MITHRAISMUS

byl náboženský směr, jehož ústřední postavou byl bůh Mithra. Rozšířil se v prvních čtyřech stoletích především mezi vojáky a kupci na území římské říše. V perské říši zpočátku nebyl tolik oblíbený, byl zatlačen do pozadí, díky zoroastrismu, který Mithrovi určil nižší úlohu jakožto pomocníka a průvodce Ahura Mazdy. V pozdějším období Mithra nabývá na důležitosti, díky válečnickému rázu, je nazýván tím, který „zahajuje bitvu …, rozbíjí uspořádané šiky…“. Mithrův mysteriózní kult se začal rozvíjet v prostředí ozbrojeného odporu proti římskému řádu.

O zrození tohoto boha světla a ochránce lidí se vynořilo množství legend. Dnem jeho zrození je 25. prosinec. Mithras se zrodil ze skály v jeskyni jako jiskra z kamene. Legendy líčí jeho vítězný zápas s prvým zvířetem Ormazdovým, býkem. Mithra ho zabíjí, aby z jeho krve povstaly užitečné rostliny a zvířata. Bývá zobrazován jako mladík s „frygickou“ čapkou na hlavě, jak zabíjí býka. Mithras byl prezentován jako bůh slunce a bojovník.

Mithridatés VI. Eupatór (persky „daný Mithrou“) cca. 132-63 př. Kr., pontský král, chtěl vytvořit velkoříši maloasijskou. Neváhal napadnout Římany, byl jedním z jejich největších nepřátel. Na dobytých územích vyvražďoval Římany, celkem přes osmdesát tisíc. Římané nakonec Eupatóra porazili. Pompeius, který ho porazil, přivedl na území římské říše desetitisíce zajatců, kteří si kult Mithry přinesli s sebou. I někteří římští vojáci, kteří se podíleli na tažení proti Mithridatesovi přijali toto náboženství za své.

Hlavním cílem mithraismu byla spása lidské duše, které lze dosáhnout zasvěcením do mysterií. Plněním různých nařízení a příkazů bylo možno postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení. Postupně za sebou následovali Corax – Havran, Nymphus – Ženich, Miles – Voják, Leo – Lev, Perses – Peršan, Heliodromus – Sluneční běžec a Pater – otec. Každá z těchto hodností byla pod ochranou určité planety. Merkur dohlížel na Havrany, Venuše na ženichy, Mars na Vojáky, Jupiter na Lvy, Měsíc na Peršany, Slunce na Sluneční běžce a Saturn na Otce. Zasvěcenci si na sebe brali oděvy a masky, které odpovídaly jejich hodnostem. Členové kněžské skupiny nebyli kněžími na plný úvazek a mimo náboženskou službu vykonávali civilní povolání. Ženy se bohoslužeb nesměly zúčastňovat. Účastníci Mithrových mystérií se scházeli v podzemních chrámech, které byly zdobeny výjevy z Mithrova života. Nejdůležitějším obřadem Mithrova kultu bylo tzv. taurobolium, při kterém byl zabíjen býk nad jámou, s podlahou s otvory. Vyznavači kultu věřili, že stékající krví obětovaného býka jsou očištěni od svých vin. Hostina na kůži obětovaného býka bylo vyústěním obětování. Počet zúčastněných býval vyjímečně větší než 50-60 věřících. Jednalo se tedy o náboženství malých skupinek, jejiž členové se důvěrně znali. Za Konstantina Velikého nastává úpadek Mithraismu a koncem 4. století mizí téměř beze stopy.