EVANGELIUM PODLE MATOUŠE

I když v běžném pořadí evangelií je Matouš řazen jako první, vzniklo toto evangelium v řecké (dnešní) podobě až po Markovi. Původní, aramejsky psaný text se totiž nedochoval, ale v podstatě je zachován v „dnešním“ řeckém evangeliu. Moderní biblistika klade jeho vznik před rok 70 po Kr. a domnívá se, že pochází z kruhů blízkých Matoušovi, souhlasí však podstatně s prvotním Matoušovým dílem, a proto také bylo pod jeho jménem od nejstarších dob šířeno. Je to evangelium „mesiánské“. Ústřední myšlenkou je totiž to, že Kristus je proroky předpovězený Mesiáš. Evangelista to dokazuje Starým zákonem. Při každé příležitosti ukazuje na spojitost mezi Kristem a Izraelem, mezi Kristem a Starým zákonem. Neustále shromažďuje důkazy k tomu, že „to všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka“, viz. Mt 1, 22. Evangelium je zároveň obžalobou vyvoleného národa, který se stále odcizuje Bohu a nepřijímá Ježíše za Mesiáše. Třetí kapitola vrcholí kázáním sv. Jana Křtitele s výtkami farizeům a zákoníkům. V kázání „na hoře“ je taktéž odsouzeno to, co bylo ve vyvoleném národě zakořeněno a ctěno. Viz kapitola 7. až 9. I skupina zázraků uváděných v 8. až 9. kapitole je odsouzením zatvrzelosti a nevěry židů. V podstatě lze tutéž myšlenku sledovat v celém Matoušově evangeliu. Ježíš předpovídá apoštolům pronásledování, vyslovuje „běda“ městům, kde se událo nejvíce zázraků, odsuzuje zlobu zákoníků a farizeů, svých hlavních odpůrců. Posledních pět veršů je radostným zakončením evangelia a prohlášením mesiánského království pro celý svět.

S úmyslnou účelností evangelia souvisí i uspořádání látky: je spíše systematické a věcné než chronologické. Matouš s oblibou seskupuje určité věci v celky, aby jim dodal větší důraznosti. Např. řeči i zázraky Kristovy, které podle svědectví ostatních evangelistů byly řečeny nebo vykonány při jiných příležitostech a liší se místem i časem tak mistrně spojil v uzavřené a jednotlivé celky, takže až podivuhodně zvládl bohatost a rozčleněnost látky. Zdá se, že měl snahu podat Kristovu nauku tak, aby se co nejvíce vryla do paměti a duše.

Každý ze svatopisců má svoji individualitu a specifický druh psaní. Pozorujeme-li Matoušovo evangelium, vidíme, že máme před sebou dílo semitského charakteru, který nesetřel ani řecký překlad. Z tohoto důvodu je třeba literární hodnotu evangelia posuzovat právě z hlediska orientálních podmínek krásy. V tomto kontextu tak má samo o sobě zvláštní přitažlivost a slavnostní, majestátný až skoro liturgický charakter. Jeho teologický význam byl všeobecně uznáván od nejstarších dob. Ukazuje ze všech evangelistů nejjasněji všeobecný charakter církve a vůdčí postavení její nejvyšší viditelné hlavy – papeže. (Viz. Mat 16, 18-19) Je to právě Matouš, který nám zachoval příslib Petrova prvenství (a jeho nástupců). Tento výrok platí pro římskokatolíky, protestanté se s ním neztotožňují, ale o tom až později. Matouš nám dále zanechal křestní formuli a misijní příkaz Kristův – jít ke všem národům. Toto evangelium je především o Božím království a o církvi a je ze všech evangelií nejucelenější. Evangelium nepřestává Židům stále zdůrazňovat, že se na Kristu splnilo všechno, co bylo ve Starém zákonu o Mesiášovi předpověděno: že bude pocházet z rodu Davidova, narodí se v Betlémě, bude to všemohoucí Bůh, bude za nás trpět, umře a vstane z mrtvých. Matoušovo evangelium bylo od křesťanů s nadšením přijímané proto, že důsledně a ideálně osvětluje, jak má SZ pokračování v NZ. Svědectví nejstarší tradice (Papias z Hieropole, Origenes, Tertulián a další) a i obsah evangelia svědčí, že bylo určeno palestinským čtenářům. Evangelista nevykládá židovské zvyky, ani politické nebo náboženské poměry. Naopak obšírně líčí spory mezi Ježíšem a židy, kterým by pohan nepohybující se v tomto prostředí nemohl porozumět. Způsob podání a myšlení je zabarven židovsky.

AUTOR A AUTENTIČNOST

Podle církevní tradice je původcem prvního kanonického evangelia apoštol Matouš. Ve všech seznamech apoštolů se uvádí jako učedník a apoštol Krista (Mt 10,3; Mk 3, 18; L 6, 15…). Byl rozený Žid, jeho otec se jmenoval Alfeus. Před svým povoláním za apoštola byl celníkem v Kafarnau, kde měl i svůj dům. Matouš měl ještě druhé jméno Levi, které uvádějí Marek a Lukáš. To bylo důvodem pro některé racionalisty k tomu, aby popírali totožnost jeho osoby i jako autora prvního evangelia. V Palestině ale bylo v té době zvykem nosit nejen dvě jména, ale i tři, což praktikoval i Kristus: Šimon – Kefas, Josef – Barnabáš, Šavel – Pavel…Tradice zachovala o autorovi prvního evangelia velmi málo údajů. Po sestoupení Ducha svatého na apoštoly Matouš kázal evangelium nejdříve židům v Palestině (cca 10 - 15roků). Později se vydal na cestu mezi pohany. Uvádí se několik míst: Etiopie, Pont, Persie, Sýrie a Makedonie. Svůj život zakončil pravděpodobně v Etiopii a církev jej oslavuje jako mučedníka.

Svědectví o Matoušovi jako autorovi prvního evangelia potvrzují svědectví staré církevní tradice, které svědčí, že toto evangelium na konci 1. a v 2. století bylo známé celé církvi. Svědčí o tom i nejstarší církevní spisovatelé. První, kdo jmenovitě vzpomíná Matouše jako autora evangelia, je Papias, biskup hieropolský (80-160). Říká: „Matouš uspořádal řeči (Pána) v řeči hebrejské…“ Když přečteme celý úryvek z díla Papiase, kde se hovoří i o jiných evangeliích, zjistíme, že mu nešlo o dokazování autentičnosti, která byla všeobecné známá, ale spíše o literární povahu Matoušova evangelia. O tom, že autorem prvního evangelia byl Palestinec, svědčí přesná znalost palestinských podmínek. Tak může psát pouze člověk, který se v této zemi narodil a vyrostl. Celé dílo v sobě odráží typicky palestinské prostředí. Nejzřetelnější to je při popisu zvyků, mravů Židů a jejich náboženských obřadů, při popisu zeměpisných míst Palestiny, atd. Jazykem, ve kterém bylo napsáno první evangelium, byla aramejština, která byla v době účinkování Krista a apoštolů používaná v Palestině.

ADRESÁTI PRVNÍHO EVANGELIA

To, co napsal Papias, nacházíme i u sv. Ireneje Lyónského, který říká: „Matouš pro Židy a v jejich rodném jazyce napsal a vydal evangelium v době, když Petr a Pavel hlásali evangelium v Římě a zakládali církev.“ I další svědectví tzv. tradice a církevních spisovatelů hovoří mimo jiné i o tom, že Matouš napsal své evangelium pro věřící židovského původu. Matouš velmi často vzpomíná židovské zvyky a obřadní podrobnosti, předpisy Zákona, které byly známy palestinským židovským obyvatelům, tendence a názory palestinského judaismu. Matouš ale neobjasňuje ani zeměpisná jména a názvy, protože byly dobře známy všem jeho adresátům. Záměr Matoušova evangelia, které bylo adresováno Židům, byl tento: aby poznali a uvěřili, že Ježíš z Nazaretu je pravý Mesiáš a že na něm se vyplnila všechna starozákonní proroctví. Matouš se nebál povědět i to, že starý izraelský lid byl zavrhnutý za svůj odmítavý postoj ke Kristu a že jeho místo nyní zaujímají národy celého světa podle přislíbení Boha Abrahámovi.

ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ EVANGELIA

Když hovoříme o čase napsání Matoušova evangelia, máme na mysli dvě skutečnosti. Kdy napsal svoje evangelium v aramejštině a kdy bylo přeloženo do řečtiny. Svědkové staré církevní tradice, jako např. Origenes, Eusebius a další, se shodují v tom, že Matouš napsal svoje evangelium jako první, a také všechny staré kodexy a překlady uvádějí toto evangelium na prvním místě. V době, kdy církev začíná uplatňovat určité antijudaistické tendence, dochází k roztržce se synagogou. (Veliká část židů totiž nenáviděla křesťany, zvláště pak ty, kteří se obrátili na křesťanství ze židovství. Pokládali je za odpadlíky od víry Mojžíšovy a pronásledovali je). To všechno svědčí o tom, že vznik Matoušova aramejského evangelia je třeba datovat do let 50 – 60 po Kr. Podobně je možné určit rok vzniku Matouše řeckého. Celý problém se točí okolo otázky, jestli toto evangelium vzniklo do roku 70, nebo až po něm. Jako důkaz se uvádí řeč o pádu Jeruzaléma. Pokud by toto evangelium vzniklo po roku 70, autor by jistě hovořil o naplnění proroctví a o zničení Jeruzalemského chrámu. To znamená, že je třeba přijmout krajní hranici rok 70. Někteří současní teologové neopodstatněně připouštějí vznik evangelia v rozmezí let 80 – 90 po Kr. Pokud jde o místo vzniku, je třeba jednoznačně přijmout Palestinu.

PRVOTNÍ FORMA A JAZYK EVANGELIA

Podle původních svědectví Matouš napsal svoje evangelium v aramejském jazyku. Avšak tento původní text se nezachoval, a ve 4. století už nebyl vůbec známý. I církevní spisovatelé, i když o něm hovoří, citují pouze řecký text tohoto evangelia. To znamená, že podle jejich názoru nemohlo dojít k nějaké podstatné změně, i když jisté doplnění a rozšíření tu je možné a přípustné. Z tohoto hlediska není správné se domnívat, že Matouš napsal dvě evangelia, jedno aramejské a druhé řecké. Z toho je pouze možné udělat konečný úsudek, že naše současné kanonické evangelium není sice doslovným překladem aramejského, které bylo zřejmě kratší, ale zachovává podstatu a základní formu tohoto evangelia. Proto také bylo církví přijato pod tím jistým jménem. Poměr mezi těmito dvěma redakcemi je asi takový, jako mezi dvěma vydáními knihy, která je ve druhém vydání doplněna. Avšak v obou případech se jedná o jednu a tu samou knihu. Překladatel tohoto evangelia do řečtiny je neznámý.

Existuje několik názorů na řešení této otázky:

První názor spočívá v tom, že základem řeckého Matoušova evangelia a ostatních synoptiků je jeho aramejské evangelium. Překlad do řečtiny byl udělán před jeho použitím ze strany synoptiků, tedy i kanonického evangelia.

Druhý názor vychází z předpokladu, že základem řeckého kanonického evangelia Matouše je jeho evangelium aramejské a evangelium Markovo, společně s ústní tradicí. Z toho vyplývá, že takto použité evangelium Markovo je tedy starší než Matoušovo. Z tohoto hlediska se v některých současných nových vydáních Nového zákona klade Markovo evangelium na první místo, což však nemá žádný vliv na důležitost a inspirovanost Matoušova evangelia.

CÍL A TENDENCE EVANGELIA

V tomto evangeliu se načrtává počínající náboženský boj, jaký museli palestinští židokřesťané vést se svými soukmenovci židy. Ti totiž odmítli uznat Krista za skutečného a Bohem seslaného Mesiáše. Židé proto byli názoru, že židovství – judaismus a křesťanství, zákon a evangelium představují nepřekonatelné protiklady. Z tohoto důvodu zavrhovali křesťanství jako takové a neúnavně proti němu bojovali. Cílem napsání Matoušova evangelia bylo objasnit a obhájit pravdu, že Kristus je pravý Mesiáš a že v Jeho osobě se splnila všechna starozákonní proroctví. Proto Izrael nemá Krista odmítat, ale má jej přijmout jako završení svých mesiášských očekávání a nadějí na naplnění slavné historie izraelského národa. V podstatě bylo evangelium pro ty, kteří Krista odmítali, výzvou, aby následovali pravdu a neprotivili se Bohu. Naopak pro ty, kteří v Krista uvěřili, to bylo písemné svědectví o pravdě, aby mohli poznání této pravdy ještě více prohlubovat a obhajovat.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura