Abychom mohli definovat vlastnosti Boha, musíme nejprve vědět, kde se vzalo slovo Bůh, popřípadě co znamená. Věda, která se zabývá původem slov, se nazývá etymologie. Pojem či slovo bog (bůh) se vyskytuje ve všech slovanských jazycích a odvozuje se od staroindického bhaga – udílející, dávající. Od kořene bůh (bog) se odvozuje přídavné jméno bohatý, tj. podobný bohu, které ve staroslovanštině neznamenalo majetný, ale štědrý. Od toho je odvozeno i slovo zboží, staročeské sbožie. Podobný je vztah i v latině: deus – bůh, odvozuje se od jiného sanskrtského kořene div-, dyu-, zářit, ale odvozuje se od něho opět divies, divitiae (bohatství).
Jak vidíme, toto slovo je staré jak lidstvo samo. Jaké atributy musí mít ona bytost, aby se mohla nazývat Bůh? Bohužel, Boha v rámci exaktních věd těžko dokážeme vážením, měřením, či zjištěním barvy očí a je pravda, že nikdo z lidí Boha na vlastní oči neviděl. To ale neznamená, že Bůh neexistuje. Všichni věříme, že existuje přitažlivost Měsíce, která způsobuje příliv a odliv. Nikdo tuto přitažlivost nikdy neviděl, a přesto vidíme, co způsobuje. Podobně můžeme nepřímo odvodit vlastnosti Boha.
