TAOISMUS
Za zakladatele taoismu je považován Lao-tsi (latinsky Laotius). O jeho životě víme poměrně málo. Jako rok narození se většinou uvádí 604 před Kristem. Podle tradice byl správcem archivu a pokladu na císařském dvoře Čeu (někdy uváděno Čou). Když neuspěl ve snaze o nápravu mravního života na císařském dvoře, stáhl se do ústraní. Ještě před odchodem do ústraní napsal „pro dobro lidstva“ filozoficko - etické dílo Tao-te-ťing – Kniha o cestě a ctnosti. Datum jeho úmrtí je neznámé.
Kniha Tao-te-ťing je základním textem filozofického a náboženského taoismu. Základem knihy jsou tao a te. Tao znamená cestu, princip. Význam tohoto slova má i hlubší význam. Tao je prvotní příčina všeho a vzorem pro všechno lidstvo. Neosobní Tao údajně existovalo už před Svrchovaným Pánem – původně prvním bohem staré Číny. Vše totiž pluje v oceánu Tao. Pojem te se obvykle překládá jako ctnost nebo mravní zákon v podobě ctnosti, kterým vstupuje do lidského života tao. Etika Tao-te-ťingu zdůrazňuje nečinnost a pasivitu, odmítá honbu za majetkem a smyslovými požitky. Vyznavač taoismu může utišením svých smyslů a tužeb dosáhnout pochopení tao, vnitřní jednoty s ním. Je politicky pasivní, hlásá nenásilí a odmítá války.
Druhým zakladatelem filozofického taoismu byl Čuang-tsi (asi 369 – 286 př. Kr.) Rozpracoval nauku o tao a doplnil ji o protikladné principy jin a jang. Principy jin a jang formuloval v I-ťing - Knize proměn. Jin je princip ženský, pasivní, negativní a temný (noc). Jang je princip mužský, aktivní, pozitivní a jasný (slunce). Tyto principy – síly, se navzájem doplňují a působí jako prasíly, prapříčiny ustavičné změny ve vesmíru, přírodě i lidském životě. Vše vždy podléhá změně, nic není trvalého. Pouze neosobní tao nemá počátek ani konec, trvá navždy.
Původní taoismus byl filozoficko – etický systém, z kterého se postupem času vyvinulo náboženství. Vývoj taoismu byl v podstatě ukončený ve 2. stol. po Kr. O to se zasloužil vzdělanec Čang Tao-ling. Tvrdil, že se mu dostalo osobního zjevení od Laotiusa, a díky tomu se stal prvním „nebeským mistrem“. Čang Tao-ling vedl asketický život, zabýval se magickým léčením, alchymií a vychoval mnoho žáků. Jím počala posloupnost „nebeských mistrů“ taoismu, byli považováni za Čangova další vtělení. Taoismus je možné považovat za neteistické nebo panteistické náboženství.
Základními principy současného taoismu jsou uctívání božstev nebe, země, vody a zbožštělého filozofa Laotiusa – je považován na Nejvyššího mistra. Dále to jsou ovládání těla a duše pomocí magie, věštění a dechových cvičení. Je třeba stále zahánět zlé duchy, dodržovat kult zemřelých předků a hledat nesmrtelnost a věčný život. Díky těmto základním principům se začíná jednat o polyteistické, až pověrečné náboženství. Etika náboženského teismu zdůrazňuje přikázání: nezabíjet, nepít opojné nápoje, nelhat, nekrást, necizoložit. Vyzdvihuje mimo jiné ctnosti jako je láska k rodičům, úcta k vladařům a učitelům, neubližovat živým tvorům a mít s nimi soucit. Důležitá je meditace. Má cíl zachování života, zdraví, a to vlastním úsilím. Můj osud je ve mně, nikoliv v nebi.
Taoismus je čínské národní náboženství, které je mimo Čínu zastoupeno v zemích kam dosahoval její vliv. Jedná se hlavně o Japonsko, Koreu a Vietnam. Taoismus nyní působí na duchovní rozvoj Evropy a Severní Ameriky, především na ideologii ekologických a pacifistických hnutí.