BRAHMANSKÉ NÁBOŽENSTVÍ

Druhé období náboženských dějin v Indii bývá označováno jako období brahmismu, v něm udávají tón náboženské spekulace bráhmanů. Ve védském náboženství se postupovalo cestou obětních skutků – karma marga. V bráhmanském náboženství se postupuje cestou poznání – džňána marga.

V tomto období vznikají rozsáhlé sbírky komentářů k Védám. Patří k nim:

  • Bráhmany – obsahují výklady obětních obřadů a vysvětlují jejich smysl.
  • Aránjaky (Knihy lesa) – zabývají se symbolikou a mystikou obětí
  • Upanišady (Duchovní učení mistrů) – ústředním tématem je otázka života a smrti – posmrtného osudu. Je v nich zdůvodněno lidské myšlení a jednání. Je zde definována nauka o sansáře – stěhování duší a karmanu – víře, že skutky minulého života jsou příčinou nynějšího úspěšného nebo naopak neúspěšného životního postavení.

Mimo komentáře k Védám je nejznámější sbírka sanskrtského písemnictví tzv. Purány, které vznikaly zhruba od 1. století a dokončeny byly až v novověku. Purány jsou povídkami, často alegorickými, které vypravují o bozích, dějinách a řeší i praktické otázky. V Puránách vyniká epos Mahábhárata (5-4 stol. př. Kr.) Tato posvátná kniha je stylizována jako dialog mezi bojovníkem Ardžunou a Kršnou, avatárem boha Višnu. Kršna poučuje Ardžunu o umění seberealizace, hovoří o askezi a plnění mravních povinností.

Ústředními pojmy bráhmanismu jsou:

BRAHMAN (brahma) – nejvyšší, vše prostupující jsoucno, pronikající vesmírem, neosobní božský princip, absolutno.

ÁTMAN (dech) – podstata nebo zákon života, duch (duše), který souvisí s tím, co je nesmrtelné. U člověka to je jeho nejvnitřnější postata, která ho oživuje a která je i součástí brahmana.

KARMAN (karma) – znamená v sanskrtu čin, skutek. Je to princip, kdy každý čin má své kladné nebo záporné důsledky pro život putující duše. Je to zákon příčiny a důsledku, který ovládá budoucnost. Dobré skutky vedou k převtělení do vyšší kategorie, zlé skutky naopak do nižší.

SAMSÁRA – stěhování věčné, nezničitelné duše, koloběh, který se řídí zákony karmanu. Existuje šest možností, jak se může člověk zrodit:

  • 1. Naraka-gati (Svět pekla)- sféra neustáleho utrpení.
  • 2. Preta-gati (Svět hladových duchů) - V tomto světě se podle buddhismu znovuzrodíš jako tzv. "hladový duch", který je stále hladový, ale nikdy neukojí svůj hlad.
  • 3. Tiryagyoni-gati (Svět zvířat) - V tomto světě se znovuzrodíš jako zvíře.
  • 4. Manusya-gati (Svět lidí) - V tomto světě se znovuzrodíš jako člověk.
  • 5. Asura-gati (Svět polobohů) - V tomto světě se znovuzrodíš jako polobůh.
  • 6. Deva-gati (Svět bohů) - Tento svět tvoří bytosti o tolik moudřejší než lidé, že se tento svět nazývá také "Sféra bohů".

MÓKŠA - vysvobození z ustavičného koloběhu znovuzrození, konec putování duše. Je také nazývána nirvána – vyhasnutí ohně, to znamená splynutí jedince s nejvyšší skutečností – brahmanem. Je protikladem samsáry - cyklu reinkarnací.

Podle učení o karmanu (osudu) a sansáře (koloběhu životů) se každý, kdo žije v souladu s mravními předpisy své kasty, zrodí znovu k lepšímu životu, do vyšší kasty, ale když porušuje tyto předpisy, převtělí se jeho duše v příslušníka kasty nižší, nebo v horším případě ve zvíře nebo v rostlinu. Veškeré úsilí hinduistů směřuje k tomu, aby se jejich duše vymkly z karmického osudu věčného převtělování, z koloběhu existencí na základě zásluh minulého života, a splynuly s absolutnem.

Po celou dobu indických náboženských dějin vznikaly různé metody a školy k vysvobozením z převtělování. Nejznámějšími jsou čtyři cesty, stezky, k osvobození duše – dosažení mókši, které se nazývají jógy nebo margy:

  • Karma jóga - cesta činu se koná v rámci kasty, do které člověk patří. Vedle všeobecných povinností, jako jsou nenásilí, zdrženlivost od alkoholu a masa sem náležejí specifické povinnosti kasty (např. zachovávat kastovní čistotu, tj.neuzavírat sňatky a nejíst mimo kastu).
  • Džňána jóga - cesta poznání znamená filozofický a psychologický způsob poznání sama sebe i vesmíru. Jedná se v podstatě o askezi (sebeovládání, sebezapření, vzdálení se světu).
  • Bhakti jóga - cesta oddanosti spočívá v oddanosti božským bytostem ve zbožnosti. Je to nejoblíbenější forma hinduistické duchovní tradice.
  • Rádža jóga – královská cesta je metodou zvláštních poloh, způsobů dýchání a rytmického opakování příslušných myšlenkových formulí. Je v podstatě teorií pochodů, pomocí kterých se má uměle dojít k extázi a vyvolání magických sil. Tím jóga usiluje o osvobození člověka od utrpení a má ho uvést do blaženého klidu. Spojuje se zde intelektuální a morální příprava s tělesnými a dechovými cvičeními, s omezováním smyslového vnímání a s meditativním pohroužením se do vlastního nitra.

Nauky o karmanu a sandře vedou u hinduistů k fatalismu, tj. víře v moc osudu, v nevyhnutelnost a předurčenost života. Z toho vyplývá i nezájem pomoci potřebným, protože to je jejich karman. Tento postoj vede k životnímu pesimismu a ospravedlňování indického kastovnictví.