KNIHA PROROKA OZEÁŠE

AUTOR KNIHY

Kniha je v prvním odstavci Hlavy 1 přiřazena Ozeášovi. O Ozeášovi se dle slohu knihy usuzuje, že měl školské vzdělání, a pocházel tedy ze zámožnější rodiny. Často používané obrazy z rolnického prostředí naznačují, že mohl pocházet z venkova.

DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY

Ve verši 1, 4 mluví Ozeáš o blízké době pádu Jehuovy dynastie. Soudí se, že Ozeáš byl činný mezi roky 750 až 736 př. Kr. zřejmě v Severní izraelské říši, jejíž poměry velice dobře zná a která poutá téměř všechnu jeho pozornost.

MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU

Kniha byla napsána na papyrus.

ADRESÁTI KNIHY

Kniha Ozeášova je určena zejména současníkům Ozeášovým.

CÍL KNIHY

Kniha kárá obyvatele Severní izraelské říše pro jejich nevěrnost Bohu, předpovídá tresty, ale i vzbuzuje naději na to, že Bůh Izraelity omilostní.

STRUČNÝ OBSAH KNIHY

Bůh přiměje Ozeáše, aby si vzal za manželku nevěstku Gomeru. Ozeáš s ní má tři děti, kterým podle Boží vůle dá náznačná jména. Jméno prvního syna Jizreél naznačuje, že ukrutnosti nedávno spáchané v rovině Jizreél budou potrestány zánikem dynastie Jehuovy, jméno dcery Nemilovaná nebo Nepolitovaná mělo Izraelitům naznačit, že Bůh už s nimi nebude mít slitování, a třetí dítě, chlapec, svým jménem Ne-můj národ má Izraelitům oznámit, že již nejsou národem, který si Bůh vyvolil. Manželstvím Ozeáše s nevěstkou chtěl Bůh Izraelitům pro jejich nevěrnost naznačit, že se k němu chovají, jako smilná žena. Manželství s nevěstkou, které je oboustranně věrné, má Izraelitům naznačit, že se k Bohu vrátí poté, co zbaveni všech prostředků přestanou hovět modlářství. Bůh skrze Ozeáše vytýká Izraelitům v severní říši modlářství, které vede k úpadku morálnímu, politickému i společenskému. Ozeáš osobitě popisuje rozhořčení Boží a odplatu. V závěrečném povzbuzení je výzva k pokání a příslib odpuštění nevěrnosti Izraelitům.

DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY

Egypt

V době sepsání knihy byla v Egyptě u moci 22. dynastie. Zakladatelem 22. dynastie (vládla 945 - 715 př. Kr.) byl Libyjec Šešonk I. (Sesak). Následovali králové Osorkon I., Šešonk II., Takelot I., Osorkon II., Šešonk III., Šešonk IV., Pimej, Šešonk V. a Osorkon IV. a Takelot II. Přestože Memfis a Tanis byla i nadále správními a politickými centry Egypta, Šešonk I. rozvíjela své rodné město Pi-Bast (Bubastis). V údobí vlády 22. dynastie narůstalo napětí mezi Thébami a bubastskou vládou až k občanské válce v roce 836 př. Kr. 22. dynastie se od roku 818 př. Kr. dělila o vládu nad většinou území Dolního Egypta s 23. dynastií se sídlem v Leontopoli. Před koncem 22. dynastie měl skutečnou moc v Egyptě Tenacht, kníže ze Sají v deltě, zakladatel 24. dynastie. Egypt čelil v roce 728 př. Kr. vpádu z Kuše, která byla původně zdrojem lidí a materiálu pro Egypt, ale stala se samostatným královstvím, uctívajícím Amona. Kušité a zejména jejich král Pianchi viděl v Tenachtovi hrozbu pro Théby.

Mezopotámie

V době sepsání knihy byla Mezopotámie rozdělena na dvě části. Severní část tvořilo území Asýrie, která prožívala novoasyrské historické období (1000 - 609 př. Kr.). V 9. století př. Kr. Asyřané ovládající pouze původní historické územi na severu Mezopotámie postupně dobývali a připojili aramejské státy podél Eufratu a v severní Mezopotámii. V 8. století př. Kr. obsadili i Sýrii a Palestinu a státy na severozápadě, severu a východě. Největší rozsah měla Asýrie po dobytí Egypta v roce 671 př. Kr. Dobyté Babylonii ponechali Asyřané značnou volnost a ctili její kulturu, což však Babyloňané zneužívali a často se bouřili. Na rozsáhlém multietnickém území byla „úřední“ řečí aramejština. V 9. století přešla správa území, původně spravovaného domácími dynastiemi, pod asyrské guvernéry. Nežádoucí nárůst samostatnosti guvernérů řešil Tiglatpilesar III. reformou správy říše. Po skončení vlády významného panovníka Aššurbanipala říše upadá. Roku 626 př. Kr. se odtrhl Babylon a vzniklá novobabylonská říše si původní velkoasyrské území dělí s médskou říší v letech 614 - 609 př. Kr. Jižní část Mezopotámie tvořilo území Babylonie. V období 1000 - 625 př. Kr. se v Babylonii vystřídalo u vlády vícero dynastií a politický význam Babylonie byl nízký. Zůstala však díky obchodu bohatou zemí. Za asyrského krále Tiglatpilesara III. se stala Babylonie součástí Asýrie. Na podmaněném území však docházelo k častým vzpourám. Město Babylon bylo úplně zničeno v roce 689 př. Kr. při bojích proti aramejsko-chaldejským kmenům, jejichž vůdcové vzpoury organizovali.

Řecko a Kréta

V době sepsání knihy Řecko procházelo obdobím trvajícím přibližně od roku 800 do roku 500 př. Kr. Pro období je charakteristický vznik a rozkvět městských států – poleis, kterých bylo několik set. Nejvýznamnějším z nich byly Athény, původně vesnice. Největším městským státem byla Sparta. Athény se staly kulturním centrem, kde se shromáždili nejlepší básníci, dramatici, filozofové a sochaři. Rozkvět byl pravděpodobně podmíněn tím, že Řekové dokázali využít znalostí nabytých v Orientu. Rozkvět byl doprovázen i krvavými konflikty. Příčiny konfliktů byly zejména v bezuzdné touze po moci a po bohatství. Na sklonku 2. poloviny prvního tisíciletí př. Kr. se začalo Řecko, zatím nepřímo, střetávat s perským impériem, když perský král Kýros II. Veliký postupně ovládl maloasijská iónská města a přilehlé ostrovy. Evropského území Řecka se zatím Peršané nedotkli. V době sepsání knihy žily v Řecku významné osobnosti Solón a Tháles z Milétu.

Čína

V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou. Čína prožívala období Západní Čou, které v roce 771 př. Kr. přešlo do části období Východní Čou, nazývaného obdobím Jara a podzimu. Mezi významné události období 930 - 587 př. Kr. patřily nájezdy severních národů (827 - 782 př. Kr.), invaze barbarů do Šen-si, kdy Čouové opustili hlavní město v údolí Wej a přemístili se do Luo-jangu. Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patřil výskyt prvních nápisů na bronzových nádobách, vznik nejstarších náboženských hymnů Knihy písní (Š-ting), počátek datované čínské historie (841 př. Kr.), počátek dějin zachycených v Kronice Čchinů (753 př. Kr.) a počátek Kroniky státu Lu (722 př. Kr.).

Palestina

V době sepsání knihy bylo Izraelské království nestabilní a neschopné se postavit systematickému dobývání států Sýrie a Palestiny Tiglat-pilesarem III. Izrael musel platit Asyřanům tribut. Když izraelský král Hóšea po smrti Tiglat-pilesara přestal platit tribut, nový asyrský vládce Salmanaser V. po dvou letech dobývání Izrael přemohl, krále Hóseu odvedl do zajetí a přibližně 27.290 izraelitů odvlekl do Asýrie. To, co z Izraele zůstalo, bylo přeměněno na asyrskou provincii a území bylo obsazeno vyhnanci z jiných částí asyrské říše. Tak zaniklo izraelské království v roce 722 př. Kr.

Judsko bylo od roku 722 př. Kr. po dobu přibližně jednoho století stále konfrontováno s Asýrií. S výjimkou povstání judského krále Chizkiáše bylo Judsko vazalem Asýrie, což mu sice přineslo relativní klid, ale za cenu úpadku tradiční víry v Hospodina. I v Judsku se šířil cizí kult. Politika podřízenosti začala přibližně v letech 735 za krále Achaze, který pochopil, že protiasyrská koalice je odsouzena k neúspěchu, a taky se to potvrzovalo. Náboženské poklesky a úpadek společnosti vůbec pranýřovali Izaiáš a Micheáš a připravovali půdu pro náboženskou nápravu, kterou se snažil zjednat Chizkiáš. Chizkiáš chtěl rovněž náboženské sjednocení se Samařím – Izraelem. Teprve po smrti asyrského krále Sargona II. se, přes varování Izajáše, Chizkiáš rozhodl zapojit do protiasyrské koalice, kterou podporoval i egyptský faraon. Nový asyrský král Senacheríb koalici porazil a Judsko zachránila před zničením skutečnost, že Senacheríbovo vojsko bylo zdecimováno morem. Přesto bylo Judsko Asyřany poničeno.

Indie

V dobách sepsání knihy Indie prožívala tzv. védské údobí trvající od 11. do 6. století př. Kr. Je charakteristické vznikem véd a podle nich pojmenované. Území Indie bylo osídlené převážně Árji, původně kočujícími. Zemědělství a pastevectví bylo pokročilé, existovala znalost hnojiva, rozšířené bylo zpracování kovů včetně železa. Společnost byla rozdělena na čtyři vrstvy. První, nejvyšší vrstva, byli bráhmani. Byli znalci, vykladači a uchovávatelé véd a rovněž prováděli rituál obětování bohům. Druhou vrstvou byli kšatriové – bojovníci, jejichž hlavním úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů. Třetí vrstvou byli vaišjové – pastevci, obchodníci a řemeslníci, kteří materiálně zajišťovali každý kmen. Čtvrtou, nejnižší vrstvou byli šúdrové – příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Měli za úkol sloužit Árjům. Ke konci védského období Árjové postupovali ze severozápadního území Indie směrem na východ do poříčí Gangy. Svědectví o dokončení kolonizace severní Indie Árji lze nalézt v upanišadách.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dokumenty online

Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie

Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie

Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie

Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia

Ostatní dokumenty

FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4

HEJČL, Jan. Bible česká (lidové vydání), Díl první, Knihy prorocké a knihy Machabejské. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1940

KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0

LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3

TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7

VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5

WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1

Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0