Damašský Jan  cca 675 - cca 749

Narodil se v 2. polovině 7. století v arabské křesťanské rodině. Jan u získal vynikající vzdělání v oblasti astronomie, práva, filozofie, hudby a teologie. Podle zápisků jeho biografa se brzy rovnal Diofantovi v algebře a Euklidovi v geometrii. Kolem roku 700 vstoupil do kláštera sv. Sáby nedaleko Jeruzaléma a stal se knězem. Ve svých spisech a kázáních vykládal věroučné pravdy a hájil uctívání obrazů svatých. Jeho hlavní spis “Pramen poznání” a zejména v něm obsažený “Výklad pravé víry” mu získal u východních křesťanů podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy sv. Tomáše Akvinského. Zemřel ve vysokém věku kolem roku 749. V roce 1890 byl prohlášen za učitele církve. Byzantská liturgie dodnes užívá některé jeho hymny.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Jan Damašský [on-line], [Citováno 15. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/jan-damassky/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Deismus

Deismus (z latinského deus – Bůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17. století v Anglii a v 18. století vyústily do francouzského a německého osvícenství. Angličtí deisté většinou uznávali hlavní metafyzické principy křesťanství (například že je jeden Bůh, který stvořil svět, že člověk má rozum, vlastní svědomí a tedy potřebuje svobodu), ale kritizovali a odmítali všechno, co v něm přesahuje lidské chápání: Boží zjevení, proroctví, zázraky, autoritu církve, někteří i představu posmrtného života. Svět sice je dílo Boží, člověk si v něm však vystačí sám svým rozumem a nepotřebuje žádné nadpřirozené zásahy do jeho zákonitého běhu. Deismus i osvícenství se více spoléhají na individuální lidské možnosti a schopnosti pokroku, prosazují lidskou samostatnost, individuální svobodu a náboženskou toleranci. Podobné názory se ovšem vyskytovaly už ve starověku (Platón, Epikúros, Plútarchos, Cicero), v buddhismu nebo v raném islámu (Averroes) a od 19. století v Evropě převládají. Německý sociolog Max Weber mluvil o procesu „odkouzlení světa“.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Velikonoce [on-line], Poslední aktualizace 27. 10. 2012. [Citováno 30. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Démon

Tento pojem pochází z řečtiny (daimon) a znamenal u antických básníků původně tolik co "ochranný bůh". V průběhu doby došlo ke změně významu, přičemž slovo " démon " bylo stále více užíváno k označení přírodních duchů a podzemních, temných mocností. Tak se např. mluvilo o " démonech stromů", " démonech pramenů" atd. Nakonec se " démony" rozuměli jen zlí, nebezpeční duchové, kteří navštěvují lidi a působí jim všemožné škody, způsobují těžké sny a dokonce mohou vyvolávat posedlost. V křesťanství se pojem stal synonymem pro "ďábelské mocnosti", které se mohou zmocnit člověka. Bůh stvořil vše s dobrou přirozeností, ďábel se stal zlým svým vlastním rozhodnutím.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Démon [Citováno 6. 4. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/demon/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Desatero Božích přikázání

Označuje se tak obvykle deset přikázání ( - desatero), které podle biblické tradice dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj po odchodu z Egypta a které jsou - židé a křesťané povinni zachovávat. První tři se týkají vztahu člověka k Bohu, ostatních sedm pojednává o vztazích mezi lidmi: 1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. 2. Nevezmeš jméno Boží nadarmo. 3. Pamatuj, abys světil sváteční dny. 4. Cti otce a matku. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš. 8. Nepromluvíš křivého svědectví 9. Nepožádáš manželky bližního svého. 10. Nepožádáš statku bližního svého.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Přikázání [on-line], [Citováno 19. 1. 2012], Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/prikazani/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Diaspora

Původně označení oblastí, v nichž žili Židé mimo Palestinu jako menšina, roztroušeni mezi nežidovským obyvatelstvem. Dnes se pojem používá všeobecně pro všechny náboženské společnosti, které žijí mezi jinověrci.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Diaspora [on-line], Poslední aktualizace neuvedena. [Citováno 27. 11. 2012]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/diaspora/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Diatessaron

Diatessaron neboli harmonie evangelií je označení kompilace evagelií do jednoho literárního díla. Diatessaron vznikl někdy před rokem 256, pravděpodobně již okolo roku 160 v syrštině; originálním jazykem mohla však být i řečtina. Jeho autorem byl Tacián. Aby vyřešil rozpory mezi čtyřmi kanonickými evangelii, sloučil je dohromady a vytvořil tak jediné, souvislé evangelium. Nečerpal však jen z kanonických materiálů, ale používal i některé apokryfní texty, zvláště pro popis Ježíšova dětství. Diatessaron byl standardním evangelijním textem syrských církví až přibližně do 5. století. Biskup Teodoret z Kyrrhu v 5. století nalezl ve své diecézi celkem 200 užívaných rukopisů a snažil se je vytlačit zavedením čtyř kanonických evangelií, což se mu a jeho nástupcům podařilo.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Evangelijní harmonie [on-line], Poslední aktualizace 27. 10. 2012 [Citováno 26. 11. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diatessaron


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Didaché

Didaché je zkrácený řecký název, pod nímž je známo starokřesťanské dílo z 1. století – Učení Pána hlásané národům dvanácti apoštoly. Jedná se o nejdůležitější dokument poapoštolské doby a nejstarší svědectví o církevním právu. Autorovým záměrem bylo shrnout v krátkosti křesťanské učení. Didaché nazývá podle úvodního slova, bylo objeveno r. 1873. Dochovaný opis je z r. 1056.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Didaché [on-line], Poslední aktualizace 31. 7. 2012 [Citováno 26. 11. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Didaché


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Diodóros Sicilský  90 - 27 př. Kr.

byl starověký řecký historik. O Diodórově životě je prakticky známo jen to, co o sobě napsal v úvodu svého historického díla Bibliothéké historiké (Historická knihovna). Narodil se v Agyriu na Sicílii. Své dílo sepisoval třicet let a za účelem bádání prý podnikl celou řadu nebezpečných cest po Evropě, Asii a Africe. Spis obsahoval čtyřicet knih, zachovaly se však jen knihy 1 až 5 a pak knihy 10 až 20, z ostatních jen fragmenty a zlomky. Přestože dílo nemá dostatečnou uměleckou kompozici a zcela spolehlivou chronologii, je velmi cenným historickým pramenem, neboť mnohé události vypravuje Diodóros jako jediný.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Diodóros Sicilský [on-line], Poslední aktualizace 10. 2. 2012. [Citováno 7. 3. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diodóros_Sicilský


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dobro

je obecný pojem, odvozený od hodnotícího slova "dobrý". Může tedy znamenat to, o čem v silném slova smyslu řekneme, že je dobré. Oblast toho, co pokládáme za dobré, lze zhruba rozdělit do tří kategorií, které se zčásti překrývají:

Vzhledem k této mnohoznačnosti a různým zneužitím typu „pro dobro lidstva“ se pojem dobra v moderní odborné řeči užívá spíše v posledním, etickém či mravním smyslu. Znamená nejvyšší morální hodnotu a protiklad zla.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Dobro [on-line], Poslední aktualizace 12. 7. 2011. [Citováno 15. 7. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dobro


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dogma

V katolické církvi se chápe dogma jako: a) pravda Bohem zjevená (de fide divina); b) Bohem zjevená a církví prohlášená pravda (de fide divina et catholica); c) zjevená pravda víry (de fide definita) prohlášená papežem ex cathedra nebo ekumenickým koncilem. Dogmata jsou podrobena časově podmíněným změnám. Jejich popření je herezí a setrvávání v omylu vede k vyloučení osoby z církevního společenství. Protože dogmata jako pravdy víry jsou zjevována Duchem svatým, platí v katolické teologii za neomylná; v nich se uskutečňuje sebesdílení Boží. V reformačních církvích, které neznají institut učitelského úřadu, se pojem dogmatu nevyskytuje, měřítkem je vždy svědectví zjevení v bibli. De facto jsou však uznávány hlavní výroky starocírkevních koncilů. Pravoslavné církve respektují prvních sedm koncilů, monofyzité jen koncily před Chalcedonem (451). Srovnatelné s dogmaty jsou v islámu Šhada (vyznání víry) a v buddhismu Théraváda (Čtyři vznešené pravdy).

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dogma [on-line], [Citováno 15. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/dogma/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Doktrína

Je pevné učení či nauka, obvykle opřená o nějakou autoritu. Tak se někdy také označuje soustava neměnitelných zásad – dogmat. V současném užití obvykle soubor zásad, jimiž se řídí zahraniční politika určitého státu. Z toho někdy odvozeno: doktrinář a doktrinářský – autoritativní, nepřístupný diskusi.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Doktrína [on-line], Poslední aktualizace 10. 3. 2013. [Citováno 20. 3. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Doktrína


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dokétismus

Z řeckého dokeó - zdání, je označení pro helenistický heretický pohled na Ježíše. Vychází z řeckého filosofického monoteismu, kdy bůh je protikladem světa - země, tedy nehybný beze změny a tak dokonalý. Pro člověka vnímajícího boha takto, je samozřejmě nepřijatelná představa spojení božství a lidství, východiskem tedy je Ježíšovo pouze zdánlivé tělo, nebo minimálně tělo neschopné utrpení. Řadí se mezi ostatní christologické bludy patristické epochy.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dokétismus [on-line], Poslední aktualizace 19. 7. 2012. [Citováno 11. 2. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dokétismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Domitianus Flavius Titus  51 – 96

Římský císař anující od 14. září 81 do 18. září 96. Byl mladším synem císaře Vespasiana. Despotický císař nařídil pronásledování křesťanů, slyšel, že mluví o říši Kristově a dal je pronásledovat jako odpůrce režimu. Stal se neomezeným pánem senátu s pravomocí rozhodovat o vylučování a přijímání jeho členů. Jeho vztahy se senátem byly dosti napjaté. To bylo živnou půdou pro Domitianovu podezíravost. Postupně začalo přibývat skutečných či domnělých spiknutí proti němu a mnozí senátoři a jezdci skončili na popravišti. Důsledkem vraždění, kdy si nikdo nemohl být jist vlastním životem, bylo spiknutí, které nakonec stálo Domitiana život.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Domitianus [on-line], Poslední aktualizace 20. 1. 2013. [Citováno 12. 2. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Domitianus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Doxologie

Z řec. doxa - sláva, a logos - rozmluva. V - liturgii termín označuje oslavné vyjádření, vzdávající chválu Bohu Otci nebo Kristu či - Nejsvětější Trojici. Například eucharistická modlitba se uzavírá d. Skrze něho a s ním a v něm... Menší doxologie je - Sláva Otci, zatímco větší je mešní - Gloria.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Doxologie [on-line], [Citováno 12. 13. 2013], Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/doxologie/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Drávidové

Etnikum, jehož mateřským jazykem je některý z drávidských jazyků. Jsou původními neárijskými obyvateli. Nacházejí se především v jižní Indii, dále na Srí Lance, Bangladéši, Pákistánu, Afghánistánu a Íránu. Podle některých badatelů jsou předky dnešních Drávidů Harappané, kteří byli vytlačeni ze své domoviny v severní Indii indoevropskými kmeny.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Drávidové [on-line], Poslední aktualizace 28. 2. 2011. [Citováno 4. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Drávidové


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Druhý zákon termodynamický

Definoval:• Max Planck:• "Není možné sestrojit periodicky pracující tepelný stroj, který by jen přijímal teplo od ohřívače a vykonával stejně velikou práci."

Pracovní látka během kruhového děje přijme od ohřívače teplo, ale jen část tohoto tepla se využije na konání práce. Zbytek tepla odevzdá pracovní látka chladiči. Tento poznatek platí pro libovolný kruhový děj s libovolnou pracovní látkou. Každý tepelný stroj uskutečňující s pracovní látkou kruhový děj se podřizuje této fyzikální zákonitosti.

(Není možné získat práci kruhovým dějem tím způsobem, že by se jedno těleso ochladilo pod teplotu okolního prostředí.)

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Druhý termodynamický zákon [Citováno 6. 3. 2011] Dostupné na http://www.techmania.cz/edutorium/art_exponaty.php?xkat=fyzika&xser=4d6f6c656b756c6f76e12066797a696b61h&key=340


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dualismus

je přesvědčení, že základem celé skutečnosti je věčný boj mezi božstvy či silami dobra a zla. Dává tak odpověď na otázku, odkud se ve světě bere zlo, utrpení a smrt. V některých náboženských systémech (např. v manicheismu) jsou obě síly v rovnováze a není nic, co by spor mohlo překlenout. Většinou je však zlé božstvo podřízeno moci dobra, která nakonec zvítězí. V biblickém judaismu je nositelem zla padlý anděl - ďábel, původně stvořený jediným Bohem. V křesťanství převládá stanovisko Augustinovo, že zlo je nedostatkem dobra, jako tma je nedostatkem světla či ticho je absence zvuku. To však neznamená, že zlo, popř. ďábel neexistuje. Důležité je, že jediným věčným je Bůh, který je taktéž stvořitelem a původcem všeho - tedy i ďábla. Ďábel je pak považován za původce zla v tom smyslu, že zneužil svoji svobodu darovanou Bohem a rozhodl se vzepřít proti němu. Původně byl tedy stvořen jako bytost dobrá a sám ze sebe udělal špatného. Protikladem Boha v křesťanství tedy není ďábel, neboť Bůh žádný protiklad nemá, ale stojí nade vším a je původcem všeho. Za skutečný protiklad ďábla by mohl být považován archanděl Michael, jako vedoucí Božích vojsk proti zlu z Apokalypsy. Od západního dualismu se pak liší dualismus v některých východních náboženských systémech. Ty neoddělují striktně zlo a dobro, ale převládá zde myšlenka, že ani jedno nemůže existovat bez druhého a že obojí má v sobě část toho druhého (symbol jing a jang). Žádné segregované síly dobra a zla tedy nejsou, jsou to pouze dvě strany jedné mince, vše tak může být dobrem i zlem, a i dobro se může zle projevit.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Dualismus [on-line], Poslední aktualizace 20. 12. 2010. [Citováno 12. 7. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dualismus_(náboženství)


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Duch svatý

je teologický pojem, který označuje v křesťanství jednu ze tří osob Nejsvětější Trojice – Trojjediného Boha, osobu odlišnou od Otce a Syna, zároveň však s nimi stejné podstaty (viz homoúsios). V židovství označuje Duch Svatý boží přítomnost. Pro částečné pochopení problému můžeme poukázat na vodu. Voda je ve třech skupenstvích, tj. voda (kapalné), led (pevné), a pára (plynné). Je jedna podstata – voda (Božská trojice), která se projevuje v různých skupenstvích např. voda – Bůh Otec, led – Syn Boží, pára – Duch Svatý. Jedná se tedy o trojí projev jedné podstaty.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Duch svatý [on-line], Poslední aktualizace 10. 7. 2011. [Citováno 15. 7. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Duch svatý


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Duše

(od dýchati, dech) je velmi široký a často neurčitý pojem, který původně znamená princip života, to, čím se živá bytost liší od mrtvoly. K tomu později přistupuje i představa duše jako jedinečné osobní identity, důležitá zejména v křesťanství. Křesťanství totiž chápe duši jako základ života, každému člověku vlastní, z něhož plyne jeho osobní integrita; duše je v životě na zemi vázána na hmotné tělo, byť je to jinak duchová, na hmotě nezávislá podstata (bytnost).

Starou náboženskou představu, že duše člověka nějak přežívá, vyjádřili řečtí filosofové jako nesmrtelnost, případně představou převtělování jako v některých východních náboženstvích.V náboženství, v běžné řeči, v umění znamená oživující princip, nositele osobní jedinečnosti a odpovědnosti, citu a smyslu.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Duše [Citováno 6. 4. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/duse/

Duše [Citováno 6. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Duše


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Džimmu  660 – 585 př. Kr.

První japonský císař a zakladatel dynastie, jež vládne dodnes. Je to první císař na tradičním seznamu japonských císařů. Den Džimmuova údajného nástupu na trůn 11. února, což je první den prvního lunárního měsíce, se dodnes oficiálně slaví jako den založení japonského státu. Podle kroniky Kodžiki byl Džimmu vnukem bohyně slunce Amaterasu, hlavního japonského božstva. Až do konce 2. světové války byla tato víra součástí japonského státního náboženství.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Džimmu [on-line], Poslední aktualizace 26. 3. 2011 [Citováno 3. 5. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Džimmu


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

David  ? - 973 př. Kr.

Byl králem Izraele a panoval přibližně v letech 1013 - 973 př. Kr. Nastoupil po Saulovu synovi Iš-bošetovi, na nějž byl spáchán atentát bratry Beerotskými. Je představován jako spravedlivý panovník - nikoli však dokonalý - stejně jako uznávaný válečník, básník a hudebník (tradice ho považuje za autora mnoha žalmů). Jeho život a vláda je v Bibli zaznamenána v První a Druhé knize Samuelově a v První knize královské. Pomohl králi Saulovi vyhrát válku s Filištínskými tím, že zabil Goliáše. Pro mnohá další vítězství měl lid Davida rád, ale Saul ho začal nenávidět a pronásledovat, přestože mu David věrně sloužil. Ještě za života Saulova byl David na příkaz Boha Samuelem pomazán na krále. Proti Bohu se David velmi provinil tím, že zcizoložil s manželkou velitele svých vojáků Batšebou a jejího manžela nechal úkladně zavraždit. Svého činu litoval, Bůh jej potrestal tím, že první dítě, které s Batšebou zplodil, zemřelo. Davidovým následníkem, králem Izraele, se stal jeho syn Šalomoun.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

David (biblická postava) [on-line], Poslední aktualizace 5. 4. 2013. [Citováno 27. 5. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/David_(biblická_postava)


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Donatismus

Učení severoafrického biskupa Donata (4. stol.) vycházelo z toho, že platně křtít mohou jen kněží pravověrní a ti, kteří se nedopustili hříchu. Svátosti udělené odpadlými kněžími a těmi, kteří byli ve stavu těžkého hříchu, naproti tomu byly neplatné a bylo nutno je opakovat. V době pronásledování byli stoupenci tohoto bludu nadšeným hnutím mučedníků. Augustin argumentoval proti donatismu v tom, že stavěl svatost celé církve nad mravní kvalitu jednotlivého kněze. Donatismus byl odsouzen lateránskou synodou r. 313 a synodou v Arles r. 314, definitivně zmizel po vítězství Vandalů v Africe r. 430.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Donatismus [on-line] [Citováno 3. 7. 2013] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/donatismus/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dionýsios Alexandrijský  ? – 265

nazývaný též Veliký, byl alexandrijským biskupem, žákem Origenovým a významným teologem Alexandrijské školy. Pocházel z pohanské, dobře situované rodiny. Ke křesťanské víře jej přivedla četba textů a hledání pravdy, jak sám píše ve svých listech. Dionýsios vykazuje podrobnou znalost řecké filosofie a značné spisovatelské nadání. Z jeho spisů se dochovaly pouze zlomky. Za vlády císaře Valeriana (253-260) byl poslán do vyhnanství v Libyi, později v egyptském městě Meriotis. Zemřel v roce 265 po nemoci, kvůli níž se nemohl zúčastnit probíhajícího antiošského synodu (264-265).

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dionýsios Alexandrijský [on-line], Poslední aktualizace 8. 3. 2013. [Citováno 28. 8. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dionýsios_Alexandrijský


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Denominace

Je označení jednotlivých křesťanských církví různých vyznání; chápou se jako části jedné Církve Kristovy, odlišené zvláštní naukou a praxí. Název se používá především pro různé protestantské konfese (kongregacionalisté, metodisté, baptisté atd.).

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Denominace [on-line], [Citováno 30. 10. 2013]. Dostupné na: http://leccos.com/index.php/clanky/denominace


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Disident

Dyzident, latinsky odpůrce, odštěpenec, odpadlík (zvláště náboženský nebo politický), odmítající oficiálně proklamované názory. Ve východní Evropě se v 2. polovině 20. století disidenti snažili odporovat oficiálním režimům vydáváním tzv. samizdatové literatury, organizováním petičních akcí, protestních shromáždění apod. Po rozpadu východních komunistických diktatur se řada disidentů stala členy nově zvolených vlád.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

disident [on-line], Poslední aktualizace 7. 1. 2010. [Citováno 30. 10. 2013] Dostupné na: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=20297&s_lang=2&title=disident


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Decius Gaius Messius Quintus Valerianus  cca 200 - 251

Velkou část Deciovy krátké vlády vyplňují válečné operace proti Gótům, germánskému etniku, které přes veškerou snahu provinciální správy stále ohrožovalo římskou hranici na Balkáně. Zejména v exponované dácké oblasti a v provinciích Moesii a Thrákii podlamovalo plenění a vpády nebezpečně autoritu panovníka a vznikala zde živná půda pro revolty. Podrobnosti o Deciových taženích jsou vlivem torzovitosti pramenů málo známy, načrtnout lze jen hrubou kostru událostí. Císař se na Balkán vypravil v druhé polovině roku 250, kdy útoky gótského náčelníka Knivy dostaly do kritické situace město Nikopolis na Dunaji. Pod tlakem legií ustoupili Gótové do thráckých hor, porazili Římany v bitvě u Beroje a zahájili obléhání Philippopole, jednoho z nejvýznamnějších měst v oblasti. Dobývání Philippopole Góty natolik vyčerpalo, že byli ochotni vydat Římanům kořist i zajatce výměnou za příslib volného odchodu. Ale Decius měl na jaře 251 dost výhodnou pozici na to, aby mohl pomýšlet na úplné odříznutí nepřítele, a proto jednat odmítl. V bažinaté krajině u města Abrittu se počátkem června strhla rozhodující bitva, při níž padl císař i jeho syn a římská armáda byla rozdrcena. Decius se tak stal prvním císařem, který zahynul v boji s „barbary“. Za Decia nastalo kratší, ale velmi kruté pronásledování křesťanů, když v r. 249 císař vydal edikt, kterým nařizoval, aby každý, muži, ženy, děti i otroci povinně obětovali bohům. Všem bylo dáno osvědčení od obětních komisí, že se zúčastnili oběti. Kdo odmítl, měl být dle uvážení soudce poslán na galeje, mučen, dokud neodvolá, nebo odsouzen k smrti s propadnutím majetku.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Decius [on-line], Poslední aktualizace 15. 8. 2013. [Citováno 23. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Decius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Diocletianus Gaius Aurelius Valerius cca 244 – cca 311 až 316

Byl římský císař od 20. 11. 284 až do 1. 5. 305. Dioklecián upevnil hranice státu proti sarmatským kmenům v letech 285 až 290, válkou s Alamany v roce 288 a potlačením uzurpátorů v Egyptě v letech 297 až 298. Vedl rovněž vyjednávání se sásánovskou perskou říší, tradičním nepřítelem Římanů, s níž dosáhl míru. Také oddělil a rozšířil civilní a vojenskou správu, reorganizoval uspořádání provincií a vytvořil tak nejrozsáhlejší a nejbyrokratičtější administrativní aparát v dějinách římské říše. Diokleciánovo pronásledování křesťanů, bylo nejintenzivnější a nejkrvavější v celých dějinách Církve. Pronásledování začalo císařským ediktem 23. 2. 303. Ten nařizoval zbořit všechny kostely a místa liturgického kultu, byla zakázána bohoslužebná shromáždění. Vzápětí následoval druhý edikt, který nařizoval vydat a spálit posvátné knihy. Třetí edikt nařizoval pozatýkat všechny duchovní osoby. Kdo by kladl odpor, měl být okamžitě popraven. Čtvrtý edikt byl podobný tomu, co vydal císař Decius, ale podstatně vylepšený. Každý z obyvatel impéria včetně žen, dětí a otroků, měl obětovat bohům, jinak měl být popraven. Kdo odmítl obětovat, musel být odsouzen k smrti, nikoliv jako za císaře Decia, že trest smrti mohl být změněn ve vyhnanství, práci v dolech nebo vězení. Majetek popravených propadl státu. Za tohoto pronásledování byl největší počet mučedníků od vzniku křesťanství. Zesláblý vlivem nemoci, Dioklecián ve dvacátém prvním roce svého panování složil neomezenou moc a stal se prvním římským císařem, který se dobrovolně vzdal vlády. Zbytek života strávil v ústraní ve svém paláci na dalmatském pobřeží, kde se staral o své zahrady.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Diocletianus [on-line], Poslední aktualizace 4. 3. 2014. [Citováno 1. 4. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dioklecián


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Delta

Nilská delta je územím na dolním toku Nilu před jeho vstupem do Středozemního moře. Je tvořena několika rameny Nilu, která dodávají vláhu území o rozloze asi 24 tis. km čtverečních. Má tvar trojúhelníku (nebo obráceného písmene delta), jehož vrchol leží asi 20 km od Káhiry ve směru toku.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Delta nilu, [on-line], Poslední aktualizace 2. 11. 2013 [Citováno 7. 12. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Delta_Nilu


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dórové

Dórové byli jedním z hlavních kmenů Řecka. Měli svůj vlastní dialekt řečtiny, tradice a společenskou strukturu. Původně sídlili na severu a severozápadě Řecka. Z nejasných příčin došlo koncem 2. tisíciletí př. Kr. k jejich migraci zejména na jih na Peloponés a na pobřeží Malé Asie. V 5. stol. př. Kr. byli spolu s Ióny nejpočetnějším etnikem v Řecku.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dórové, [on-line], Poslední aktualizace 11. 3. 2014 [Citováno 27. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dórové


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Démokritos  cca 470 – 360 př. Kr.

Pocházel ze zámožné rodiny z Abdér, zdědil velké jmění, a to mu dovolovalo se věnovat vědě, cestování (na tu dobu nezvyklému) a poznávání. Výrazně prohloubil své poznání v přírodních vědách, astronomii a zejména v matematice. Pobýval v Persii, Egyptě, Babylónii a oblasti okolo Rudého moře. Údajně byl tichým, vážným vědcem. Vybudoval atomistiku, která je základem jak Epikúrovy filosofie, tak velké Lukretiovy básně (O přírodě) a která měla velký vliv na vznik experimentální přírodovědy (Galilei, Gassendi). Démokritova atomistika uznávala dva prazáklady světa, atomy a prázdno. Atomy považoval za dále nedělitelné částice hmoty, neměnné, věčné, v neustálém pohybu. Spojováním atomů vznikají tělesa, rozdělením tělesa zanikají. Démokritovo obrovské dílo se dochovalo jen ve zlomcích převážně etického obsahu. Vytvořil asi šedesát spisů z nejrůznějších oborů, např. z etiky, fyziky, matematiky, astronomie, lékařství, umění a dalších.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

JANDOVÁ, Dagmar, Srovnání Démokritova a Epikúrova atomismu. Bakalářská práce. [on-line], [Citováno 5. 4. 2014]. Brno: Masarykova universita, pedagogická fakulta, 2008. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/183803/pedf_b/Bakalarska_prace.doc


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Demosthénés  384 – 322 př. Kr.

Jeho otec, majitel zbrojířské a nožířské firmy zemřel, když Demosthénovi bylo sedm let. Majetek, který zdědil po otci, promrhali jeho poručníci. Démosthenes si vydělával na živobytí sepisováním soudních projevů na objednávku, později tvořil projevy politické. Známé jsou jeho projevy proti makedonskému králi Filipovi, tzv. Filipiky. Později rozpoutával odpor proti jeho nástupci Alexandru Makedonskému. Nakonec makedonský vůdce Antipatros přiměl Athéňany, aby Demosthéna odsoudili na smrt. Demosthénés se otrávil jedem. Demosthénova velikost spočívala v jeho řečnickém talentu. Byl vášnivým řečníkem, projevy měl dobře připravené.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

GRANT, Michael. Klasické Řecko, Z anglického originálu The Classical Greeks přeložil Gerik Císař. Nakladatelství BB art, 1999 ISBN: 80-7341-919-X


Díogenés  395 – 323 př. Kr.

Je postavou spíše legendární. Údajně byl spolu se svým otcem vyhnám ze Sinópé (město Sinop v dnešním Turecku) za trest pro penězokazectví. Díogenés byl radikálním zastáncem kynismu, což byla myslitelská škola založená Antisthénem, žákem Sókrata. Jako kynik opovrhoval vším majetkem, vlastnil pouze misku z vydlabané dýně, ale i tu zahanbeně zahodil, když viděl, že pes se dokáže napít i bez ní. Od Antisthena se odlišoval tím, že se vůbec nesnažil vytvořit nějaký filozofický systém, ani nesháněl žádné žáky či popularitu, zabýval se kritikou společnosti a etikou. Všechny filozofické systémy se snažil vyvracet a negovat. Dovedl se chovat dosti nekonvenčně. Když mu například někdo házel jídlo jako psovi, tak ho při odchodu „pokropil jako pes“. Prohlašoval, že neexistuje nějaké obecné dobro a zlo, ale pouze skutky, které pomáhají, či brání dosáhnout ctnosti. Zemřel ve vysokém věku v Korintu.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Díogenés ze Sinópé, [on-line], Poslední aktualizace 20. 2. 2014 [Citováno 14. 4. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Díogenés_ze_Sinópé


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

dynastie Čou  1100 – 221 př. Kr.

Čouové byli původně kočujícími pastýři, kteří přišli z oblastí dnešní Čínské provincie Šan-si. Vystřídali do té doby vládnoucí dynastii Šangů, když dobyli po dlouhých bojích šangské hlavní město An-jang. Vůdcem povstání byl národní hrdina Wu-wang. Získanou zemi rozdělili na správní celky (okresy), které svěřili příbuzným a příslušníkům aristokracie. Za dynastie Čou se v Číně začalo zpracovávat železo, které se používalo na výrobu zbraní, předmětů pro domácnost a zemědělských nástrojů, např. pluhů. Železo usnadnilo obdělávání půdy a poskytlo vojákům kvalitní zbraně. Údobí vlády dynastie Čou se dělí na několik částí. Období Západní Čou trvá od roku 1100 př. Kr. do roku 771 př. Kr., kdy přechází do období Východní Čou (771 - 221 př. Kr.). První část období Východní Čou se nazývá Jaro a podzim podle Konfuciovy knihy a trvá od roku 771 př. Kr. do roku 481 př. Kr. Druhá část období Východní Čou se nazývá obdobím Válčících států a trvá od roku 481 př. Kr. do roku 221 př. Kr., kdy je vláda dynastie Čou nahrazena dynastií Čchin.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dynastie čínské historie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 24. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

dynastie Čchin  221 - 206 př. Kr.

Dynastie Čchin, byla v letech 221 - 206 př. Kr. první císařskou dynastií vládnoucí sjednocené Číně. Jejím odkazem je centralizovaný byrokratický stát, který s určitými přestávkami přetrval až do pádu císařství v roce 1912. Dynastie Čchin má svůj počátek již o několik století dříve ve Čchin, jednom z mocných válčících států, jehož král z rodu Jing v letech 230 - 221 př. Kr. postupně dobyl šest ostatních států a prohlásil se císařem. Vláda Prvního císaře (221 - 210 př. Kr.) pak představuje velkou část období Čchin. První císař zavedl na území sjednocené Číny namísto dosavadních feudálních pořádků tvrdou centralizaci. Dal spálit státní archívy poražených států. Přebytečné zbraně byly zkonfiskovány a svezeny do metropole Sien-jangu (poblíž dnešního města Si-an), kde z nich byly odlity zvony a sochy; pohraniční opevnění mezi bývalými státy byla pobořena. Země byla rozdělena na 36 (později 42) komanderií a ty dále na okresy (sien). Aby místní představitelé nezískali přílišnou moc, spravovali každou komanderii nezávisle na sobě tři úředníci – civilní guvernér, vojenský velitel a cenzor, kontrolující oba předešlé. Byly zavedeny jednotné měděné a zlaté mince a zakázána všechna ostatní platidla. Státní moc byla organizována na legistických zásadách odměn a především tvrdých trestů a veškeré odlišné názory a kritika, zejména ze strany konfuciánských učenců, byly brutálně potlačovány. Roku 213 př. Kr. císař přikročil k pálení konfuciánských spisů (ponechány byly jen opisy v císařské knihovně) a několik set nepohodlných učenců dal popravit. Muži od 17 do 60 let věku byli povinni jedním rokem služby ve vojsku. Vojáci byli též nasazováni na rozsáhlé veřejné práce. Největším z těchto projektů, na nějž bylo z počátku nasazeno 300 000 vojáků, později i statisíce zajatců a trestanců, bylo budování Velké zdi na severních hranicích. Po smrti prvního císaře se na císařském trůně vystřídalo několik vladařů, střídání provázely vraždy a ničení (zničeny byly i uchovávané poslední kopie konfuciánských spisů z císařské knihovny) a více než formální vladaři vládli rádcové z nejbližšího okolí císaře nebo se vlády ujímali vítězové povstání. Poslední z nich, Liou Pang, se po urputných bojích kolem roku 204 př. Kr. stává císařem známým pod jménem Kao-cu a zakládá dynastii Chan.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dynastie Čchin, [on-line], Poslední aktualizace 8. 3. 2013 [Citováno 31. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_Čchin


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

dynastie Chan  206 př. Kr. - 220 po Kr.

Dynastie Chan byla v Číně u moci přes 400 let. Pouze v letech 9 př. Kr. - 25 po Kr. byla u moci dynastie Sin, která dělí dobu vlády dynastie Chan na Západní Chan a Východní Chan. Období vlády dynastie Chan je považováno za zlatou éru v historii Číny. Dynastii Chan založil Liou Pang, když porazil eunucha Čao Kao, který se zmocnil intrikami a vraždami vlády po smrti prvního čínského císare Š´-chuang-ti. Liou Pang jako nový vládce přeložil hlavní město Číny do Čchang anu na řece Wej, dobudoval Velkou zeď na severní hranici, upevnil vládní moc a vrátil moc vazalským králům (i když pod dohledem vládních úředníků) a konečně dal více svobod rolníkům a snížil jim daně. Zemřel r. 195 př. Kr. v boji. Nástupcem na císařském trůnu se stal jeho syn, který byl sice slabým panovníkem, ale jednotu Číny se mu podařilo udržet. Stabilitu říši zajistil až císař Wu-ti (vládnul 140-87 př. Kr.), který vydal zákon ve svém důsledku ničící moc šlechtických rodů a vytvořil fungující úřednický aparát, jehož moc nahradila vliv šlechticů. Wu-ti také usiloval o expanzi území a vlivu Číny. Zahájil dlouhou válku s Huny a zahájil obchod se zeměmi na západ od Číny. Dynastie Východní Chan byla spíše úpadková. Prvním císařem byl v roce 25 Liou Siou. Probíhal neustálý boj o moc, vláda císařů byla formální a velké povstání v roce 184 vedlo k rozpadu císařství na tři království Wej, Wu a Šu-chan.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dynastie Chan, [on-line], Poslední aktualizace 27. 3. 2013 [Citováno 1. 8. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_Chan


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dynastie

Dynastie je rodová posloupnost vzájemně spřízněných osob (zpravidla mužů) v rámci jedné rodiny, která si v určitém období udržovala mocenský nebo hospodářský vliv.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dynastie [on-line], Poslední aktualizace 16. 6. 2014 [Citováno 31. 7. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dárius I. (Dáreios)  vládl cca 521 – 485 př. Kr.

Perský král z rodu Achaimenovců. Za jeho panování dosáhla perská říše největšího rozkvětu. Zavedl jednotnou říšskou měnu; dal razit zlaté i stříbrné peníze. Při pokusu o vpád do Řecka byl v bitvě u Marathonu r. 490 př. Kr. poražen.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

NOVOTNÝ, Antonín. Biblický slovník, [on-line], [Citováno 2. 9. 2014]. Dostupné na: http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dárius III.  cca 380 – 330 př. Kr.

Byl posledním perským králem. Na trůn byl dosazen vezírem Bagoasem. Když se Dárius snažil jednat samostatně, vezír se pokusil jej otrávit. Po prozrazení spiknutí byl vezír nucen jed vypít sám. Po dobytí Persie Alexandrem Velikým zůstal Dárius na trůně, byl však zabit satrapou.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Darius III., [on-line], Poslední aktualizace 22. 12. 2014 [Citováno 3. 1. 2015]. Dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/Darius_III


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Daniel  620 – cca 537 př. Kr.

Starozákonní prorok, autor Knihy Danielovy, který byl jako mladík odveden do babylonského zajetí. Zde byl pro svoji moudrost a schopnost vykládat sny přijat k babylonskému dvoru. Známý je příběh o pobytu Daniela v jámě se lvy, který bez úhony přežil a příběh o ctnostné Zuzaně, která byla podvodnými soudci obviněna z cizoložství, protože jim nechtěla být po vůli. Daniel se jí zastal, prokázal její nevinu a zachránil ji před trestem smrti. Daniel se narodil asi v roce 620 př. Kr. a zemřel v Babylonii kolem roku 537 př. Kr.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Daniel (prorok), [on-line], Poslední aktualizace 13. 11. 2014 [Citováno 14. 3. 2015]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Daniel_(prorok)


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Demétrios I. Soter  vládl 162 – 150 př. Kr.

Svým otcem Seleukem byl v dětství poslán do Říma jako rukojmí. Přibližně ve dvaceti čtyřech letech věku z Říma uprchl a stal se syrským králem poté, co nechal zabít mladého Antiocha V. Působil těžkosti Izraelitům, podporoval Izraelity, kteří směřovali k pohanství (ovlivnění helénskou kulturou). Nějakou dobu měli Demétriovi vojevůdcové úspěchy, zejména díky spolupráci s veleknězem Alkimem, který byl nakloněn helénizmu. Nakonec došlo k porážce Demétriových vojevůdců a Demétrios nuceně uzavřel s vítězným Jonathanem mír. Demétrios padl v bitvě s Alexandrem Balasem, který si nárokoval syrský trůn.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Démétrios I. Sótér, [on-line], Poslední aktualizace 27. 11. 2013 [Citováno 15. 9. 2015]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Démétrios_I._Sótér


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Demétrius II. Nicator  161 – 125 př. Kr.

Byl synem syrského krále Demétria I. Sotéra. Po smrti svého otce odešel do exilu. V roce 147 př. Kr. se vrátil se žoldáckou armádou, porazil Alexandra Balase a nastoupil na syrský trůn. Při invazi v Partské říši v roce 139 př. Kr. byl zajat. Po svém propuštění o deset let později vládl již jen části syrského království. Byl zavražděn.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Demetrius II Nicator, [on-line], [Citováno 27. 9. 2015]. Dostupné na: http://www.britannica.com/biography/Demetrius-II-Nicator


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Dárius II.  vládl 423 – 405 př. Kr.

Perský král, syn Artaxerxe I. Údajně na jeho vládu měla značný vliv jeho manželka Parysatis. Nebyl příliž významný.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dárius II., [on-line], Poslední aktualizace 24. 10. 2015 [Citováno 29. 10. 2015]. Dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/Darius_II


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.