SMĚRY ISLÁMU

Islám není jednotným náboženstvím, k rozkolu došlo po Mohamedově smrti. Prorok zemřel bez mužských potomků a nejmenoval svého nástupce ve vedení muslimů. Rozdílné názory na otázku nástupnictví po jeho smrti vedly nakonec k rozštěpení. Jádrem sporu byla otázka, jestli Mohamedovým nástupcem – kalifem (nejvyšší světský a duchovní vůdce) musí být pouze příslušník Mohamedovy rodiny, nebo jestli to může být i jiný významný muslim. Díky tomuto rozdílnému názoru se muslimové rozdělili na dva základní směry, a to sunnity a šíity.

Sunnité zastávají názor, že do úřadu může být zvolen kterýkoliv muslim. Proto byl zvolen kalifem Abú Bakr, a jedním z neúspěšných kandidátů byl i Ali, Mohamedův bratranec. První tři kalifové nepocházeli z přímého rodu Mohameda. Třetí kalif Usmán (+656) byl zavražděn. Dalším nástupcem se stal Alí ibn Abí Tálib (+661), měl dva syny (Prorokovi vnuci) Hasana a Husajna. On i jeho synové byli také zavražděni. Do čela chalífátu se dostal rod Umajjovců. Sunnité představují většinový směr v islámu (přes 80%), považují se za ortodoxní a řídí se koránem i sunnou (proto sunnité).

Šíité (jejich název je odvozen ze slov ší´at Alí – strana Alího) tvrdí, že Mohamedovi nástupci mohou pocházet pouze z jeho rodiny. Proto první tři kalify neuznávají a za prvního považují až čtvrtého - Alí ibn Abí Táliba. Jemu prokazují nejvyšší úctu, nazývají jej druhem božím a vyjadřují tuto úctu i ve svém vyznání víry: „Není božstva kromě Boha a Mohamed je posel boží a kníže věřících Alí je druh Boží.“ Alí je pro ně i prvním z dědičné řady imámů. Šíité jsou nábožensky horlivější, zdůrazňují a uctívají mučednictví pro víru a mají snahu podřizovat světskou moc duchovenstvu.

Súfismus je mystickou součástí islámského náboženství. Rozvíjí se jako osobitý duchovní útvar, který vychází vstříc individuálním potřebám osobní zbožnosti. Jedním z projevů súfismu jsou mystické řády vedené ajchy – představenými. Vyjímečně existují i řády ženské. Súfijci používají různé hudební nebo taneční rituály k tomu, aby se v transu přiblížili Bohu. Nejznámější je asi řád vířících dervišů v turecké Konyi. Súfijští učenci a kazatelé si říkají Pirové.

V rámci islámu vznikly i různé sekty např. assasíni, ismailité, v současnosti např. sektářské hnutí bahá´ísmus s centrem v izraelské Haifě, které hlásá ideu univerzálního monoteismu, sekta drúzů a další.