„Předhomérovské“ náboženství
MÍNOJSKÉ NÁBOŽENSTVÍ
Čím bylo Řecko pro Evropu, tím byla pro Řecko Kréta - malý, ale významný ostrov mezi Egejským a Lybijským mořem. Zde se nacházela tzv. Mínojská civilizace (cca 2700-1450 př. Kr.), která vznikla dávno před příchodem árijských kmenů na území starověkého Řecka. Původní obyvatelstvo neznáme, bylo pojmenováno archeologem Arthurem Evansem po bájném králi Mínoovi. Tato vysoce rozvinutá společnost ovládala celé středomoří a měla vlastní tzv. „lineární písmo A“, které nebylo dodnes rozluštěno.
K původním náboženským projevům v Mínojské kultuře patřilo uctívání stromů, posvátné dvojsekerky (labrys) a posvátných býčích rohů. Náboženství na Krétě postupně dospělo k představě boha v lidské podobě. Hlavním ostrovním božstvem byla Velká bohyně přírody či Matka Země – Gaia. Díky tomu měly ženy poměrně vysokou společenskou vážnost. Bohyně Gaia je zobrazována ve zvonové sukni s odhalenými prsy a má zvednuté ruce. Je paní zvířat, hor, moří, zemědělství i války. Zároveň je královnou živých i mrtvých. Mytologický pohled tedy staví Gaiu-Zemi na počátek vesmíru. Gaia sama ze sebe zrodí Úranose, boha nebe. Když se zmocnil vlády nad světem, s Gaiou plodil potomky, šest mužských a šest ženských Titánů, potom Kyklópy – jednooké obry a hekatoncheiry, storuké obry s padesáti hlavami. Úranos nenáviděl své děti a svrhl je do Tartaru, do nitra země. Na Gáiino ponoukání se Títán Kronos vzbouřil proti otci, zbavil ho mužství a vlády a sám se prohlásil za vládce. Se svou sestrou Rheou zplodil nyní Kronos olympské bohy Dia, Háda, Poseidóna i Héru, Déméter a Hestii. Aby mu jeho děti nemohly být nebezpečné, po jejich narození je spolkl. Lstí své matky ušel Zeus tomuto osudu. Rheá podala Kronovi místo kojence v plenkách kámen a ten Kronos spolkl. Zeus se před svým otcem skryl a byl tajně vychován na Krétě. Dospělý se vrátil zpět a donutil svého otce, aby spolknuté sourozence zase vyvrhl. S nimi pak začal proti Kronovi válku - titanomachii, „boj proti Títánům“. Zeus osvobodil Kýklópy a hekatoncheiry ze zajetí v zemi a ti mu dali za odměnu hrom a blesk. Títány přemohli, hodili je do Tartaru, uvrhli do železných pout, zahalili trojnásobnou nocí a hekatocheirové je drželi v zajetí.
Mínojský kult byl založen na obětech a obětních darech. Gaie byli obětováni především býci, ale i jiná menší zvířata. Byly prováděny zápalné oběti a úlitby. Bohyni byly nabízeny i votivní - děkovné sošky, zbraně, popřípadě miniaturní svatyně. Součástí náboženského života byly i ohňové rituály na vrcholcích hor, procesí a posvátná akrobacie na rozích býků. Oběti se konaly v jeskyních, např. Kamaresu, Psychru, na vrcholcích hor nebo ve venkovských svatyních postavených poblíž posvátných stromů. Kréťané věřili v posmrtný život. Obecně se věřilo, že duše prostých lidí a hříšníků žijí v podsvětní říši Hádově, zatímco duše spravedlivých rodových předáků na Ostrovech blažených. Odtud tedy pochází postava převozníka Chárona, který převážel duše do temného království Hadova. S nárůstem krétské moci se rozšířilo toto náboženství i mimo ostrov. Svým způsobem se na zániku této kultury podepsal i sopečný výbuch na ostrově Théra, vzdáleném cca. 110 km od Kréty. Výbuch sopky měl pro představu asi 160 000x větší sílu než atomová bomba v Hirošimě. Následné tsunami zdevastovalo celé pobřeží. Definitivní zánik této kultury a kultu způsobil vpád Achajů z řecké pevniny.