Bs32 Baruch

BARUCH

AUTOR KNIHY

Jak napovídá název knihy, je jejím spisovatelem prorok Baruch, syn Neriášův, přítel a tajemník Jeremiášův. Pouze poslední část knihy, dodatek, je Jeremiášův List zajatcům.

DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY

Dle Bar 1,1 Baruch sepsal knihu v pátém roce po dobytí Jeruzaléma Chaldejci, tedy asi v roce 572 př. Kr. Sepsal ji v Babylonii.

MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU

Původní rukopis byl napsán na papyrus nebo kůži (pergamen).

ADRESÁTI KNIHY

Kniha byla určena hlavně prorokovým současníkům, odvlečeným do Babylonie. Rovněž List proroka Jeremiáše zajatcům byl určen Izraelitům v Babylonii.

CÍL KNIHY

Cílem Baruchovy knihy je povzbudit odvlečené Izraelity a dát jim útěchu. List Jeremiášův zajatcům je určen k odvrácení nebezpečí hrozícího Izraelitům mezi pohany.

Stručný obsah knihy

Baruch chválí Boha, kajícně vyznává provinění Izraelitů a tlumočí jim Boží ponaučení. Povzbuzuje Izraelity ve vyhnanství a utěšuje je ujištěním, že Bůh je vysvobodí. V dodatku knihy Baruchovy, v Listě Jeremiášově zajatcům, Jeremiáš Izraelity napomíná, aby se varovali nebezpečné modloslužby, která jim v pohanské zemi hrozí.

STRUČNÝ OBSAH KNIHY

DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY

Egypt

V době sepsání knihy se Egypt nalézal v období vlády 26. sajské dynastie (664 - 525 př. Kr.). Zakladatelem 26. dynastie je Psammetik I., syn Nekona I., dosazeného na Egyptský trůn Asyřany. Následovali králové Nekon II., Psammetik II., Haibre, Ahmose II., Psammetik III. Psammetik I. zpočátku ctil nadvládu Asyřanů, pak však uzavřel spojenectví s Thébami a s lýdským králem Gýgem a vyhlásil nezávislost Egypta. Asýrie zanedlouho zanikla a Egyptu se vrátila národní hrdost. Králům sajské dynastie se podařilo centralizovat vládu nad Egyptem a egyptská civilizace prožívala poslední velký věk. Egypt soupeřil o Sýrii s Babylonem. Na konci vlády dynastie byla Babylonie dobyta perským králem Kýrem II. Velikým a do Egypta vpadl jeho syn Kambýsés, který zničil sajský stát.

Mezopotámie

V době sepsání knihy Mezopotámie prožívala novobabylonské historické údobí (625 - 539 př. Kr.). V roce 626 kníže Nabopolasar vydobyl Babylonii nezávislost na Asyrské říši a stal se králem nevelkého novobabylonského území, které však rychle rozšířil. Roku 609 př. Kr. dobyl Novoasyrskou říši. V následujících letech Novobabylonská říše dobývala oblasti Palestiny a Sýrie. Významným velitelem byl Nebukadnesar II. (biblický Nabuchodonozor), za jeho vlády (vládl 605 - 562 př. Kr.) dosáhla Novobabylonské říše největšího mocenského a územního rozmachu. Území Novobabylonské říše se rozkládalo kolem řek Eufratu a Tigridu od Perského zálivu až po Středozemní moře. V roce 587 př. Kr. dobyl a úplně zničil Jeruzalém a odvlekl Izraelity do Babylonu. Byl přestavěn Babylon (Ištařina brána, hradby, zikkurat Etemananki a další). V roce 556 př. Kr. nastoupil na trůn Nabonid (vládl 556 - 539 př. Kr.). Snažil se organizovat odpor proti vznikající Perské říši, ale bez úspěchu. V roce 539 Perská říše snadno dobyla Babylon.

Řecko a Kréta

V době sepsání knihy Řecko procházelo obdobím trvajícím přibližně od roku 800 do roku 500 př. Kr. Pro období byl charakteristický vznik a rozkvět městských států – poleis, kterých bylo několik set. Nejvýznamnějším z nich byly Athény, původně vesnice. Největším městským státem byla Sparta. Athény se staly kulturním centrem, kde se shromáždili nejlepší básníci, dramatici, filozofové a sochaři. Rozkvět byl pravděpodobně podmíněn tím, že Řekové dokázali využít znalostí nabytých v Orientu. Rozkvět byl doprovázen i krvavými konflikty. Příčiny konfliktů byly zejména v bezuzdné touze po moci a po bohatství. Na sklonku 2. poloviny prvního tisíciletí př. Kr. se začíná Řecko, zatím nepřímo, střetávat s perským impériem, když perský král Kýros II. Veliký postupně ovládl maloasijská iónská města a přilehlé ostrovy. Evropského území Řecka se zatím Peršané nedotkli. Prvním zákonodárcem Athénského městského státu byl Drakón. Ví se o něm pouze to, že existoval a že zákoník dokončil kolem roku 624 př. Kr. Zásluhou Solóna byl zrušen zákon trestající dlužníky, zejména zemědělce, otroctvím. Solónovy reformy však byly prováděny polovičatě a neuspokojily ani aristokraty, ani lid. V roce 560 př. Kr. se podařilo aristokratu Peisistratosovi s pomocí zemědělců převzít moc. Peisistratos uvedl v život Solónovu ústavu. Část zkonfiskované půdy rozdělil zemědělcům, kteří o půdu přišli, zavedl desetiprocentní daň z příjmu, a tím přenesl daňové břemeno na bohaté, přivedl k rozvoji obchod, dal základ budoucí námořní moci Řecka, postaral se o budování vodovodů a cest. V době sepsání knihy žily v Řecku tyto významné osobnosti: Homér, Solón, Tháles z Milétu, Pythágoras ze Samu, Xenofanés, Hekataios z Mílétu.

Čína

V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou a Čína se nalézala v první části období Východní Čou nazývaném období Jara a Podzimu. Mezi významné události období 590 - 530 př. Kr. patří velká bitva mezi Čchi a Ťin, dvěma hlavními rivaly té doby (589 př. Kr.), ve státě Čeng probíhaly finanční a daňové reformy. Z významných osobností starověké Číny lze do druhého období sepsání knihy zařadit filosofy Lao-c´ a Konfucia.

Palestina

V době sepsání knihy Izraelité prožívají babylonské zajetí. Po zničení Jeruzaléma a faktické likvidaci Judska jako politického celku byla značná část území Judska obsazena Edómci. Na zredukovaném judském území zůstaly malé skupiny původních obyvatel, převážně rolníků, kterým půda zajišťovala přežívání. Obyvatelé se však cítili sklíčení pod babylonskou okupací a kontrolou. Snažili se shromažďovat ve zříceninách chrámu. Izraelité odvlečení v letech 597 – 582 do Babylonie představovali elitu národa, byli to vysocí hodnostáři, úředníci a řemeslníci. Celkem bylo do Babylonie odvlečeno asi 20 tisíc lidí. Na rozdíl od asyrských deportací nebyli Izraelci rozptýleni po celé zemi, ale usídleni v táborech a vesnicích poblíž měst Babylon a Nipur. Uvězněný král Jojakin byl v roce 561 př. Kr. propuštěn a s celou rodinou měl výsadní postavení u babylonského dvoru. Duchovním vůdcem Izraelitů v Babylonii byl prorok Ezechiel. Uváděl na pravou míru liché naděje na brzký návrat, vedl Izraelity k návratu k víře v pravého Boha a k nápravě chyb minulosti. Izraelité nalezli v Babylonii uplatnění v různých oblastech života. Setrvali v Babylonii až do roku 538 př. Kr., kdy byli propuštěni perským králem Kýrem II. Velikým, který dobyl Babylonii v roce 539 př. Kr.

Indie

V době sepsání knihy Indie prožívala tzv. védské údobí trvající od 11. do 6. století př. Kr. Je charakteristické vznikem véd a podle nich pojmenované. Území Indie bylo osídlené převážně Árji, původně kočujícími. Zemědělství a pastevectví bylo pokročilé, existovala znalost hnojiva, rozšířené bylo zpracování kovů včetně železa. Společnost byla rozdělena na čtyři vrstvy. První, nejvyšší vrstvou byli bráhmani. Byli znalci, vykladači a uchovávateli véd a rovněž prováděli rituál obětování bohům. Druhou vrstvou byli kšatriové – bojovníci, jejichž hlavním úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů. Třetí vrstvou byli vaišjové – pastevci, obchodníci a řemeslníci, kteří materiálně zajišťovali každý kmen. Čtvrtou, nejnižší vrstvou, byli šúdrové – příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Měli za úkol sloužit Árjům. Ke konci védského období Árjové postupovali ze severozápadního území Indie směrem na východ do poříčí Gangy. Svědectví o dokončení kolonizace severní Indie Árji lze nalézt v upanišadách.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Dokumenty online

Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie

Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie

Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie

Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia

Ostatní dokumenty

FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4

HEJČL, Jan. Bible česká (lidové vydání), Díl první, Knihy prorocké a knihy Machabejské. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1940

KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0

LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3

TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7

VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5

WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1

Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0

O Bibli