ZOROASTRISMUS - MAZDISMUS
Původní parsismus reformoval íránský prorok Zarathuštra, řecky nazývaný Zoroaster (česky Bohatý na velbloudy). Nemáme přesné informace o jeho životě, tradičně bývá jeho život datován do let cca. 628-551 př. Kr.. Vychází se z perských textů, které tvrdí, že Zoroaster zemřel 258 let před lupičskou výpravou „prokletého Iskandra“ (Alexandra Velikého). Někteří íránisté uvádějí, že žil již v době kolem roku 1000 př. Kr.. Podle legendy se prý Zarathuštra už časně oddal náboženskému rozjímání. Boží zjevení přijal ve věku 30 - 40 let od Ahura Mazdy, před jehož trůn ho zanesl anděl. Po svém osvícení putoval asi dvanáct let Íránem a marně se snažil získat pro své nové učení stoupence. V té době ho pokoušeli ďáblové. Měl ještě další boží vidění, která ho posilovala v jeho působení. Nakonec se mu podařilo obrátit knížete Vištáspu, který mu poskytl útočiště. Na jeho dvoře získal Zarathuštra vliv, protože obrátil celý knížecí dvůr. Ve sporu se sousedním královstvím Zarathuštra padl v boji; jiná verze uvádí, že byl zavražděn. Zoroasterova náboženská reforma byla zásadní, odmítal krvavé oběti, díky nímž se rolníci ochuzovali o množství skotu. Odsuzoval požívání nápoje haoma a prosazoval změny v kultu božstev. Původní polyteistické náboženství přetváří v dualistické a zdůrazňuje hodnoty mravního života. Nejdůležitějším pramenem pro pochopení zoroastrismu je tzv. Avesta. Pod názvem Avesta se rozumí sbírka posvátných spisů zorosastrického náboženství, de facto to, co se z nich zachovalo. Avesta byla napsána ve dvou nářečích staré perštiny, utvářela se v dlouhém časovém období. V ústním podání vznikala v 7 - 6 stol. př. Kr. Písemná podoba byla zničena za dobyvatelského tažení Alexandra Velikého do Persie. V konečné podobě byla sepsána v 3 - 7 století. Je rozdělena na několik oddílů.
- Jasna – kniha obětí. Je nejstarší a obsahuje liturgii hlavních náboženských obřadů.
- Visprat – Všichni učitelé, obsahuje dodatky k Jasně, je to nauka o vzývání všech bohů.
- Jašty – Písně chvály, obsahuje hymny k oslavě nižších božstev mazdického panteonu.
- Vídévdát – náboženský a částečně občanský zákoník. Obsahuje předpisy o očišťování, trestání hříchů, zákon proti zlým duchům a další.
- Chorda Avesta – Malá Avesta, je svým způsobem občanský zákoník pro laiky, obsahuje modlitby a hymny pro denní potřebu.
Přibližně v 9. století vzniká mladší soubor náboženských spisů např. Bundahišn, který vypráví o stvoření světa, božských bytostí a lidí. Spis Dénkart obsahuje legendární životopis Zarathuštry, perské nauky a poučení o náboženství. Další spis Arsai-i-Viraf pomocí vypravěče popisuje nebe a peklo.
Nauka
Zarathuštra hlásal úctu k bohu zvanému Ahura Mazda – Moudrý Pán, chápal jej monoteisticky. Ahura Mazda byl otcem dvou synů – dvojčat. Jmenovali se Spenta Mainju – Dobrý duch a Angra Mainju – Zlý duch. Spenta Mainju byl považován za boha pravdy a dobra, Angra Mainju za boha lži a zla. K těmto dvěma nižším bohům se připojovala další nižší božstva:
- Ameša Spenta – Nesmrtelní svatí, božstva – duchovní síly, která mají na starosti ochranu nad různými oblastmi hmotného světa a které člověku pomáhají v boji se zlem. Vlastnosti Ameša spenta lze považovat za atributy Ahura Mazdy.
- Yazatas – Ctihodní, duchové nižšího řádu, novopersky Ized
- Fravashi – Strážní duchové. Jsou připoutáni k určitým bytostem, existují už před jejich zrozením. Po smrti se člověk spojením s Fravashim stává nesmrtelným. Každé božstvo i člověk má svého Fravashi.
- Daévové – Zlí duchové, pomocníci Angra Mainja. Zpravidla to jsou dřívější bohové, jejichž kult Zarathuštra odmítal.
Zarathuštrova reforma a nauka tedy spočívá v tom, že vyhlásil starého protoíránského boha Ahura-mazdá, který ve starém náboženství zastával funkci moudrého, spravedlivého vládce života, za jediné, nejvyšší božstvo, Ahura Mazdu. Zarathuštra tvrdil, že se mu zjevil jako dobrý, spravedlivý bůh, odměňující dobro a trestající zlo. Ahura Mazda je zároveň nejvyšší pravdou, je nesmrtelný a nedělitelný. Ahura Mazda jako nejvyšší dobro, spravedlivý a moudrý Bůh, nemohl být původcem zla. Proto podle Zarathuštrových představ stvořil Ahura Mazda na počátku dvě bytosti, dvojčata Spenta Mainju a Angra Mainju, které byly plodem jeho mysli. Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, stal se Ahura Mazdovým duchem, zatímco Angra Mainju se vyvinul v představitele a původce zla. Ne proto, že by jeho povaha byla zlá, ale proto, že si sám zvolil takovou cestu. Spenta Mainju a Angra Mainju jsou dvě síly, které spolu neustále zápasí. Je však nutné je chápat v jejich celistvosti, nemohou existovat odděleně. Představují světlo a tmu, den a noc. Tento dualismus způsobuje, že se na světě stále objevují nové pozitivní i negativní síly, které stojí buď na straně Spenta Mainju, anebo Angra Mainju a navzájem spolu bojují. Dobří duchové jsou souborně nazýváni améša spentové (svatí nesmrtelní) a zosobňují Ahura Mazdovy vlastnosti. Symbol boje dobra se zlem, světla s tmou, zaujímá v zarathuštrismu kult ohně. Od doby Achajmenovců pěstovali kult svatého ohně v ohňových chrámech. Zvláštní význam měla i obrana proti zlým duchům, takže existovalo mnoho ritů na ochranu ohně, země a vody před znečištěním démony. Protože kult nesměli vykonávat laici, měli kněží ve státě zvláštní moc. Perští kněží se jmenovali athravanani, představený chrámu se nazýval iastura, nejvyšší kněz se jmenoval zoatar. Lidé nazývali kněze též mágy. Mágové museli umět ovládat nadpřirozené síly. Mágové byli původně médský kmen a tvořili kněžskou třídu.
Zarathuštrismus se silně vyznačuje rolnickou kulturou, z níž vzešel. Užitečná zvířata, jako dobytek, ovce nebo psi, jsou stvoření Ahura Mazdy; ale taková, která člověka ohrožují, jako hadi a šelmy, se přidělují Angra Mainjuovi. Člověk se svými činy musí rozhodnout mezi cestou Ahura Mazdy, dobra, nebo Angry Mainjua, zla a dojde podle toho kterého způsobu života buď do ráje, nebo spadne do pekla. Ti, u nichž jsou činy v rovnováze, zůstanou v mezistavu. Pobyt v těchto stavech je jen přechodný, protože duše a tělo se na konci světa opět spojí a pak se rozhoduje jejich konečný osud. Zvláštností zarathuštrismu je kult mrtvých. Protože mrtvoly jsou nečisté a země a oheň se jimi nesmí znečistit, vystavovali se mrtví přírodě tak dlouho, až z nich zůstaly jen kosti, které se mohly pohřbít.
Důležitým momentem je v zoroastrismu právě možnost, dokonce nutnost, svobodné volby. Člověku se tak dostává morální zodpovědnosti za jeho činy. Vyznavači zoroastrismu proto mají neustále bojovat se zlem a usilovně hledat dobro. Zvláštní důraz je kladen na úctu k pravdě a na morální a rituální čistotu. Je odsuzováno cizoložství a smilstvo, je vyzdvihována spravedlnost, pracovitost a soucit s chudými a trpícími. S etikou mazdismu také úzce souvisejí jeho eschatologické představy. Zoroasteristé věří v posmrtnou odplatu za pozemský život; dobré skutky budou odměněny, zlé potrestány a nespravedlnosti tohoto světa budou napraveny na onom světě. Tedy věří v posmrtný život, že duše člověka přichází po smrti před soud a může se dostat, jak je výše uvedeno, do nebe. Je-li miska vah dobra a zla vyvážená, do „očistce“, kde duše netrpí horkem, ani zimou. I když se duše do pekla dostane, peklo není věčné, ale po všeobecném vzkříšení budou ti lepší úplně očištěni a viníci zahubeni.
Po dobytí Persie Araby a následné islamizaci Íránu byl zorosatrismus tvrdě pronásledován. I přesto se zde udržel, ale v 10. století, po neúspěšných pokusech o vzpouru proti muslimům, se velká část zoroastrovců odstěhovala do Indie. Zde se jejich potomci zvaní Pársové udrželi dodnes, obzvláště v Bombaji a jejím okolí. V dnešní době zoroastrismus představuje malé náboženské společenství, které má cca. 200 000 vyznavačů. Polovina žije v Indii, část v Pákistánu a zbytek v USA.