KNĚŽÍ

Když slyšíme o náboženských funkcích Keltů, většinou se nám vybaví slovo Druid, zlatý srp a kouzelný nápoj, jak je známe ve zpopularizované verzi komiksu Asterix a Obelix. Pravda je poněkud odlišná. Podle Strabóna se kněžská vrstva dělila do tří tříd. Druidové byli nejvyšší třídou, byli „vědoucí“. Vates byli věštci a jasnovidci, bardové se zabývali mluveným slovem a obojí byli podřízeni druidům.

Druidové

nebyli pouze kněží, ale byli váženou keltskou inteligencí, která vstupovala do běžného života v roli soudců, diplomatů. Měli výsadní postavení v oblasti teologie, přírodovědy, lékařství, vojenství a znalosti technologií. Dle Diodóra Sicilského základem nauky byla víra v nesmrtelnost duše, posmrtný život a opětovný návrat duše do jiného těla. Druidové učili, že tato skutečnost člověku ukazuje, že nemusí mít strach ze smrti, ale naopak odvahu k životu. Smrt byla svým způsobem oslavována a narození vyvolávalo smutek. Caesar považoval neprávem tuto nauku za psychologickou hru s věřícími, za účelem potlačení strachu ze smrti a naopak k zvýšení statečnosti v boji. Druidové sloužili bohům, dohlíželi na všechny obětní obřady a určovali náboženské normy. Stanovovali zákony a sloužili také jako rozhodčí sporů mezi jednotlivci i skupinami, popřípadě mezi jednotlivými kmeny. Určovali též posvátná pravidla tzv. geis. Těmito pravidly se museli řídit jak jednotlivci, tak celé kmeny. Zachovávání geis mělo jako důsledek vzrůst „štěstí“ a předností bylo, že se dá uniknout mnoha zbytečným zlům. V případě neuposlechnutí těchto nařízení měli druidové možnost viníky vyloučit z náboženského společenství, což bylo v podstatě vyobcování ze společnosti. Slovo druid je odvozeno od keltského výrazu pro dub – druis, nebo od slova dru-vid – velmi znalý. Obě možnosti připadají v úvahu. Druidové byli osvobozeni od vojenské služby a daní. Tyto výhody a úcta, kterou požívali, lákala mnohé Kelty, aby se stali rovněž druidy. Ovšem stát se druidem nebylo až tak jednoduché. Učení trvalo minimálně patnáct let, norma byla dvacet let. Veškerá výuka probíhala bez písemných podkladů, adept se musel naučit vše nazpaměť, protože písemný záznam učení byl považovaný za svatokrádež. Učení bylo tajné, plné esoteriky a mnoha zasvěcení. Po absolvování výuky a složení všech zkoušek se stal adept druidem. V jejich čele stál hlavní druid, který byl volený ostatními. Všichni druidové se každý rok pravidelně scházeli na výročních sněmech, kde se patrně probíraly otázky jednoty keltského náboženství. S příchodem římské moci vliv druidů postupně slábl, až takřka vymizel. Římu se nelíbil velký vliv druidů, a proto potíral tuto kastu kněží. Tento římský boj začal plně za Augusta. Za Tiberia povstali Galové, povstání bylo potlačeno a mnoho kněží bylo ukřižováno. V době vlády Claudia a Nera se druidi museli stáhnout až na ostrov Mona, který byl po staletí centrem jejich kultury. Tento ostrov se díky válečnickému umění Keltů dlouhá léta vyhýbal přímému římskému útoku. Roku 61 našeho letopočtu však ostrov podlehl. Lidé byli zabiti a ostrov vypálen. To byla pro keltskou a druidskou kulturu osudná rána. Druidismus byl zakázán a kněží se museli skrývat, aby nebyli popraveni. Nástupci druidů později převzali křesťanské učení, které jim bylo zřejmě blízké, a stali se zakladateli středověkých církevních škol. Kolem roku 1000 po Kr. druidismus jako celistvý náboženský systém vymizel.

Vates

Byli věštci a jasnovidci, prováděli oběti stejně jako druidové. Jedním z jejich úkolů bylo uchovávat a předávat dál posvátné ústní tradice.

Bardové

Strabo popisuje bardy jako pěvce a básníky. Bardové byli mistři slova, kteří dokázali díky mnohaletým cvičením vdechnout život každé básni nebo příběhu. Jejich vyprávění nebo zpěvy trvaly i několik dnů. Dalo by se říct, že provozovali magii mluveného slova. Toto ústní předávání příběhů vynahrazovalo Keltům písemné záznamy.