60. let vlastní teologickou a nábožensko-kulturní identitu.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Protestantismus [on-line], [Citováno 3. 12. 2013]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/protestantismus/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pastor

Je titulem duchovních v některých protestantských církvích; někdy se používá i jako obecný název pro protestantské duchovní. Používá se hlavně v anglicky mluvících zemích. Zaznívá v něm důraz na pastoraci, čili pastýřské vedení členů církve. V českých zemích se titul pastor používal pro evangelické duchovní v době toleranční. Proto byl ve 2. polovině 19. století v evangelické církvi opuštěn jako symbol nerovnoprávnosti. Udržel se pouze ve sborech na Těšínsku a je dodnes oficiálním titulem ordinovaných služebníků Slezské církve evangelické a. v. Kromě toho jej zpravidla užívají členové církví letničního typu, například v Apoštolské církvi nebo Křesťanských společenstvích. (Církve reformovaného typu, například Církev bratrská zpravidla používají termín kazatel. V Českobratrské církvi evangelické je používán termín farář. Tyto tituly jsou zpravidla užívány ve spojení se slovem „bratr“ nikoli tedy „pane kazateli“, ale „bratře kazateli“, nikoli „pane faráři“, ale „bratře faráři“. Tento způsob oslovování souvisí s protestantskou teologií, která mluví o všeobecném kněžství. Pastoři, kazatelé či faráři jsou sice „vysíláni do služby“, „ordinováni“ a „instalováni“, ale nejsou svěceni a nejsou také považováni za pokračovatele starozákonního kněžstva.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pastor [on-line], Poslední aktualizace 10. 3. 2013. [Citováno 3. 12. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pastor


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pokání

Podle křesťanského chápání nabízí Bůh pomoc člověku k tomu, aby se odvrátil od hříchu, který ho dělí od Boha. Toto obrácení není vlastním výkonem hříšníka a není na ně žádný nárok. Spíše je milostí Boha, který stále znovu daruje osvobozující zkušenost své lásky, jež se projevuje s konečnou platností ve smrti z lásky a Ježíšově vzkříšení. Neusmiřuje se Bůh, jako např. při obětních úkonech, nýbrž člověk se uvádí do nové svobody a společenství. Předpokladem pokání je lítost. Litující křesťan, který se dá znovu pohnout Duchem Ježíše, získává nové myšlení, které ho uschopňuje ke správnému poměru k bližním, okolí a sobě samému. Ježíšovo volání k návratu je v tradici starozákonních proroků, kteří vyžadovali vnitřní obrácení, proti vnějším ceremoniím, jako např. ritu umývání. Formy pokání jsou modlitba, činné milosrdenství, vyznání, smíření, náprava, meditace bible, půst a poutě. Církve mají zvláštní doby, zaměřené k obrácení, jako dny před Velikonocemi, svátky nebo advent. Reálný příslib smíření ve zpovědi má pro katolíka ústřední význam.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pokání [on-line] [Citováno 7. 4. 2014]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/pokani/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Plinius (minor) Gaius Caecilius Secundus 61 - 113

Je známý jako Plinius minor, česky Plinius mladší, byl římský spisovatel a právník. Jako mladý přišel o otce, proto byl vychován matkou a svým strýcem Pliniem starším, který jej adoptoval. Získal řečnické a právnické vzdělání. Jako obhájce se stal poměrně známý. Sloužil jako vojenský tribun v Sýrii, potom se věnoval státní službě. V letech 89 – 90 byl císařovým questorem, 91 – 92 byl tribunem lidu a roku působil ve funkci praetora. Roku 100 zastával konzulát. V letech 111–113 byl císařský legát s prokonzulskou pravomocí provincii v Bithýnii. Za působení v tomto úřadě byl Plinius nucen podílet se na pronásledování křesťanů, jak o tom svědčí jeden z jeho dopisů císaři Trajánovi.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Plinius mladší [on-line], Poslední aktualizace 12. 3. 2014. [Citováno 19. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Plinius_mladší


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pothihus  (Potin) 87 - 177

Pothihus přišel do jižní Galie od smyrenského biskupa Polykarpa a stal se prvním biskupem v Lyonu. Působil i ve Vienně (Vídni).V Lugnumu (Lyonu) v Galii (Francii) v r. 177 bylo na přímý rozkaz Marka Aurelia v místním amfiteátru roztrháno od zvířat cca. 100 křesťanů, v podstatě skoro všichni členové místní církve. Mezi zajatými byl i představený místní lyonské církve, stařičký biskup Potin. Byl přiveden k soudu, ale i přes svých 90 let pevně vyslechl obžalobu a důstojně odpovídal. Na dotaz místodržitele, kdo je křesťanským Bohem, odpověděl: "Budeš-li toho hoden, pak se to dovíš." Hrubě s ním pak cloumali, kopali do něj, takže ho do vězení dotáhli téměř v bezvědomí. Z ran utrpěných při výslechu se nezotavil a na jejich následky o dva dny později zemřel.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Sv. Potin [on-line], [Citováno 30. 3. 2014]. Dostupné na: http://catholica.cz/index.php?id=2445


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Perpetua  cca 180 – 7. 3. 203

Byla příslušnice patricijské rodiny z Kartága, jejíž zápisky z vězení spolu se zprávou o jejím usmrcení se dodnes zachovaly. Perpetua byla vdaná, zřejmě vdova a měla malého syna. Císař Septimus Severus vydal v roce 202 edikt, podle kterého bylo přijetí křesťanství trestné. Perpetua se nedala odstrašit, nadále se hlásila ke katechumenům a odmítala uctívat pohanská božstva. Perpetuu zatkli i s její otrokyní Felicitou a několika dalšími křesťany. Perpetua si zapsala do deníku: „Využili jsme krátkou přestávku cestou do vězení, abychom přijali křest.“ U příležitosti narozenin svého syna uspořádal císař Septimus Severus v obrovské aréně v Kartágu představení šelem, při kterém měli být pro pobavení publika usmrceni křesťané. Pepetua byla předhozena rozdivočelé krávě, která ji však jen porazila, ale nezabila. Perpetuu dobil gladiátor, který jí probodl hrdlo.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Sv. Perpetua a Felicita [on-line], [Citováno 31. 3. 2014]. Dostupné na: http://fatym.com/view.php?nazevclanku=sv-perpetua-a-felicita&cisloclanku=2013050161


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pravoslavná církev

Pravoslaví, pravoslavná církev či ortodoxní církev je křesťanská církev složená z vícero územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich někdy hovoří jako o jediné pravoslavné církvi. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti (různé místní tradice, zvyklosti apod.). Pravoslavná církev zachovává apoštolskou posloupnost a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, koncilech, mezi nimiž má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Nauka pravoslavné církve je v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata (přijatá na západě po roce 1054) jsou většinou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou brání sjednocení římské církve s pravoslavnou církví.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pravoslaví [on-line], Poslední aktualizace 10. 3. 2014. [Citováno 7. 4. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pravoslavní


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pi-Bast  (Bubastis)

Pi-Bast (Bubastis) bylo starověké egyptské město, které leželo ve východní části nilské delty. V jeho blízkosti se dnes nalézá město Zagazig.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Zagazig, [on-line], Poslední aktualizace 26. 11. 2013 [Citováno 7. 12. 2013]. Dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/Zagazig


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Perská říše

Perská říše zde znamená starověký státní útvar (také nazývaný říše achaimenovská), jehož těžiště leželo na území současného Íránu. Zakladatelem říše byl v roce 550 př. Kr. Kýros Veliký (vládl 559 – 530 př. Kr.). Na sklonku vlády třetího perského panovníka Dareia I. patřila k perské říši část Balkánu a Střední Asie, celá Malá Asie, Sýrie, Palestina, Egypt, Mezopotámie a Íránské kraje až k Indii. Na konci 6. století bylo území rozděleno na menší celky, kterým vládli satrapové, pocházející většinou z perské šlechty. Perská říše zanikla poté, co si její území podmanil makedonský král Alexandr Veliký (vládl 336 – 323 př. Kr.)

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Perská říše, [on-line], Poslední aktualizace 2. 8. 2013 [Citováno 26. 1. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Perská_říše


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Partská říše

Partská říše se zformovala za Arsaka I. na území, jehož centrem byl dnešní Írán a o sto let později dosáhla postavení velmoci. Historie říše je poznamenána neustálým vedením válek, především s Římany a kočovníky. Konec říše se datuje kolem roku 220 po Kr. V době největšího rozkvětu se říše rozkládala kromě Íránu na území dnešních států Irák, Pákistán, Afgánistán, Sýrie, Turecko, Arménie, Turkmenistán a Saudská Arábie.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Partská říše, [on-line], Poslední aktualizace 30. 5. 2013 [Citováno 31. 1. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Parthská_říše


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pythágoras ze Samu  580 – 497 př. Kr.

Známý je jako autor poučky o pravoúhlém trojúhelníku a zakladatel sekty pythagorejců. Byl spíše legendární postavou. Nezanechal žádné psané dílo. Co o jeho díle víme, je zprostředkováno hlavně žáky jeho školy.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000 ISBN: 80-238-5708-8


Polygnot z Thasu  cca 500 – 440 př. Kr.

Malíř, přesídlil do Athén, stal se přítelem vladaře Kimona a i z jiných okolností se dá usuzovat, že měl společenské postavení, kterého se do té doby malířům nedostalo. Maloval pro rozličná města, z jeho díla se však nic nedochovalo. Ví se, že to byl Polyglot, který s využitím čtyř základních barev – černé, bílé, červené a okrové – opustil profilové malby. Protože nepoužíval linku, vnesl do svých obrazů prostorový prvek. Na malbách byla patrná snaha zachytit na postavách to nejlepší, co v nich bylo.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

GRANT, Michael. Klasické Řecko, Z anglického originálu The Classical Greeks přeložil Gerik Císař. Nakladatelství BB art, 1999 ISBN: 80-7341-919-X


Pelištejci

Pelištejci (Filištínští) pocházeli pravděpodobně z oblasti Balkánu, odkud odešli nejprve na Krétu a poté, přibližně ve 13. stol. př. Kr. do oblasti Palestiny. Byli dobrými válečníky, uměli zpracovávat železo a používali je na výrobu zbraní. Po svém příchodu do Palestiny přijali pohanské náboženství Kananejců a později přijímali i jiná náboženství. Byli vytrvalými protivníky Izraelitů. V době makabejské Pelištejci mizí, pravděpodobně vlivem splynutí s Izraelity.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

NOVOTNÝ, Antonín. Biblický slovník, [on-line], [Citováno 29. 7. 2015]. Dostupné na: http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Ptolemaiovci - Lágovci  .

Dynastie egyptských vládců makedonského původu.Vládli 323 - 30 př. Kr.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Ptolemaiovci [on-line], Poslední aktualizace 13. 2. 2014 [Citováno 14. 8. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ptolemaiovci


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Ptolemaios I. Sótér  cca 323 – 282 př. Kr.

Byl makedonský generál Alexandra Velikého, který se stal vládcem Egypta a zakladatelem ptolemaiovské (lágovské) dynastie.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Ptolemaios I. Sótér [on-line], Poslední aktualizace 13. 2. 2014 [Citováno 14. 8. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ptolemaios_I._Sótér


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Palestina  (země Filištínská, Pelištejská)

Je územím ležícím mezi Sýrií a Arábií. Je rozděleno řekou Jordánem na dvě části, východní Zajordání a západní Předjordání. Jižní hranici tvoří Egyptský potok, severní hranici pohoří Hermon, východní hranici arabská poušť a západní hranici Středozemní moře.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

NOVOTNÝ, Antonín. Biblický slovník, [on-line], [Citováno 2. 10. 2014]. Dostupné na: http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Pomazaný

O člověku se mluví, že je pomazaný (v náboženském smyslu), když byl potřen Bohem pověřenou osobou posvátným olejem nebo mastí. Ve starozákonní době pomazání obvykle vykonal prorok nebo velekněz a pomazaným byl Bohem vyvolený vladař nebo kněz. V novozákonní době pomazání provádí kněz nebo biskup například při křtu, při udělování darů Ducha svatého (biřmování), při pomazání nemocných, při kněžském svěcení a při jiných příležitostech.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pomazání, [on-line], Poslední aktualizace 18. 7. 2014 [Citováno 9. 10. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pomazání


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Ptolemaios VI.  186 – 145 př. Kr.

Byl egyptským králem z rodu Ptolemaiovců, na trůn nastoupil ve svých šesti letech. Vládl společně se svou matkou Kleopatrou I. a v letech 169 – 164 př. Kr. v triumvirátu (vláda tří osob) ještě se svým mladším bratrem Ptolemaiem VII. Ptolemaios VI. byl zabit ve válce v Sýrii.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Ptolemaios VI., [on-line], Poslední aktualizace 8. 9. 2014 [Citováno 3. 1. 2015]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ptolemaios_VI._Filométor


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Purim

Židovský svátek, který vznikl na památku záchrany Izraelitů před vyvražděním, které měl v úmyslu uskutečnit první perský ministr Haman. Záchranu vymohla na perském králi Asuerovi jeho manželka Ester, schovanka Žida Mordokaje. Původ názvu svátku Purim pochází od slova los, protože losem bylo rozhodnuto datum, kdy má začít vyvražďování Izraelitů.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Kniha Ester, [on-line], Poslední aktualizace 12. 11. 2014 [Citováno 11. 1. 2015]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha_Ester


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Psammetik I.  vládl 644 – 610 př. Kr.

Byl zakladatelem 26. dynastie ve starověkém Egyptě. Obnovil egyptskou samostatnost z núbijské a asyrské nadvlády.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Psammetik I., [on-line], Poslední aktualizace 22. 3. 2013 [Citováno 20. 1. 2015]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Psammetik_I.


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Padibastet Ivládl 818 – 793 př. Kr.

Byl zakladatelem 23. egyptské dynastie, nazývané libyjská. Sídlil v Leontopoli.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

23. dynastie, [on-line], Poslední aktualizace 18. 12. 2014 [Citováno 2. 2. 2015]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/23._dynastie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Perikles  cca 500 – 429 př. Kr.

Pravděpodobně nejvýznamnější athénský státník, zasadil se o rozvoj athénské demokracie. Měl nadprůměrný talent i vzdělání, byl dobrým vojevůdcem. Jeho láska k umění stála za zbudováním Parthenónu, hlavního chrámu antických Athén, zasvěcenému bohyni Athéně. Chrám dodnes zdobí athénskou Akropoli. Současníkem Perikla byl vojevůdce Kimón. Kimón byl po politických změnách v Athénách ostrakizován lidovým soudem a poslán do vyhnanství, Periklés jej však po prohrané válce se Spartou nechal povolat zpět.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Pelikles [on-line], Poslední aktualizace 8. 4. 2015 [Citováno 17. 8. 2015]. Dostupné na: http://www.antickysvet.cz/25899n-perikles


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.