U001 U holiče
Jeden muž šel jednou k holiči. Když tam tak seděl začali spolu hovořit o různých věcech. Po chvíli začali hovořit o Bohu.
Holič řekl: „Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.”
„Smím se zeptat proč?” zeptal se pán.
„To je velmi prosté. Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, takový jak se o něm mluví, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by tolik bolesti, utrpení... Prostě neumím si představit Boha, který tohle všechno dovolí.”
Pán se zamyslel, chtěl něco říct, ale pak si uvědomil, že vlastně neví, co by na to měl říct. Nechtěl vyvolat dohadování, které by stejně nikam nevedlo...
Když holič dostříhal, pán zaplatil a odešel.
Když vyšel na ulici uviděl člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy i vousy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý.
Pán otevřel dveře holičství a zvolal: „Holiči neexistují!”
„Velmi vtipné! Jak to? Neexistují?” zeptal se holič. „Já jsem jedem z nich!”
„Ne!” odporoval pán. „Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými neupravenými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici.
„Ale nééé... Holiči existují, to jen lidé nás nevyhledávají, z vlastní vůle!”
„No, právě... ”, řekl pán. „Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě.“
Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
Bible, Žalmy 53, 3
U002 Učenec
Jeden učenec zkoumal oblasti kolem řeky Nil. S pýchou a nadmíru spokojen se svými vědomostmi hledal v těch temných místech tajemství, která střeží příroda. Při jedné příležitosti musel překročit řeku, a tak nastoupil na loďku. Starý převozník rázně vesloval a nepřítomně se díval do vody. Najednou se učenec postavil a zeptal se:
„Znáš astronomii, rozumíš hvězdám?“
„Ne, pane.“
„Tak to jsi ztratil čtvrtinu života.“
„Rozumíš filozofii a ovládáš řečnické umění?“
„Ne, pane.“
„Tak jsi ztratil další čtvrtinu svého života.“
„Poznával jsi daleké kraje a znáš jejich historii?“
„Ne, pane, nikdy jsem neopustil svoji vesnici.“
„Přišel jsi tedy o další čtvrtinu života.“
Vtom loďkou zalomcoval poryv větru. Neopatrný učenec ztratil rovnováhu a loďku převrátil. Oba muži spadli do vody. Převozník se začal mohutnými tempy blížit ke břehu. Učenec mizel bez milosti pod hladinou. Po chvíli se vynořil, křičel z plných plic a bojoval o život. Převozník se jej snažil zachytit a přitom volal:
„Umíš plavat?“
„Ne!“
„Tak to přijdeš o celý svůj život!“
Je dobré věnovat svému vzdělání čas i úsilí. Je dobré přemýšlet a hledat moudrost. Musíme být ale opatrní, aby z nás mnoho vědomostí neudělalo pyšné lidi, které nebude mít nikdo rád.
Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
Bible, Přísloví 16, 18
U003 Užitečné závaží
V malém městě bydlel hodinář se svojí početnou rodinou. V dílně měl spoustu různých hodin, které sám vyrobil. Některé tikaly vesele, u jiných kyvadlo zvolna a důstojně odměřovalo čas. Měl šikovné ruce a bystrý rozum, ale když byl malý, srazil ho povoz tak nešťastně, že se už nikdy nepostavil na své nohy.
Jednou ho navštívil starý muž a požádal o opravu kuchyňských hodin, které měl ještě po svojí mamince. Zatímco hodinář opravoval, stařec si prohlížel vystavené hodiny. Byl udivený jejich pestrostí, krásou a dokonalým provedením.
„Jsi opravdový umělec, tvoje hodiny jsou pravé poklady!“
Ale hodinář jen mávl rukou a tiše si povzdechl: „K čemu jsou mi tyto poklady, když je nikdo nekoupí? Všude je bída a pěkné hodiny jsou přepych, který si málokdo může dovolit. Jen mi tu tikají a odměřují moji bídu! Kéž by mi Bůh trochu ulehčil můj už tak dost těžký život. Copak nestačí, že jsem chromý? Sotva uživím rodinu. Víš, nejhorší je ta bezmoc. Ta mě žene, abych vymýšlel stále nové a nové hodiny. Jinak bych se asi zbláznil!“
Stařec mlčel, jako by ani neposlouchal. Díval se na hodiny s krásně zdobeným kyvadlem a závažím: „Tyto jsou překrásné, ty se ti opravdu povedly!“
„Ano, podle nich řídím všechny ostatní, jdou velice přesně,“ odpověděl hodinář.
„Je jenom velká škoda, že jsi je zatížil takovým velikým závažím,“ řekl starý muž a vyvlékl závaží z háčku: „Je opravdu velmi těžké.“
Hodiny přestaly tikat a kyvadlo se pomalu zastavovalo.
„Co to děláš! Vždyť jsi jim vzal jejich hnací sílu! Bez závaží přece nemohou jít!“ zlobil se hodinář.
Kmet se usmál a pověsil závaží zpět, kam patřilo. Ťukl do kyvadla a hodiny se znovu rozběhly.
„Jsi velký mistr, hodináři, přesně víš, jakou hnací sílu každý typ hodin potřebuje. Právě tak nebeský Mistr, náš Bůh, dobře ví, co je pro každého z nás potřebné. On nikoho nepřetíží, protože nás nesmírně miluje. Bůh chce, abychom byli tvořiví, citliví a věděli, že jsme na něm závislí. Kdyby nám naše břemeno vzal, byli bychom stejně neužiteční, jako tyto hodiny bez závaží."
Stařík odešel. Hodinář ještě dlouho naslouchal tikotu svých hodin a přemýšlel. Poznání, kterého se mu dostalo, ho zahanbilo. Bylo toho přece tolik, za co mohl děkovat.
Není snadné někoho potěšit, když se delší dobu potýká se starostmi, bolestí nebo nemocí. Ptáme se: „Proč to Bůh dopouští!?“ Možná, že i ve tvém životě je nějaké trápení. Neumíme nahlédnout, jak by život vypadal bez závaží, kterého se nám dostalo. Ale náš Nebeský Otec to umí. Věříme-li v jeho lásku, ponesou se nám naše břemena mnohem lehčeji.
Ježíš říká: „Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne.“
Bible, Lukáš 9, 23