Viktoriánské období v Anglii přineslo dramatické změny: nové vynálezy, průmyslovou revoluci a nástup nových ideologií, které v budoucnu navždy přeměnily způsob, jakým podstatná část společnosti žila a myslela. Během tohoto období došlo i k zásadním vnějším změnám v každodenním životě. Charles Darwin z pozice přírodovědce, pomohl rozhýbat tuto změnu.

Ale už dlouho před Darwinem byly evolucionistické názory naznačovány některými vědci, kteří vycházeli ze starořecké materialistické školy Demokritovy. Za prvního evolucionistu je považován Baptiste Jean Lamarck  se svou teorií transformismu – přeměny druhů. Na ní teorie evoluce spočívá dodnes, i když v trochu jiné podobě. Lamarck vyslovil předpoklad, že transformace druhů je způsobována adaptací jedinců na změny prostředí, ve kterém žijí. Postupné přeměny organismů jsou podle něho podřízeny dvěma zákonům: užitečnosti a neužitečnosti a zákonu dědičnosti získaných vlastností. Užitečné orgány se vyvíjejí a neužitečné zakrňují a odumírají. Zákon dědičnosti se stará o to, aby tyto nové vlastnosti byly odevzdány potomstvu.

Charles Robert Darwin (1809 – 1882) byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Narodil se v Mount House v Anglii jako pátý ze šesti dětí bohatého lékaře Roberta Darwina. Jeho matka zemřela, když mu bylo osm let. O rok později začal studovat v internátní škole v Shrewsbury. V roce 1825 začal Darwin zahájil studium medicíny na univerzitě v Edinburghu. Protože měl odpor k tehdejšímu provádění operací, začal studium zanedbávat a aktivně se zapojil do činnosti studentských přírodovědných společenství. Stal se žákem Edmunda Granta, který byl propagátorem vývojových teorií Batiste Lamarcka. Když otec viděl, že mladý Darwin nemá zájem se stát lékařem, v roce 1827 ho přihlásil k bakalářskému studiu na Christ's College Univerzity v Cambridge, aby se stal duchovním. Při studiu navštěvoval různé přírodovědecké kurzy a začal intenzívně sbírat brouky. Přihlásil se proto do Henslowova přírodovědeckého kurzu. Po ukončení studia plánoval navštívit ostrovy Madeiry a studovat tam přírodopis. Z cesty nakonec sešlo. Henslow doporučil Darwina na neplacenou pozici pánského společníka pro kapitána lodi Beagle, která se chystala na dvouletou expedici, jež měla za cíl zmapování pobřeží Jižní Ameriky. Darwin se této plavby, která nakonec trvala pět let (1831 – 1836), zúčastnil. Během cesty zkoumal geologické jevy, fosílie i živé organismy. Když se v Jižní Americe setkal s místními domorodci, zaznamenal si, že šlo o nejhorší a nejbídnější bytosti, jaké kdy viděl. Píše, že „Při pohledu na takové lidi lze jen stěží uvěřit, že jsou také tvory Božími a obyvateli téhož světa.“ Usoudil, že „ v této nejzazší části Jižní Ameriky člověk existuje na nižším stupni dokonalosti, než v kterékoliv jiné části světa.“ Toto se stalo základem pro Darwinovo uvažování o původu člověka. Po návratu ze svých cest se stal především díky úsilí Henslowa uznávanou osobností ve vědeckých kruzích. Z cest dovezl velké množství rostlin a sbírku fosilních kostí. Po návratu z cesty začal pořádat svoje cestovní poznámky a přemýšlet o tom, jak by vlastně mohlo docházet k transformaci druhů. Stále mu však k ní něco podstatného chybělo. V tu dobu se mu dostala do ruky Malthusova kniha „Pojednání o principu populace“, která ho přivedla k jeho teorii přírodní selekce. (Protestantský farář Thomas Robert Malthus (1766-1834), vzdělaný i jako ekonom, byl ve své současnosti svědkem prudkého růstu anglické populace. V roce 1798 vydal svou knihu, v níž prohlašoval, že lidská rasa stále směřuje k překračování svých možností obživy a uvnitř svých hranic může být držena jen hladomory, epidemiemi a válkami, kterými je nadbytečný počet jednotlivců redukován. Z toho mu vyplýval i požadavek na kontrolu populace.)

V roce 1838 Darwin definoval teorii přírodního výběru. Co se týče počátku života, staví Darwin postoj na myšlence "spontánního oživení". Podle této představy začal život existovat spontánně, "jaksi úplně sám od sebe", když se k sobě dostala ta správná směsice organických a anorganických složek. Protože si byl plně vědom pravděpodobné reakce na svoji hypotézu, svěřil se v té době se svojí teorií jen nejbližším přátelům a dále pokračoval ve výzkumu s cílem být připraven čelit očekávaným námitkám. Zatímco tajně pracoval na své teorii přirozeného výběru, současně psal o náboženství jako o domorodé strategii přežití, protože stále ještě věřil, že Bůh je ten nejvyšší zákonodárce. V roce 1839 se Darwin oženil se svojí sestřenicí Emmou Wedgwood. Měli spolu deset dětí, tři z nich zemřely velmi brzy. Některé z jejich dětí trpěly nemocemi a Charles Darwin se obával, že toto může být způsobeno blízkým příbuzenským vztahem mezi ním a jeho ženou. Vyjádřil to ve svých spisech v pojednáních o škodlivých následcích příbuzenského rozmnožování a výhodách křížení. Darwinova víra v Boha postupně slábla a se smrtí dcery Annie v roce 1851 nakonec vyhasla zcela. Sice nadále podporoval místní kostel a pomáhal s farní prací, o nedělích dával přednost před návštěvou kostela procházkám. V pozdějších letech, když byl tázán na svůj postoj k víře, prohlásil, že nikdy nebyl ateista ve smyslu popření existence Boha, a že obecně se dá říci: „Agnostický by byl správnější popis mého duševního stavu.“ Když se v roce 1858 objevily informace, že Alfred Russel Wallace dospěl k podobné teorii, rozhodl se Darwin urychlit publikování své teorie. Jeho kniha On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život - většinou zkracovaná na: O původu druhů), vydaná v roce 1859, představila vývoj organismů od společného předka a prezentovala ji jako komplexní vědeckou teorii vývoje v přírodě.

Ve čtrnácti kapitolách se podrobně zabývá bojem o život a jeho následky jako je přirozený výběr, který vede k přežití schopných jedinců. Darwin tvrdí, že v průběhu času dochází k drobným modifikacím výhodným pro zachování druhu. Tyto modifikace vznikají náhodou. Z toho vyvozuje, že všechny živé organismy pocházejí z jednoho společného předka. Tvrdí, že vyvrcholením vývoje organismů je vznik a vývoj člověka z nejvyšších živočichů typu lidoopů. Svou tezi ilustruje schematicky znázorněným genealogickým stromem. Vyslovuje se tak proti bariérám mezi druhy. Hlavní důkazy měly ležet v minulosti. Tvrdí, že chybějící mezičlánky mezi druhy budou dříve nebo později nalezeny ve formě fosílií - zkamenělin.

Darwinova materialistická a evolucionistická vize je absolutní antitezí vize křesťanské. Je to buď – anebo. Buď se rozhodneme pro moderní vědu, osvětu, pokrok - anebo uvázneme ve středověké dogmatice, říkají současní darwinisté. Kniha ihned po svém vydání měla obrovský úspěch a od samého počátku se stala jakousi náhražkou Bible, zejména ve studentských kruzích. Darwin pokračoval ve výzkumu a napsal sérii knih o rostlinách a živočiších, včetně lidstva. K významnějším patřily The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex, a The Expression of the Emotions in Man and Animals (Výraz emocí u člověka a zvířat). Publikoval úryvky své teorie, ale kontroverznější aspekty jeho „velké knihy“ - lidský vzestup od dřívějších zvířat, mechanismus pohlavního výběru, stejně jako doporučující možné příčiny podtrhující vývoj společnosti a lidských duševních způsobilostí - byly ještě neúplné. Myšlenky a poznatky Charlese Darwina byly rozvíjeny některými jeho pokračovateli - tzv. neodarwinisty.

Podstata Darwinovy teorie se tedy dá shrnout zhruba do tří bodů:

  1. Všechny živé organismy jsou změnění - modifikovaní potomci jednoho společného předka.
  2. Základním mechanizmem změny v nový druh je vznik nahodilé genetické odchylky. Vyhovuje-li tato změna danému prostředí, organizmus je schopný přežít, když tato změna nevyhovuje, organizmus odumírá.
  3. Neřízené procesy stačí k vysvětlení všech vlastností živých organismů.

ARGUMENTY POPÍRAJÍCÍ DARWINISMUS

Samozřejmě takto formulovaná teorie zvedla vlnu odporu. Podívejme se na některé názory oponentů.