C001 Cena lásky
Když maminka jednoho dne večer chystala večeři, přišel za ní do kuchyně jedenáctiletý syn s lístkem v ruce. S podivně strohým výrazem jí ho podal.
Maminka si osušila ruce o zástěru a pomalu četla:
Vyplení záhonku: 20,- Kč
Úklid pokojíku: 50,- Kč
Nákup: 10,- Kč
Hlídání sestřičky: 3x – 90,- Kč
Dvě jedničky: 50,- Kč
Každodenní vynášení odpadků: 30,- Kč
Celkem: 250,- Kč
Maminka se na chlapce něžně podívala. Vzala propisku a na druhou stranu lístku napsala:
Devět měsíců nošení pod srdcem: 0,- Kč
Všechny probdělé noci, když jsi byl nemocný: 0,- Kč
Všechna pomazlení, když ti bylo smutno: 0,- Kč
Všechny osušené slzy: 0,- Kč
Všechny věci, kterým jsem tě každý den učila: 0,- Kč
Všechny snídaně, obědy, večeře, svačiny a namazané chleby: 0,- Kč
Každodenní péče: 0,- Kč
Celkem: 0,- Kč
S úsměvem lístek podala synovi. Když si ho přečetl, cítil se zahanben. Otočil lístek a pod svůj účet napsal: „Vyrovnáno.“ Pak maminku objal a dlouho se k ní tiskl. Když se v osobních a rodinných vztazích začne počítat, je konec všemu. Láska je buď zdarma, nebo není vůbec.
Uplynulo mnoho času. Bylo horko, a tak jsem svým čtyřem dětem připravila zmrzlinu. Řekla jsem jim ale, že zadarmo to nebude a že ji dostanou za jedno obejmutí. Hned se postavily do fronty. Ty tři menší mě k sobě rychle přitiskly, popadly zmrzlinu a hurá zase pryč. Když přišla řada na mého nejstaršího, dospívajícího syna, objal mě dvakrát. „To máš od cesty“, usmál se na mě.
Zbývá jen dodat, že Bůh o sobě říká, že je takováto láska. Není to skvělé zjištění?!
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.
Bible, 1 list Korintským 13, 4 - 8
C002 Cvrček
„Kam se chystáš, Manilo?“
„Jdu navštívit svého přítele Toma do města. Pozval mě na návštěvu a slíbil mi, že mi všechno ukáže.“
„Nikdy jsem ve městě nebyl. Prý je tam hrozný zmatek.“
„Tom mě bude čekat na nádraží. Pak ti o všem budu vyprávět“, pohladil Manila chlapce po hlavě a vyrazil.
Město Manilu vyvedlo z míry. Tolik shonu, hluku a nových věcí Manila jaktěživ neviděl. Když tak šli po jedné ulici, Manila zvolnil a zavolal na Toma: „Slyšíš to také?“
Tom se zaposlouchal a řekl: „Jediné, co slyším, je houkání aut, rachocení motorů, kroky a hlasy spousty lidí.“
„To nemyslím,“ usmál se Manila. „Cvrček. Někde tu cvrká cvrček.“
Tom se znovu zaposlouchal. „Ne nic neslyším.“
Manila přistoupil k domu porostlému břečťanem a pozorně si ho prohlížel. Pak velmi opatrně rozhrnul listí a opravdu - cvrček. Teď když ho Tom uviděl, tak ho slyšel také.
„No jo, vy, indiáni, máte vytrénovanější smysly. Nám, bělochům, sluch tady v tom hluku už dávno zakrněl.“
„Tome, myslím, že se mýlíš. Víš, co? Uděláme malý pokus.“
Než stačil Tom něco říct, sáhl Manila do svého váčku a vytáhl drobný peníz a hodil ho na dlažbu. Zvuk, který se ozval byl ještě slabší, než cvrkání cvrčka, přesto se několik lidí ohlédlo. Jeden z nich se sehnul a peníz zvedl a strčil do kapsy.
„Vidíš, přestože zvuk, který mince vydala, nebyl silnější než hlas cvrčka, přesto jej bílí lidé slyšeli a otočili se za ním. Hlas cvrčka jsem slyšel jenom já. Myslím, že příčinou nebyl můj lepší sluch, ale to, na co jsme zvyklí dávat pozor.“
V dnešní době na nás působí mnoho zvuků a jiných podnětů. Myslím, že si ani neuvědomujeme, v jakém vnitřním chaosu žijeme. Zkusme si někdy vyjít třeba ven, do přírody a náš vnitřní chaos uklidnit. Není to jednoduché, ale postupně to půjde snáz a snáz. Možná nás překvapí, co uslyšíme.
Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný… …Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?"
Bible, První Královská 19, 11 – 13
C003 Cesta chleba
Když zemřel lékař, prof. dr. Breitendach, začali jeho synové dělit dědictví přesně podle jeho poslední vůle. Mimo jiné také obsah vitríny s pozlacenými rohy. V této skříňce byly uchovávány upomínkové předměty. Když bratři otevřeli nejspodnější zásuvku, zarazili se. V šedém hedvábném papíře tu leželo zabalené něco velkého, tvrdého. Byla to na kámen ztvrdlá půlka chleba! Stará hospodyně pak užaslým synům vyprávěla tento příběh: V nouzi po 1. světové válce byl starý pán těžce nemocný. K nemoci se ještě přidal stav všeobecného vyčerpání, takže ošetřující lékaři mumlali něco o kvalitní stravě a potom bezradně krčili rameny. Právě v této kritické době mu poslal jeden známý půl bochníku chleba. Ačkoliv měl profesor z toho daru velkou radost, přece jej nesnědl. Věděl, že v sousedním domě je nemocná dcera učitele a trpí hladem. Řekl tenkrát: „Co už záleží na mně, starém muži, mladý život jej potřebuje naléhavěji.“ A tak musela hospodyně donést chleba učitelově rodině. Jak se později ukázalo, ani učitelova paní si chleba nenechala, ale věnovala jej jedné staré vdově, která byla nouzově ubytována v podkrovní komůrce. Ale ani tam ještě nebyla u konce zvláštní cesta chleba. Stará paní jej odnesla ke své dceři, která se svými dvěma dětmi nalezla útočiště nedaleko odtud, ve sklepním bytě. Ta si vzpomněla, že o několik domů dál je nemocný starý lékař, který nedávno ošetřoval jednoho jejího chlapce v těžké nemoci, aniž za to něco chtěl. Vzala půl bochníku pod paži a šla s ním k doktorovu bytu.
„Hned jsme jej poznali,“ řekla závěrem hospodyně. „Když pan profesor držel v rukou znovu kus chleba a dozvěděl se o jeho pouti, byl hluboce dojat a řekl: „Pokud je ještě mezi námi tolik lásky, nemám o nás žádné obavy.“ Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Bible, Lukáš 6, 38
C004 Co je štěstí
Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, králem Šalamounem, aby se ho zeptal na tajemství štěstí. Syn putoval mnoho dní pouští, až došel do sídla věhlasného krále.
Když náš hrdina vstoupil do nádherných sálů, uviděl tam čilý ruch. Kupci přicházeli a odcházeli, lidé se bavili, hudba vyhrávala příjemné melodie a stoly se prohýbaly pod nejchutnějšími jídly. Král s každým porozprávěl a mladík musel čekat mnoho hodin, než na něho přišla řada. Vladař pozorně vyslechl, co k němu mladíka přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu tajemství štěstí vyložil.
Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se, až si ho celý prohlédne. „Chci tě ale o něco poprosit,“ řekl a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl několik kapek oleje. „Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.“ Mladík se podivil nad zvláštním přáním krále, ale uposlechl. Chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. K večeru se vrátil ke králi. „Tak co,“ zeptal se král, „viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval mnoho let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?“ Mladík zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu král svěřil. „Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa,“ řekl král, „nemůžeš důvěřovat člověku, když neznáš ani jeho dům.“
Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory v zapadajícím slunci, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla rozmístili. Když se vrátil opět ke králi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl.
„Kde je ale olej, co jsem ti svěřil?“ otázal se král. Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je ho tam sotva polovina.
„Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ řekl nejmoudřejší ze všech lidí. „Tajemství štěstí je v tom, dívat se na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na svůj malý úkol, který ti Všemohoucí svěřil.“
Také se vám někdy stává, že přijdete do školy nebo do práce a ani nevíte, jak jste se tam dostali? Nebo naopak přijdete ze školy a zapomenete na nákup, o který vás maminka poprosila, protože jste si pohlíželi krásné auto nebo kamarádův nový mobil? Mně se to stává. Ale takéy jsou dny, kdy si všimnu mnoha krásných věcí a na nic nezapomenu. A večer když pak děkuji Všemohoucímu tak se cítím šťastný.
Byl čas, kdy jsem velmi toužil poznat jaký je můj úkol na zemi. Když jsem pochopil, že lásku, kterou jsem dostal, mám vracet dětem, které ji nepoznaly, protože nemají maminku ani tatínka, můj život dostal najednou smysl a já pocítil uspokojení, jaké jsem do té doby nepoznal. Tato zkušenost, ale i ty malé každodenní, mě utvrzují v tom, že král Šalamoun měl pravdu.
Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.
Bible, Žalmy 37, 3 – 4