ZALOŽENÍ CÍRKVE
Dějiny křesťanské církve počínají sesláním Ducha svatého na apoštoly padesát dní po velikonocích o svátku letnic cca v roce 30 (viz. nepřesnosti ve výpočtu narození Krista). Bylo to docela dramatické, když uvážíme, co všechno se událo za těch padesát dní po velikonocích. Podíváme-li se na věc z pohledu dnešního člověka, apoštolové po slavném vjezdu Ježíše do Jeruzaléma očekávali, že bude svržena římská nadvláda, Ježíš se stane vládcem a oni jako věrní učedníci určitě neostrouhají kolečka a získají nějaké výnosné místo ve státní správě. Najednou těžký průšvih. Jejich šéfa - Ježíše, kterému bezmezně věřili, židé nechali ukřižovat. Moc nescházelo a sami skončili také v kriminálu. Nastává totální beznaděj, apoštolové všechno opustili, zaměstnání pryč, majetek, rodina a příbuzní svým způsobem také. Najednou radostná zpráva, Ježíš vstal z mrtvých. To by porazilo koně. Veliká radost ze zmrtvýchvstání, ale Ježíš není stále s nimi, mizí si a přichází, kdy chce. Navíc slibuje Ducha svatého. Apoštolové asi vzdáleně tuší, ale neví, o co se jedná. Kristus se sbalí, jde a vstupuje na nebesa. Jsou sami, mají se modlit a Duch svatý přijde. No ano, modlit, ale jak dlouho? Týden, měsíc, rok? A už to zase není žádná velká sláva. Sice mají jistotu vzkříšeného Krista, ale… Však to znáte. Židé zrovna učedníky Ježíše moc nemilují, jistější je se schovat. Najednou, na ně sestupuje Duch svatý a nastává zázrak. Mizí strach a je najedou jasno. Všechny problémy jejich víry vyřešeny. Neplavec se stává plavcem a pohybuje se jako ryba ve vodě. Takto nějak by se dala parafrázovat Bible, konkrétně Skutky apoštolské. Zde se dovídáme, od očitých svědků, co všechno se stalo v prvotní církvi. Jsou to dějiny psané přímými účastníky.